Živanice – 20. září
Vladimír Višváder nabízí k prodeji kompletní motocykl GM s karburátorem Blixt za 55 tisíc korun nebo motocykl JRM za 40 tisíc. Důvodem však není skutečnost, že by rodák ze západoslovenského Záhoří chtěl definitivně udělat tečku za svou kariérou, která se nepřetržitě odvíjí od roku 1988. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že ho lákají ledy.

„Mám málo závodů na škváře a jsem tlustej‘,“ vysvětlil závodník, jenž shodou okolností má po triumfu v jediné extraligové rozjížďce nejvyšší average celé české ligy. „A na ledech mě to břicho bude hřát (smích).“

Finanční prostředky z prodeje motocyklu na krátkou dráhu mají sloužit k nákupu ledařského speciálu. „Když dám peníze na kupičku, jdu do toho,“ prozradil Vladimír Višváder. „Mám objednanou motorku, ale nechci to na hezký oči. Celej‘ život jednám férově, takže peníze z ručky do ručky.“

Vladimír Višváder si ledařský speciál v minulosti už vyzkoušel při trénincích za zamrzlé ploše Pohránovského rybníku poblíž Opatovic nad Labem.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Liberec – 18. září
S ledařskými hřebíky zapíchanými do klobouku je nepřehlédnutelnou postavou, by zrovna nechystá na zamrzlé ploše nějakého rybníku svůj ledařský speciál k závodní akci. Podobně jako při sobotních česko-polských plochodrážních hrách v Liberci, které si nemohl nechat ujít. Magazín speedwayA-Z využil příležitosti a prohodil s Janem Pecinou pár slov na téma jeho závodních i organizátorských plánů.

„Vydělávám na sezóny,“ svěřuje se borec, který se letos v únoru spolu s Lukášem Volejníkem v mistrovství dvojic vůbec poprvé zapsal mezi šampióny republiky. „Začínáme s klukama připravovat motorky a hřebíky.“

Ledaři začínají s ostrou přípravou už příští měsíc. „Ještě jsem to neřešil,“ odpovídá Jan Pecina na otázku, kdy usedne za řidítka ledařského speciálu. „Buď Rusko nebo Švédsko. Slyšel jsem, že kluci chtěj¡v říjnu letět do Ruska. Ale to stojí ranec. A tak čekám, až to zamrzne tady. Zatím ale hlásej‘ jen přízemní mrazíky (smích).“

Pakliže vše klapne, čeští ledaři by už nemuseli být rukojmí rozmarů počasí. „Děláme projekt na zimní stadión v Osečný,“ odhaluje Jan Pecina své smělé ambice. „Chtěj‘ fotbalový hřiště a kolem by byla plochá dráha. V lét by se po ní jezdilo na kolečkovejch‘ bruslích a bylo by tam i veřejný bruslení kvůli nákladům. Všechno je zatím v počátcích, starosta slíbil, že sežene peníze.“

Pakliže však bude příznivá zima, Jan Pecina se s týmem nadšenců z Osečné opět ujme pořadatelské role. „Stoprocentně budou zase závody v Hamru,“ plánuje. „I když po volbách může bejt‘ jinej‘ starosta, ale vypadá to, že ne. Chceme nějakej‘ freundschaft s Polákama a Rakušákama, že by se dělaly závody tam a tady.“

Foto: Wojta Zavřel

Pardubice – 13. srpna
Někdo má zakletý pátek třináctého, jinému vadí přeběhnutí černé kočky přes cestu. Hynek Štichauer asi začne být pověrčivý na červenec. Loni si v sedmém měsíci roku zlomil obratel, letos si zase pořídil sádru na ruku. Do závodního kolotoče by se měl vrátit příští měsíc a magazínu speedwayA-Z se svěřil, že za své podzimní priority pokládá především druhé finále mistrovství republiky jednotlivců a samozřejmě Zlatou přilbu.

„Minulej‘ rok jsem si udělal zranění devatenáctýho července, letos sedmnáctýho,“ vypráví Hynek Štichauer. „Vypadá to, že si v červenci budu muset udělat prázdniny. Je to smůla, ale bohužel to patří k tomu.“

A co se vlastně onu osudnou sobotu v britském Scunthorpe stalo? „Trošku mi hráblo,“ dívá se na svůj výkon sebekriticky. „Vyhrál jsem tři jízdy a pak dával nesmyslnej‘ venek. Řidítkama jsem chytil o pletivo. Prolít‘ jsem cílem první, ale bez motorky. Body mi nedali, bylo by to, jak kdyby žokej projel cílem bez koně.“

Předevčírem se v Pardubicích objevil se svým stánkem nabízející divákům vlastní suvenýry. V duchu už přemýšlel nad comebackem. Zkraje týdne se bavil s Jaromírem Otrubou o možnosti startu v jeho dvojici při divišovském šampionátu republiky. Nakonec ho však Lubomír Vozár povolal vedle Tomáše Suchánka do sestavy Zlaté přilby.

