Forus – 16. června
Smůla a technické patálie provázely naší reprezentační jedničku Josefa France v druhém pokračování seriálu Grand Prix na dlouhé ploché dráze, které tentokrát zavítalo na norskou půdu. Výsledkem bylo vydřených osm bodů a dvanácté místo. I tak se v průběžné klasifikaci drží na výborné čtvrté až páté pozici. Z vítězství se radoval opět JoonasKylmäkorpi, který tak upevnil své vedení v seriálu.

Klusácká dráha v norském Forusu na předměstí Stavangeru patří k vůbec nejrychlejším oválům, na kterých se pořádají závody mistrovství světa. Měří 950 metrů a jejím typickým znakem jsou pořádně klopené zatáčky. Její zvládnutí pod plným plynem vyžaduje kromě jezdeckého umění i notnou dávku odvahy. Vytrvalý d隝, který v sobotu 16.června od rána neúnavně zkrápěl její povrch, posunul plánovaný dopolední trénink až do odpoledních hodin. Jezdci tak měli před začátkem závodu jen krátkou možnost vyzkoušet si nastavení svých motocyklů. Na starty na pásce vůbec nedošlo. Naštěstí se d隝 kolem druhé hodiny umoudřil a kvalita dráhy nedoznala větší újmy. Stadion se pomalu začal zaplňovat diváky, by ve srovnání s předcházejícím podnikem ve finské Forsse jich přišla jen hrstka. Úvodní podnik seriálu shlédlo odhadem dva tisíce diváků, v Norsku jich nebylo více než šest set.

V depu zatím vládla dokonalá předstartovní horečka. Pohled k boxu s číslem jedenáct nevěstil nic dobrého. Celý český kontingent ve složení Josef Franc, Zdeněk Schneiderwind a mechanik Jirka Georgiev se marně snažil přivést k poslušnosti stříbrným úspěchem ověnčený černý motocykl. „Odešlo řazení a to je ta lepší motorka, ta s Forssy,“ prozradil Zdeněk Schneiderwind a na jeho čele se v tu chvíli značily velké starosti. „Potřebovali bychom víc náhradních dílů.“

Že se problém nepodařilo odstranit, bylo jasné už před startem první jízdy. Zatímco si ostatní jezdci rovnali své stroje na pásce, Josef Franc měl po zkusmém startu pro zbytek české výpravy za mantinelem jen bezradné gesto. Start mu ale vyšel na jedničku, rychlejší byl jen Martin Smolinski, který šel bleskově do čela. Naše úleva však trvala jen do průjezdu první zatáčkou, pak se Franc začal okamžitě propadat a soupeři jej předjížděli jeden za druhým. Postupně se propadal až na chvost, kde jen urputnou snahou a lepším průjezdem zatáček za sebou udržel domácího WillyhoTjessema. Mezitím se na čele jedoucí Smolinski, kterému na rozdíl od závodu ve Finsku nechyběla rychlost, dopouštěl tolika jezdeckých chyb, že se na tribuně jeho učitel Egon Müller chytal za hlavu a s větou: Já se na to nemůžu koukat, odešel do depa. Poslední Smolinského chyby, která jej vynesla až k mantinelu, využil jeho krajan Tebbe a připsal si prvních pět bodů.

Plným bodovým ziskem vstoupili do závodu i vedoucí muž seriálu JoonasKylmäkorpi a loňský vítěz na této dráze TheoPijper. Ten si však k vítězství ve své jízdě pomohl dost nečistým manévrem, když uprostřed rovinky po prudkém kontaktu málem sestřelil z motocyklu do té doby vedoucího Stephana Katta.

Trápení Josefa France pokračovalo i ve druhé sérii. Stav motocyklu absolutně nedovoloval českému jezdci držet kontakt s ostatními a zvyšující se odstup dával tušit, že dnes spíš než o postup do finále půjde o to sebrat každý dostupný bod. I z této jízdy se podařilo jeden získat, když pomalého France nedokázal předjet Francouz Lespinasse.

