Žatec – 28. září
Hasicí přístroj není na ploché dráze pro ozdobu. V květnu se o tom přesvědčil Jaroslav Vaníček při českém finále ve Slaném. Nebo minulou sobotu Karel Průša v Kršku. Rychlý zásah startmaršála mistrovství Evropy dvojic zabránila větším škodám na jeho dvěstěpadesátce. Navíc po závodech přispěchal jeden z fanoušků s otevřenou peněženkou.
Karel Průša v Kršku předvedl ohňovou show | foto Zdeněk Schneiderwind
Slušně zaplněný stadión Matiji Gubce ohňovou show nečekal ani náhodou. „Motorka mi chytla, než vylítla páska,“ líčí Karel Průša, co se stalo v osmnácté jízdě při souboji se Slovinci. „Ale to jsem nevěděl. Přestalo to jet, skloním se pod motorku. A tam plameny.“
Navzdory šoku reagoval český závodník bleskurychle. „Pro jistotu jsem vyskočil, abych nechyt‘ taky,“ pokračuje. „Ani jsem se nespálil a starmaršál požár rychle uhasil. Příčina byla, že mi prasknul plovák, karburátor se zaplnil. Metyl vytekl na výfuk a chytil.“
Ohořelý filtr | foto Petra Zahradníčková
Závodník vyvázl nezraněn, ale co kdyby se incident stal až na rovince ve větší rychlosti? „Tam by byl větší průvan, ale to si jen myslím,“ reaguje. „Taky by mi metyl netekl na vejfuk, je tam vítr, odpařoval by se a na tý rovince by to nejelo.“
Incident měl neskutečnou dohru. Do boxu Průšových přiběhl slovinský fanoušek s peněžitou částkou na opravu ohořelého motocyklu. Patří do oranžového tábora Svena Cerjaka. A osmnáctého října má v plánu dorazit autobusem do Pardubic, kdy dvěstěpadesátky doprovodí MACEC Cup. Pořadatelé posunuli závod z desáté na dvanáctou hodinu.
„Děkuju mu za pomoc,“ nešetří Karel Průša vděkem. „Díky i startmaršálovi, že mi tu motorku uhasil docela rychle.“
Praha – 22. září
Ťuk. Ťukají. Jako dětské ruce na akvárium s korálovými rybičkami. Ťuky, ťuk. Tohle jsou ale okna. Okna. Okna do tiskového střediska na pražské Markétě. Ťuk, ťuk, buch. Uvnitř neplave žádný bodlok, ani plata, natož pak perutýn či mořský koník. Buch, bum, bum. Jan Kvěch se zatím zpovídá dvojici z Radiožurnálu. Bum, bum, bum, bum. Vítěz Tomíčkova memoriálu si další rozhovory domlouvá na zítřek po telefonu. Jo, lidi moji drazí nejen z Prkošína a dokonce Čestic. Už jdu, chviličku a jsem u vás. Triumf v pražském mítinku si užiju s vámi u stánku. Co na tom, že si kombinézu sundám až kolem půlnoci. A kulich taky. To byla ale tečka za náročnými dny s postelí na čtyřech kolečkách. A pryč s otazníky, co bude v SGP, SEC či polské lize. Třeba budu napřesrok šroubovat na motocyklech perspektivního pardubického mladíka.
Jaký je váš názor?
Loading ...
Když se technice nechce závodit
Jan Kvěch se raduje z výhry při Tomíčkově memoriálu | foto Pavel Fišer
Josef Franc. Filip Šitera. Jakub Fencl. Někdejší plochodrážníci, jejichž zkušenosti na oválech by dokázaly strhnout lavinu, na níž by byli krátcí i alpští bernardýni se svými soudky silného strohu. Technický tým Jana Kvěcha. Na přelomu týdne toho spolu zažili hodně.
