AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 25. srpna
Pouhých patnáct závodníků se představilo dnes odpoledne v jediném semifinálovém závodě skupiny B individuálního šampionátu republiky. Diváci neviděli žádné enormní překvapení na úkor favoritů, kteří obsadili sedm postupových míst. V dramatické bitce o post náhradníka se nakonec radoval Roman Andrusiv. Při svém premiéře na pavlovickém oválu čněli nejvýše bratři Drymlové. Lukáš sice po svém pátečním pardubickém pádu strávil noc s ledem a tišícími prášky, nicméně navzdory bolestem v noze neprohrál ani jednu rozjížďku. Aleš skončil druhý, když jej kromě mladšího bratra dokázal porazit už jen Zdeněk Simota. Vše si vynahradil triumfem v nadstavbové Ceně města Liberce – Memoriálu Josefa Leifra, když ve třetím kole finálové jízdy sebral prvenství Tomáši Suchánkovi. V hlavním závodě skončil třetí Luboš Tomíček. Ten se před cestou na pódium ještě v rozjezdu musel vypořádat s Tomášem Suchánkem a Zdeňkem Simotou.

Žádné překvapení na úkor favoritů
Po všech personálních ranách, které se šampionát jednotlivců dopadly, odhalil letmý pohled do startovní listiny sedm žhavých kandidátů na postup. A ti také začali postupně své ambice plnit.

Na liberecké dráze dnes hrály klíčovou úlohu starty. Staly se úhelným kamenem triumfů Luboše Tomíčka a bratří Drymlových ve třech úvodních rozjížďkách první série. Nicméně i bojovnosti se otevřel dostatečný prostor. Své by k tomu dozajista řekl Tomáš Suchánek.

V rozjížďce s číslem čtyři odstartoval jako druhý za Zdeňkem Simotou. V prvním oblouku se musel vypořádat s nájezdem Romana Andrusiva. Ve druhém se však udržel na spodní stopě, aby se po ní ve výjezdu protáhl do čela.

Základ pro pozdější stupně vítězů byl položen. Brzy začalo být jasné, že oba bratři Drymlové míří pořádně vysoko. Start rozjížďky s číslem pět vyšel nejlépe Luboši Tomíčkovi. Ovšem Aleš Dryml se ho držel jako klíště. A ve druhé zatáčce využil vnitřku, aby se dostal dopředu.

Jenže jejich bitva ještě nedospěla ke svému konci. Pražský junior překvapil pardubického závodníka v nájezdu do třetího kola. Na čele však dojel jen do zatáčky u depa. V ní se Aleš Dryml do vedení vrátil. Tentokrát z vnější strany.

Lukáš Dryml si v noci na dnešek užil pardubický extraligový triumf netradičním způsobem. „Noha bolí,“ svěřil se s následky své kolize. „A tak jsem seděl doma, ledoval a užíval brufeiny.“ V šesté jízdě však nedal Zdeňku Simotovi ani náznak šance.

Po dvou sériích měl kromě obou pardubických bratrů čistý štít už jen Tomáš Suchánek, suverénní vítěz snadnější rozjížďky s číslem osm. Nicméně třetí série seznam neporažených pořádně prosela.

S devíti body se po jejím skončení mohl pochlubit pouze Lukáš Dryml. Ale i on o ně musel bojovat. Takřka celá čtyři kola proháněl vedoucího Luboše Tomíčka. A až v závěrečném výjezdu před cílem se vnějškem dostal do čela. „Tři kola to zkouším a vidím, kudy jede,“ popisoval své vítězství v cíli. „Za tu dobu si ho musím přečíst. A povedlo se mi to. Jako z učebnice (smích)!“

Vzápětí však Tomáš Suchánek zažil obdobnou situaci s Janem Jarošem. „Spím na startech,“ stěžoval si pardubický závodník. A nyní o tom přesvědčil, když rošt opouštěl až jako třetí. Před Vladimíra Višvádera se dostal už v prvním oblouku. Avšak Jan Jaroš mu postavil do cesty nepřekonatelnou hráz. A to Tomáš Suchánek zkoušel, kudy chtěl nešlo to.

Stále visel Janu Jarošovi na kole. A ani poslední nájezd, do něhož Tomáš Suchánek dal v poslední zatáčce maximum, nevyšel. „Hlídal jsem si ho a věděl, kudy jede,“ svěřil se Pražan se svým receptem na úspěch. V rozjížďce s číslem jedenáct na Aleše Drymla vyzrál Zdeněk Simota.

