Archiv pro rubriku: Ostatní závody

Češi v akci 44

Uplynulý týden jsme především drželi palce českému nároďáku, který se v Sanoku zpočátku úspěšné vydal za třetí bronzovou medailí v řadě, aby nakonec skončil pátý, ovšem jen jediný bod za pódiem. Ke slovu se však dostal také Radek Hutla ve švýcarském Flimsu a Matěj Kůs v daleké Argentině.
Argentinský mistrovský seriál pokračoval svým sedmým kolem v Bahia Blanca a pražský borec se v něm dostal do velkého finále. Jeho cílem projeli závodníci v pořadí Nicolas Covatti, Mariusz Fierlej, Matija Duh, Guglielmo Franchetti a Matěj Kůs.

Další závod byl na programu v sobotu v Carlos Casares. Na ovále ležícím asi čtyři stovky kilometrů daleko od Bahia Blanca triumfoval Lisandro Husman a na stupně vítězů se podívali ještě Nicolas Covatti a Facundo Albin. Matěj Kůs dojel druhé v malém finále za Matijou Duhem.

Ve švýcarském Flimsu se závodilo už v pátek v rámci domácího šampionátu, po němž následoval Alpenarena Pokal. Radek Hutla se svého prvního letošního závodu dočkal až včera v rámci Golden Spike Flims.

Jenže pořadatelé příliš nezvládali úpravu dráhy a na základě jejího stavu se muselo končit již po třetí sérii. V té chvíli měl na svém kontě devět bodů Rakušan Martin Posch, který byl vyhlášen vítězem. Další pozice patřily osmibodovým Markusu Jellovi a Christophu Kirchnerovi. Radek Hutla stačil nasbírat čtyři body, což stačilo na devátou příčku.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Zdeněk Schneiderwind se nehodlá smířit s omšelým leskem Speedway Mini Cupu

Praha – 25. ledna
Zlatá medaile z šampionátu odpovídající v podstatě neoficiálnímu mistrovství Evropy, stříbrná a dvě bronzového z jeho evropské varianty a tři rytířské meče pro nejlepší mladé motocyklové závodníky sami o sobě představují lákavý obsah sportovní pokladnice. Patrika Mikela, Jaroslava Hladkého, Michaelu Krupičkovou a Michala Škurlu, kteří těchto met dosáhli, spojuje s nimi a s většinou aktivních českých juniorů minimálně jedna společná věc. Všem pomáhala ve startu jejich kariéry série Speedway Mini Cup. Zdeněk Schneiderwind, který právě před pěti lety původní Markéta Cup přivedl na svět, chce tréninkovému seriálu v letošním roce vrátit jeho původní lesk.

Práce jako na kostele a nápadů spousty
„Předpokládáme účast deseti závodníků,“ rozvíjí Zdeněk Schnederwind své plány na letošní rok, kdy se k pořádání Speedway Mini Cupu po roční pauze vrací i Praha. Mladí plochodrážníci se tak představí v patnácti závodech v Chabařovicích, Divišově a Praze, kde v říjnu 2007 myšlenka pravidelného zápolení stopětadvacítek na malé dráze dostala poprvé konkrétní obrysy.

„Lákáme nové zájemce,“ pokračuje pražský trenér. „Vymýšlíme systém soutěží, aby se úroveň posunula zase o kousek dopředu. Rád bych, aby byli zájemci na rozjezd soutěže družstev. Dlouholetí sponzoři jako MPM trading, Bellis, Pepa Franc, FuchsOil a Stuha by ji určitě podpořili. Jsem také rád, že by se do toho chtěl zapojit Míra Rosůlek. Rád bych, aby se postupovalo systematicky.“

Myšlenka na týmovou soutěž se objevila už předloni, kdy se na závěr sezóny dokonce konal zkušební závod. Také letos se po závodech jednotlivců konala rovněž týmová zápolení. „Chtělo by to vytvořit systematickou soutěž, kam by se kluci zapojili,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Všichni tvrdí, že nejlepší trénink je závod.“

Zdeněk Schneiderwind se nikdy netajil, že se při vzniku Speedway Mini Cupu inspiroval seriálem SPG a extraligou, kdy jí v dobách působení společnosti MPM Michala Stárka provázely zelenobílé barvy Fujifilmu. Vyhlášení prvního ročníku tehdy ještě Markéta Cupu v prostorách pražského klubu nebylo svou pompou doposud překonáno. Loni dokonce situaci zachraňovaly Chabařovice, které vítěze vyhlásili v rámci své Závěrečné. Poslední závod série v Divišově totiž uplaval a náhradnímu termínu se do cesty postavil plánovaný výlet klubu na rozlučku do slovenské Žarnovice, z něhož nakonec stejně pro nezájem závodníků sešlo.