Jiskru naděje vykřesal Josef Franc ve třetí sérii. Start se mu povedl a do první zatáčky najížděl po boku Smolinského. Situace z první jízdy se neopakovala a náš jezdec uhájil životodárné čtyři body před Phillipsem, Dienerem a Mustonenem. Radost však neměla dlouhého trvání, nebo ve své poslední jízdě základní části Franc vůbec neodstartoval a byl nakonec rád za bod, který mu spadl do klína zásluhou defektu Davida Howe.

Chvilka počítání a přeci jen se našlo šest jezdců, kteří nasbírali méně bodů než český závodník. Sedm bodů na kontě znamenalo postup do semifinálových jízd s pořádně odřenýma ušima. Tam přidal Franc na své konto ještě bod a nešastný závod zakončil na dvanáctém místě.

Do finálové jízdy se podle předpokladů probojovali Kylmäkorpi, Pijper, Smolinski a Tebbe. Dařilo se i Matthiasi Krögerovi a do finálových bran proklouzl překvapivě i veterán třiapadesátiletý BerndDiener. Muž, který bojoval ve finále MS již v roce 1986.

Po startu šel do čela okamžitě Kylmäkorpi následován Smolinskim. Němec však začal ve druhém kole zpomalovat, aby jej defekt zadního kola nakonec donutil z finálové jízdy definitivně odstoupit. Na druhé místo se tak naprosto senzačně dostal BerndDiener, který pozici uhájil před atakujícím Krögerem až do cíle. Až čtvrté místo Pijpera bylo překvapením, páté místo Tebbeho zklamáním. Stejně jako v předchozím závodě ve Finsku se tento německý jezdec po velmi silném výkonu v základní části nevešel na stupně vítězů.

Kylmäkorpi zvýšil své vedení v seriálu na devět bodů před Tebbem a Pijperem a je na nejlepší cestě za třetím titulem mistra světa. Franc se před dalším závodem v nizozemském Gronningenu dělí se Smolinskim o čtvrtou pozici.

Hlasy z depa:
Josef Franc: „Zklamání, škoda, úplně odešla převodovka. Věděl jsem to už před startem první jízdy, nešlo závodit. Poslední dvě jízdy jsem jel na druhý motorce, ale ta vůbec nešla od startu, nevím proč. Jedna jízda dobrá, ale jinak to nestálo za nic.“

Zdeněk Schneiderwind: „Dneska to prostě nešlo, ale hlavně že jsou nějaký body. Nefungovalo řazení, zkoušeli jsme to dát dohromady, ale rozpadla se celá převodovka. Kluci teď toho maj‘ plnou hlavu, musíme zjistit, proč ta druhá motorka nestartuje.“

Foto: Jiří Bayer

Forssa – 9. června
O senzační vstup do letošního ročníku Grand Prix na dlouhé ploché dráze se 9. června postarala naše reprezentační jednička Josef Franc. Dějištěm byla tisícimetrová dráha Pylvenmäki poblíž městečka Forssa uprostřed finských lesů. V deštěm poznamenaném, ale přesto velice rychlém závodě, při němž padl i rekord dráhy, patřil český jezdec od začátku k nejlepším a zaslouženě si z Finska odvezl stříbrný věnec za druhé místo.

Už úvodní série jízd naznačila, kdo bude hrát v ouvertuře letošního ročníku Grand Prix první housle. Nejlepší starty předváděl právě Josef Franc, který s železnou pravidelností nechával po průjezdu první zatáčkou za svými zády všechny soupeře. Čím se však nemohl pochlubit, byl nejrychlejší motocykl. V tomto ohledu dominovalo trio Jörg Tebbe, Theo Pijper a domácí hvězda Joonas Kylmäkorpi.

