Neveklov – 5. ledna
Ani Jakub Tikovský nezahálí s přípravou na možný závod mistrovství republiky ledařů. I když u nás není takový mráz jako ve Švédsku, vyrazil trénovat na rybník u svého rodného Neveklova. Odkroužil jenom pár kola a cítí se spokojený ze svojí technikou. To samé ovšem nemůže říct o své fyzické přípravě, kterou jako každý rok trochu podcenil.
Hamr na Jezeře – 29. prosince
Vánoční příchod mrazů nastartoval hamerský efekt, který všichni znají z únorového šampionátu na ledové dráze. Zdejší jezero pokrývá třinácticentimetrová síla ledu, jejíž povrch k velké radosti bruslařů včerejší náledí uhladilo k dokonalosti. Bohužel začíná chumelit, ale horší zprávy přináší termínový kalendář. Závodit se bude moct v únoru.
„Nejsou závodníci,“ krčí rameny Petr Makušev. Celý ledařský svět upírá své zraky na sever. Ve Švédsku se sezóna rozběhne již v první třetině prvního měsíce nového roku. Zítra se do severského království k tréninku vypraví i Lukáš Hutla, který finišuje s přípravou své nové dodávky.
Proto si nestihne v Hamru na Jezeře ani zatrénovat. „Ráno jsem mluvil s Petrem Moravcem,“ říká Petr Makušev. „Volné termíny jsou až na únor. Chceme, ať má závod výbornou úroveň a všichni kvalitní závodníci budou ve Švédsku.“
Přelouč – 1. srpna
V únoru se zde prvně zapsal na seznam českých ledařských mistrů. V Hamru na Jezeře konečně mrazy šly na ruku ledařským touhám. Ačkoliv se led probrousil předčasně, závod byl uznán platným. Lukáš Hutla neodjížděl s prázdnou. Ostatně ani minulou sobotu, kdy se na hamerskou pláž vrátil jako jeden z hostů letního festivalu. Světe, nediv se, zase mu dali cenu.
Akademická sochařka Kateřina Kociánová speciálně pro Lukáše Hutlu vytvořila bronzovou sošku ledaře. „Dali mně ji jako poděkování, bylo to pěkné,“ líčí přeloučský závodník, jeden z hostů Hamerského léta. „Krásná akce, škoda, že pršelo na návštěvě to bylo znát. Ale pár desítek lidí přišlo, Petr Makušev to měl připravený suprově.“
Koncerty, závody modelů dakarských automobilů, zábava a talk show Lukáše Hutly. „Pršelo,“ povzdechne si český a evropský šampión. „Měl jsem motorku pod stenem, ale pak jsme ji vytáhli na pláž. Povídal jsem o životě ledaře, snad se to lidem líbilo. Jen škoda toho počasí.“
Jaká bude letošní zima, je ve hvězdách. Stejně jako ledařský závod v Hamru na Jezeře příští leden či únor. Nebo letos v prosinci, protože i takové smělé plány tady už byly. A jak rychle tloustne led pod zříceninou Děvín, letos viděli všichni.
