Pardubice – 7. srpna
Bílý pardubický koník v letošní extralize prozatím narazil na dvě obtížné překážky. V květnu doma podlehl prozatím nepřemožitelnému Olympu a tu druhou mu do cesty nachystal na svém stadiónu Slaný. Východočeši ho nakonec se štěstím předčili o jediný bod, což vzbuzuje oprávněné naděje na neméně skvělou zítřejší odvetu ve Svítkově. A to tím spíše, je-li v sázce bonus. Ten by domácí dostal prakticky už jednou nohou do play-off, na něž by ovšem hosté v případě své prohry mohli už zapomenout.


Bez nikotinu a prognóz…
O letošní extralize se ne zrovna nespravedlivě hovoří jako o poměrně průhledné dámě nejen v otázce výsledků, ale i personálního rozložení jednotlivých družstev. By však Milan Mach dovolil Lubomíru Vozárovi nahlédnout do karet už při sobotní zlaté trofeji dvěstěpadesátek, pardubický kouč byl přece jen zaskočen, když dnes nad ránem dostal do rukou slánská startovní čísla.

„Překvapil nás,“ nezastírá Lubomír Vozár, aby vzápětí dodal podrobnosti. „Tím, jak to postavil. Vždycky to měl jinak, takže jsme to museli trošku změnit taky.“ Kostra zítřejšího pardubického týmu však zůstává věrná osvědčené filozofii.

V ní jsou na náhradnických postech cizinec a juniorská jednička, což jsou v tomto případě Rune Holta a Václav Milík. Základní část je postavena, aby zbývající junioři René Vidner a David Štěrovský měli jet už v rozjížďce s číslem jedna. A českými seniory nemůže být nikdo jiný než Aleš a Lukáš Drymlovi a Tomáš Suchánek.

„Bude to vyrovnané,“ tvrdí Lubomír Vozár. „Záleží, jak Slanýmu pojednou jeho Poláci, Eda Krčmář bude hodně jezdit. Rozhodně to nebude jednoznačné.“ To ostatně nebylo ani ve Slaném, kdy rány od balvanů padajících z pardubických srdcí připomínaly dělostřelbu.

„Ve Slaným nebyl Rune Holta a tomu Pardubice jdou,“ připomíná pardubický kouč přítomnost v Polsku naturalizovaného Nora, který na postu jediného cizince východočeského týmu zdomácněl místo výsledkově rozkolísaného Bena Barkera. „Drymlovi se někdy v noci vrátí z Anglie a budeme mít dobrý tým.“

Lubomír Vozár se vzápětí směje nad otázkou, zda si na za daného stavu na zítřek pořídí svou vlastní krabičku cigaret na uklidnění nervů, jež mu může průběh závodu pořádně rozjitřit. Kromě toho, že je zapřísáhlý nekuřák má rovněž nechu svěřovat se s výsledky svých prognóz. „Tipovat nebudu, nebudu, nebudu,“ říká důrazně. „Bude to vyrovnané, oni mají proti nám dva vyrovnané juniory. Tři body by nám ale bodly, to už bychom ve finále skoro byli.“

…a možná i bez kouče
Do sestavy Slaného se konečně po svém květnové zlomenině klíční kosti vrací Roman Čejka, který svou formu prozatím piloval v závodech juniorských šampionátů. Přítomnost třetího juniora v týmu a stoupající forma Eduarda Krčmáře umožnila Milanu Machovi obléknout svou sestavu dle aktuální extraligové módy.

„Čekal jsem, že Luboš dá Rune Holtu zase na náhradníka, tak jsem tam dal cizince taky,“ směje se slánský kouč, který jako host hlásil svá startovní čísla jako první, nad narážkou, jak svůj pardubický protějšek zaskočil. Kromě toho má svého nejlepšího juniora Eduarda Krčmáře rovněž na pozici druhého náhradníka.

Ze zaběhlých standardů se nevymyká ani přidělení čísel osm a deset Romanu Čejkovi a Michalu Průchovi, kteří by tak měli čelit svým pardubickým protějškům hned v první jízdě. By řády zrušily tradiční juniorskou rozjížďku de iure, manažeři se k ní uchylují de facto. Vedle seniorů Martina Málka a Michala Dudka je v základní sestavě rovněž vyzkoušený Polák Robert Kosciecha.

