Praha – 25. listopadu
Matěj Kůs prožil letos vskutku znamenitou sezónu. Vrcholem na domácí scéně se staly čtyři mistrovské tituly včetně hattricku v juniorských šampionátech, který se doposud povedl jenom Filipu Šiterovi. Dařilo se i s reprezentační vestou, kde se jeho nejlepším výsledkem stalo šesté místo ve světovém šampionátu juniorů. Čtvrtá příčka v evropském mistrovství jednotlivců však přinesla paradoxně zranění a vyřazení z finále evropských devatenáctek. Pražský junior však navzdory úspěchům nepodléhá egoismu a prostřednictvím magazínu speedwayA-Z děkuje všem, kteří mu nějak pomohli.

„Letošní sezona se mně povedla a udělám všechno pro to, aby další byla ještě lepší,“ říká Matěj Kůs. „Výsledky jsou práce každého, kdo mně nějakým způsobem k nim pomáhá. Děkuji Bogasovi za přípravu a ladění jeho motorů a mechanikovi Láďovi Sobkovi za přípravu motorek. Na příští sezonu makám na fyzičce, chodím víc jak třikrát týdně do posilovny podle plánu, co mně připravil Marek Noll i s upraveným jídelníčkem. Prokládám to squashem a regeneruju, až budou věci na hromadě začnem‘ i na motorkách.“

„Chtěl bych to dobře rozjet stejně jako letos hned od začátku sezóny a mým přáním je jet divokou kartu na Markétě. Jestli se mi přání splní, záleží jenom na mně a jak pojedu. Za letošní sezonu děkuji všem svým partnerům, sponzorům, klubu, přátelům, především Martinu Kurzovi a celé mé rodině za veškerou podporu. Také během zimy chodím do školy a snažím se ji dodělat. Příští rok v zimě bych mel končit.“

Mladá Boleslav – 24. listopadu
Zítra nastupuje Filip Šitera do nemocnice, aby si nechal operovat levé koleno. To pravé musí počkat, protože by staronovému závodníkovi Mšena prodloužilo rekonvalescenci. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že nadcházející sezónu pokládá za nesmírně důležitou.

„Půjdu jen na ten meniskus na levé noze,“ řekl Filip Šitera. „Je prasklý a musí se udělat. Křížový vaz na pravé noze prej‘ ještě chvíli vydrží. Je natrhlej‘, ale to by bylo na tři měsíce marodění. A já mám poslední rok juniory a tak chci bejt stoprocentně ready. Mám ještě rehabilitace na ten obratel a tak se uvidí, jestli sroste.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mladá Boleslav – 14. října
Během čtyřech uplynulých zim jsme bývali zvyklí sledovat závodní osudy Filipa Šitery u protinožců v Austrálii či na Novém Zélandu. Letos si však plzeňský závodník připomene chladné podnebí střední Evropy. Důvodem je nejen skutečnost, že Ivan Mauger žádné turné nepořádá, ale především snaha pořádně se dát dohromady po zatrolené sezóně.

„Ve středu jsem byl na rentgenech,“ povzdechl si Filip Šitera před sobotní mšenskou Super Prix. „Obratel je furt štíplej‘ a vůbec se to nehojí. Navíc mám na pravým kolenu natrhlej‘ křížovej‘ a na levým vnitřní vaz. Takže mě čeká i operace kolen.“

Po svém červnovém pádu si Filip Šitera dopřál pouze krátkou rekonvalescenci, aby se záhy pustil opět naplno do závodního kolotoče. A jaké má nyní plány? „Dojedu sezónu,“ tvrdí. „Mám napsaný rehabilitace na páteř a pak se uvidí. Ty kolena už chce operovat. Tuhle zimu se budu dávat do pořádku. Sezóna dopadla nejhůř, co mohla. V Pardubicích mě zklamaly spojky, ale takovej‘ je život. Nemůžu se ale ohlížet, co bylo, ale musím se dívat dopředu, co bude. Trošku mě jezdecky srazila Anglie. Ale další sezóna je před námi a tomu se podřídí příprava.“

Letos si tedy Filip Šitera užije sněhu, na nějž si už vzhledem ke svým pobytům v jižní polokouli možná ani nevzpomíná. „Teď si ho připomenu,“ chytá se žertu. „Ale vážně, chci se doléčit. Přes sezónu mi hlavně ta páteř dělala problémy. Od toho pádu ve Wroclawi se vše zhroutilo jak zdravotně, tak psychicky.“

Ve svém kalendáři už Filip Šitera mnoho závodů nemá. „Čtvrtek a pátek Anglie,“ svěřuje se. „A konec. Pak se budu dávat dohromady já sám, aby v příští sezóně bylo vše na sto procent.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Babice u Netolic – 9. října
Po delší době se v pondělí během pražského Tomíčkova memoriálu objevil na závodech Zdeněk Simota. Plzeňský závodník pilně rehabilituje po svém prvomájovém pádu v Miskolci, při němž utrpěl frakturu obratlů. Magazín speedwayA-Z se ho zeptal, kdy ho opět uvidíme na dráze.

