Milevsko – 19. listopadu
Ze včerejšího ledařského jednání v Milevsku vzešla také podoba české reprezentace pro šampionáty FIM a UEM v roce 2008. Jejím základem se stane opět jihočeský Klabo Team. Bratři Antonín a Jan Klatovští nastoupí ve všech třech mistrovstvích. Jejich otec Antonín byl opět navržen na post trenéra státní reprezentace. Andrej Diviš a Jan Pecina se představí v kvalifikačním kole v Inzellu. A pro lepšího z nich zbude místo v sestavě nároďáku v šampionátu družstev.

Čeští ledaři v šampionátech světa a Evropy 2008:

Poznámka: jméno třetího v sestavě národního týmu bude známé po mistrovskí světa v Inzellu.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Berlín – 17. a 18. března
Boj o zlato v mistrovství světa na ledové dráze pro sebe rozhodl obhájce dvou předchozích prvenství Nikolaj Krasnikov. Po sobotním třetím místě včera vyhrál a titul byl jeho. Leader prvních dvou třetin Ivan Ivanov přišel nakonec i o stříbro. V dodatkové jízdě po strhujícím duelu s Vitalijem Chomicevičem získal vrch, ovšem v poslední zatáčce upadl. Po desátém místě v sobotu byl Antonín Klatovský včera patnáctý. V konečném účtování mu patří třináctá příčka.

Závěrečné pořadí šampionátu:

Frövi – 16. března
Ve svých čtyřiceti se Mark Uzzell zbláznil do ledové ploché dráhy. Opustil Anglii s jejím systémem travnatých drah a s manželkou Pamelou se odstěhoval do Švédska. K letošní sezoně vzhlížel s nadějemi. Britská federace ho nasadila do mistrovství světa i Evropy. Počátek února jej zastihl na trajektu do Finska, odkud se bez společníka v kabině vydal po ose vstříc mnoha kilometrům divokou ruskou zemí. O svých zážitích vypráví exkluzivně čtenářům magazínu speedwayA-Z.

„Odjel jsem ze Švédska a s ostatními švédskými jezdci jsem se setkal na lodi do Finska,“ vypráví Mark Uzzell o svém ruském dobrodružství. „Naplánoval jsem, že pojedu s Posou Sereniusem, Peterem Koijem a Torleifem Burmanem. Ruská země je tak rozlehlá, že dostat se autem z finské hranice do Saransku trvá 39 hodin. Silnice v Rusku se od mé první návštěvy v roce 2002 zlepšují. Cesta do Moskvy je stejně dobrá jako kdekoliv jinde v Evropě. Takže jízda do ruského hlavního města znamená snadných a rovnoměrných sedmadvacet hodin. Posův mechanik Olsson mě tři hodiny před Moskvou vystřídal za volantem, takže jsem mohl spát, což jsem doopravdy ocenil.“

Skutečné dobrodružství ovšem začalo na východ od Moskvy. „Zastavili jsme v McDonaldu na jídlo a pak jsme vyrazili na cestu do Saransku,“ pokračuje britský ledař ve svém vyprávění. „Už v minulosti tady byly problémy s policií. Zastavovala tě a pokutovala ze všech možných důvodů. Po takřka bezproblémové cestě do Moskvy s pouze dvěma zastávkami s malými pokutami jsem ke zbytku cesty vzhlížel s důvěrou. Avšak můj optimismus byl brzy otřesen, protože přišla jedna zastávka od dopravní policie za druhou a mnoho podivných oprav silnic.“

Ruští policisté jsou v rejstříku dopravních přestupků vskutku vynalézaví. „Příčiny pokut byly skutečně rozmanité,“ kroutí hlavou Mark Uzzell. „Třeba přejetí středové čáry na silnici, která je pokrytá sněhem. Ha, ha, ha. Nebo stop čáry, která také vůbec nebyla vidět. Prasklinka na čelním skle. Dostal jsem pokutu, že vzadu nemám nálepku S jako mezinárodní poznávací značku. Argument, že je na espézetce, neobstál. Tentokrát jsem se cítil hůře, protože jsem byl sám. Když je vás v dodávce víc, můžete se střídat v řízení. A všemu se smát a dělit se o všechny pokuty. Ovšem pro samotného člověka to není žádná sranda, navíc se konvoj se všemi těmi zastávkami rozdělí. A nepřidá ti ani, že tvůj mobil v Rusku nefunguje.“

