AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Praha – 6. září
Matěj Kůs už při slavnostním nástupu 42. ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka nešetřil odhodláním vyhrát. A na dráze se posléze jal plnit své slovo. O punc neporazitelnosti ho po brilantní stíhací jízdě připravil Martin Vaculík, avšak další triumf mu otevřel finálové brány. Postup pojistil třetím místem v poslední sérii. Na roštu si pečlivě vybral startovní pozici. A když zjistil, že neběží časomíra, trošku ještě poškorpil protivníky. Pak šla pásky nahoru a Matěj Kůs hrál sólo. O 66,30 sekund později se zapsal do listiny vítězů prestižního klání. Druhý projížděl finálovou metou Nicki Pedersen, jenž se v průběhu úvodního kola drsně protlačil na druhou příčku. Martin Vaculík si s ním jeho manévr vyříkal ještě rovnou v dojezdovém kole.
Hvězdami jsou domácí
Nicki Pedersen byl už čtyřikrát inzerován jako hlavní magnet Tomíčkova memoriálu. Dvakrát se omluvil, loni přijel, viděl a zvítězil. Jenže to bylo loni a dnes je dnes. Exmistr světa rozehrál své skóre jednoznačným triumfem v rozjížďce s číslem dva. Jason Doyle za jeho zády měl plnou hlavu starostí s Lubošem Tomíčkem. Pražan, který se dle svých slov představil ve vestě Olympu naposledy, dokázal Australana podjet, avšak ve druhém okruhu už bylo jejich pořadí obrácené.
Ostatní vítězství první série ovšem přinesly radost v domácí části ochozů. Hned na úvod nezaváhal Josef Franc. S červeným povlakem přilby vyrazil dopředu jako raketa. Duel Renata Gafurova a Joonase Kyllmäkorpiho, který nakonec vyzněl ve Finův prospěch, se Pražana vůbec netýkal. Stejně suverénně si ve čtvrté jízdě počínal Matěj Kůs. Před závodem veřejně tvrdil, že přijel vyhrát. A nyní ze čtvrté dráhy dal jasně najevo, že svůj slib myslel smrtelně vážně. Mezi vítězstvími obou Pražanů si tři body připsal i Martin Vaculík. Slovenský borec v prvním oblouku ve svůj prospěch razantně vyřešil souboj s Christianem Hefenbrockem i autorem nejlepšího startu Zdeňkem Simotou.
S výjimkou finále se během celého dnešního večera nemohla najít jízda, která by se mohla pochlubit okázalejším aranžmá, než ta s pořadovým číslem pět. Z vítězů úvodní pětiny v ní scházel pouze Martin Vaculík. Oba Pražané si v ní vyplnili přihlášku mezi hvězdy. Po vylétnutí pásky vystřelil jako první Matěj Kůs. Za jeho zády byl Josef Franc, zatímco Nicki Pedersen jel až za nimi!
Dán se však nechtěl smířit s porážkou lacino. Především v posledních dvou kolech se jeho tlak stal nesnesitelným. Josef Franc mu však statečně vzdoroval a v cíli byl o chloupek dříve. Šestibodový Matěj Kůs záhy na čele průběžné klasifikace osaměl. Davey Watt dnes jakoby chtěl dokázat, že jeho dubnové extraligové fiasko, bylo ojedinělou epizodou bez dalších repríz. Ve čtvrté jízdě nestačil na letícího Matěje Kůse, nicméně o dvě rozjížďky později odstartoval na Martina Vaculíka. A i když ten zkoušel všechno možné, dopředu se nedostal.
Jenže po třech pětinách se čistým skóre nemohl chlubit už nikdo. A s osmi body se o průběžné vedení dělili hned čtyři borci, jimž na záda s minimální ztrátou dýchal Nicki Pedersen. Jednička na zádech přisoudila Josefu Francovi pouštět se do akce po každé úpravě dráhy. Pražan to však odmítal respektovat jako handicap. A v deváté jízdě rozjásal diváky svým dalším velkým sólem.
Podobně si počínal i Davey Watt v rozjížďce s číslem jedenáct, zatímco Nicki Pedersen se těsně předtím musel k vítězství probít ve druhém kole přes Christiana Hefenbrocka. Výtečně chutnající menu ovšem servíroval Martin Vaculík ve dvanácté jízdě. Když opouštěl první zatáčku jako třetí, zatímco vedoucí Matěj Kůs byl už na rovince, zdálo se být rozhodnuto.
Ve druhém okruhu profitoval z vnější stopy a v zatáčce u depa se dostal před Renata Gafurova dříve, než Rus stačil říct švec, pakliže ovšem ruština podobný ekvivalent českého pořekadla vůbec má. Slovákova show ovšem ještě nebyla u konce. Okamžitě zaútočil na Matěje Kůse. Jenže Pražan byl soupeřem z jinčího těsta a urputně se bránil.