„Jsem hodně kritizovanej‘, že učím kluky závodit za poháry,“ komentuje toto téma Zdeněk Schneiderwind. „Jenže dneska určitě nepřijdou kluci děla plochou dráhu, aby slyšeli, tady zapla popletek, tady poplatek a nic z toho. Původní moje myšlenka byla, když dělat trénink, tak radši závod. A když závod, tak ho dělat rovnou stylem Grand Prix. Tahle slova se potvrdila.“

Stopětadvacítkářů je málo
Kritice ovšem čelí nejen Zdeněk Schneiderwind, ale i stopětadvacítky všeobecně. „Vidím, jaká je situace,“ zůstává Zdeněk Schneiderwind oběma nohama pevně na zemi. „Jsem realista. Nevím, kde by byla naše plochá dráha, kdyby tohle před pěti lety nevzniklo. Líbí se mi myšlenka pana Grepla, se kterou přišel před lety, aby každej‘ extraligovej‘ klub měl za povinnost provozovat takovou školku. A když ne, odváděl by peníze na výchovu mladejch‘ do společnýho banku. To se mi strašně líbilo, ale bohužel to zapadlo.“

V souvislostí se svým působením v úloze pražského trenéra by však mohl mít sám máslo na hlavě, jelikož z početné enklávy pražských stopětadvacítkářů zůstal na letošní rok jenom Filip Hájek. „Faktem je, že spousta kluků skončila,“ připouští Zdeněk Schneiderwind. „Ale to je život, ve fotbale končí taky. Kdyby neskončili Zdeněk Vrba a Jirka Brummer, dotáhli by to daleko. Ale nelze to dávat za vinu systému. Dneska je spousta důležitějších věcí na placení, než dávat peníze do závodních motorek. Ale na druhou stranu, i když je doba zlá, spousta motoristickejch‘ soutěží se jezdí.“

Nicméně, co ta otázka po nastupující jezdecké generaci pražské Markéty? „Praha se už druhým rokem dostává v tomhle směru do krize,“ říká Zdeněk Schneiderwind na rovinu. „Což si možná uvědomíme za dva roky, až nebude kam sáhnout. Jsem přesvědčenej‘, že každej‘ rok bychom měli mít dva nový kluky, ale na letošek máme jenom Filipa.“

Přitom stopětadvacítky nejsou hlavní pracovní náplní Zdeňka Schneiderwinda. „Můj hlavní job je dosáhnout výsledků s Pepem a s našimi juniory,“ objasňuje. „Ale jsem si vědom, že konkurence zvyšuje výkonnost všech. Připravujeme se na sezónu a v únoru se vracíme na Zadov. Pojede Pepe, Michal Škurla, Ondra Veverka, Filip Hájek, Dominik HInner a možná i Simoák, jestli podepíše smluvního sportovce RSC. Je to myšlenka, aby se udělal dobrej‘ výsledek na světovým poháru.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Češi v akci 43

Nepříliš optimální zprávy dorazily se sobotního challenge o postup do finálové části ledařského mistrovství světa družstev, z něhož cestu k postupu nenašel ani jeden z bratří Klatovských. Matěj Kůs se v Argentině nedostal do akce. Úterní mítink v Bahia Blanca byl zrušen kvůli dešti, v sobotu v Colonia Baron nestartoval. A tak další díl pravidelného pondělního seriálu magazínu speedwayA-Z bude především o výkonech českého tria o víkendovém dvojzávodě šroubkařské série Speedway-on-Ice v Drážďanech a Schönheide.
Výsledky sobotního klání v drážďanské Energieverbundareně přinesl magazín speedwayA-Z v samostatném článku. Včera se v Schönheide na nejvyšší stupeň vítězů vrátil Ronny Weis. Hlava pořadatelského týmu projela cílem velkého finále před Fritzem Wallnerem a Marcinem Sekulou.

Roman Čejka vůbec poprvé v sezóně 2012 – 2013 chyběl na stupních vítězů. „Upravoval si pravidla podle sebe,“ nechal se slyšet slánský závodník. „Nenechal se vyloučit kvůli kuželům ohraničujícím vnitřní okraj dráhy.“

S nimi se ovšem dostalo do křížku během předchozích podniků ve Freitalu a Drážďanech víc závodníků. Osudným se pro ambice Romana Čejky stal duel s Fritzem Wallnerem. „Mě ale vyloučili, když jsem ho sestřelil,“ říká. „A to mě vzalo body, tak jsem aspoň vyhrál malý finále.“

Za ním byli v jeho cíli Sergej Malyšev a Zdeněk Holub. Na dalších příčkách počínaje tou sedmou se umístili Michal Dudek, Richard Geyer a Steven Mauer.