Musel sice začínat ze třetího místa, avšak už v první zatáčce objel Pavla Ondrašíka. Pak vytrvale pronásledovat vedoucího Pardubáka, aby ho o vedení připravil až v předposlední zatáčce. Plzeňana ale hned po přestávce přibrzdil v rozletu Luboš Tomíček. Víceméně mu stačilo pouze odstartovat.

Pro určení míst na stupních vítězů byla určující především rozjížďka s číslem šestnáct. Lukáš Dryml sice zvažoval, že by se po třech triumfech se závodem rozloučil. Nakonec se však dal přesvědčit, že by devět bodů mohlo být málo. A v exhibiční jízdě společně se svým bratrem odvedli Tomáše Suchánka.

Ten však v sedmnácté jízdě objel Luboše Tomíčka už v prvním oblouku a vyrovnal jeho bodový zisk. Vzápětí si Aleš Dryml dalším sólem zajistil stříbrný věnec. A jeho mladší bratr v rozjížďce s číslem devatenáct zkompletoval své patnáctibodové maximum. Posledním vítězem se stal Zdeněk Simota.

Plzeňan si se svými třemi body řekl o účast v dodatkové jízdě o třetí příčku. Rošt však byl rozdělen na čtyři místa místo třech. „Chtěl jsem jet od prken, ale nahnali mě do bílé dráhy,“ povzdechl si Zdeněk Simota. „A tam byl beton nalitej vodou.“ Triumf si tak nakonec připsal Luboš Tomíček.

Bitva o náhradníka
Pět závodníků se zapojilo do bojů o stupně vítězů. A další dva splnili úlohu favorita a bez nějakých peripetií si řekli o místa ve finálové šestnáctce. Jan Jaroš se blýskl zmiňovaným vítězstvím nad Tomášem Suchánkem. Ve čtvrté sérii slavil další triumf, když odstartoval na Pavla Ondrašíka. A pak dokázal odolávat jeho tlaku až do cíle.

Pavel Ondrašík si loni v Liberci ve stejném závodě vypil kalich hořkosti až do dna. Dva defekty ho tehdy nepustily do finále. Letos se chtěl podobných věcí vyvarovat. „Na krátký se trošku trápím a taky mi nejede tolik motor,“ říkal. Přesto dal postupovým aspiracím pětibodový základ už zkraje mítinku. Čtyři další body dodaly absolutní jistotu.

A tak se největší pavlovická bitva nesla ve znamení boje o post náhradníka. Nejprve v ní měl největší šance Petr Babička. Slánský mladík hned na úvod sebral druhé místo Vladimíru Višváderovi. Jenže páska a poté i dvě nuly znamenaly konec ambicí. Podobným vývojem prošel i jeho klubový kolega Michal Dudek.

Na osmé místo si tak rázně vyšlápl František Liebezeit. Na úvod ho zbrzdily duely s favority. Nicméně domácí matador dokázal vytěžit třetí místa. Ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct už nezaváhal. V první zatáčce vyvezl Radima Choda a připisoval si naráz trojku.

Ve třetí sérii musel přihlížet duelu Jana Jaroše s Pavlem Ondrašíkem. A na jeho obzoru se zjevila žlutá hrozba. Roman Andrusiv před závodem osadil svůj kanárkový motocykl nově vyladěným motorem od technického mága Alexandra Kopeckého. Společně se svým otcem v roli mechanika zpočátku laborovali s převody.

V rozjížďce s číslem čtyři vyšel Roman Andrusiv naprázdno, když mu poslední bodík sebral právě František Liebezeit. Posléze ale ujel Vladimíru Višváderovi v duelu o dva body. Ve třetí sérii přidal na své konto sice jen jediný bod, ale už měl jasno o správném převodovém poměru. A v patnácté jízdě nezaváhal. Patrik Doubek, Dominik Jech a Michal Dudek zůstali na jeho štítě.

Důležitým momentem pro Romana Andrusiva se stala rozjížďka s číslem osmnáct. Zatímco Aleš Dryml letěl za dalším triumfem, pardubický závodník držel v šachu Jana Jaroše. Pražan měl problémy se sjetou pneumatikou, přesto dával najevo touhu po dalších dvou bodech. Jenže Roman Andrusiv ho k nim nepustil.

Františka Liebezeita, který měl o dva body méně než jeho sok, čekala ještě předposlední rozjížďka. Ta se však změnila v noční můru. Liberecký borec byl třetí, když mu ještě v prvním kole prasknul na protilehlé rovince řetěz.