Jenže Martin Vaculík mu ukázal, jak pekelně rychlý dnes může být venek pražské dráhy. Ve druhé zatáčce třetího kola po něm převzal vedení. „Přišel mi poděkovat, že jsem hrál fér,“ popisoval Matěj Kůs jejich duel. „Věděl jsem o něm a viděl, že je rychlejší. Úplně stejnej‘ souboj byl i ve finále Zlatý přilby v Žarnovici. Jel jsem na sto procent a nechtěl jsem dělat nic nesportovního. Fér jízda je správná cesta k úspěchu.“
Sliby se maj‘ plnit nejen o Vánocích
Na počátku čtvrté série bylo jasné, že ostatní Češi se do finálové pětice nedostanou. Luboš Tomíček se na sobě marně snažil nedat znát bolesti po pádu v britské lize. Zdeněk Simota trávil většinu času v depu skloněný nad svými motory a zachmuřený výraz ho neopouštěl. Jan Holub, jenž na poslední chvíli skočil do závodu místo nemocného Mateje Ferjana, bodoval až na úkor Manuela Hauzingera v jedenácté jízdě. Navíc se mu vzápětí nevyhnul defekt motoru. A oba náhradníci Jiří Brummer a Pavol Pučko byli čím dál tím víc otrávenější, když jim došlo, že se dnes na dráhu nedostanou.
Třináctka u čísla jízdy nepřinesla štěstí Josefu Francovi. Se žlutým povlakem neměl šanci v první zatáčce stihnout ze středu startující Australany Daveyho Watta a Jasona Doyle. Matěj Kůs vzápětí inkasoval brilantní trojku, zatímco Nicki Pedersen se k ní musel v rozjížďce s číslem patnáct propracovávat. Začínal úplně odzadu, aby se vnějškem první zatáčky a z levé strany protilehlé rovinky dostal před Martina Vaculíka, Daniela Jeleniewskeho a Grzegorze Walaska.
Martin Vaculík vyšel bodově naprázdno, avšak hne po přestávce opět zapadl do svého vítězícího konceptu. Po startu sice jel vpředu Josef Franc, avšak za protilehlé rovince byl první Martin Vaculík. S jedenácti body měli ovšem finálovou účast zajištěnou oba dva. Na rozdíl od slovenského juniora se však laškování s nulou stalo osudným Grzegorzi Walaskovi, Danielu Jeleniewskemu a Christianu Hefenbrockovi. A Joonasi Kyllmäkorpimu nepomohlo ani předjetí Grezgorze Walaska v první zatáčce devatenácté jízdy restartované kvůli letmému startu.
Jak Matěj Kůs, tak Davey Watt si mohli dovolit luxus skončit při svém posledním vystoupení na třetí příčce. Jejich skóre jedenácti bodů překonal jedině Nicki Pedersen. Musel ovšem zvítězit v rozjížďce s číslem dvacet. Po povedeném startu mu to ovšem nedalo příliš mnoho práce. A o pár minut později si mohl na startovním roštu vybírat finálovou pozici jako první.
Bez většího váhání zvedl červený terč. Matěj Kůs si dal víc záležet, aby po důkladném terénním průzkumu a zvažování možností zvolil druhou dráhu. Davey Watt vsadil na pětku. Martin Vaculík ze zbývajících možností vzal bílou, takže měl Josefa France hned po své pravé ruce.
Matěj Kůs se poučil z prohry s Martinem Vaculíkem. „Udělal jsem změny na motorce,“ bude vyprávět později na tiskové konferenci. K pásce se přitom příliš rychle nehrnul. „Před jsem startem ladil předstih, protože při zkušebním startu se mi to nezdálo. Hlídal jsem si, že nejsou puštěný dvě minuty a otočil se, abych brnkal na nervy soupeřů.“
Přitom v závěrečném dramatu měl sehrát klíčovou úlohu. Perfektně odstartoval, v nájezdu byl první a vedení mu už nikdo nesebral. Zapsal se mezi vítěze legendárního klání a získal svůj prozatím největší úspěch na dráze, kde před šesti lety jako na ježka ostříhaný patnáctiletý kluk prožil závodní debut v sedle pětistovky v rámci domácího šampionátu juniorských družstev. Slib z úvodu večera, než se na Markétu snesl soumrak, splnil dokonale.
„Matej měl krásný start,“ vysekl mu kompliment samotný Nicki Pedersen v angličtině, která postrádá měkké hlásky. Sám zaostal vzadu a na své cestě vpřed brutálně odstavil Martina Vaculíka. „Raději to tam nepiš,“ zabručel slovenský závodník odpověď na otázku, co Dánovi říkal v dojezdovém kole. Nakonec se musel smiřovat, že stejně jako loni skončí čtvrtý, protože se před něho dostal i Davey Watt. A Josef Franc byl s pátým místem spokojený a do světa roztruboval, že se opět cítí jako závodník.