Foto: Eva Palánová

Fritz Wallner pokračuje ve své vítězné sérii

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Drážďany – 19. ledna
Ani ve druhém podniku šroubkařské série Speedway-on-Ice dominoval Fritz Wallner. I když na ledě v drážďanské EnergieVerbund Areny upadl, postavil se na start repete. Dotáhl ho do vítězného konce stejně jako později velké finále, v němž protnul metu před Marcinem Sekulou. Ten na rozbitém povrchu na poslední chvíli připravil o stříbro Romana Čejku. Zdeněk Holub skončil pátý, Michal Dudek osmý.

Ice Show Forever
Kdo dnes přijížděl do Drážďan po jakékoliv komunikaci většího významu, musel se potkat s Ronny Weisem. Německý plochodrážník logicky nevítal každého motoristu osobně. Ovšem jeho snímek, kterak krotí svůj modrobílý motocykl po sněhobílém ledovém zrcadle, byl nepřehlédnutý na každém druhém kandelábru.

Jeho série Speedway-on-Ice nakročila k velkému skoku dopředu. Zatímco předloni se šroubkaři v saské metropoli představili na velké dráze, z níž je loni vystrnadili klasičtí ledaři, nyní se měli prezentovat přímo uvnitř EnergieVerbund Arena. Ta je především domovem místních Ledových Lvů, kteří hrají druhou hokejovou bundesligu.

Podmínky jejího použití pro zimní plochou dráhu byly stejně přísné jako předloni. Avšak Ronny Weis se svým týmem se tentokrát rozhodli přijmout výzvu. Největším strašákem pro ně byla hrozba osmdesátitisícové pokuty, samozřejmě v eurech, pakliže by se jakkoliv poškodilo chlazení ledové plochy.

Přitom síla ledu sotva přesáhla sedm centimetrů. Ronny Weis proto nekompromisně kontroloval délku šroubků a v případě prohřešku osobně neváhal s bruskou v ruce ztrestat provinilcovo zadní kolo. V improvizovaném depu to vzbudilo vlny nevole ruku v ruce s tradičně nižšími prémiemi a nutností zaplatit parkovné za dodávky ve výši patnáct eur. Ke všemu o tréninku přišla vlna pádů. Dvakrát upadl rovněž Michal Dudek.

Soumrak ovšem veškeré nesoulady přikryl svým tmavým hávem. Dvoupatrová hala byla vyprodána zhruba ze tří čtvrtin. Krátce po sedmnácté zhasla všechna světla a začalo odpočítávání od patnácti. Sotva padla nula, ozvala se rána a za hudby z filmové ságy o boxeru Rockym vyjel Ronny Weis osobně zahájit okázalé představení devíti plochodrážníků, třech capartů na motokrosových padesátkách a čtyř automobilových závodníků.

Fritz Wallner odmítl kompromis
Zatímco se svým úvodním vstupem na scénu mohla být závodící hlava organizačního štábu spokojena, o rozjížďce s číslem jedna se totéž konstatovat nedalo. Vnitřní pozice na roštu se neukázala jako výhodná, navíc Ronny Weis nedokázal během třech okruhů předjet ani Sergeje Malyševa, ani vítězného Marcina Sekulu.

Vzápětí Roman Čejka stojící u mantinelu nezaváhal ani vteřinu. Sotva mu kolem očí prolétla startovní gumička, vyrazil do čela. „Dobrý,“ komentoval posléze svůj úvodní triumf. „Start byl v pohodě. Od prken máš lepší úhel do zatáčky.“

Michal Dudek jeho slova vzápětí potvrdit nemohl. „Měl jsem tam málo plynu a motorka zdechla,“ vysvětloval, proč se tentokrát jen díval na záda soupeřů. Sice se hodně pral, avšak bod Richardu Geyerovi už neuzmul.

Suverénní vítěz Fritz Wallner prodloužil sérii své neporazitelnosti v šesté jízdě. A to shodou okolností na úkor borců, kteří prve také své rozjížďky vyhráli. Aby však na čele průběžné klasifikace osaměl, musel spodní stranou překonat Romana Čejku.

Ten byl ovšem v půlce základní části nejlepší z českého tria. Přitom však mohl být na stejné úrovni se Zdeňkem Holubem. Pražský junior v rozjížďce s číslem čtyři nejlépe odstartoval a rozhodně nesložil zbraně, když ho podjel Ronny Weis. Jenže při pokusu o odvetu v úvodním výjezdu třetího kola upadl a jeho bod zdědil Michal Dudek.