Druhé pódium Aleše Drymla
Semifinále mělo původně pokračovat jedinou rozjížďkou o Cenu města Liberce. Jenže záměr fanoušků ze skupiny HBC uspořádat čtvrtý ročník Memoriálu Josefa Leifra jako celý závod v Divišově ztroskotal. A tak se obrátili s nabídkou do Liberce. Na severu Čech nezůstali oslyšeni, takže semifinálový závod vyvrcholil miniturnajem osmi závodníků.

První semifinále se stalo kořistí Tomáše Suchánka, který se rychle dostal před Luboše Tomíčka. Vladimír Višváder zaútočil spodní stranou první zatáčky, ovšem dostal se jen před Jana Jaroše. Ten záhy odstoupil, protože s úplně sjetou hranou neměl šanci na postup.

Semifinále číslo dvě vyhrál Zdeněk Simota. Po rychlém startu ho ještě před prvním nájezdem minul Aleš Dryml. Ve druhé zatáčce se ovšem Plzeňan udržel na vnitřní stopě, jenž ho nakonec vrátila do čela.

V malém finále odpálil Jan Jaroš ze startovního roštu s takovou brizancí, že už ho nikdo nechytil. Vladimír Višváder uhájil druhé místo před Františkem Liebezeitem, jehož zklamání z vyřazení z okruhu finalistů vedlo k prohlášení o konci kariéry, a Pavlem Ondrašíkem.

Pouze do první zatáčky dojel ve finálové jízdě Luboš Tomíček. „Viděl jsem tam letmák a myslel jsem, že se bude zastavovat,“ vysvětloval. „Ale moje chyba, měl jsem jet dál.“

Vedl Tomáš Suchánek, avšak Aleš Dryml mu nedopřával ani chvilku oddechu. V první zatáčce třetího kola se mu nakonec přece jen podařilo proniknout do vedení. A tak se jako jediný mohl dnes pochlubit dvěma pobyty na pódiu.

Hlasy postupujících z depa
„Byla to exhibice jako na podzim,“ komentoval své počínání Lukáš Dryml. „Na začátku z dráhy koukaly kameny. Říkal jsem, že to nebude optimální. Nakonec se z toho stala super dráha. Skvěle to tady upravujou, dá se na ní jet všude. Přijdou i diváci, má to tady atmosféru. Mám to tady rád jako ve Mšeně.“ A k tomu oněch patnáct bodů… „Přijel jsem postoupit,“ řekl na toto téma Lukáš Dryml. „Chtěl jsem jet jen tři jízdy na devět bodů. Ale lidi mi říkali ne. Že by to nemuselo stačit. A tak jsem si dal ještě dvě rozjížďky. Mám radost, že jsme si s Alešem zajezdili. A že jsem to přežil v pohodě. Chtěl bych jet ještě Memoriál, ale v nejlepším se má přestat. Koleno pobolívá a zejtra bych neměl sílu.“

„Jsem unavenej, ale spokojenej,“ netajil se Aleš Dryml. „Tohle bylo hlavně o postupu. A my máme s bráchou rušný diář. Tohle to neřeší, ale na sezónu 2008 by se to mělo promyslet, aby byla špička nasazená rovnou do finále. Chtělo by nasadit top osmičku rovnou. Tohle je honění. Včera extraliga, zejtra Polsko, brácha pak Anglie a já Švédsko.“ Aleš Dryml neměl s postupem sebemenší trable. „Cíl splněn,“ souhlasil. „Dneska jen dvě chyby, co se neměly stát.“

„Byl jsem tady poprvý,“ říkal Luboš Tomíček. „Dráha mě překvapila. Je závodivá a hodně o startech. Ještě kdyby se navez‘ materiál na venek… Všechno je hezký, i to depo. Pěkně jsme si zazávodili s Drymlama. Mrzelo mi to finále Leifra. Viděl jsem tam letmák a myslel, že se to bude zastavovat. A tak jsem to zabalil. Kdybych koukal na druhou stranu, neviděl bych to. Ale neměl jsem zastavovat.“ Po jisté době si Luboš Tomíček spravil chu. „Celý čtyři tejdny od toho Mšena mám krizi,“ připustil. „Nedaří se mi v Anglii ani v Evropě. Trápím se já i lidi kolem mě. Motory se pořád serou. A teď přijdou závody, kde to musí vyjít v každý jízdě. Teď mě v Coventry čeká televizní závod a zkusím něco novýho v technice.“

„Do finále jsem se dostal,“ liboval si Tomáš Suchánek. „Cíl je splněnej, takže dobrý. Jel jsem tady poprvý.“ Takže všechno bez problémů? „Spal jsem na startech,“ přiznal pardubický závodník. „A problém byl i převod. Vyměnil jsem ho a bylo to lepší. Teď jsem na semifinále Leifra dal ještě jinej. A bylo to ještě lepší. A teď na finále to bude úplně nejlepší.“