Zatím prožíváme léto, sice uplakané, ale stejně léto. „Za tejden jedu fichtly ve Břehách,“ pochlubí se Lukáš Hutla svou tradiční účastí v závodě Stadión Cupu. „Vystavím tam motorky. Pak je rozeberu do šroubku. Nechám opískovat kapotáže, vyčistit všechno. Až je postavím, budou jako nový. Mám technický novinky, ale zatím si je nechám pro sebe. Uvidím, jak to bude. Jakmile začne mrznout, nebudu zaskočenej a pojedu na sever trénovat.“
Připravit se ale musí také samotný závodník. „Jsem o rok starší,“ uvažuje Lukáš Hutla. „Loni jsem začal s fyzičkou od srpna. Letos jsem pauzíroval tři měsíce a kila šly nahoru. Ale teď už třetí tejden jedu bomby a připravuju se.“
Onu čtvrtroční přestávku ani náhodou nevyplnilo spaní na vavřínech letošní sezóny. „Tři měsíce nicnedělání,“ povzdechne si. „Léčil jsem si zranění. Mám urvaný šlachy v zápěstí a loni jsem cvičil obráceně, než jsem měl. Doktor mi operaci nedoporučil, byl bych čtyř, pět měsíců mimo. Proto nebudu nic přehánět, ale už v posilce cvičím správně.“
Tys nebyl na ledech? Byl, jak bych mohl chybět?! Že jsme se nepotkali… Takové rozhovory byla po třetím únorovém víkendu naprosto běžné. Nebylo divu, že se i dobří kamarádi v dějišti plochodrážního šampionátu republiky na ledové dráze neviděli. Severočeská obec nemá ani pět set obyvatel, ale nyní se počet lidi takřka zdesetinásobil. Závod bezesporu aspiruje na pomyslný titul akce roku. A to nejen, protože se v Čechách jiný plochodrážní mítink letos ještě nekonal.
Ranní linkový spoj do Stráže pod Ralskem pouští liberecké autobusové nádraží poloprázdný a na čas. Samou láskou se ovíjí okolo Ještědu, vyplivne pár lyžařů. Další cestující vystupují v Osečné a v Břevništi. Do Hamru dorazí takřka prázdný.
Jezero se okolo deváté leskně jako křišťál. A na něm klenot. Ledový ovál o délce Inzellu se zatáčkami jako ve Svítkově. Bruslaři u hamerského zámečku narazí na modrobílou pásku s logem AČR. Kolem procházející muž jim dovolí užívat si led ještě celou hodinku, než se hladina hermeticky uzavře.
Ostatně pořadatelé v zelených a oranžových vestách jsou již na svých místech. Stejně tak stánkaři, kteří ještě netuší, jak brzy jim dojdou zásoby jídla i pití. První zájemci se k nim brodí v neobvyklé směsi sypkého písku se sněhem.
Ve třináct hodin začíná nástup. Olga Lounová sugestivně zazpívá Kde domov můj. Sluníčko praží jako topič na Titanicu a studený vítr kamsi zmizel. Max Niedermaier vyhrává rozjížďku s číslem jedna. Následují Andrej Diviš, Lukáš Hutla a Franz Zorn.
Příval diváků nemá konce. Bankovky dávají výběrčí do krabic od bot. Napočítají dva tisíce devět set platících, zhruba patnáct set dětí a zhruba pět set volňásků. Suma sumárum, okolo pěti tisíc diváků. Přitom Hamr na Jezeře čítá přesně 478 duší!
Někteří z nich parkují až v Chrastné a jdou pár kilometrů do Hamru pěšky. Na pláži stojí pětistupy. Rodiče berou své ratolesti na ramena. Starší děti staví hrady z písku, aby se na ně mohly postavit. Když odběhnou, žluté kupičky se hodí také dospělým. Ti si mnohdy kvůli lepším výhledu přivalí klády.
Praskne led a se závodem je konec. Publikum vytvoří skvělou kulisu při dekorování trojice nejlepších. A vydává se zpátky domů. Pořadatelé zvou závodníky do zámečku. Hostí je polévkou a řízky, pivem či horkým moštem. A také vyplácení štědré náhrady, což v našich podmínkách nebývalo zvykem.
Padá tma. Hamr na Jezeře je liduprázdný jako obvykle v únoru. První ledy v Čechách šest let od Holic v Čechách rezonují ve vyprávění ještě dnes. Snad se dočkáme na Hamerském jezeře reprízy závodu dříve než po dvanácti sezónách jako letos.