V úvodu zářil i Cameron Woodward, který se po nádherném boji v první jízdě dokázal probojovat ze čtvrté na druhou příčku, aby v posledním kole atakoval i vedoucí pozici Tebbeho. Když ve druhé sérii ozdobil své konto vítězstvím před Kattem, Krögerem a de Jongem, málokdo pochyboval o jeho hladkém postupu do finále. V dalším průběhu závodu však s přibývajícím deštěm Australanova hvězda pohasínala, aby společně s nulou ze semifinálové jízdy definitivně zhasla stejně jako naděje na postup mezi první šestku.

To opačně na tom byl Holanďan Jannick de Jong. Ten po úvodních dvou slabších jízdách pořádně šlápl do pedálů a druhým místem v semifinále proklouzl jako poslední do finálové jízdy.

Za největšího smolaře závodu by se dal označit Mathias Kröger. Zkušený německý závodník, patřící již dlouhých šestnáct let do stálého inventáře dlouhodrážní Grand Prix, podával v průběhu celého závodu velmi silný výkon. Hned ve své první jízdě si na rovince vyšlápl na skvěle startujícího France, ale radovat se mohl jen do čtvrtého kola, když jej o pět bodů připravil defekt jeho stroje. Druhá pohroma přišla v poslední jízdě základní části v podobě dodatečné diskvalifikace a ztráty dalších tří bodů.

Velkým zklamáním závodu byl výkon jednoho z největších favoritů na zisk světového titulu Němce Martina Smolinského. Asi nejrychlejší jezdec úvodu letošní dlouhodrážní sezóny si ve Finsku zrovna nevybral svůj den. Špatně startoval a nevycházely mu ani útoky ze zadních pozic.

Příliš se nedařilo ani Angličanům. Phillips i Appleton se o postup do finále připravili shodně až v semifinálových jízdách, zatímco nováček seriálu Dawid Howe vyloženě paběrkoval a po hubeném zisku čtyř bodů mohl po základní části začít balit.

Německé barvy po výpadku Smolinského a neúčasti vicemistra světa Richarda Speisera, který se vážným zraněním ramene připravil prakticky o celou sezónu, donesly až do bran finále Jörg Tebbe a Stephan Katt. Především prvně jmenovaný působil suverénním dojmem a do finálové jízdy vstupoval se ztrátou jediného bodu, o který jej po nádherném boji připravil Josef Franc.

Náš jezdec nastupoval k finálové jízdě jako třetí nejlepší s 22 body, o bod za Kylmäkorpim, o dva za Tebbem. Za skvělé starty, ale především za ohromné nasazení v jízdách si vysloužil přízeň a ovace početného publika. Větší ozvě se mohl těšit jen domácí Joonas Kylmäkorpi.

Stupně vítězů nebyly nereálné, ale Kylmäkorpi, Tebbe i Pijper dokázali našeho borce v základních jízdách pokořit. Vždy se tak stalo na rovince zásluhou evidentně rychlejšího motoru. Nezbývalo než věřit. Finálová šestice je na startu, páska letí vzhůru a do čela Josef Franc. Nádherný start a náš jezdec vévodí prvnímu kolu nadšeně podporován finským publikem. Pak ale začne úřadovat Kylmäkorpi a nadšení davu se rázem mění v bouři. Fin si rychle buduje náskok, Franc odolává tlaku dotírajícího Pijpera, je tu průjezd cílem a pohár za druhé místo je doma, konečně. Po úspěchu v Grand Prix na krátké ploché dráze v Praze na Markétě se Josefu Francovi podařilo prodat skvělou formu i v dalším vrcholném závodě.

