AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Liberec – 14. září
V rozjížďce s číslem pět dnešního libereckého závodu veteránů Františku Liebezeitovi pořádně zatrnulo. V posledním výjezdu před cílem upadl, nicméně neváhal ani vteřinu. Skočil zpátky do sedla a ještě stačil dojet k šachovnicové vlajce před bezmála sedmdesátiletým Francesco Barbettou. V jedenácté jízdě Františku Liebezeitovi nevyšel záměr porazit Filipa ŠIteru, který doplnil startovní pole mimo soutěž, avšak ve finále A nastoupil znovu na vítěznou cestu. Úvodní souboj s Atillem Biro a Karlem Kadlecem zvládl ve svůj prospěch a pak už pádil vstříc triumfu. V Německu usazený Maďar skončil druhý, zatímco Karel Kadlec odvrátil všechny stupňující se útoky Martina Švestky.
Sluníčko tiší nervy rozjitřené deštěm
Svatý Petr opět pořádně pocuchal nervy libereckých pořadatelů, ale také Karla Kadlece, jenž jim pomáhal dávat startovní listinu dávat dohromady. Včera někdy odpoledne začalo pršet. A pršelo, pršelo, jen se lilo. Voda se valila k zemi celou noc a patron nebeské brány uzavřel kohoutky až kolem rozbřesku.
Věroslav Kollert byl tudíž v otázce konání veteránského závodu, který pojal v duchu loučení se sezónou, optimistický. „Připravíme dráhu tak, že se bude ještě kropit,“ opakoval do telefonu stále dokola, jelikož telefonáty na jeho mobil se množily. Nebylo divu, protože řidiči si mohli vypnout stěrače až někde na úrovni Turnova.
Liberec je však vítal zlatavými slunečními úsměvy. Kolem motocyklů se pohybovalo třináct závodníků, v jejichž společnosti přitahoval největší pozornost Filip Šitera. Mšenský borec nedorazil jen, aby přivezl motocykl pro svého mechanika Romana Dolečka, jež si svá aktivní plochodrážní léta chtěl připomenout pouze o samotě po vyhlášení vítězů.
„Chci testovat motor,“ vysvětloval Filip Šitera, proč se sám obléká do kombinézy. „To jsem nechtěl ve Mšeně o závodech. Plánoval jsem jen trénink, ale aby nebyly díry ve startovce, musím jet.“ Nutno dodat, že s podmínkou, že končí po základní části a do finálové části nezasáhne.
Rozpis jedinkrát použitý během loňského přeboru měl nakonec jedinou díru u startovního čísla čtrnáct, protože avizovaný Petro Fedyk nedorazil. Dariusz Lowicki, jehož vídáme ve společnosti Rafala Okoniewskeho, byl sice přítomen, avšak spokojil se s úlohou diváka.
Rozjížďku s číslem jedna vyhrál František Liebezeit, když od vylétnutí pásky odvedl Karla Kadlece. Úspěšný kouč, který loni dovedl trojkoalici k bronzové medaili v extralize, dovedl vypůjčený motocykl od Tomáše Suchánka vítězně do cíle rovněž v páté jízdě.
Tento triumf byl však problematičtější, protože v poslední zatáčce upadl. Přesto se však stačil rychle posbírat, aby projel vítězně cílem před Francesco Barbettou. „To byl ale trapas!“ chytal se František Liebezeit v depu za hlavu. „Na bejka do cíle, ale je to určitě rekord!“
Na vítěznou dráhu vyrazil rovněž Attila Biro. V Německu usazený Maďar vyhrál s přehledem rozjížďku s číslem dvě a to hned dvakrát. Muselo se opakovat kvůli pádu Francesco Barbetty. Nejstarší účastník upadl vinou prasklého háku ve druhé zatáčce, avšak děsivý let vzduchem přestál bez následků. Další triumf dodal v rozjížďce s číslem šest, v níž si po skvělém startu na chvíli v první zatáčce vyměnil vedoucí pozici s Martinem Švestkou.
