Tayac – 1. července
Kvalifikační proces evropského šampionátu na travnaté dráze se uzavřel ve druhém semifinále ve francouzském Tayacu. Závod nabízel devět postupových pozic a desátou pro náhradníka. Nakonec se kvóta ještě navýšila, protože Mathias Tresarrieu a Tino Bouin pojedou ve stejném termínu finále evropských třiadvacítek.

Bielefeld – 4. června
Evropské semifinále na travnaté dráze hostil Bielefeld. Na stupně vítězů si vyskočili vítězný Chris Harris, druhý Romano Hummel a třetí Jannick de Jong. Jediný český zástupce ve startovním poli Josef Franc si zajistili postup z osmé pozice.

Neděle byla slunečná, avšak předchozí deště se záplavami se negativně podepsaly na stavu sedmisetmetrového oválu. Především druhá zatáčka nebyla ve správné kondici, což se na úvod mítinku podepsalo pod několika pády. Ostatně rozjížďka s číslem jedna trvala hodinu.

Na náročné dráze se proto pro esa stal hlavním cílem postup do červencovém finále ve Wertle. Přeloženo do praxe, neskončit poslední ve finále B, což přineslo vestu náhradníka.

Josef Franc splnil danou podmínku beze zbytku. Bez větších problémů se kvalifikoval do béčka. Skončil v něm čtvrtý, celkově tedy osmý. Vítězství si odnesl Chris Harris, jehož bitvu s Romanem Hummelem si budou diváci pamatovat ještě hodně dlouho.

Swingfield – 16. října
Poslední kolekce evropských medailí se udílela včera na travnatém ovál ve Swingfieldu asi deset kilometrů severně od Folkestone. V sobotu pršelo, avšak neděle byla slunečná s deštivou předpovědí až na odpoledne. Základní část vyhrál Romano Hummel, aniž by ztratil jediný bod. V klíčovém finále A na něho ovšem odstartovali domácí Chris Harris a Zach Wajtknecht. Nicméně nizozemský exmistr světa jednoho Angličana předjel na konci úvodního okruhu, druhého v dalším kole a stal se evropským šampiónem.

Werlte – 23. července
V sobotu se uzavřel kvalifikační proces také v evropském šampionátu na travnaté dráze. V semifinále ve Werlte bez účasti českých reprezentantů triumfoval Romano Hummel. Spolu s ním na pódiu stanuli Stephan Katt a Paul Cooper.

Holsted – 25. června
Zach Wajtknech vyhrál všechny čtyři rozjížďky základní části evropského šampionátu na travnaté dráze. Ve finále A brilantně odstartoval. Ještě v úvodním oblouku však vypadl z motocyklu a mohl hovořit o sakramentském štěstí, že jej nikdo ze soupeřů netrefil. A tak se vítězem stal Jake Mulford, ačkoliv předtím dokončil jen rozjížďku s číslem dvě. I jemu přála Fortuna, čtyřka mu při bodové rovnosti vynesla účast ve finále B, které vyhrál a postoupil dále. Martin Málek skončil v béčku pátý a do evropského finále se dostal z poslední možné pozice, což slavil jako vítězství. Inu, uspořádat závod takového formátu na poli vedle klasické plochodrážní dráhy nepovažoval na vynikající nápad.

„Postup nakonec vezu,“ říká s neskrývanou úlevou v hlase. „Ale nikdy jsem si nemyslel, že budu mít radost až z devátého, posledního postupového místa. „Dlouho, nebo spíš ještě nikdy jsem na tak rozbité dráze nejel. Myslel jsem, jaká to bude brnkačka postoupit, ale byl to fakt mazec. V tréninku jsem si dal hned na držku, v první jízdě jsem byl vyloučený, když jsem vyjel mimo trať, a zrovna byl na třetí pozici.“

Na ovál v Holstedu se březolupský závodník kouká skepticky. „Jak je to louka nebo pole, rovinky byly rovnoběžné s kolejema tras traktorů,“ vysvětluje. „V zatáčkách jsme museli přes ty koleje skákat. Trochu toho organizátoři podcenili, jako tráva je tráva, rozbije se to vždy, ale není to o tom, že si to každý rozbalí, kde se mi zachce, je ten podklad trochou srovnat a upravit. Docela jsem se na to deváté místo nadřel, bylo to fakt trápení. Naštěstí se nikomu nic nestalo a já měl problém se udržet na motorce. Prostě kdo viděl cíl, vyhrál.“

Tayac – 1. srpna
Večerní závod ve francouzském Tayacu přinesl nového mistra Evropy na travnaté dráze. Titul získal Mathieu Tresarrieu, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Romano Hummel a Dave Meijerink. Josef Franc skončil pátý, Martin Málek patnáctý.

„Závody v Tayacu byla jako vždy tady tvrdý,“ svěřoval se Zdeněk Schneiderwind, který pražského reprezentanta tradičně doprovázel. „Hodně se padalo a k umění se muselo přidat štěstí, z jaký startovní pozice pojedeš. Všichni závodníci byli hodně namotivovaný, pro většinu to byly první závody letos a z toho vznikla spousta ošemetných situací.“

Do nich se dostal kupříkladu druhý vicemistr Dave Meijerink. „Ten může být klasickým příkladem,“ říkal pražský trenér. „V první jízdě trefil nafukovačky, motorka zohýbaná a on na ní po zastavení jízdy skočil a chtěl dojet do cíle. Pak se z pádu oklepal a už mu všechno vycházelo.“

Zato našim ne… „Pepe byl za začátku celkem suverénní,“ komentoval Zdeněk Schneiderwind. „Pak po špatných startech bojoval, ale bodíku mu chyběl na finále A. Martin se hned na začátku potkal s nafukovačkama a to mu určitě k sebedůvěře nepomohlo.“