„Může to dopadnout jakkoliv,“ uvědomuje si Milan Mach. „Můžeme dostat na čenich a stejně dobře i vyhrát. Ve Slaným jsme je mohli porazit, ale tam nás rozhodčí necitlivým vyloučením Roberta Kosciechy poškodil. Pořád tam cítím křivdu.“

Milan Mach letos podruhé nepovolal Sebastiana Ulamka, jehož povinnosti zavály za kanál La Manche. „Věřím, že Adrian by mohl zajet, je to dobrá sázka, je to kvalitní jezdec a zkušený jezdec,“ doufá Milan Mach. „Dneska ještě jedou odložené utkání v Polsku, snad se nic nestane nebo to neodloží kvůli počasí. Chce to štěstí, už by na nás mohlo zase sednout.“

Vidina poslední šance proniknout do play-off se v tužbách slánského manažera odráží stejně jako měsíční úplněk od potemnělé hladiny čistého jezera. „Chtěli bychom vyhrát,“ nezastírá. „To chceme každý závody, ne vždy se to povede, ale zítra je naše poslední šance. Věřím, že bychom to se štěstím mohli vyhrát my.“ A co tip? „Dojel jsem to na papíře zatím do půlky a bylo to nerozhodně,“ směje se Milan Mach. „Večer si to dodělám, a když prohrajeme, tak do Pardubic ani nepřijedu (smích)!“

Historické okénko:
Pardubice, 27. června 1971: Pardubice definitivně opustily nižší soutěž
V dnešních dnech jsou plochodrážní příznivci zvyklí, že pardubičtí závodníci jsou permanentními favority extraligy. A že cokoliv jiného než titul je pro ně zklamáním. Nicméně nebylo tomu tak vždy. Roku 1970 nesla naše vyšší soutěž ještě název 1. liga. Nová generace pardubických závodníků ještě nebyla schopna navázat na své předchůdce. A tak jediným bodovým počinem celku se tehdy staly dva body, které získal ve Svítkově zářijovým vítězstvím nad Ústím nad Labem.

Poslední příčka v tabulce Pardubice logicky neminula. Za normálních okolností by je čekala prolínací kvalifikace s druholigovým vítězem, kterým tehdy byla Plzeň. Avšak ani západočeský tým se tehdy nedočkal postupu mezi elitu. Plochodrážní podkomise ÚAMK na sklonku roku rozhodla o reorganizaci celé ligové soutěže, která se dalších jednadvacet sezón měla odbývat jako čtyřutkání ve stylu světového šampionátu.

Kvalifikace o udržení ve vyšší soutěže, která roku 1971 poprvé dostala jméno extraliga, tím pádem odpadla. Zůstala v ní čtyři nejlepší družstva ze sedmdesátého, tedy RH Praha, Slaný, Ústí nad Labem a Kopřivnice. Ostatní týmy soutěžily v nižší první lize, která byla dle geografické polohy jejích účastníků rozdělena do dvou skupin.

V áčku soupeřily Plzeň, České Budějovice, Liberec a Viktoria Žižkov, v béčku Bratislava, Žarnovica, Břeclav a právě Pardubice. Vítěz každé skupiny měl postoupit do kvalifikace o extraligu 1972, kde měl změřit své síly s třetím a čtvrtým extraligovým týmem z jednasedmdesátého.

Program skupiny B byl poměrně drasticky redukován jen na dva stadión. První dvě kola naplánovaná na konec dubna do Bratislavy a Břeclavi musela být kvůli počasí zrušena. Nakonec se jela dvě dvoudenní klání v Žarnovici a v Pardubicích.

Zlatá přilba vyhrála hned čtvrtou květnovou sobotu v Žarnovici, aby svůj triumf zopakovala nejen druhý den na stejné dráze, ale i koncem června při dvou podnicích na své domácí dráze. S maximálním počtem tabulových bodů se dostala do kvalifikace, kde na podzim skončila druhá za Kopřivnicí a v extralize 1972 nahradila Ústí nad Labem, které ovšem z kvalifikace odstoupilo.

Neděle 27. června roku 1971 je tedy posledním dnem, kdy se pardubický tým zúčastnil nižší ligy, samozřejmě nepočítáme-li jeho druhé týmy. By se mu kvalifikace nevyhýbala ani v následujících sezónách, stačí jen zmínit baráž se Mšenem před šesti lety, v extralize už nechyběl ani jednou.

Připomeňme ještě jen, že na vítězství v první lize 1971 měl největší podíl Bedřich Mareš, který ve třech závodech neprohrál jedinou rozjížďku. Velký díl práce odvedli i pozdější pardubický kouč Josef Laštovka a Rudolf Havelka, jenž tehdy oslavil své čtyřiačtyřicáté narozeniny. Za zmínku rozhodně stojí účast Václava Hutly či jediná rozjížďka mladého Petra Kučery právě onoho 27. června. O tomto závodě magazínu speedwayA-Z vyprávěl tehdejší břeclavský závodník Miloš Plzák a naši čtenáři mohou článek snadno najít v naší historické rubrice.