Vítězí především pohoda
V rozjížďce s číslem sedm se František Liebezeit mohl pochlubit dalším triumfem ve stylu start – cíl, když zmizel Josefu Novákovi a Billovi Haynesovi z dohledu již s letem pásky. Attila Biro se však hned vzápětí dočkal své první prohry. Uštědřil mu ji Karel Kadlec, který se odlepil z pozice u mantinelu jako blesk, na nějž maďarský Němec neměl dostatečně účinný hromosvod.
Použitý rozpis pro čtrnáct závodníků nemůže nabídnout pravidelné střídání závodníků. A tak se Filip Šitera objevil na dráze podruhé až v rozjížďce s číslem deset, kdy většina ostatních účastníků měla za sebou již tři výjezdy na ovál.
V takové konkurenci by něco jiného než vítězství mšenského borce, který měl už na začátku protilehlé rovinky náskok bratru deseti metrů, obrovským překvapením. Zuby si však na něho brousil František Liebezeit. V rozjížďce s číslem jedenáct se však žádná senzace nekonala. Filip Šitera inkasoval třetí triumf, zatímco František Liebezeit inkasoval svou první dnešní prohru.
S jedenácti body se však mohl chystat na finále A a přitom ještě sledovat, který ze soupeřů stane na startovním roštu po jeho boku. Odpověď nabídla již dvanáctá jízda. Karel Kadlec v ní ujel Martinu Švestkovi, avšak oba zaknihovali po devíti bodech. Posledním do party byl Attila Biro, i když také on v rozjížďce s číslem čtrnáct prohrál s Filipem Šiterou.
Mšenský borec byl první, kdo začal balit. V duchu gentlemanské dohody pro něho totiž byly finálové jízdy uzavřeny. Přesto sehrál dnes pozitivní úlohu a to nejen coby vycpávka startovní listiny. „Máš pušteněj‘ metyl?“ křičel na Josefa Nováka, když tlačil ztichlý motocykl do depa ze startovního roštu sedmé jízdy směrem do depa. A vskutku udeřil hřebíček na hlavičku, takže se pardubický junior mohl rychle vrátit a inkasovat dva body.
Ve finále C si Ian Leverington vynahradil pech z rozjížďky s číslem třináct. V ní jezdil druhý za Josefem, ale v posledním oblouku se poroučel k zemi. Na rozdíl od Františka Liebezeita však nestihnul víc než čtvrté místo. V céčku však kraloval a protnul metu před svým britským kamarádem Billy Haynesem a českým tandemem Jan Boháč – Dan Macl.
V béčku zase nadešla chvíle pro Richarda Bergera. Svitavský borec by plným právem mohl žehrat na netradiční rozpis, který mu hned třikrát přihrál do cesty Filipa Šiteru. Podmiňovací způsob je však rozhodně na místě, protože v dnešním pohodovém odpoledni si náladu nekazil nikdo.
Richard Berger nakonec triumfoval stylem start – cíl před Josefem Novákem a Italy Francesco Barbetou a Angelo Melottem. Mnoho z přítomných si bezděky kladlo otázku, jak by si tito veteráni vedli v regulérním závodě řekněme přeborové úrovně. A to nás ještě čekalo vyvrcholení v podobě finále A.
Vpřed vylétnul Attila Biro, jenže František Liebezeit se vnějškem první zatáčky ukázal ještě rychlejší. Dostal se do čela a celá tři kola, na něž se dneska celé odpoledne závodilo, si na vedení nenechal sáhnout. A to ani od zlomyslné paní smůly, díky níž musel dojíždět na prázdné zadní pneumatice.
Karel Kadlec v první zatáčce Attilu Biro nestihnul. Navíc musel řešit problém jménem Martin Švestka. Někdejší pražský závodník na něho permanentně dotíral, avšak nezničitelný plzeňský nezmar podal pádný důkaz, že ani po sfouknutí padesáti svíček na narozeninovém dortu nebude prodávat svou kůži zadarmo. Všechny nájezdy ustál a nakonec si vyskočil na třetí příčku. I když dneska by si na nejvyšším stupínku zasloužili stát úplně všichni. Skvělou zprávou je, že v příští sezóně bychom mohli být svědky celé veteránské série.