Hlasy z depa
Josef Franc: „Byl jsem zklamanej‘ po tréninku, nešly mi starty, nic jsme nakonec neměnili a takhle se to otočilo. Jsem hrozně rád, hlavně kvůli Zdeňkovi, zasloužil si to, za to co pro mě dělá.“

Foto: Jiří Bayer

St. Macaire – 23. června
Mistrovství světa družstev na dlouhé dráze skončilo triumfem Němců, by jim Angličané tvrdě šlapali na paty. Davidu Howemu ale upadla osa z předního kola a skončil v děsivém pádu. Na stupně vítězů se dostali ještě Francouzi, když ve finále B porazili Holanďany. Češi byli pátí, když začali tréninkovou poruchou rychlostí skříně Josefa France, a nakonec v céčku byli lepší Finů.

Praha – 20. června
Český národní tým měl už několikrát medaili ze světového šampionátu na dlouhé dráze doslova a do písmene ve svých dlaních. Jenže shodou okolností se pokaždé musel smiřovat z pozicí mimo stupně vítězů. Již tuto sobotu bude mít možnost svou reputaci napravit, jelikož další ročník šampiontu je na programu ve francouzském St. Macaire a Milan Špinka opět povede do boje tým snů.

Josef Franc, Aleš Dryml, Richard Wolff a náhradník Michael Hádek v současné době představují to nejlepší, co může naše dlouhodrážní scéna nabídnout. „Jedeme bojovat,“ odpovídá Milan Špinka jednoznačným způsobem na otázku po svých ambicích na sobotní večer. „Znáš mě, že prognózy dopředu nedělám rád. Bude-li štěstí, bude dobře, i když mi Petr Moravec vyhrožoval, že se bez medaile nemáme vracet (smích).“

Reprezentační tým v podobném složení vstrčil růžky už loni v Scheesselu. „Tým je dobrej‘,“ uznává Milan Špinka. „Škoda, že to nebylo před těmi čtyřmi, pěti lety, když byl ještě Zdenda Schneiderwind v laufu, to by bylo ještě lepší. Ale po závodech ti zavolám a to už budu vědět všechno přesně (smích).“

Sestava českého týmu pro MS na dlouhé dráze – St. Macaire, tato sobota:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Forus – 16. června
Samá pátá místa lemují cestu Josefa France ve druhém závodě finálové série mistrovství světa na dlouhé dráze. Z této řady vyčnívá jen druhé místo za Martinem Smolinskim v rozjížďce s číslem devět, které nakonec Pražanovi otevřelo cestu do semifinále. V něm skončil opět pátý a nakonec mu patřila dvanáctá příčka. V průběžné klasifikaci je prozatím pátý se stejným bodovým ziskem jako čtvrtý Martin Smolinski. Zvítězil Joonas Kylmäkorpi, jenž po vítězství z finské Forssy upevnil postavení leadera, a jemuž na stupních vítězů dělali společnost ostřílení mazáci Bernd Diener a Mathias Kröger.

Slaný – 13. června
Zatímco mechanici Zdeněk Schneiderwind a Jiří Georgiev odjeli z finské Forssy po ose do horského Forusu, Josef Franc odletěl do Prahy. Před cestou na dnešní utkání Sheffieldu v Premier League se zastavil na včerejší extralize ve Slaném. Magazínu speedwayA-Z se přitom svěřil se svými dojmy ze sobotní ouvertury finálové série světového šampionátu na dlouhé dráze.

„Trénink stál za hovno,“ říká Josef Franc prozaicky a dává najevo, že cesta za druhém místem rozhodně nebyla vystlána růžovými květy. „Říkal jsem si, že dlouhou dráhu už nikdy nepojedu. Zdenda mě poslal na hodinu lehnout a šlo to samo.“

Nakonec se pražský závodník probil až do finále. „Dvě a půl kola jsem byl první, ale on byl rychlej‘,“ komentuje svůj souboj s Joonasem Kyllmäkorpim. „Spokojenost, je to suprový. Zdenda mi po závodech říkal, že mě nevěřil. Nebyli jsme na to dobře celkově. Ale povedlo se to, není to jen můj úspěch. Kdo mě má rád a pomáhá mně, si to zaslouží taky.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)