Oficiálně nahlášené sestavy:

ZP Pardubice:	1 René Vidner
	2 Aleš Dryml
	3 David Štěrovský
	4 Lukáš Dryml
	5 Tomáš Suchánek
	6 Rune Holta, PL
	7 Václav Milík
AK JAZ servis Slaný:	8 Roman Čejka
	9 Michal Dudek
	10 Michal Průcha
	11 Martin Málek
	12 Robert Kosciecha, PL
	13 Adrian Miedzinski, PL
	14 Eduard Krčmář

Bonusové východisko:
V červnu se Pardubice vracely ze Slaného s nejtěsnějším možným vítězstvím 47:46. Za těchto okolností jim k zítřejším bonusu stačí pouhá remíza. Naproti tomu Slaný potřebuje k tříbodovému zápisu do tabulky předčit své hostitele alespoň o dva body.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a archív autora

Pardubice – 8. srpna
Pokud se týká české části sestavy, nemá většina extraligových družstev příliš velký prostor k improvizaci. To ostatně platí i pro přidělení startovních čísel. Proto se před každým duelem očekávají především jen jména zahraničních posil. Milan Mach a Lubomír Vozár se o nich informovali už v sobotu při zlaté trofeji dvěstěpadesátek na Borech, takže oficiální sestavy pro zítřejší mítink bez problémů nahlásili již dnes dopoledne.

Sestavy pro zítřejší duel:

ZP Pardubice:	1 René Vidner, 2 Aleš Dryml, 3 David Štěrovský, 4 Lukáš Dryml, 5 Tomáš Suchánek, 6 Rune Holta (PL), 7 Václav Milík
AK JAZ servis Slaný:	8 Roman Čejka, 9 Michal Dudek, 10 Michal Průcha, 11 Martin Málek, 12 Robert Kosciecha (PL), 13 Adrian Miedzinski (PL), 14 Eduard Krčmář

Foto: Wojta Zavřel

Slaný – 6. srpna
Oko Milana Macha zálibně spočívalo na Dimitrim Bergem, který právě kroužil za dalším vítězstvím ve včerejším Poháru královského města Slaný dvěstěpadesátek. Francouz zaujal slánského kouče svým stylem jízdy tolik, že začal uvažovat o nahození uzdičky pro příští extraligový ročník. Jenže v mnohem bližší realitě čeká slánské závodníky středeční výjezd do Pardubic, který nese přídomek existenční.

Pokud totiž Slaný nevyhraje a nepřipíše si bonusový bod, může na postup do play-off rovnou zapomenout. Své dosavadní čtyři body bude mít možnost rozmnožit už jen ve dvou domácích kláních s Prahou a DaK Moto Plzeň-Divišov. Dohromady by potom nastřádal pouhých deset bodů, přičemž Pardubice by už pozítří měly dvanáct. A Praha s trojkoalicí mají dost závodů, aby se přes desetibodovou hranici přehouply také.

Ve Slaném měl přitom Milan Mach vítězství na dohled. Žolíkový útok v předposlední jízdě ho dostal o bod za Pardubice. Jenže Lukáš Dryml si pohrál s Robertem Kosciechou v rozjížďce s číslem patnáct, aby s Václavem Milíkem ujel remízu, která Pardubicím stačila na těsné vítězství.

Právě minimální hodnota prohry dává Slanému naději na odvetu ve Svítkově, kde navíc bonusový bod nevisí zas až tak vysoko. Milan Mach na utkání povolává Roberta Kosciechu a letos vůbec poprvé i Adriana Miedzinskeho.

„Seba má odloženou Anglii,“ vypočítává slánský kouč. „Emil Sajfutdinov jede v úterý odloženou polskou ligu a v pátek už musí být v Lonigu a Laguta by měl mít ve čtvrtek ruskou ligu.“ Pokud se týká domácího týmu, Lubomír Vozár magazínu speedwayA-Z řekl, že vítěznou sestavu měnit nebude, takže Rune Holta bude ve svítkovských boxech také pozítří.

Důležitým termínem v českém plochodrážním kalendáři bude i sobota s šampionátem dvojic ve Mšeně. Rozhodnutí pořádajícího klubu nominovat ryze zahraniční tandem vzbudilo mezi konkurenty i kritické hlasy, avšak má svou logiku. Při pokažené extralize může klub nabídnout sponzorům i svým příznivcům v ochozech náhražku v podobě zlata z českých párů.

