Drážďany – 21. února
Ještě v sobotu odpoledne si myslel, že si na druhý den sedne do bílé dodávky Hynka Štichauera na pravé místo vedle řidiče a v Drážďanech se starat o motocykly pardubického závodníka. Jenže pak se ozval Ronny Weis, že nepřijede nemocný Roman Čejka. Hynek Štichauer v mžiku zosnoval plán comebacku svého někdejšího kolegy a reproduktory v drážďanské hale hlásaly, že startovní číslo tři bude mít Pavel Fuska aus Tschechien. Avšak Pavel Fuksa dal záhy vědět, jak se jeho jméno doopravdy vyslovuje a jako jediný se ocitnul před suverénem Richardem Geyerem.
Aby se z Pavla Fuksy stal regulérní závodník, bylo potřeba vynaložit dost úsilí. Kupříkladu boty si vypůjčil od Jiřího Havlíčka, který se místo něho spolu s Davidem Vrtáčkem staral o motocykl Hynka Štichaura. Ten si je pro změnu kdysi vypůjčil od Tomáše Suchánka na motokrosový trénink.
Největší problém byl s motocyklem. Ronny Weis odrazil snahu Hynka Štichauera o navýšení startovného za druhého závodníka argumentem, že Pavlu Fuksovi zapůjčí jeden ze svých strojů. Jenže právě on byl příčinou, proč po tréninku na většinu fórků, jež by jinak rozřehtaly celé depo, Pavel Fuksa reagoval přece jen sevřenými rty.
„Nejede to,“ nebyl Pavel Fuksa spokojený kvůli problematickému zapalování. „Když potřebuju. Aby se kolo točilo a mělo to otáčky, začne to prskat.“
Řešení bylo nasnadě. Pavel Fuksa nastoupil s Němcovým motocyklem pouze do rozjížďky s číslem jedna, v níž se střetli všichni tři Češi. Skončil poslední, aby se posléze dělil o stroj s Hynkem Štichauerem. A hned v šesté jízdě se postaral o vzruch, když se spodní stranou prvního oblouku protlačil do vedení před Richarda Geyera.
„Odstartoval jsem, dal mu ji, on ani nespad‘ a zastavili to,“ komentuje Pavel Fuksa rozsvícení červených světel v okamžiku, kdy se Richard Geyer dostal na venku do kontaktu s mantinelem. Při repete se Němec už nenechal zaskočit. A ani při jejich dalším duelu v osmé jízdě, kdy však Pavel Fuksa nechal za svými zády Stanislava Mělničuka.
Být o něco rychlejší, v rozjížďce s číslem jedenáct by sebral vítězství Ronnymu Weisovi, jehož z posledního výjezdu zpomalila tarokující spojka. Přesto však se díky třem bodům mohl chystat na malé finále. „Ostudu jsem neudělal a ukázal, že šroubky mám v ruce,“ říkal závodník, který se svého času představil i v Telfordu.
Před malým finále však nastal problém, protože v něm startoval i Hynek Štichauer. Pomocnou ruku s motocyklem podal Zdeněk Holub. A Pavel Fuksa vyjel během nedělního odpoledne na ovál za řidítky již třetího motocyklu.
„Soustředil jsem se na pásku,“ popisuje své účinkování v jízdě o čtvrté místo. „Ale posral jsem to a moc se rozjel. Tady musíš dát míň plynu. Přidal jsem moc a stál na místě. Pak jsem je naháněl, ale nakonec si ustlal. Na to, že jsem sem jel jako mechanik a během dvaceti minut to bylo jinak, a že jsem šroubky jel naposledy v roce 2010, to bylo super. Nelituju.“
Logicky se nabízí otázka, zda drážďanský comeback bude mít další pokračování. „Přemejšlím, že si příští rok postavím motorku na šroubky,“ reaguje Pavel Fuksa. „A když se s Ronnym domluvím, jel bych to. Je to krásný svezení. Šroubky jsou zábava, na klasice musíš bejt‘ stoprocentní sportovec a dávat tomu všechno. Navíc jsem už za zenitem, abych se do toho obul znovu.“
A tak i nadále budeme Pavla Fuksu v depech potkávat v pracovním oblečení. „Jako mechanik u Hynka,“ říká, jak stráví letošní sezónu. „Zatím má Čechy a Polsko, uvidíme, jak se mu tam bude dařit. V tom Rawiczi by se moh‘ probojovat do sestavy, aby jel každej‘ závod.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