„Z pěti nocí jsme čtyři spali v autě, bylo to náročný a únavný,“ povzdechne si Jan Kvěch. „Začalo to ve čtvrtek. Měli jsme v Toruni trénink, potřeboval jsem něco vyzkoušet. Pak pátek Pardubice, zase Polsko a hned nazpět do Prahy.“
Pohoda v pardubickém depu po boku Josefa France | foto Pavel Fišer
Jejda, to je ale kolovrátek, trošku zpomalme a vezměme to postupně od Pardubic, kde Jan Kvěch dostal divokou kartu pro závěrečné kolo mistrovství Evropy jednotlivců. „Jiní závodili, já moc ne,“ nebere si servítky ohledně svého čtrnáctého místa. „Mně se chtělo, ale technice se nechtělo.“
Český šampión proto hned dvakrát zůstal stát. „Jednu jízdu odešlo něco v elektrice,“ krčí rameny. „Jednou mi uletěl šteft na spojce. Spálil jsem ji a skákal z jedné motorky na druhou.“
Hledání, hledání
Mistrovství Evropy by mohlo být východiskem pro Jana Kvěcha na plochodrážní rok 2026. Ve Speedway Grand Prix se neudržel, neprobil se nazpět ani v challenge. O divoké kartě, kterou dostal na letošní rok nic neví, na druhou stranu Markéta je klasikem v seriálu, což dává silný diplomatický potenciál.
Minulý týden se Jan Kvěch hodně nacestoval | foto Pavel Fišer
„O divoké kartě na velké ceny nic nevím, ale příští rok můžu startovat v kvalifikačních kolech mistrovství Evropy,“ říká. Jistotu nemá ani v polské lize, byť jeho Toruň vykročila ve finále lépe. A porazila Lublin 54:36.
„Finále se nám povedlo,“ konstatuje. „Ale v Toruni už pro mě není místo. Budu si muset najít jinej klub. Už to řešíme, zatím není nic. Nebo budu dělat mechanika (smích). Třeba u Jardy Petráka. Je mladej, nadějnej a perspektivní.“
Problém vyřešený naprosto geniálně
Jakub Fencl a Filip Šitera roztlačí Jana Kvěch v Pardubicích | foto Pavel Fišer
V pondělí nemohl chybět v Praze obhajovat loňský triumf v Memoriálu Luboše Tomíčka. Od západu se hnala fronta černých mraků. Rovnou do Čech a rovnou na jejich hlavní město. Připravovaná mokrá alternativa se stala realitou. Jenže déšť nestál za to, aby se vytahovaly pláštěnky. Pražský ovál prášil a prášil.
„Na dráze se udělalo pár kolejí, nebyla konzistentní úplně všude,“ uvádí Jan Kvěch na adresu trati. „Někdo říká, že si závodníci vždycky mají poradit. My si poradíme, ale nechceme se zranit. Ano, poradili bychom si. Ale to už bychom nezávodili.“
Jan Kvěch (modrá) porazil Adama Elllise (červená) a Kacpera Worynu (bílá) už v základní části | foto Karel Herman
Přehlídka obslužné techniky, jimiž pražská Markéta disponuje, se po všech stránkách vyplatila. „Dráha se každou další úpravou zlepšovala,“ postavil se český závodník na stranu pořadatelů. „Byla lepší a lepší. Chtěli jsme mít dráhu, aby byla bezpečná. Dlouhou úpravu to chtělo. Na finále už trať byla výborná.“
Mezi svými
Publikum bylo v pondělí naprosto úžasné | foto Karel Herman
Finále. Byl kumšt se sem vůbec dostat. Pětici jeho účastníků dělil jediný bod. A kdyby Norick Blödorn v rozjížďce s číslem dvacet porazil Kacpera Worynu, bylo by adeptů šest. Pod tlakem televizního času se startovní pozice vybíraly v anonymitě depa. Jan Kvěch měl na výběr už jen mezi bílou a zelenou.