„Trošku mě asi poslal,“ komentoval Zdeněk Holub svůj duel s Ronny Weisem. „Ale především jsem si za to moh‘ sám. Dělal jsem debility.“ V osmé jízdě ho čekala těžká jízda s Fritzem Wallnerem a Marcinem Sekulou, z níž vyšel na štítě, a brány velkého finále se mu začaly uzavírat.

K němu však neochvějně mířil Roman Čejka, když vzápětí dominoval střetu s Michalem Dudkem a Sergejem Malyševem. Rovněž Ronny Weis dvěma triumfy odčinil úvodní nulu. Verdikt o jeho osudu musel padnout v rozjížďce s číslem deset. S Fritzem Wallnerem a Romanem Čejkou po pravici však nemělo jít o jednoznačnou záležitost.

Rakušan se slovenskou licencí opět odstartoval jako střela s plochou dráhou letu. Jenže v prvním výjezdu se přetočil a upadl. Jízda byla zastavena, ale otřesenému Fritzu Wallnerovi se moc vstávat nechtělo. Dva pořadatelé mu pomohli na nohy, aby se s rukama na bolavém místě, kde nohy přecházejí v záda, odkulhal do depa.

Ronny Weis s Romanem Čejkou se užuž na roštu chystali startovat, když publiku vybuchlo v obrovský aplaus. Na dráhu vyjel Fritz Wallner. Potlesk ještě zesílil, když oběma sokům naměřil stylem start – cíl. Do velkého finále ho doprovodil Roman Čejka, zatímco Ronny Weis s druhou nulou na kontě musel čekat ještě jednu jízdu. Když v ní Marcin Sekula nepoznal sobě rovného, věděl, že z pódia dnes mávat nebude.

Antonín Polák se netrefil do správné bedny
Automobily bojující ve stíhacím závodě jsou při sérii Speedway-on-Ice spíše jen doplňkovým programem. A to tím spíše, dostává-li vítěz jízdy jeden bod, ale za projetí zatáčky plným smykem se přiděluje jednou tolik.

Uznalé saské publikum ovšem i tyto borce, mezi nimiž nechybí ani plochodrážní ex-šampión Maik Pilz, dokáže odměnit. Uwe Neumann, jehož charakteristickým poznávacím znamením je kulich s obrovskou bambulí, nyní rozjásal celou halu z úplně jiného důvodu.

Zatímco moderátor přivedl jeho nic netušící přítelkyni doprostřed ledové plochy, on se v depu převlékal ze závodní kombinézy do fraku. S kyticí v ruce posléze objel několikrát ovál, aby vzápětí požádal svou vyvolenou o ruku.

Plochodrážní závod měl ovšem vyvrcholit ještě finálovými jízdami. Bohužel se do nich nedostal Michal Dudek, který v jedenácté jízdě získal skalp alespoň Stevena Mauera. Ronny Weis při losování startovních pozic po kratším váhání sebral naváděčkám slunečník červené barvy.

A nelitoval, protože slavil vítězství stylem start – cíl. Zdeněk Holub, který se sem dostal díky úspěšného předjetí Sergeje Malyševa v předposlední zatáčce jedenácté jízdy, zůstal vzadu. Navíc v první zatáčce dostal moc ven, avšak záhy pokořil Sergeje Malyševa podruhé. „Spravil jsem si chu,“ neskrýval.

Před velkým finále už dráha po celém programu nebyla v optimálním stavu. Antonín Polák, mechanik Romana Čejky, vyrazil na průzkum. Své rady sdělil svému svěřenci, aby vsedě na stupních vítězů vychutnával běh věcí následujících.

Roman Čejka kráčel na startovní rošt už s modrým povlakem nasazeným na své přilbě. Dobře věděl, že Fritz Wallner, který si bude volit pozici před ním, sáhne po červené. Tak se také stalo. Roman Čejka ještě naposledy zkontroloval koleje a už mával modrým slunečníkem.

Fritz Wallner dotáhl své úsilí do nepokaženého vítězného konce. Rychle se ujel vedení a v úvodním výjezdu tlačil Romana Čejku hodně ven. Slánský junior se však musel bránit Marcinu Sekulovi. Nakonec mu podlehl ve druhém kole, zatímco Antonína Poláka sedícího na druhém stupínku pódia zvedl Marcin Sekula.

Show končila, obsluha stánků zdvořile odkazovala při vyřizování objednávek vyprodaných pochutin na své kolegy a závodníci balili krám. Češi vesměs před cestou do zítřejšího Schönheide zamířili domů. Do Lužné u Rakovníka mířil i Miroslav Rosůlek, jemuž se podívaná náramně líbila.