„Jelo se na postup a málem byla bedna,“ konstatoval Zdeněk Simota. „V rozjezdu to bylo rozlajnovaný na čtyři lajny, i když jsme tam byli tři. Nahnali mě do trojky. A tam byl beton nalitej vodou. Závod byl v pohodě. Zkoušel jsem všechno možný. Jakž takž to šlapalo.“ Plzeňský závodník byl v libereckých Pavlovicích vůbec poprvé. „Dráha je taková docela o startech,“ svěřil se se svým názorem. „Kdyby tam byl materiál a dalo se po venku předjíždět, bylo by to lepší. Ale je to taková zajímavá dráha.“

„Dobrý,“ ohodnotil svůj výkon Jan Jaroš. „Dalo se to čekat. Papírově jsem předved‘, co jsem měl. Posral jsem to trošku s gumou. Vzal jsem si jen jednu a pak to s odřenejma ušima doháněl.“ Nicméně porážka Tomáše Suchánka zase tak předem jasná nebyla. „Hlídal jsem si ho,“ líčil pražský závodník. „Věděl jsem, kde jede. A že když odstartuju a pojedu lajničku, půjde to. Málokdo tady předjede. Dráha je pěkná. Ve Slaným by to chtělo, abych byl ještě lepší. Uvidíme. Žádná křeč.“

„Nelíbí se mi systém dosazování,“ netajil se Pavel Ondrašík. „Třeba Honza Jaroš nepřijel na semifinále a teď se přihlásí sem. Přijde mi to nefér. Nemám nic proti Honzovi, jde o princip. A dvě semifinále jsou pro Čechy přepych.“ A jak viděl závod ze svého úhlu pohledu? „Na krátký se trošku trápím,“ připustil. „Nejede mi motor. A já taky ne, jak bych si představoval. Jsem trošku zklamanej, ale hlavně, že jsem ve finále. To je jen jedno a během čtrnácti dnů se může něco naladit. V Morizes se rozjedu a pak se uvidí.“

„Dobrý jsem spokojenej, i když ten jeden bod mi chyběl,“ prozradil Roman Andrusiv. „Finále jsem jel už v Divišově. Rozjížděl jsem se tam o místo s Tomášem Hejtíkem. Vymáz‘ jsem se a bylo vymalováno. Životní výsledek tenhle postup není, to bylo třetí místo v junioráku.“ Závod se pro Romana Andrusiva vyvíjel poměrně hladce. „Akorát ty převody,“ posteskl si pardubický závodník. „Začínali jsme na lehkejch. Pak jsme dali těžkej a bylo to dobrý. Ve třetí jízdě jsem měl už strach, že mě Petr Babička předjede. Nejelo mi to, mydlilo to a já musel mít půl plynu. Jsem spokojenej, pěkně jsem se svez‘. Po dlouhý době závod, co mně trošku zvednul sebevědomí.“

1. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Aleš Dryml, Pardubice	3 3 2 2 3	13
3. Luboš Tomíček, Praha	3 2 2 3 2	12+3
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 3 2 1 3	12+2
5. Zdeněk Simota, Plzeň	2 2 3 2 3	12+1
6. Jan Jaroš, Praha	2 1 3 3 1	10
7. Pavel Ondrašík, Praha	2 3 1 2 1	9
8. Roman Andrusiv, Pardubice	0 2 1 3 2	8
9. František Liebezeit, Liberec	1 1 3 1 E	6
10. Radim Chod, Slaný	1 1 2 1 0	5
11. Vladimír Višváder, Liberec	1 1 1 0 2	5
12. Petr Babička, Slaný	2 T 0 0 2	4
13. Michal Dudek, Slaný	1 2 0 E 1	4
14. Patrik Doubek, Praha	R R 0 2 1	3
15. Dominik Jech, Praha	0 0 1 1 0	2

Cena města Liberce – 4. Memoriál Josefa Leifra:

	SMF1	SMF2	MF	FIN
1. Aleš Dryml, Pardubice		2.		1.
2. Tomáš Suchánek, Pardubice	1.			2.
3. Zdeněk Simota, Plzeň		1.		3.
4. Luboš Tomíček, Praha	2.			R
5. Jan Jaroš, Praha	R		1.
6. Vladimír Višváder, Liberec	3.		2.
7. František Liebezeit, Liberec		4.	3.
8. Pavel Ondrašík, Praha		3.	4.

Foto: Jan Neruda