Žarnovica – 22. septembra
Sezóna 2012 je na plochodrážny život v Žarnovici opä o niečo bohatšia než tá vlani. Šes medzinárodných pretekov, z toho pä zorganizovaných Speedway Clubom, je toho dôkazom. Samozrejme k tomu patrí ešte nieko¾ko desiatok tréningov, rôznych prezentácií a akcií propagujúcich plochú dráhu. A to nie je sezóna ešte na svojom úplnom konci. Žarnovicu totiž čakajú ešte dva preteky, pričom tie najbližšie sa smelo uchádzajú o pomenovanie preteky roka SC Žarnovica.

V minulosti sa Majstrovstvá Slovenska jazdili bežne iba v čisto slovenskej pretekárskej zostave, z času na čas však dochádzalo k dopåňaniu štartovnej listiny aj jazdcami z Čiech a Moravy v jednom roku dokonca aj z Maďarska. Ich bodový zisk sa však do konečného poradia nezapočítaval. V roku 1989 sa tento šampionát odjazdil naposledy spomínaným systémom.

V roku 2009, kedy bol znovuobnovený dostal pomenovanie Medzinárodné majstrovstvá Slovenska, nako¾ko slovenských pretekárov v štartovnej listine doplnila väčšina jazdcov zo zahraničia. Podobne tomu bolo aj v minulom roku. Z titulov sa tešili najprv v roku 2009 pardubický Tomáš Suchánek a vlani maďarský Norbert Magosi.

V minulom roku došlo aj k obnoveniu Memoriálu Ladislava Eliáša, ktorý sa desa rokov jazdil v Zohore až do roku 1985. Vlani sa jeho víazom stal Tomáš Suchánek, ako víaz základnej časti pretekov. Tento rok sa taktiež z víazstva už 12. ročníka Memoriálu bude teši víaz základnej časti pretekov Medzinárodných majstrovstiev Slovenska.

Už v najbližšiu nede¾u, 23. septembra sa do Žarnovice dostaví osemnástka jazdcov z ôsmych krajín, aby bojovala o slovenský titul. Na dráhe bude chýba dlhodobá slovenská jednotka Martin Vaculík, ktorý vynecháva pre zdravotné problémy aj GP vo Vojense, či bitku o finále v po¾skej extralige. Aj napriek tomu zabezpečil organizátor, Speedway Club Žarnovica, kvalitných jazdcov na spomínané preteky.

Štartovná listina obsahuje mená majstrov Po¾ska, Maďarska, Českej republiky, Chorvátska, Argentíny, Rakúska, či Slovenska. Lákadlom je určite štart Adama Skórnickeho, Renata Gafurova, či Juricu Pavlica. Silné zastúpenie bude ma vďaka Martinovi Málekovi, Martinovi Gavendovi a Matějovi Kůsovi aj Česká republika. Samozrejme nebude chýba ani obhajca titulu Norbert Magosi, ktorému sa vlani podarilo okrem slovenského titulu získa aj maďarský a argentínsky.

Preteky majú naplánovaný začiatok na 13.30 hod. Nebudú na nich chýba ani kamery televízie Slovak Sport, ktorá sprostredkuje priamy prenos.

Liberec – 22. září
Německá Vechta zůstane navždy pevně vrytá do vzpomínek Josefa France, který tady minulou sobotu získal bronzovou medaili z mistrovství světa na dlouhé dráze. Když se ale zmíníte o zlaté trofeji dvěstěpadesátek, která se na stejné dráze jela odpoledne, před Michaelou Krupičkovou, povzdechne si a poznamená cosi, že se o tom závodě nehodlá bavit. Není divu, dívka v zeleném přišla o reálnou šanci na medaili, ale za okolností, díky nimž by měla dostat nominaci na sportovní cenu fair play.

