Mariánské Lázně – 20. června
Drtivým trumfem úřadujícího mistra světa Gerda Risse skončil předminulou neděli
úvodní podnik seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze Mariánských Lázních. Sedminásobný světový šampión prošel přes zimu odtučňovací kůrou, při níž zredukoval svou hmotnost téměř o 15 kilogramů, v kombinaci se superrychlými motory z dílny Antona Nischlera tak vznikla zbraň, proti které nenašel obranu žádný ze sedmnácti soupeřů.
Nádherné červnové slunce přivítalo v hledišti mariánskolázeňského plochodrážního stadionu početnou diváckou návštěvu a rozptýlilo obavy pořadatelů z nepřízně počasí a obecenstva. Vrásky na čele však přibyly trénujícím závodníkům. Vysušená a rozbitá dráha, na jejíž kvalitě se nejvíce podepsali účastníci vložených závodů čtyřkolek a flattracků, dělala všem jezdcům problémy s nastavením motocyklů a s blížícím se začátkem závodu narůstala v boxech nervozita. Pořadatelé však nezaháleli a před vypuknutím bojů dráhu ještě důkladně upravili a nakropili. Děsivě vyhlížející kaluže vody v místě startovních pozic dokázalo slunce do pár minut vysušit a jezdci měli nakonec k dispozici velmi dobrou a závodivou dráhu, na jejíž adresu se po závodě mnozí pochvalně vyjadřovali. Podle slov Dirka Fabrieka nabízela až tři možné linie jízdy a několik míst k předjetí.
Do startovní listiny závodu našli cestu hned tři čeští reprezentanti. Nejvíce se očekávalo od Zdeňka Schneiderwinda, který obdržel divokou kartu na celý seriál. Po loňském výborném čtvrtém místě v Grand Prix České republiky a suverénním výkonu v letošním domácím šampionátu se mu přičítaly šance minimálně na účast v první šestce. Příležitost odčinit loňský výprask dostal novopečený vicemistr ČR Pavel Ondrašík a třetím mužem s naší vlajkou na prsou se při neúčasti zraněného Richarda Speisera stal Richard Wolff.
Pavel Ondrašík se představil hned v úvodní rozjížďce. Po výborném startu se zavěsil 
za Tebbeho a Coopera, který po překvapivě rychlém úvodu jízdy záhy odpadl pro poruchu stroje. Z druhé pozice se však ani Pavel neradoval dlouho, brzy si na něj vyšlápl úřadující vicemistr světa Glenn Phillips a vykolejeného pražského závodníka dostal za svá záda i Theo Pijper. Ondrašík tak dovezl do cíle dva body, když za ním skončil, k nemalé nelibosti přítomných zástupců Jawy, tovární jezdec Andrew Appleton.
Nedařilo se však ani dalším našim zástupcům. Wolff i Schneiderwind se sešli ve třetí jízdě, kde se o překvapení postaral především Ital Alessandro Milanese, když suverénně zvítězil před dalším nováčkem seriálu Britem Richardem Hallem. Oba naši jezdci si v této papírově slabší jízdě nevedli příliš dobře. Richard Wolff zaklapl plyn už v nájezdu do první zatáčky, což ho okamžitě odsoudilo do role statisty. Zdeněk se snažil bojovat, ale po ne příliš vydařeném startu z červené dráhy ho ostatní soupeři objeli venkem a v gejzíru písku a kamení mu nedali příliš šancí k předjetí. Starší z francouzské bratrské dvojice Stephane Tressarieu odpadl s přetrženým řetězem, a daroval tak našim jezdcům alespoň tři body. Zdeněk se ještě snažil dotáhnout na třetího Fabrieka, ale nedokázal jeho náskok stáhnout pod pět metrů.
Ve slabších výkonech pokračovali všichni tři domácí reprezentanti i v dalším průběhu závodu. Ondrašík už nedokázal zopakovat výborný start z první jízdy a ze zbývajících tří rozjížděk přivezl jen tři body. S vidinou účasti v semifinálových jízdách se musel rozloučit i rovněž pětibodový Zdeněk Schneiderwind, když Richard Wolff vůbec neměl svůj den a se ziskem tří bodů obsadil sedmnáctou příčku.
Zato Gerd Riss neměl v průběhu závodu konkurenta. Přestože startoval na náhradním motocyklu, vyhrával jízdu za jízdou a své soupeře nechával daleko za sebou. Dvěma vítězstvími začal i jeho krajan Jörg Tebbe, který překvapoval u něj nezvykle koncentrovaným výkonem. Zastavila jej až porucha v sedmé jízdě, kdy mu po raketovém startu vypadla rychlost. Za pomoci svého rádce Klause Petera Gardemanna však dokázal udržet koncentraci i do dalších jízd a hladce postoupil až do finále.