Hlasy z depa
„Dobrý, až teď na ten problém s kolem,“ radoval se František Liebezeit. „Pěkný závody. Já mám veteránský závody rád. Je to bez stresu, uvolněná atmosféra a všichni si to užívaj‘. Plochá dráha mi chyběla, ale do ostrýho závodění už nepůjdu. Jedině kdyby měl klub nouzi. Dává se dohromady liberecká první liga, chci pomoct.“
„Po půl roce jsem seděl poprvý na motorce na krátkou dráhu,“ vyprávěl Karel Kadlec. „A od Mariánek jsem se svez‘ poprvý. Dráha byla závodivější, ale jelo se mi dobře. První zatáčka trošku kope, ve druhý to šlo. Ve finále Attila trošku vyjel ven, nechal mi místo, že jsem se vrátil před Švestku. Zazávodili jsme si, mítink se poved‘. Měl jsem nervy, jak to dopadne, pořád jsem telefonoval, ale teď mám radost. A Věrouš Kollert, myslím, že taky. Příští rok chci udělat nějakou veteránskou sérii, a si kluci zazávoděj‘.“
„Jak ta dráha vypadala na začátku, se to dobře vysušilo,“ pochvaloval si Richard Berger. „A poslední dvě jízdy už byly dobrý. Jel jsem tady naposledy někdy v roce 1994, ale to byla ještě jiná dráha. Jsem spokojenej‘ s výsledkem, pátý místo je dobrý, byli tady větší paliči.“
| |
|
|
C |
B |
A |
| 1. František Liebezeit, CZ (1968) |
3 3 3 2 |
11 |
|
|
1. |
| 2. Atilla Biro, H (1970) |
3 3 2 2 |
10 |
|
|
2. |
| 3. Karel Kadlec, CZ (1963) |
2 1 3 3 |
9 |
|
|
3. |
| 4. Martin Švestka, CZ (1972) |
2 2 3 2 |
9 |
|
|
4. |
| 5. Richard Berger, CZ (1975) |
3 2 1 1 |
7 |
|
1. |
|
| 6. Josef Novák, CZ (1998) |
1 2 2 3 |
8 |
|
2. |
|
| 7. Francesco Barbetta, I – ACCR (1945) |
X 2 2 1 |
5 |
|
3. |
|
| 8. Angelo Melotto, I (1963) |
0 1 1 2 |
4 |
|
4. |
|
| 9. Ian Leverington, GB (1958) |
0 1 1 0 |
2 |
1. |
|
|
| 10. Bill Haynes, GB (1959) |
2 1 0 0 |
3 |
2. |
|
|
| 11. Jan Boháč, CZ (1972) |
1 0 1 1 |
3 |
3. |
|
|
| 12. Dan Macl, CZ (1964) |
E 0 0 0 |
0 |
4. |
|
|
| NC Filip Šitera, CZ (1988) |
3 3 3 3 |
12 |
|
|
|
Vložený závod 125 ccm:
| 1. Filip Šifalda, Chabařovice |
3 3 3 3 |
12 |
| 2. Daniel Šilhán, Liberec |
2 2 1 0 |
5 |
| 3. Milan Dobiáš, Chabařovice |
0 1 2 1 |
4 |
| 4. František Klier, Mšeno |
1 0 0 2 |
3 |
Foto: Antonín Škach
Deset Chabařovičanových bodů v rozjížďce s číslem jedenáct vyrovnal Filip Hájek, v jehož prospěch však hovořilo o jednu vítěznou jízdu více. A pak tu byl pekelně rychlý Petr Chlupáč. Ten při svém vítězství v deváté jízdě dokonce předjel Milana Dobiáše o kolo. Na závěr ve dvanácté jízdě vyhrál stylem start – cíl a byl v áčku. 