Přitom závod začal pro Michaelu Krupičkovou slibně, když v úvodních dvou jízdách skončila druhá. Z rozjížďky s číslem pět přivezla dva body a stejně tak i z jedenácté jízdy, kdy však sportovní smůla zaúřadovala smůla. Do cíle totiž dojela s píchlou zadní pneumatikou.

„Je to škoda,“ krčí rameny Michaela Krupičková, která byla v závodě jedinou zástupkyní české ploché dráhy. „Jela jsem po prázdným dvě kola, akorát to klouzalo. Muselo to bejt píchlý už od startu.“

Semifinálový postup divišovskou závodnici nemohl už minout. Jenže ve druhém semifinále těsně před ní upadl Jesse Mustonen, mladší bratr světového finalisty. „Když spadnul, jela jsem za ním a musela jsem to složit,“ líčí Michaela Krupičková se smutkem v hlase. „Motorka se roztřískala, neměla jsem už, na čem jet.“

Se svým otcem Jaroslavem se však odmítla opakované jízdy jen tak vzdát. „Vidle jsou měkký, brali jsme tyč a chtěli to srovnat,“ popisuje. „Ale technik to viděl a nepustil nás.“ Smutná Michaela Krupičková se tím pádem z Vechty vracela s devátým místem. Na duši jí mohly hřát jen díky od Jesse Mustonena a jeho rodiny. Nebýt její pohotové reakce a šlechetného manévru, přejela by Finovi rovnou přes břicho.

Foto: Jiří Georgiev

Uplynulý víkend byl v podání české reprezentace úžasný. Aleš Dryml ve slovinském Kršku upevnil své vedení v evropském šampionátu jednotlivců a Josef Franc se z Vechty vrátil ověnčený bronzem z mistrovství světa na dlouhé dráze. V zahraničí se čeští závodníci objevovali v akci především za kanálem La Manche, by se bohužel změny týmu v Glasgow dotkly Filipa Šitery.
Zatímco se čeští fanoušci báječně bavili při Memoriálu Luboše Tomíčka, bratři Drymlovi závodili v Elite League. V Belle Vue se však odjely pouhé tři rozjížďky, po nichž byl stav 11:7 a Aleš Dryml měl na svém kontě dva body s jedním bonusem.

Peterborough doma vyhrál 54:38 nad Eastbourne, v jehož barvách byl nejlepší Lukáš Dryml. Pardubický závodník nasbíral čtrnáct bodů a to ho ještě o další příděl připravil pád v rozjížďce s číslem čtrnáct.

Lukáš Dryml byl eastbournskou jedničkou rovněž ve čtvrtek, nasbíral osm bodů a bonus na výjezdu do Birminghamu, které skončilo vítězstvím domácích 56:34. Ve středu se měl Josef Franc objevit v sestavě Coventry na výjezdu do King’s Lynn, avšak utkání bylo zrušeno kvůli dešti.

Premier League začala minulý týden nepříjemně pro Filipa Šiteru. V úterý klub oznámil, že se změny dotknou mšenského závodníka, který musí skotský tým opustit. „Po slibném začátku přišel propad formy,“ uvádí se v klubovém komuniké. „Po oboustranné dohodě jsme se s Filipem dohodli, že jeho cestovní náklady jsou pro obě strany příliš velké, aby naše spolupráce pokračovala i nadále. Přejeme Filipovi mnoho štěstí.“

Ve čtvrtek figuroval Matěj Kůs ve startovní listině Teesside Silver Helmet v Redcaru, avšak výsledky doposud nedorazily. Každopádně ze zdrojů BSPA vyplývá, že se pražský závodník mezi čtveřicí finalistů neobjevil.

Matěj Kůs však exceloval ve čtvrtek ve Scunthorpe, který jeho Redcar předčil 55:38. Pražský závodník vybojoval sedmnáct bodů, vyhrál jízdu s dvojnásobným počtem bodů a zajel letošní rekord dráhy.