Milan Mach se však podobnou cestou nevydal. A i když slánský tým v minulosti používal služeb svých zahraničních akvizici rovněž ve dvojicích, nyní budou jeho barvy hájit Martin Málek a Eduard Krčmář. „Nechtěl jsem,“ říká Milan Mach na téma možnosti sestavit silný zahraniční tandem. „Dával jsem vždy Martina Málka s jedním cizincem. Letos se mi ale líbí Eda a tak dostal tuto příležitost.“

Na cestě do play-off:
Letošní extraligové play-off má prozatím jednu jedinou jistotu. Do finále se nedostane Grepl PDK Mšeno. I kdyby obhájci třech posledních titulů nakrásně vyhráli poslední domácí duel s Prahou i oba výjezdy do Divišova a Prahy, v nichž by si připsali i dva bonusy, dostanou se na celkový počet devíti bodů.

Přesně tolik mají v současné době vedoucí Pardubice, ale při případné rovnosti se Mšenem by je zvýhodnilo lepší skóre ze vzájemných duelů. Pakliže ve středu porazí Slaný, vyřadí Středočechy definitivně z play-off, ale samy nebudou mít ještě finále v kapse. Ohrožovat je stále bude vedle Prahy i trojkoalice.

Tu ze hry nedostane ani případná prohra s Prahou příští středu na Borech, ovšem pak by svěřenci Františka Liebezeita museli inkasovat všechny možné body za současné podmínky nulového zisku Pardubic.

Možnosti extraligových družstev v dalším průběhu extraligy:

	zbývající závody:	z toho odvety:	možný bodový zisk:
Pardubice	3	3	9+6+3=18
Praha	5	4	6+10+4=20
DaK Plzeň-Divišov	4	4	4+8+4=16
Slaný	3	3	4+6+3=13
Mšeno	3	2	1+6+2=9

Poznámka: poslední sloupec tabulky vyjadřuje součet doposud získaných bodů s body včetně bonusů, které může celek získat do konce soutěže.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 2. srpna
Odložené utkání mezi Mšenem a DaK Moto Plzeň-Divišov definitivně sfouklo mšenskou naději na postup do play-off. Hosté začali ve velkém stylu a první tři jízdy ovládli poměrem 5:1. Petr Vandírek reagoval briskně žolíkovým útokem, jenže František Liebezeit odpověděl povoláním Mateje Žagara. Slovinec nezaváhal a trojkoalice udržela vrch. Do konce duelu dovolila Mšeňákům vyhrát jenom dvě jízdy. S konečnou šestnáctibodovou převahou si navíc vytvořila skvělou platformu pro zisk bonusu v odvetě.

Pecka na úvod
Hrany, které mezi oběma soupeři vybrousilo zrušení utkání v květnovém termínu, se velice rychle otupily. Petr Vandírek a František Liebezeit našli rychle společnou řeč a dokonce si ani dnes neznačili pneumatiky. Boj propukl až na dráze, sotva se závodníci vrátili z nástupu. A byl to vskutku frmol. Nad nedostatkem času láteřil především Bořivoj Hádek. Sotva se jeho mladší syn Daniel vrátil z nástupu, rozběhly se dvě minuty pro rozjížďku s číslem jedna.

Daniel Hádek však nepodlehl tlaku. Hned po vylétnutí pásky se usadil za Janem Holubem, aby s poměrnou převahou dovezli do trojkoaličních boxů pět bodů na úkor Michala Kleina a Patrika Nagye. Maďarského juniora, jenž by si zasloužil metál už jen za své cestování z okolí Szegedu, čekal druhý start již v rozjížďce s číslem dvě.

Na motocykl si sedl, když z dvouminutového limitu zbývalo jen osmatřicet sekund, nicméně u pásky stál včas. Nejlépe odstartoval Filip Šitera. „Myslel jsem, že to bude bolet víc,“ vyjádřil se na adresu své zlomené klíční kosti. V prvním oblouku se však okolo něho jen mihli Zdeněk Simota s Matejem Žagarem.

Jediný boj, kteří diváci na dráze viděli, produkoval Matej Žagar. Slovinec si nedopřál klidu, dokud se nedostal před svého týmového kolegu. „To je pro diváky,“ odvracel František Liebezeit narážky, zda svého závodníka poučil, kdo je jeho soupeř. Mezitím se ovšem nachystala třetí jízdy.

Do ní nejlépe odstartoval Jan Holub. Kjastas Puodžuks se zařadil za jeho zády, když v úvodním výjezdu za sebou nechal Jana Jaroše. Ten ovšem nechtěl házet flintu do žita. Celé kolo se tlačil na Lotyše spodní stranou, doku se v první zatáčce druhého kola nevrátil na druhé místo. Jenže Kjastas Puodžuks dokázal být ještě tvrdší než mšenský borec. A hned v následující zatáčce ho odsunul za svá záda.