„Myslím, že je to dobrý trénink přes zimu,“ přemítal. „A je to taky pro kluky takové pohodové zpestření před sezónou. Určitě to pomůže jejich psychice. Škoda, že se těch závodů nejede více.“ Na otázku, proč Češi musí na takovou podívanou za hranice, však odpověď neznal nikdo.

Hlasy z depa
„Bylo těžký se dostat do finále, když to nedokázal ani Ronny,“ přemítal Roman Čejka. „Ke konci mi už nešly starty. Dráha byla taková, že má křivý koleje. A v nich to ujíždí do stran. Držel jsem druhej‘ flek, pak jsem však vyjel do strany a už tam byl Sekula.“

„Nebylo to tak strašný,“ bilancoval Zdeněk Holub. „“Mohlo to bejt‘ lepší, ale i horší. Spravil jsem si chu, že jsem se dostal do malýho finále. Uvidím zejtra v Schönheide. Snad bude bedna, budu se snažit.“

„Dělali jsme nový kolo,“ vysvětloval Michal Dudek. „Kvůli ostříhanejm‘ šroubkům jsem dvakrát spadl o tréninku. Když jsem ubral, ujelo to. Nastřihli jsme je moc, začalo to mydlit. Teď jedu domů a budeme dávat jinej‘ motor a víc zbrušovat šroubky. Jeden start jsem posral, motorka zdechla, měl jsem tam málo plynu. Pak jsem tam měl zase moc plynu a promydlil to. Starty ale nemám ani na klasice natož pak tady.“

    TOT MF FIN
1. Fritz Wallner, A (SMF) 2 2 2 2 8   1.
2. Marcin Sekula, D (PL) 2 0 1 2 5   2.
3. Roman Čejka, CZ 2 1 2 1 6   3.
4. Ronny Weis, D 0 2 2 0 4 1.  
5. Zdeněk Holub, CZ 1 F 0 2 3 2.  
6. Sergej Malyšev, D (RUS) 1 2 0 1 4 3.  
7. Richard Geyer, D 1 1 1 0 3    
8. Michal Dudek, CZ 0 1 1 1 3    
9. Steven Mauer, D 0 R 0 0 0    

Foto: Eva Palánová

Šroubky mají o víkendu dva další závody

Drážďany – 17. ledna
Zatímco v Čechách komplikuje život pořadatelům ledařských závodů vrstva čerstvě napadlého sněhu, německá šroubkařská série Speedway-on-Ice pod taktovkou Ronnyho Weise pokračuje o víkendu na dvou nových lokalitách. V sobotu se závodníci představí v akci v Drážďanech, v neděli v Schönheide.

V saské metropoli se šroubkařský mítink konal už předloni. V sobotu se však od sedmnácti hodin nepojede na venkovní dráze, která už dvakrát zažila klasické ledy, ale uvnitř Energieverbund Arena.

Schönheide je novou lokalitou nejen pro úspěšný seriál Ronnyho Weise, ale pro sport levých zatáček vůbec. Závod v místní ledové hale startuje v neděli úderem šestnácté hodiny.

Foto: Eva Palánová

Češi v akci 42

Další díl pravidelného pondělního seriálu magazínu speedwayA-Z má opět dva hrdiny. V daleké Argentině závodí Matěj Kůs, v sousedním Rakousku se včera představil Jan Klatovský. Navzdory mnoha rozdílům mezi sebou však měli oba Češi jednu společnou věc. V uplynulém týdnu stáli na stupních vítězů.
Matěji Kůsovi se to povedlo už v úterý. Ve čtvrtém díle argentinského šampionátu projel cílem velkého finále za druhým Lisandro Husmanem a vítězem Nicolasem Covattim. Ten dokázal triumfovat v Bahia Blanca rovněž v pátek, kdy zaznamenal svůj pátý triumf v seriálu v řadě. Hned za ním se ovšem umístil Matěj Kůs, aby třetím do party na pódiu byl Facundo Albin.

V rakouském Weissenbachu včera konečně odstartovala kontinentální zimní sezóna na přírodním ledu. Volný mítink opanoval domácí Harald Simon, zatímco druhý domácí matador Franz Zorn prohrál pouze s ním. Antonín Klatovský se nakonec z účasti omluvil, ovšem jeho mladší bratr Jan skončil třetí. Se třinácti body za sebou nechal mj. Günthera Bauera, Grzegorze Knappa či René Stellingwerfa.

Foto: Pavel Fišer(digitální aparát Canon EOS D Mark II)