Přelouč – 25. listopadu
Seznam lokalit, v nichž by chtěli pořádat závody na ledové ploché dráze, je rok co rok prakticky stejný. Když se proto v termínovém kalendáři objevily Opatovice nad Labem, bylo potřeba zbystřit pozornost. Zdejší závod pořadatelsky zaštítí ZP Pardubice, což je ostatně možné všude, kde na ledech není pořadatelem klub v AČR. Duchovním otcem myšlenky dostat ledy do prostředí známého svým nudistickým kempem je však Radek Hutla, který se magazínu speedwayA-Z v kostce svěřil se svými plány na nadcházející sezónu.

„Kamarád má nudistickej‘ kemp na opatovickým písáku,“ vysvětluje přeloučský ledař, co jej přivedlo na myšlenku pořádání dalšího závodu vedle Mělic. „Je tam dobrý zázemí situovaný asi jako Mělice. Pláž, kde můžou stát lidi, ale je to oplocený. Je tu i elektrika, má to mraky let a tvrdí, že i s rybářema je to v pohodě.“

Pakliže počasí dovolí, v Opatkovicích se pojede ledová plochá dráha vůbec poprvé. „Je to taková druhá šance,“ přemítá Radek Hutla. „Když nebude led v Mělicích, bude to v Opatovicích. Letos u mě bylo devět centimetrů ledu, ale jen o kousek dál v Holicích mrzlo a jely se závody. Ať je radši o jedno místo navíc.“

Radek Hutla bude letos závodit opět se svým synem Lukášem, který se vrátil z pracovního pobytu na Novém Zélandu. „Rusko jsme zatím odpískali,“ přibližuje stadium projektu, který měl dovést Lukáše Hutlu do ruské ligy. „Psal mě sice Bondarenko, ale jelikož se Lukáš vrátil po roce domů, nechce zase jet do Ruska. Pokud k tomu dojde, asi až příští rok.“

Rodinný tandem ovšem nebude chybět příští měsíc na soustředění ledařů ve Švédsku. „Desátýho by se mělo odjíždět,“ nahlíží Radek Hutla do svého diáře. „Jede se do Strömsundu, akorát budem‘ spát jinde než loni. Vracet se budeme do toho dvacátýho, protože osmnáctýho tam Honza Klatovskej‘ jede ligu. Podíváme se na ni a na noc vyrazíme domů.“

Foto: Pavel Fišer a Mirek Horáček

Praha – 18. listopadu
Před třemi lety se tréninkové svezl na ohřebovaném speciálu a od té doby se netajil zájmem svézt se na ledech v závodním tempu. Jenže děda Mráz nemá Českou republiky v seznamu svých oblíbených destinací a kromě toho mu chyběl motocykl. Jan Boháč se magazínu speedwayA-Z svěřil, že tato podmínka je splněna, takže jeho účast v mistrovství republiky na ledové dráze závisí už jen na počasí.

„Vlado Višváder už nechce jet, má zraněný rameno a tak mi nabídl svého ledáka,“ říká Jan Boháč. „Koupil mi sběratel a můj mechanik Jan Ryba. Ledák bude v muzeu, ale když zamrzne, pojedu na ní mistrovství republiky. AK Slaný tak bude mít po více než dvaceti letech své zastoupení v šampionátu na ledě.“

Zimní program nahradí pravidelnou účast v evropské sérii veteránů na dlouhé dráze. „Na ELVS už nemám peníze,“ rozhodí Jan Boháč rukama. „Takže když zamrzne, udělám si licenci a jel bych mistrovství republiky na ledech. Budu tak vlastně veterán na muzejním exponátu (smích). ELVS bych jel jen v Pardubicích, celou sérii určitě nepojedu.“

Zkušenosti z ledů již má. „Díky Honzovi Klauzovi a Mírovi Kottovi jsem se prvně svezl na ledech roku 2013,“ upřesňuje Jan Boháč. „Stále jsem doufal, že pojedu mistrovství republiky jako můj brácha, kterej‘ byl na ledech opravdu dobrej‘. Proto doufám, že zamrzne.“

A nebyl by to ani Jan Boháč, kdyby si rovnou nevzpomněl na veselou historku. „Už v tom roce 2013, kdy jsme trénovali na ledácích v Chrástný jsem Honzovi Klauzovi říkal, že bychom mohli spolu jet dvojic na ledě,“ vypráví. „On mi připomněl rok 1992, kdy jsme spolu jeli dvojice na klasický dráze v Divišově, jak přede mnou upadl a já ho přejel. Když se probral, viděl ty stromy, co jsou v Divišově v zatáčce za startem. A myslel, že je už na Olšanech (smích). Asi dva tejdny potom nemoh‘ kouřit, smát se ani kejchat. Holt žebra bolej‘ dlouho.“

Foto: archív Jana Boháče

Divišov – 16. listopadu
Prakticky po celou svou kariéru býval v Polsku spjatý s Krosnem, i když v lize našich severních sousedů nebýval příliš často k vidění. Nakonec z ní zmizel, avšak pár hodin před pondělní uzávěrkou soupisek, vešel ve známost jeho kontrakt s Opole. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v polské lize má jistotu, ovšem v české extralize nikoliv.