Jenže problém jménem Jan Jaroš tím nevyřešil. Mšeňák prahnul po odvetě jako ministr financí po příjmech z daní. V předposlední zatáčce ale upadl. Všichni si s ulehčením oddechli, když se sanitka vrátila do depa bez pasažéra, jelikož Jan Jaroš dorazil pěšky.

Třetí maximální prohra domácího celku nemohla Petra Vandírka v klidu. Přispěchal nahlásit, že ve čtvrté jízdě nastoupí místo Stanislava Pouznara Greg Hancock v roli žolíka. Když tuto informaci řekl Františkovi Liebezeitovi, ten odpověděl zbraní stejného kalibru. Nechal Daniela Hádka, a si zase sundá přilbu a nahradil ho Matejem Žagarem.

Slovinský závodník se tentokrát mohl pyšnit excelentním startem. Ze mšenského páru sršel iniciativou hlavně Mads Kornelliusen. Útočil ze všech sil, ale když poznal marnost svého počínání, v závěru třetího kola uvolnil cestu Gregu Hancockovi, jehož body se násobily dvěma. Remíza se tak změnila alespoň v částečně chlácholivé vítězství Mšena v poměru 5:3.

Hosté ovšem stále vedli o deset bodů a paní Smůla ne a ne vypadnout ze mšenských boxů. V rozjížďce s číslem pět nestihnul Jan Jaroš dvouminutový limit. Kjastas Puodžuks po vylétnutí pásky nepustil Madse Korneliussena před sebe a Dán se tentokrát mohl pochlubit jen skalpem Zdeňka Simoty.

V sedmé jízdě si Daniel Hádek opět vylepšil svůj osobní average, když konkurenci svých vrstevníků deklasoval stylem start – cíl. „Konečně přišlo v extralize vítězství,“ radoval se. Domácí tandem Patrik Nagy – Stanislav Pouznar se usadil hned za ním, aby čelil srdnatým útokům Michaely Krupičkové. Stanislav Pouznar, jemuž připadla úloha nárazníku na ambice dívky v zeleném, však držel třetí místo zuby nehty. Michaela Krupičková se navíc v první zatáčce třetího kola přetočila a ztratila kontakt. „Mrzí mě to, ale snad dostanu ještě šanci,“ svěřila se.

Živá voda domácím nepomáhá
Za stavu 13:25 se na startovním roštu rozjížďky s číslem sedm shromáždili jenom samí cizinci. Vrch měl opět Matej Žagar, který dnes opět prokazoval, jaké terno s jeho angažmá trojkoalice udělala. Greg Hancock a Mads Korneliussen se seřadili za jeho zády. V úvodním oblouku druhého okruhu mezi ně pronikl Kjastas Puodžuks, avšak dánský borec byl zase před ním v nájezdu do třetího kola.

Pokus Zdeňka Simoty o letmý start do rozjížďky s číslem osm u Pavla Kubeše neprošel. Při repete se plzeňský borec dostal do čela regulérně, navíc s Janem Holubem za zády. „Z jedničky start hrozně vázne, je to pískovitý,“ líčil Filip Šitera, jenž spolu s Patrikem Nagyem dovezli jediný bod. Z oblohy se mezitím začaly snášet dlouhé provazce deště, které ve svém důsledku prakticky jen osvěžily vzduch po horkém dni. I když se zpočátku mohl zdát, že jde o živou vodu s ambicemi vzkřísit mšenské závodníky.

Mads Korneliussen s Gregem Hancockem totiž opanovali rozjížďku s číslem osm před Janem Holubem a Michaelem Hádkem, jenž nakonec neprojel pod šachovnicovou vlajkou. Od nejsilnějšího páru domácích v méně nabité jízdě se však něco podobného dalo očekávat a trojkoalice navýšila svůj náskok hned vzápětí.

Jan Jaroš, převlečený do staré modrobílé kombinézy, stál u vrat výjezdu na ovál jako první, avšak Patrik Nagy si nyní dával na čas. Z depa na dráhu vjel, když na rampě u pásky začalo blikat vylučovací světlo, které svým modrým odstínem korespondovalo s jeho přilbou. Kjastas Puodžuks odčinili předchozí nulu hladkým triumfem před Janem Jarošem, zatímco Daniel Hádek ukončil své dnešní účinkování jedním bodem.

Před jedenáctou jízdou se opět na krátkou dobu rozpršelo. Matej Žagar, který zastoupil Michaela Hádka, mířil ke svému motocyklu přichystanému u vrat se žlutým povlakem. František Liebezeit byl ovšem ve střehu a briskně ho poslal pro bílý. Slovinec posléze opět exceloval, zatímco Jan Jaroš s Madsem Korneliussenem nedali ani náznak šance Zdeňku Simotovi.