Za vedoucí německou dvojicí se s odstupem drželi Phillips, Pijper, Fabriek a Kylmäkorpi. V dobrých výkonech pokračoval i Milanese. Smůlu měl Diener, kterému vypověděl službu jeho lepší motor a zbytek závodu musel absolvovat na rezervním. Defekt postihl i Kylmäkorpiho, který tak přišel o jisté čtyři body a účast ve finále. Finský jezdec sice nesplnil předpoklady černého koně závodu, na jeho obranu však nutno dodat, že 
mariánskolázeňský podnik byl kvůli zranění jeho letošním prvním závodem na dlouhé dráze. V závěru závodu přitvrdil Kröger a správné nastavení, i když trochu pozdě, nalezl i Appleton. Richard Hall stále těžil ze svých vynikajících startů a de Jonga před sebe v desáté jízdě trochu okatě pustil vedoucí Pijper. Dvanáctka semifinalistů začala pomalu nabývat jasné obrysy. Před jejími branami zůstali všichni tři naši jezdci, Mathieu Tressarieu, Angličan Cooper, jehož náhradní motocykl nedosahoval kvalit té stíhačky z první jízdy, a překvapivě i Bernd Diener.
První semifinálová jízda se stala kořistí Risse, před Kylmäkorpim a Fabriekem, v té druhé ani vítězství nepomohlo Appletonovi k postupu mezi první šestku. Tam se kromě Risse a Fabrieka podívali ještě Tebbe, Pijper, Phillips a Kröger. K semifinálovým jízdám ještě malá poznámka. Když si chtěl Joonas Kylmäkorpi před prvním semifinále dolít prázdnou nádrž, narazil pouze na zavřená vrata methylárny. V krizové chvíli mu přispěchal na pomoc Richard Wolff a dolil mu svůj methyl. Tohle gesto by si možná zasloužilo cenu fair play.
Před finálovou jízdou asi nikdo nepochyboval o jejím vítězi. Gerd Riss se v Mariánských Lázních představil v opravdu oslnivé formě. Navíc měl i zkušené rádce, v jeho boxu mu dělal společnost exmistr světa na ledové ploché dráze Sergej Kasakov a několik typů, jak nejlépe projet naši lázeňskou pískovou tisícovku dostal i od svého dlouholetého 
kamaráda Aleše Drymla staršího. Riss opravdu neponechal nic náhodě a stejně jako v předchozích jízdách s přehledem zvítězil, když ostatním soupeřům nadělil takřka půl rovinky. Za jeho zády se strhla bitva, v níž hrál nejprve prim Mathias Kröger, aby se v poslední zatáčce čtvrtého kola stal kořistí Dirka Fabrieka.
Do dalšího závodu si tak Gerd Riss bude moci vybrat, zda pojede ve zlaté vestě úřadujícího mistra světa nebo v červené pro vedoucího jezdce šampionátu. Příští podnik se jede na pětizatáčkové travnaté dráze ve francouzském Marmande a očekává se velká a především značně vyrovnanější bitva.
Hlasy z depa:
Gerd Riss:
„Po tréninku jsem byl skeptický ohledně dráhy. Nelíbila se mi, byla rozbitá. Nebyl jsem si jistý, s čím do toho půjdu. Jezdili navíc do toho flat tracky. Ale nakonec to byly hezké závody.“
Dirk Fabriek:
„Dráha byla zpočátku rozbitá, ale už během tréninku se zlepšovala. Dokonce se dalo předjíždět ve třech různých zónách, což není obvyklé. Šlo to i zvenku a já jako trávař jsem 
zvyklý jen na jednu stranu. Dráha se dala skutečně do optimálního stavu.“
Mathias Kröger:
„Po tom, jak to vypadalo v tréninku, musím říct, že jsem spokojen. Dráha byla zezačátku ulitá. Měl jsem z toho obavy, ale postupně se to vysušilo. Nakonec to bylo top. Při prvním startu se mi to zvedlo na zadní a já dojel až čtvrtý. Nakonec jsem ale spokojený.“
Zdeněk Schneiderwind:
speedwayA-Z: „Jak byste zhodnotil dnešní závod?“
Schneiderwind: „Dneska jsem zkrátka neměl den, vůbec mi nevycházely starty.“
speedwayA-Z: „Nebyl problém s motocykly?“
Schneiderwind: „Motorka byla dobrá, prostě jsem nedokázal víc bojovat.“
speedwayA-Z: „Jak vám vyhovovala dráha?“
Schneiderwind: „Nechci se vymlouvat na dráhu, ta dnešní mi vůbec nesedla, ale v tom to nebylo.“
speedwayA-Z: „S jakými ambicemi půjdete do dalších závodů Grand Prix?“
Schneiderwind: „Neudělat nula bodů a držet se motorky.“
Pavel Ondrašík:
SpeedwayA-Z: „Dneska se našim jezdcům vůbec nedařilo, v čem byl problém?“
Ondrašík: „Problém byly hlavně starty, vyšel mi akorát ten první, ale pak jsem se nechal zbytečně předjet dvěma jezdci. Do dalšího startu jsme udělali nějaký změny, ale spíš jsme to měli nechat, bylo to spíš k horšímu. V průběhu závodu se dráha měnila, startovní pozice byly tvrdší, asi to chtělo ještě něco udělat s motorkou.“
Bernd Diener:
SpeedwayA-Z: „Před třinácti lety jste tady vyhrál semifinále MS, jak na to vzpomínáte a co dnešní závod?“
Diener: „Tehdy to bylo super, dneska jsem neměl vůbec svůj den, odešel mi motor, musel jsem pak startovat na náhradním a to nebylo ono. Dali jsme do toho spoustu práce, ale bylo to k ničemu. Je to škoda.“
Foto: Jiří Bayer