Slovák Martin Vaculík se v úterý objevil prvním semifinálovém duelu švédských Kumly a Vetlandy. Domácí vyhráli 50:40 a jeho pět bodů zahrnovalo i jedno vítězství, ale také dvě nuly. v dalším průběhu týdne ovšem musel být hospitalizován kvůli problémům s krevním tlakem. Včerejší semifinálová odveta polské extraligy, k ní jeho Tarnów dorazil do Toruně, se musela obejít bez jeho přímé účasti, protože měl status zastupovaného závodníka. Po zmatcích způsobených rozhodčím a původní kontumaci ve prospěch domácích se bude opakovat ve čtvrtek.

V sestavě prvoligového Gniezna však ani včera nechyběl Aleš Dryml. Důvodů k oslavám byla spousta. Pardubický kapitán svými sedmi body s jedním bonusem pomáhal klubu na jeho domácí dráze porazit Lublin 51:39. Tím si Gniezno pojistilo vítězství a postup do extraligy.

Foto: Wojta Zavřel

Vechta – 15. září
Francouz Dimitri Berge se stal vítězem zlaté trofeje mládeže FIM na travnaté dráze v kubatuře dvěstěpadesátek v závodě, který odpoledne předcházel večernímu finále světového šampionátu na dlouhé. Na stupních vítězů mu dělali společnost Michael Härtel a Daniel Spileer. Česká reprezentace byla zastoupena pouze Michaelou Krupičkovou, která v osmnáctičlenném startovním poli skončila devátá.

Blijham – 9. září
Třetí závodní sezóna, kdy Shupateam podporuje naše jezdce, přinesla v holandském Blijhamu českým barvám vítězství v zlatém poháru UEM, tedy neoficiálním mistrovství Evropy v kategorii 125 ccm.

Příprava na závody
Z důvodu, že se jelo na dráze určené pro klasickou speedway, byla příprava ovlivněna několika ne zcela jasnými technickými požadavky na motocykly a podmínky závodu.

Nakonec bylo povoleno použít jak klasické motocykly tak i dlouhány s pevnou vzpěrou místo tlumiče.
Pneumatiky byly možné jak 19″ tak i 22“.

Délka dráhy v zaslaných pravidlech 375 metrů se týden před závodem změnila na 275 metrů.

Zkrátka perfektní situace pro klidnou přípravu před závody.

Volbu strojů a pneumatik jsme nechali na jezdcích, všichni tovární závodníci měli k dispozici náš motor a upravený podvozek na dlouhou.

S tovární podporou tak jeli Michaela Krupičková, Michal Škurla, Patrik Mikel a polský jezdec Igor Kopec-Sobczyňski. S vlastními motory Shupa dále Roman Mády a Kryštof Rybář.

Trénink
Tra byla i přes snahu pořadatelů poměrně záludná, zejména cílová zatáčka přinesla v tréninku i v samotném závodě několik dramatických momentů.

To z našich jezdců nejvíce pocítil Kryštof Rybář, který odnesl pád otřesem mozku a zlomeným nosem.
I technici měli během tréninku o zábavu postaráno.

Patrikovi Mikelovi se odporoučel motor s podobnou závadou jako vloni Michalu Škurlovi ve Francii: Skříň motoru nevydržela, za což může asi příliš velká hodnota předstihu.

Shupateam tedy sáhl do bedny a Patrikovi byl namontován náhradní motor s pečlivým dohledem na nastavení předstihu a dolití požadovaného množství oleje.

Michal Škurla se pro závod rozhodl použít jednu z našich novinek a to podčtvercový motor s vrtáním 57mm a zdvihem 49,5 mm, který má krycí název kvrdlačka podle pohybu pístu ve válci.

Závod měl tři rozjížďky a finálové jízdy. Systém třech jízd říkal jasně, že jedno menší zaváhání lze ještě napravit, větší nebo dvě menší zavíraly brány do finále A.