Hlasy z depa
„Do letošní sezóny jsem vstupoval s velkýma ambicema,“ rozhovořil se Matěj Kůs zeširoka. „V dubnu to šlo drasticky dolů. Vypadalo na vyhazov v Polsku. Ten nastal ve Švédsku. Pak jsem udělal zásadní změny po technický stránce. Musel jsem udělat další změny a forma šla nahoru. Doufám, že to není poslední úspěch. Vážím si vítězství. Před domácími lidmi to byl velký psychický tlak. A vítězství mě dojalo. Vážím si vítězství v závodě s jezdci jako je Nicki a Davey. Před startem jsem říkal, že jsem přijel vyhrát a splnilo se to. Šel jsem do toho závodu s chladnou hlavou.“
„Jsem rád, že jsem tady,“ liboval si Nicki Pedersen. „Dráha je tady výborná, rád tu závodním. Poslední jízda se počítá, myslím, že pro vás je povzbuzující mít v Čechách českého vítěze. Příští rok mu ale nic nedaruji (smích). Ve finále jsem neměl dobrý start. Bylo by snadné hledat výmluvy. Ale Matěj byl velmi dobrý. Měl krásný start. Já mu zůstal za zády a věděl, že půjde jen těžko dohánět.“
„Dnešní závod jsem si užil,“ neskrýval Davey Watt. „Jsem rád, že jsem zpátky v Čechách. Líbí se mi tady, myslím, že v Čechách je to fantastické. Ale je to horší, že jsem letos třetí, ne druhý jako loni. nebyl to lehký závod, ale užil jsem si ho. Už loni se mě na Matěje ptali při Zlaté přilbě a teď tady sedí jako vítěz.“
„Znovu čtvrté místo,“ povzdechl si Martin Vaculík. „Kurník! Gratuluji Matějovi, jel perfektně. Ve finále jsem jel z tvrdé dráhy.“
„Zazávodil jsem si a mám zase chu do závodění,“ netajil se Josef Franc. „Motorka byla rychlá, bojoval jsem a nejel jen do počtu. A to jsem měl jízdy po úpravách, ale to je jedno. Na předjíždění první jízdy nebyly, ale nebyl jsem pomalej‘. Ve finále jsem neodstartoval a kluci tam byli o půl předního kola přede mnou. Neměl jsem, kam jet. Zmáčkli mě a byl jsem poslední. Někdo musí bejt‘ poslední.“
„Laborujeme, laborujeme,“ řekl Zdeněk Simota nad svými motocykly.
„Nic moc,“ vystihl svou smutnou náladu Luboš Tomíček. „Jsem rád, že jsem to odjel a jsem zdravej‘. Vyhrál ten nejlepší. Dneska to bylo hodně o startech. Já měl dvakrát čtyřku a taky mi to zrovna nešlo. Teď se vracím do Anglie, tady už nepojedu nic. Bylo to můj poslední závod za Olymp. Bylo mi ctí za něj jezdit celou tu dobu.“
| 1. Matěj Kůs, CZ |
3 3 2 3 1 |
12 |
1. |
| 2. Nicki Pedersen, DK |
3 1 3 3 3 |
13 |
2. |
| 3. Davey Watt, AUS |
2 3 3 3 1 |
12 |
3. |
| 4. Martin Vaculík, SK |
3 2 3 0 3 |
11 |
4. |
| 5. Josef Franc, CZ |
3 2 3 1 2 |
11 |
5. |
| 6. Joonas Kylmäkorpi, FIN |
2 1 1 2 3 |
9 |
|
| 7. Grzegorz Walasek, PL |
1 3 0 2 2 |
8 |
|
| 8. Christian Hefenbrock, D |
2 1 2 0 3 |
8 |
|
| 9. Daniel Jeleniewski, PL |
0 3 2 1 2 |
8 |
|
| 10. Renat Gafurov, RUS |
1 2 1 1 2 |
7 |
|
| 11. Jason Doyle, AUS |
2 2 F 2 0 |
6 |
|
| 12. Zdeněk Simota, CZ |
1 1 2 1 0 |
5 |
|
| 13. Manuel Hauzinger, A |
0 0 0 3 1 |
4 |
|
| 14. Luboš Tomíček, CZ |
1 0 1 2 0 |
4 |
|
| 15. Jan Holub, CZ |
0 0 1 0 1 |
2 |
|
| 16. Mattia Carpanese, I |
0 0 0 0 0 |
0 |
|
| res Jiří Brummer, CZ |
|
DNR |
|
| res Pavol Pučko, CZ |
|
DNR |
|
Vložené jízdy 125 ccm:
| I |
Michal Škurla, Michaela Krupičková, David Štěrovský, Patrik Mikel |
| II |
Michaela Krupičková, David Štěrovský, Patrik Mikel; Michal Škurla E |