Hamr na Jezeře – 22. února
Tvrdá práce. Odhodlání. Optimismus. Takové investice potřebujete nade všechno, když se rozhodnete pořádat závod na ledové ploché dráze v České republice. Opírat se musíte nejen o tým nadšenců, městkou samosprávu, sportovní autoritu a strategické partnery. Ke slovu se hlásí i další hráči velkého formátu jako čas a náhoda. A to nepočítáme obecního bonzáka.
Šampionát republiky na ledové dráze, který se na scénu vrátil po šestiletém vakuu minulou sobotu, nabídl divákům v Hamru na Jezeře třináct závodních rozjížděk. Dvanáct z nich se počítalo do závěrečné klasifikace. Tu třináctou ale rozhodně nelze odbýt, že pouze posloužila namísto rozjezdu jako kritérium pro obsazení dalších pozic za neporaženým Lukášem Hutlou.
Nabízí se divoká tancovačka slůvek kdyby, kdyby, kdyby. Pokud by vskutku mrzlo o jeden den více, či spíše noc, hamerský led by dost možná vydržel plánovaných dvacet jízd. Na druhou stranu, slunečný pátek by z něho ubral tolik, že by AČR musel stornovat jednorázové licence závodníků, kteří ani po letech vakua nestáhli roletu ledařského krámu.
Bohužel velká díra se do ledu prořízla uprostřed druhého nájezdu a trať se jí nemohla vyhnout. Diváci viděli okázalé pódium s cenami. Pořadatelům se tajil dech, co by se s krásnými trofejemi stalo v případě uklouznutí. A jen málokdo tušil, jaké strhující drama se právě odehrává pouhých pár desítek metrů daleko v depu.
Závodníci rozbili své stany rovnou na ledové ploše. Lukáš Hutla si nebyl příliš jistý sílou ledu a raději nabádal k většímu rozestupům mezi jednotlivými závodníky. Franz Zorn zapálil letlampu a rychle se zvětšující loužička pod ní přivolala u většiny přítomných nazpět nejděsivější z děsivých nočních můr.
Prasklo to až po závodech. Naštěstí ne všude, ale jen u břehu, kde led nebyl tolik silný. A jezero tolik hluboké. Ledová koupel i tak musela být nepříjemná. Své ví Milan Moravec, jemuž pomáhal Josef Franc. Nebo Rudolf Belan, jehož placák byl vskutku okázalý. O dvojici nejmenovaných nadšených libereckých pomocníků, kteří se ošidné místo pokusili projet na čtyřkolce, ani nemluvě.
Každopádně depo se rázem ocitlo na ledové kře uprostřed jezera. Ale nebojte, ztráty nebyly takové jako v případě zkázy italské vzducholodě Italia při výpravě na severní pól, o níž český fyzik František Běhounek sepsal strhující knížku. Málokdo by riskoval mokro v kalhotách a tak se ke svým dodávkám vypravil oklikou přes pláž.
Hamr na Jezeře – 22. února
Bylo to překvapení. Nečekané, ale milé. Když byl sobotní hamerský závod odpískán kvůli velikánské díře v ledu zrovna uprostřed nájezdu do druhé zatáčky, čekalo na diváky vyhlášení vítězí. Spíkr Roman Hájek na chvilku půjčil mikrofon Miloslavu Čmejlovi, který si s sebou přivezl vzpomínkový pohár na Zdeňka Kudrnu.
Štětský spíkr doposud dekoroval svým pohárem osobnosti dlouhé ploché dráhy v Mariánských Lázních. Nicméně i v ledovém prostředí má jeho cena své opodstatnění, jelikož Zdeněk Kudrna na nich dobyl bezpočet úspěchů doma i ve světě.
Pohár si převzal Jan Pecina. „Byl dlouhá léta vynikajícím plochodrážníkem,“ zdůvodňuje Miloslav Čmejla svou volbu. „Na ledech vynikal, byl reprezentantem, dostal se až do světového finála. A také měl veliký podíl na pořádání závodů v Osečné, Hamru na Jezeře a Chrastné.“