První a jediné prohry se Matej Žagar dočkal ve dvanácté jízdě. S vylétnutím pásky letěl dopředu Greg Hancock stínovaný Madsem Korneliussenem. Oba Mšeňáci si vzápětí své příčky prohodili, což se jim stalo osudným. Ve druhém okruhu se Matej Žagar dostal v zatáčce u depa na druhé místo.

Okamžitě vytrapoval po Madsi Korneliussenovi a do cílové rovinky vedl smělý útok, aby nakonec na metě zaostal o pár centimetrů. S dvanácti body ztráty mohlo Mšeno ještě doufat v zázrak, který ovšem jejich hosté nepřipustili. Zdeněk Simota s Janem Holubem letěli z roštu třinácté jízdy jako rakety. Jan Jaroš zůstal ve druhém kole stát, jeho bod podědil Michal Klein, ale v trojkoaličních boxech mohli začít slavit.

V sázce byl už jenom bonus pro srpnovou odvetu v Divišově, avšak domácí trojkoalici nepovolili prolomení čtrnáctibodové hranice, jež je ovšem sama o sobě úctyhodná. Greg Hancock teprve podruhé za dnešní večer předvedl své obvyklé sólo, avšak Kjastas Puodžuks a Zdeněk Simota nenechali Filipa Šiteru bodovat.

Závěr patřil Mateji Žagarovi, jenž neohroženě zamířil za svým pátým triumfem. Mads Korneliussen a Greg Hancock museli vzít za vděk skalpem Jana Holuba. „Škoda,“ litoval plzeňský junior své jediné dnešní nuly. „Ale je to přece jen patnáctá jízda!“

Hlasy z depa
„Jsem rád, že jsme vyhráli,“ svěřoval se Matej Žagar. „Před jedenácti lety jsem tady měl těžký pád. Dnes jsem šastný, bylo to o moc lepší. A publikum bylo super.“

„Závody dobrý, dráha super, vyšlo to,“ liboval si Jan Holub. „Určitě lepší než na začátku sezóny, kdy jsem měl zdravotní problémy. Jsem spokojenější než po poslední extralize, teď tam nějaký vítězství bylo. Uvidíme, jak to půjde dál, kdyby takhle, bylo by to suprový. Škoda poslední jízdy, ale tam by asi moc šancí nebylo.“

„Lepší než jak v Divišově,“ bilancoval Zdeněk Simota. „Vyhráli jsme a ve Mšeně! Tři tejdny jsem neseděl na motorce, teď je to najednou takový divný. Chce to závodit, závodit, závodit. Ale dneska určitě spokojenost.“

„Dobrý,“ odtušil Daniel Hádek. „Nestěžuju si, dělal jsem body a dobře jsem startoval. Dneska to byl dobrej‘ závod, konečně přišlo vítězství v extraligový jízdě. Rozhod‘ start, mám novou spojku a jede to. V Plzni budu chtít vyhrát dvěstěpadesátky a hlavně dát těm skopčákům na prdel.“

„Z pohledu diváka paráda,“ zachovával Michael Hádek svůj obvyklý sarkastický přístup. „Jezdil jsem, až lehl prach, co víc si přát?!“

„Ta nula mě mrzí,“ tvrdila Michaela Krupičková. „Doufám, že příště dostanu víc šancí.“

„Lituji porážky,“ svěřoval se Mads Korneliussen. „Ale to se stane, jsou to závody.“

„Jde to,“ odtušil Filip Šitera na téma svého zdravotního stavu. „Ale start z jedničky hrozně vázne, je to pískovitý. Myslel jsem, že rameno bude bolet víc. Už jsem si zvyk‘, že když něco začne jít, zkurví se to.“

1. DaK Moto Plzeň-Divišov			54
Michaela Krupičková	– – 0 – –		0
Kjastas Puodžuks, LAT	2 3 0 3 0	2	10(1)
Daniel Hádek	2 – 3 – 1		6(1)
Michael Hádek	0 – R – –		0
Zdeněk Simota	2 1 3 0 3	1	10(2)
Matej Žagar, SLO	3 3 3 3 2	3	17
Jan Holub	3 3 2 1 2	0	11(2)
2. Grepl PDK Mšeno			38
Michal Klein	1 1 – – 1		3
Jan Jaroš	F M – 2 2 E		4
Stanislav Pouznar	– – 1 – –		1(1)
Mads Korneliussen, DK	1 2 1 3 1 3	2	13(3)
Filip Šitera	1 – 1 – –	0	2
Patrik Nagy, H (ACCR)	0 0 2 0 M		2
Greg Hancock, USA	4* 2 2 1	3 1	13(2)