„Chodím posilovat a cvičit,“ řekl Zdeněk Simota. „Dobrý to není, ale lepší určitě. Kdyby to bylo dobrý, už jezdím na motorce. Zatím jsem na tom neseděl. Uvidíme, jak příští rok.“

A kdy tedy plzeňský závodník plánuje comeback do sedla plochodrážního motocyklu? „Určitě na jaře,“ odpověděl. „Šroubky nevím, ty mám teď v sobě (smích)! Ale jestli bude mrznout, tak jo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 17. srpna
Evropský pohár stopětadvacítek na travnaté dráze ve francouzském Tayacu zastihl české reprezentanty Eduarda Krčmáře a Daniela Hádka na motocyklech Shupa s odpruženým rámem. V tomto provedení čeští diváci české stopětadvacítky neznají, nicméně jejich konstruktér Jaroslav Šůs magazínu speedwayA-Z vysvětlil, že ve výrobním programu firmy o žádnou novinku nejde. Kromě toho prozradil, že se pražské stopětadvacítky brzy dočkají vlastního pohonného agregátu.

„Motocykly na dlouhou nebo jinak řečeno na travnatou dráhu máme ve svém výrobním programu zhruba od roku 2004,“ říká Jaroslav Šůs. „Podstatná změna se týká především zadní části motocyklu, kde zadní vidlice a pružící jednotka vychází z našeho trialového motocyklu, který předcházel výrobě plochodrážních strojů. Vůbec první prototyp plochodrážního motocyklu byl postaven na bázi trialky, s jinou přední vidlicí, upravenou geometrií a místo pružící jednotky byla použita pevná vzpěra. Když se podívám zpětně na tento prototyp, který svým neplochodrážním zjevem neměl úspěch, a vidím, jak kluci jezdící na stopětadvacítkách rostou jako z vody, stačilo by jen měnit délku vzpěry a zapuštění
přední vidlice do brejlí a motorka by rostla s jezdcem…“

Zatímco dlouhodrážní stopětadvacítky nejsou z nás k vidění, v zahraničí je o ně zájem. „Tyto motocykly děláme výhradně na zakázku,“ vysvětluje jejich konstruktér. „Například pro Roberta Bartha na kolech 19″ a 17″ a do Holandska pro pana Slagera na kolech 23″ a 22″. Podstatné informace ke geometrii těchto podvozků nám poskytl právě Robert Barth.“

Jaký je rozdíl odpružené verze od typu pro klasický speedway? „Přední část motocyklu a hlavní rám zůstávají zachovány,“ popisuje Jaroslav Šůs. „Jiné jsou již plechy motoru, na kterých je uložená zadní kyvná vidlice, jednotka pérování atd. Jsou zde nové držáky blatníku, sedla, výfuku. Oproti klasice zde vše jaksi visí ve vzduchu a tak je to třeba zachytit v příslušné poloze. Použité materiály podvozku jsou stejné jako u speedway, tj. chrommolybdenové trubky a duralové leštěné výpalky. Námi nabízený motor na dlouhou má stejné možnosti úprav jako na klasiku, s tím, že zde převažuje zájem vzhledem o maximální výkon, tedy o provedení s karburátorem 28 mm. Obyčejně dodáváme i sadu rozet, protože se zde hodně laboruje se sekundárním převodem podle typu dráhy. V tom jsme naši nabídku rozšířili i o rozety pro řetěz 428 s rozsahem po jednom zubu.“

Poslední dobou se kuloáry šíří informace, že plochodrážní Shupy získají své vlastní ocelové srdce. „Všechno má své hranice i sériově vyráběné motory, které upravujeme a rádi bychom s tím něco udělali,“ odpovídá Jaroslav Šůs. „Prozradit mohu jen, že nový motor má krycí název Shuplex… A ještě bych rád vyzdvihl práci na Markéta Cupu, který se tento rok díky panu Schneiderwindovi a dalším parádně rozběhl. Všem klukům a děvčatům, kteří zde brousí manáky fandíme a obdivujeme je.“

Foto: archív Shupa