„Doufám, že pojedu,“ krčí rameny nad svou nominací do Divišova. „Není to na sto procent. Budu se snažit bejt‘ v klidu. Dráty mi vyndaj‘, ale svaly jsou ochablý. Nechci, abych jezdil na ocase.“

Foto: Pavel Loužecký

Praha – 13. července
Ještě předminulý týden řešil Luboš Tomíček dilema. Když se koncem dubna dohodl se Somersetem, pevně věřil ve svou světlou budoucnost v Premier League. Proto si koupil dvě vstupenky na britskou velkou cenu. Jenže Somerset se s ním rozloučil ještě předtím, než stačil za něj absolvovat dvanáct utkání potřebných pro snížení jeho nevýhodného average. A tak Pražan v Liberci pracoval jako mechanik Jakuba Fencla a nevěděl, co si s lístky do Cardiffu počít. Nic se však nejí tak horké, jak se uvaří a pražský závodník už objevil v novém britském klubu.

„Letěl jsem se podívat na Grand Prix podívat, protože jsem měl ty lístky“ vypráví Luboš Tomíček. „A hned po příletu mi zavolali ze Stoke. Bylo to všechno last minute, ale jelikož mám v Anglii všechno, nebyl to problém. Jsem moc rád, že mi dali tu šanci v téhle pro mě nelehké situaci s vysokým average, který se mi po dvou závodech konečně změní a bude daleko jednodušší sehnat job v příštím roce.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mořina – 30. června
Mšenský stopětadvacítkář Ondřej Smetana oslavil zkraje května své patnácté narozeniny. Ačkoliv věkově dorostl na závodění s pětistovkou, letos chtěl dosáhnout maximum se stopětadvacítkou. Jenže v sobotu v Chabařovicích se jeho žlutý motocykl objevil v boxu Zdeňka Holuba jako možní řešení jeho mechanického trápení. Ondřej Smetana ohlásil změnu svých plánů ve prospěch půllitrů a magazín speedwayA-Z zjišoval podrobnosti.

„Letos jsem se chtěl hodně věnovat stopětadvacítkám, ale na jaře jsem nějak vyrostl, i váhově,“ vysvětluje. „Zlomil jsem si ruku a ještě se nám nepodařilo doladit motory, aby jely jako ostatním. Shupateam nám ještě nabídl jiný motor k zapůjčení, ale už jsem se rozhod‘, že chci jen pětikilo. Když vidím na pěu Poláky nebo Edu v mým věku, mám co dohánět.“

Tohle rozhodnutí tedy znamená definitivní tečku za stopětadvacítkami? Je tady ještě Zlatá trofej FIM v Anglii? „V Anglii na trávě ještě pojedu,“ říká Ondřej Smetana. „Moc se tam těším, mám se tam co učit. A navíc nám Shupáci opět sponzorsky připraví ten nejnovější motor a na tom to je zážitek. Za to jim moc děkuju. V Čechách ho nechtějí používat, aby ostatní závodníci nebyli znevýhodnění. Taky na malé dráze ještě odjedu nějaký ten Markéta Cup, ale na velké dráze jsem s malou kubaturou už definitivně skončil.“

Pokračování kariéry Ondřeje Smetany spočívá v závodech plnoobjemových plochodrážních strojů. „Na pětistovce mám asi pět tréninků, zohýbaný rám a potom tu ruku,“ vypočítává své dosavadní zkušenosti. „Takže teď začínám znovu a to zítra na Markétě. První závod pojedu, až prej‘ dojedu deset kol v kuse bez pádu, jak říkal táta (smích). Jednu pětistovku mám klubovou a druhýho svýho půllitra si stavím. Už je skoro hotovej‘. Chystal jsem se na ně už v zimě, takže jsem připravenej‘. Ještě dokupujem‘ nový nářadí a těšíme se, že začne něco novýho. Jen se mi bude stejskat‘ po dobrý partě ve stopětadvacítkách.“

Foto: Radek Smetana