Navzdory všem peripetiím se Mark Uzzell probil až do Saransku. „Dostali jsme se tam všichni ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách,“ vzpomíná. „Trénink byl odpoledne, takže jsme si dopřáli trochu zaslouženého spánku. Během tréninku jsem měl problémy s motorem a strávil většinu večera snahou opravit ho. Zdálo se, že má nízkou kompresi. A vůle na výfukovém ventilu byla špatná. Přenastavil jsem ji, takže všechno vypadalo v pořádku pro závod.“

Ovšem zdání v tomto případě klamalo. „V sobotu měl motor opět problémy,“ povzdechl si britský reprezentant. „Mezi jízdami jsem ho zkoušel opravit, ale bez úspěchu. Takže sobotní noc jsem strávil v depu. Neděle však byla ještě horší. Dvakrát jsem zastavil ještě cestou na start. Posa, Chomicevič, Koij a další mně půjčovali své motorky, ale během obou dnů jsem dokázal vyjet jediný bod. Později jsem zjistil, že píst prasknul na místě drážky pro kroužek.“

Závod dal Marku Uzzellovi možnost poznat Rusko úplně z jiné stránky než za volantem dodávky. „Závodění v Rusku mě baví,“ tvrdí. „Fanoušci mě vždycky povzbuzují, což je dobré pro tvou důvěru. Zdá se, že jsem tam populární. Závody jsou vždycky dobře organizovány a úroveň rozjížděk je dobrá. Dostal jsem ruského mechanika Ajrata. Pomáhal mi s motorkou po oba večery a pracoval pilně i během závodů. Byl to skvělý chlápek a zdráhal se vzít jakoukoliv odměnu za svou práci.“

Ruské turné Marka Uzzella mělo pokračovat startem v evropském šampionátu. „Následující den jsme cestovali zpátky do Moskvy, abychom stihli vlak do Učaly,“ popisuje. „Cesta zpátky probíhala opět se zastávkami od policie. Bylo to v pohodě, dokud mě nedali dejchnout. Výsledek byl pozitivní. I když Peter Koij, jehož obvinili z nezapnutého pásu, jim řekl, že nepiju, chtěli tisíc dolarů za vrácení řidičáku. Naštěstí jsem to uhádal, ale dostal jsem místo toho menší pokutu za pás. Tisíc rublů jsem ochotně zaplatil a mohl jsem pokračovat v cestě i s řidičákem.“

V Učaly se Mark Uzzell nakonec neobjevil. „Bez fungující motorky jsem se rozhodl společně s Torleifem Burmanem vrátit do Švédska,“ vysvětluje. „Jeho otec, který s ním jel, měl špatný žaludek a byl docela nemocný. A v Rusku nejsou kolem silnic žádné záchody. Takže jsme oba přišli o mistrovství Evropy. Díky moskevskému motoklubu, že jsem u nich mohl přespat. Zpáteční cesta byla bez incidentů a hladce jsme přejeli i finskou hranici.“

Navzdory všem trablům britský závodník nelituje. „Aspoň jsem jel mistrovství světa,“ říká. „Jsem v pohodě a připravený jet znovu příští sezonu, snad už s mechanikem a řidičem. Je škoda, že je na ruských silnicích tolik problémů. A že všechna místa závodů musela být díky počasí změněna. Ruští lidé jsou všichni přátelští a vždy ochotní pomoci. Chtěl bych ještě poděkovat Posovi, Peteru Koijovi a Torleifu Burmanovi za veškerou jejich podporu. A všem ostatním závodníkům, kteří mi půjčili motorky. Byla to velká pomoc. Díky také mému ruskému mechanikovi Ajratovi, že se o mě staral v boxech.“

I když Mark Uzzell přišel o evropský šampionát, dostal příležitost závodit přímo ve švédském hlavním městě. „Stockholm Icemasters se konal 3. března uprostřed Stockholmu na rychlobruslařské dráze vedle Olympijského stadiónu, který se používal pro Speedway Grand Prix,“ líčí s nadšením. „Bylo to poprvé asi za posledních dvacet let, co se něco takového pořádalo. Přišlo asi tisíc diváků. Byl to skutečně dobrý mítink s účastníky z jedenácti států. Pořadatelé doufají, že v budoucnu přijdou další ročníky. Ledy přímo v centru švédského hlavního města můžou být pro náš sport jedině přínosem.“

První ročník Stockholm Icemasters vyhrál Per Anders Lindström, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Sven Holstein a Jurij Polikarpov. Hrdina našeho vyprávění skončil devatenáctý. Ve startovní listině nebyl žádný český závodník.