„Jak se to šouplo pro pět závodníků, na bílý dráze vznikla nová pozice, z který nikdo ještě nestartoval,“ usmívá se na důkaz, že úspěšný plochodrážník musí mít hodně i pod přilbou. „Nastavili jsme motorku na start, abych jim odjel. Neotáčel jsem se za sebe, ale Kacpera Worynu jsem za sebou slyšel. Dráha už byla výborná.“
Jan Kvěch dal letošnímu Memoriálu Luboše Tomíčka skvělou tečku | foto Karel Herman
A bylo vymalováno, Jan Kvěch obhájil loňské vítězství a publikum by pořadatelům odpustilo, i kdyby je Pražané násilím po osmé jízdě nahnali k lopatám na ovál. „Fanoušci byli skvělí,“ vysekne poklonu. „Já šel z tiskovku rovnou za kamarády. Přijeli od nás, z Prkošína, z Čestic, dal jsem si s nimi pivko. Z kombinézy jsem se převlíkal asi o půlnoci. Tenhle tejden mám trénink v Polsku, přípravu na finálovou odvetu. A pak bude Speedway of Nations.“
Bernardov – 11. září
Evžen Erban si dal na úterní konferenci práci s představováním takřka všech závodníků ze startovní listiny Zlaté stuhy a zejména Zlaté přilby. Jeden z nich seděl u čestného stolu po jeho levici. Na jeho adresu prohlásil, že Ove Fundin svého času vyhrával světové tituly pro své dcery. A on má dva syny a jen jednu pardubickou zlatou trofej. Václav Milík připustil, že by mu vůbec nevadilo tento nedostatek příští neděli napravit.
Jak ten čas pádí
Václav Milík se po roce vrací do startovní listiny Zlaté přilby | foto Karel Herman
„Koukám, že má číslo sedmdesát sedm,“ ukázal pardubický závodník na trofej mistra klenotnického Pavla Lejhance. „Ta moje má šedesát devět. Je vidět, jak léta letí. Snažím se o druhou, co nejvíc můžu. Loni jsem nemoh‘ jet kvůli zranění, ze kterého se dostávám doteď.“
Příští týden přijde další šance. „Budu se snažit,“ sliboval. „Chtěl bych se vrátit nahoru. Ukázat něco svejm dětem. Abych neodcházel poraženej, ale aby si mě pamatovaly jako vítěze. Na Zlatou přilbu mám hezký vzpomínky. Loni jsem se díval. Letošní sestava mi přijde dvakrát lepší.“
Čtyřka nebo třináctka, obojí jsou dobré
Nezapomenutelný triumf Václava Milíka před sedmi lety | foto Karel Herman
Václav Milík se v Pardubicích objeví už v pátek. Primátor Jan Nadrchal slíbil, že se mu pokusí nevylosovat startovní číslo tři. Fortuna mu šla na ruku. Navíc mu zařídila, aby první muž města vytáhl z osudí jeho jméno až jako třinácté. Nebože by to bohyně štěstí nebyla?