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Pardubice	5	239:220	9
2. Praha	3	155:121	6
3. Dak Plzeň Divišov	4	187:180	4
4. Slaný	5	217:243	4
5. Mšeno	5	213:247	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Michal Kohout

Mšeno – 2. srpna
Když se počátkem května chystaly Mšeno a DaK Moto Plzeň-Divišov ke svému vzájemnému střetnutí, byly oba týmy dychtivé vstoupit do letošní extraligy co nejlépe. Po čtyřech rozjížďkách ovšem letěl ručník do ringu, takže na jejich měření sil dojde až dnes. Naše nejvyšší soutěž mezitím zestárla. Vládnou jí Praha a Pardubice a dnešní rivalové dokázali inkasovat body pouze na slánský úkor. Teoretická šance na postup do play-off, kde se začíná projevovat neuváženost zrušení semifinále, však stále ještě zůstává oběma týmům.

Naděje může umřít už večer
Mšeno sice letos ukázalo svou sílu, avšak po personálních ranách osudu, má na svém kontě jediný bod za domácí remízu se Slaným. Nicméně do konce mu zbývá odjet čtyři klání, z čehož jsou dvě odvetná, což může tabulkový počin trojnásobných šampiónů zvýšit na jedenáct bodů. Pakliže kupříkladu devítibodové Pardubice ve třech posledních závodech klopýtnou, zůstanou za Mšenem.

„Když vyhrajeme všechno, můžeme ještě ve finále být,“ počítá Petr Vandírek. „Ale musíme vyhrávat všechno.“ Jakoby si ovšem Mšeno nevybralo letos smůly ažaž, vrátil se Filip Šitera z Anglie se zlomeninou klíční kosti na stejném místě jako v loňské sezóně.

„Vrátil se nám Honza Jaroš, ale zase si Filip zlomí kličku,“ kroutí mšenský kouč hlavou. „Má to o čtyři milimetry posunuté. Chce jet, chce závodit, i když má úraz, což oceňuji.“ Filip Šitera má startovní číslo pět, ale než se definitivně rozhodne do závodu nastoupit, otestuje sám sebe v tréninku.

Že Mšeno rozhodně ještě nestáhlo roletu, svědčí i pozvání Grega Hancocka. Druhým cizincem bude Mads Korneliussen. Dán při svém červnovém debutu evidentně zapůsobil, že nebýt jeho závodu v britské lize, oblékl by mšenskou vestu i před čtrnácti dny proti Pardubicím. Zbytek sestavy je standardní. Hodně se očekává od Jana Jaroše a svým způsobem i od Patrika Nagye, zatímco hlavní misí Michala Kleina a Stanislava Pouznara bude především neztrácet body se svými vrstevníky.

Dvojice Patrik Nagy – Greg Hancock je tradičně na náhradnických postech. „Když už Grega platíme, a závodí, nebude sem přece jezdit jenom na výlety,“ přináší Petr Vandírek originální zdůvodnění své strategie, aby ovšem briskně přeladil na serióznější notu. „Když ho tam máš, je kam sáhnout. Uvidíme, jak Mads. Posledně jel dobře, i lidem se to muselo líbit. Připomíná mi Romana Matouška.“

Zatímco otázka po výkonu každého jednoho závodníka je svým způsobem neznámá, dokud nevyjede na ovál, v otázce svých ambicí má Petr Vandírek naprosto jasno. „Chceme vyhrát,“ říká jednoznačně. „To je všechno, co ti k tomu můžu říct. Je pravda, zrušení semifinále je škoda, ale my půjdeme rovnou do finále!“

S mírnou výhodou a osvědčenou strategií
František Liebezeit je se svým trojkoaličním týmem v podobné situace jako jeho dnešní soupeř, jehož shodou okolností vedl dlouhá léta on. S tím rozdílem, že na rozdíl od Mšena má o jeden bod v tabulce a jeden závod v termínovém kalendáři navíc. Otázku po strhujícím trháku s finálovou účastí ve finiši sice definitivně neodmítá, avšak stojí oběma nohama pevně na zemi.

„Dostat se do finále je teorie,“ tvrdí. „Budou rozhodovat bonusy a my jsme s rozhodujícími soupeři prohráli o moc. Vypustit ale nemůžeme nic.“ Proto DaK Moto Plzeň-Divišov zamíří v plné síle i do městečka na půl cesty mezi Mělníkem a Mladou Boleslaví. Už jen proto, že zázraky se nedějí jen tak samy od sebe a je třeba jim vyrazit naproti.