Rozjížďky
Do závodu tedy nenastoupil ze zdravotních důvodů Kryštof Rybář.

Roman Mády opět sbíral zkušenosti, ani on se nevyhnul rozjížďkách pádu a nakonec z toho byly dva body a místo ve finále D.

Michal Škurla a Míchaela Krupičková posbírali v jízdách po deseti bodech, což nakonec na finále A nestačilo. Oba srdnatě bojovali ale nakonec se áčko nepovedlo. Tam postoupil z rozhodnutí rozhodčích také desetibodový bodový Buddy Prijs.

Michaela Krupičková se musela porovnat ve všech jízdách s největšími favority. A že na ně měla, ukázala ve své třetí jízdě, kdy porazila Zacha Wajknechta, letošního mistra světa z Vechty i loňského mistra světa Romano Hummela. Michal opět skvěle startoval a předváděl jedinečnou startovní ekvilibristiku, tedy řazení při jízdě na zadním kole. Oběma chybělo velmi málo ale z početnějšího zastoupení ve finále A nakonec sešlo.

Patrik Mikel svou první jízdu vyhrál před Michalem Škurlou. Ve druhé jízdě šel opět do čela, ale dotahoval se na něj Igor Kopec-Sobczyňski. V zatáčce před cílem to Igor neustál a i s Patrikem skončili na zemi. Oba to naštěstí přežili bez újmy na zdraví a motocyklech, Igor bohužel tedy bez bodů. Opakovanou jízdu Patrik ovládl bez známky předchozího karambolu. Patrik vyhrál i svou třetí jízdu a s maximem patnácti bodů už myslel na finále A.

Igor Kopec-Sobczyňski svou třetí jízdu nezvládl, vyjel mimo tra a nakonec skončil pádem. Takže si připsal celkem pět bodů za vítězství ve své první jízdě.

Finálové jízdy
Do finále D se postavil Roman Mády a bylo z toho páté místo celkově třiadvacáté.

Igor Kopec do finále C nenastoupil. V béčku si to rozdali Míša z Michalem. Míša dojela druhá – celkově osmá, Michal pátý a celkově jedenáctý.

Samotné finále A se změnilo v nekonečné drama, které trvalo snad dvacet minut a slabší povahy v našem týmu lehce kolabovaly.

Na start se postavilo šest nejlepších včetně všech favoritů. Patrik Mikel si vybral vnější dráhu, což se při šesti účastnících zdálo nevýhodné, ale on věděl proč. Start se mu podařil, vnějším obloukem získal potřebnou rychlost a na první rovince se dostal do čela.

Za ním se odehrával boj o další místa, který ve druhém kole skončil pádem Sandro Wassermanna a těsně před ním vypověděl službu motor domácímu matadorovi Hummelovi.

Finále bylo přerušeno a po chvíli se pokračovalo ve čtyřech jezdcích. Patrik Mikel na startu opět nezavál a dral se dopředu. Cílová zatáčka se ve druhém kole nyní stala osudnou dalšímu Holanďanovi Buddy Prijsovi,který spadl a na dráhu vyjela sanitka. Prijs si při pádu zlomil ruku a byl ošetřován a tak nastala delší přestávka.

Třetí pokus o finále začal nejlépe Jordan Dubernard, ale Patrik Mikel se přes něj dostal opět zvnějšku a na první rovince byl již před ním. Před Dubernarda se nakonec ještě dostal celkově druhý Darrel de Vries.

Následující okamžiky měly potom již podobu splněného snu manažerů českého týmu, techniků Shupy a rodičů Mikelových. Patrik se bezpečně usadil v čele a zvyšoval náskok. Perfektní čistou jízdou bez zaváhání dovedl vítězně svůj motocykl do cíle a získal tak jako první Čech vítězství v kategorii 125ccm v podniku UEM nebo FIM.

Finálová jízda je k vidění tady.