„Vypadalo to jako protekce, ale prostě mi vyšel los, asi bych si měl dneska vsadit,“ smál se pardubický závodník. „Trojku nemám rád. Ze třetího pole je šance, že nepřivezeš moc bodů, což není dobrý na začátek závodu. Nejvíc mám rád čtyřku, tu bude mít Honza Kvěch, ale číslo třináct není o tolik horší.“
Po vakuu maratón
Václav Milík má dva syny, ale prozatím jedinou zlatou přilbu | foto Pavel Fišer
Páteční Speedway European Championship bude prvním závodem Václava Milíka po delší pauze. „Možná se s kluky přijedu podívat do Kostěnic, ale na pásku s Vladem Višváderem raději nepůjdu,“ odmítal možnost své aktivní účasti při nedělním Srandamači. „V Polsku mě vyměnili, bohužel, tak do SEC nemám závod.“
Příští týden by ale mohl být v tomto směru naprosto odlišný. „Mohl bych jet v sobotu v Lodži, vracel bych se pak na Přilbu,“ přemítá. „Do toho čtvrtej závod v pondělí Tomíček. Jasně, že bych chtěl v Polsku jet. Je to živobytí. Pomohlo by mně to, v tomhle sportu jsou peníze až na prvním místě.“
Václav Milík může mít příští týden čtyři závody | foto Karel Herman
Slaný – 5. září
V současné době si v plochodrážních depech zaslouží obrovský respekt. A možná, že ještě větší. Do své modré kombinézy se převléká na poslední chvíli. Není v tom lenost. Či nechuť. Ale ortéza, kterou si nechává tak dlouho, jak to jen jde. Benešovský lékař přece mluvil o šesti týdnech klidu. Bruno Belan ale nenechal svůj klub ve štychu. Teď se ale bude soustředit na Zlatou stuhu, flat track jde strnou. Ovšem po této cestičce kráčí v jeho stopách zdatný následovník. Jakub Hejkal už se dokonce postavil na stupně vítězů závodu kategorie FT Young.
Jakub Hejkal začal s flat trackem | foto Karel Herman
„Budu jezdit flat track jako Bruno, abych měl doplněk k plochý dráze,“ vysvětluje Jakub Hejkal své dobrodružství s druhou českou alternativou motocyklového závodění na ovále. „Mohlo by mě to posunout dopředu, nevím, jestli to může fungovat. Vyzkoušíme to další závody.“
Flat trackerský debut Jakuba Hejkala se odehrál v sobotu ve Slaném. Skončil pátý. Byť jej limitoval nižší zdvihový objem jeho motocyklu, v neděli už stál na pódiu. Coby třetí. Zítra FT Young ve Svitavách nejede, ale mistrovský seriál se uzavírá na konci měsíce v Březolupech.
Jakub Hejkal se chystá ve Slaném na flat trackerský závod | foto Tomáš Hejkal
„Půjčil jsem si pětaosmdesátku KTM, dvoutakt, ostatní měli stopětadvacítky,“ pokračuje slánský kolibřík. „Bylo to jako na plochý, styl se moc nezměnil. Budeme kupovat motorku, příští rok bych začal flat track jezdit. Ale jen jako doplněk k plochý.“
Josef Matyáš Misbach, Matyáš Gebert a Jakub Hejkal na pódiu nedělního závodu ve flat tracku ve Slaném | foto Tomáš Hejkal
Pardubice – 2. září
Z oválku na kostěnickém poli se dá dojít daleko. Nejen do přeboru či MACEC Cupu. Ale třeba až do finále mistrovství republiky jednotlivců, když okolnosti přejí. Janu Buňkovi se takový kousek povedl. Jenže minulý týden při tréninku v Pardubicích upadl. A nyní v nemocnici přemítá, že by knihu se svým plochodrážním curriculum vitae zaklapl.
Jan Buňka na palubě sanitního vozu netuší, jakou diagnózu si vyslechne | foto laskavostí Jana Buňky
„Minulý pondělí se mi na tréninku v Pardubicích seknul plyn,“ říká Jan Buňka. „Nedokázal jsem to korigovat, tak jsem vystoupil a takhle to dopadlo.“
Evidentně blbě, co? „Dokonce je to horší, než se myslelo,“ povzdechne si. „Tříštivá zlomenina holení a lýtkové kosti. A ještě kotníku. Teď mě čeká ještě několik operací a tři měsíce v nemocnici.“
Na mysl se derou černé myšlenky. „Každopádně tímhle skončilo moje ježdění,“ krčí rameny. „I když na plochou jsem nezanevřel.“
Jan Buňka přemýšlí o konci kariéry | foto Karel Herman
Žatec – 2. září
Motocykly specifikace 500R jsme u nás v závodní akci ještě neviděli, jelikož startovní pole juniorky a přeboru lze dle řádků doplnit pouze dvěstěpadesátkami. A samostatný podnik pro ně vypsán nebyl. Karel Průša se ale zúčastnil mezinárodního seriálu DELI TIRE 500R Cup. Skončil v něm těsně pod celkovým pódiem. Nyní jej čeká opět dvěstěpadesátka, protože spolu s Petrem Markem bude hájit české barvy v mistrovství Evropy ve švédské Kumle.