„No, byl jsem delší dobu v kontaktu s panem Wieckem z Opole, který je můj dlouhodobý přítel,“ vysvětluje Martin Málek okolnosti, jež ho dovedly k angažmá v Opole. „Nakonec Hawi Opole byl jediný klub, který mě oslovil. Uvidíme, jak se bude dařit a asi jak se kdo předvede na sparingu před ligou. Je to pro mě výzva dostat se do sestavy v polské lize.“

Jenže v české extralize to tak přímočaře nalinkované není. Martin Málek v ní debutoval na prvního máje 2002 ve Mšeně s pražskou vestou, avšak skončil s pochroumaným ramenem. Později se stal konstantou slánské sestavy, z níž předloni odešel do Mšena. Loni s ním kalkuloval Speedway Club Žarnovica. Jenže koalice Březolup a Plzně nepustila Slováky do vyšší ligy a Martina Málka vázala coby svého kmenového závodníka.

„Buď Slaný nebo Žarnovica, ale asi bych to víc viděl na Slaný,“ komentuje Martin Málek současnou situaci, která zatím žádnou jistotou nepřináší. „Zatím je to bez nabídek, ale v Žarnovici bych asi neměl zaručené všechny starty, tak proto…“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Karel Herman

Mořina – 15. listopadu
Včera se zavřelo transferové okénko v polských ligách, které se pro příští sezónu se vracejí k formátu třech úrovní. Eduard Krčmář a Matěj Kůs budou týmovými kolegy v Gniezně, zatímco podpis na kontraktu s Opole spojuje Martina Málka a Ondřeje Smetanu. Pražský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil, proč změnil klubové barvy.

Ondřej Smetana byl na soupisce Poznaně, kam se měla polská liga po kratší přestávce vrátit a Pražan měl v barvách klubu debutovat v soutěži našich severních sousedů. Avšak na rekonstruovaném stadiónu našli dočasný azyl závodníci extraligové Wroclawi.

„Poznaň o mě neměla zájem,“ vysvětluje Ondřej Smetana, kterak našel společnou řeč s Opole. „Mají nějakýho novýho trenéra, který tam vzal samý Dány. Do Opole jsem se dostal díky Alešovi Drymlovi, on mi to domluvil. Jsem rád, že jsem do Polska podepsal, snad nějaký závody pojedu a něco ukážu. Mám, co zlepšovat…“

Foto: Mirek Horáček

Bernardov – 4. listopadu
O jeho angažmá ve východočeských Pardubicích nemůže být ani sporu. A to samé v bleděmodrém platí konec konců také o polské Wroclawi, která se příští rok vrátí z poznaňského azylu na svůj domácí stadión v metropoli Dolního Slezska. Otazníky, zda se vrátí do britského Poole nebo projde debutem ve švédské Elitserien, definitivně vyřešil čtvrtek tohoto týdne. Václav Milík se totiž během něho upsal Indianerně Kumla, byť už ovšem kuloáry rezonovaly jeho startem ve Smederně Eskilstuna.

„Podepsal jsem Kumlu,“ rázně utíná veškeré pochybnosti Václav Milík. „Nejdřív byla Smederna, ale v Kumle jsem na dráze už jezdil. Je super a lidi tam vypadaj‘ v pohodě. Dali dobrou nabídku, tak jsem šel tam.“

Ve švédské Elitserien se pardubický závodník, který převzal kapitánskou pásku extraligových šampiónů od Aleše Drymla, představí vůbec poprvé. Tamní nejvyšší liga dostala v jeho plánech dokonce přednost před comebackem do britské soutěže.

„Příští rok jsem měl jít do Poole,“ říká Václav Milík. „Byl jsem v kontaktu s promotérem, ale nechal jsem si otevřenou možnost, že tam půjdu, když nepůjdu do Švédska. Do Anglie půjdu třeba další rok, pokud se budu rozhodovat mezi ní a Švédskem. Zatím ale chci Švédsko, chci to tam zkusit.“

Foto: Mirek Horáček

Ledce – 4. listopadu
Ještě loni v červnu se spolu v miletických vestách chechtali na nejvyšším stupínku Memoriálu Antonína Vildeho. Ovšem letos už nezávodil ani jeden z nich, pomineme-li lednovou zastávku šroubkařské série Drift-On-Ice v Jonsdorfu. Nicméně spojuje je také fakt, že na podzim přece jen opět usedli za řidítka plochodrážního motocyklu, byť při rozlučkách se sezónou. Jan Holub kroužil kolečka během pardubického Becher Cupu, Roman Čejka minulou sobotu při akci Eduarda Krčmáře ve Slaném. Magazínu speedwayA-Z se posléze svěřil, že opět dostává závodnické choutky.

Loučení pod taktovkou Eduarda Krčmáře staršího ve Slaném bylo opět společenskou záležitostí, žádným závodem, ani neoficiálním. Vedle aktivních závodníků jako Hynek Štichauer, Martin Mejtský, Michael Hádek, Jan Boháč a pochopitelně Eduard Krčmář mladší, dorazila další řada lidí dychtivých osedlat plochodrážní motocykl.

Vedle Miroslava Fencla, Michala Průchy či Radima Choda nechyběl také Roman Čejka. Výtečnou náladu mu nezkazily ani neustále praskající řetězy na vypůjčeném motocyklu, ani lehký pád. Pochopitelně musel čelit otázkám, kterak to vlastně s jeho aktivní kariérou v současnosti vypadá.

„Doteď mi to nechybělo,“ zamýšlí se. „Teď jsem se svez‘ a zase bych šel jezdit! Bavil jsem se o tom s pár lima. Všichni říkaj‘ ‚pojď to zkusit, pojď to zkusit‘. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí…“

A jak se tedy závodní budoucnost Romana Čejky může vyvrbit? „Uvidíme přes zimu, rád bych jezdil, zase mě to přitáhlo,“ odpovídá, aby jedním dechem tuto záležitost uzavřel. „Hele, rozhodne se v zimě!“

Foto: archív Romana Čejky