Karel Průša vzhlíží k pětistovkám | foto Karel Herman
Seriál pětistovek s omezeným sáním se skládal ze zastávek ve Stralsundu, Žarnovici, Daugavpilsu a Swietochlowicích. „Užil jsem si to a čtvrtý místo je dobrý,“ říká. „Akorát ve Swietochlowicích jsem moh‘ mít deset místo osmi bodů. Jeli jsme opakovačku. A před ní mi vystřelil filtr.“
Na stupně vítězů se přece jen podíval. „Nejvíc se mi povedla Žarnovica,“ přemítá. „Sedlo mi to tam a skončil jsem třetí. To jsem byl spokojenej.“
Motocykl 500R má zúžené sání na sedmadvacet milimetrů oproti čtyřiatřiceti klasického půllitru a dvěstěpadesátky a devětadvaceti stopětadvacítky. „Do karburátoru se dá vložka,“ přibližuje řešení slánský závodník. „Sníží se výkon a motorka se chová jako taková třistapedesátka (smích).“
A jak se taková plochodrážní třistapadesátka vlastně chová? „Na rovince se jede poměrně dobře,“ reaguje Karel Průša. „Je to plynulejší a jede se mi na tom možná líp než na dvěstapadesátce. Řek! Bych, že 500R ke lepší. Motory víc držej, je praktičtější mít dva motory pět set než dvě pětistovky a dvě dvěstěpadesátky.“
Franciszek Szczyrba, Tyler Haupt a Karel Průša na pódiu Deli Cupu v Žarnovici | foto Petra Zahradníčková
Čtvrtlitry jsou ale nejbližší plochodrážní budoucností Karla Průši. „Letos mě čekají jen dvě pade,“ přibližuje. „Teď o víkendu Kumla mistrovství Evropy a pak dva mistráky. A jedna Evropa družstev. Letos budu trénovat s pětistovkou, příští rok bych chtěl jet celej juniorák a nějakej přebor.“
Konečné pořadí DELI TIRE 500R Cup:
1. Bartlomiej Kubica (PL) 44, 2. Tyler Haupt (D) 43, 3. Franciszek Szczyrba (PL) 41, 4. Karel Průša (CZ) 31, 5. Mieszko Mudlo (PL) 29, 6. Timofejs Pilacs (LAT) 25, 7. Marek Ziman (SK) 24, 8. Casper Kluczniak (PL) 21, 9. Wiktor Klecha (PL) 21, 10. Emil Rimicans (LAT) 17, 11. Piotr Reszka (L) 17, 12. Mike Jarczewski (D) 15, 13. Carlos Gennerich (D) 13, 14. Maksymilan Kostera (PL) 13, 15. Nilas Stjernegaard Olsen (DK) 13, 16. Krzysztof Harendarczyk (PL) 12, 17. Hubert Kotlarski (PL) 11, 18. Levi Böhme (D) 10, 19. Dmitrijs Reuka (LAT) 10. 20. Tycjan Jackowiak (PL) 10, 21. Filip Kasan (SK) 9, 22. Anna Hajková (SK) 9, 23. Ignacy Knop 9, 24. Jesper Kvarnström (S) 8, 25. Matys Sambarrey (F) 6, 26. Julian Wronecki (PL) 4, 27. Anton Flint (DK) 2, 28. Joel Schuck (D) 1, 29. Ondrej Ižold (SK) 1, 30. Dominik Kasan (SK) 0.
Loading ...