Goričanská jednání Františka Liebezeita s Martinem Vaculíkem se nesla především v duchu účasti slovenského závodníka v šampionátu dvojic a nakonec vyústila v rezignaci týmu DaK Moto. Přestože se v domácím táboře obávali, že se Martin Vaculík dnes odpoledne objeví v mšenských boxech, zahraničními posilami budou Matej Žagar a Kjastas Puodžuks.

„Matejovi bude dráha jedno,“ připomíná František Liebezeit s lehkým úsměvem na rtech příčinu odvolání dnešního střetnutí v jeho původním květnovém termínu. „Kjastasovi věřím. Odvádí vždy to, co od něho čekám. Doufám, že to bude platit i ve Mšeně. S Matejem je to osvědčená dvojice.“

Lotyš figuruje na startovním čísle devět. V základní sestavě najdeme oba české seniory Michaela Hádka a Zdeňka Simotu, stejně jako juniorský tandem Michaela Krupičková – Daniel Hádek. Matej Žagar s Janem Holubem na náhradnických postech budou hlavními aktéry taktizování. „Myslím, že se to vyplatí,“ komentuje trojkoaliční kouč svou strategii.

A jak se dívá na možný vývoj večerního duelu? „Uvidíme,“ zní mnohoznačná odpověď. „Filip je zraněnej‘, uvidíme. Bude to vyrovnaný jako s Pardubicemi. Pokud se nestane to, co s Martinem Vaculíkem, mohli bychom to udržet na přijatelným výsledku.“

Historické okénko:
Kopřivnice, 14. března 1970: Viktoria Žižkov doplatila na nesjízdnou dráhu kontumací
Roku 1967 se Viktoria Žižkov, bezprostřední nástupce KAMK Praha-město z éry krajských reprezentací, navždy zapsala do české ligové historie. Pohár Světa motorů tehdy vrátil na naše stadióny ligová zápolení, by ještě bez mistrovského statusu, a žižkovský tým ve finále porazil RH Praha.

Jenže s povýšením ligy na úroveň mistrovství republiky roku 1968 to šlo s týmem z kopce. Antonín Kasper odešel jako první český závodník do britské ligy. Celek skončil v tabulce jako třetí, jenže v devětašedesátém se přidaly problémy s oválem na spořilovském stadiónu, na němž plochodrážníci byli stále méně trpěni ze strany fotbalistů.

Družstvo za celou ligu odjelo jenom dva závody, oba na drahách svých soupeřů. Prohrála na Markétě a v Pardubicích remízovala. Za celou sezónu to ovšem byl jediný bod do tabulky, nebo ostatní střetnutí byla kontumována v její neprospěch. Jako poslední celek musela do kvalifikace, kde se jejím soupeřem stala Kopřivnice, vítěz druhé ligy.

Kvalifikace probíhala dvoukolově, přičemž se mělo už v půlce března začínat na kopřivnické dráze. Její stav po zimě vzbuzoval obavy, proto žižkovský manažer Jan Neruda chtěl utkání posunout na pozdější termín. Na své straně měl i tehdejší řídící orgán, který ovšem změnil názor, když se na jeho zasedání dva dny před závodem kopřivnický šéf Rudolf Duda zaručil, že tra je v perfektním stavu.

Žižkovský tým se tedy objevil v Kopřivnici v den závodu okolo jedenácté dopoledne. Na dráze však našel spousta bláta a kaluží, přesto vyložili motocykly k tréninku. Po něm kapitán Antonín Kasper přednesl rozhodčímu, že dráha je naprosto nevyhovující, velmi nebezpečná, obzvl᚝ při startu. Připomněl slabinu kopřivnického obra v podobě zužujících se zatáček. Ke všemu pod vrstvou bláta byla zmrzlá klouzavá krusta a orientaci závodníků snižovaly hromady sněhu. Hosté proto odmítli startovat stejně jako přeložení podniku na druhý den, jelikož nebyla šance na pronikavou změnu.

Rozhodčí uznal, že je dráha nevhodná, avšak přitom paradoxně schopnou závodu. Přestože Jan Neruda žádal o kontumaci 30:0 ve svůj prospěch, stal se pravý opak a kontumačně vyhrála Kopřivnice. Ta o dva týdny později ve Slaném vyhrála odvetu a postoupila do vyšší soutěže, jež naposledy nesla název 1. liga. Viktoria Žižkov se z nižší ligy odhlásila. V následující sezóně našla konečně vlastní útočiště v Čakovicích, jejichž název si posléze osvojila, ale mezi absolutní elitu se už nikdy nevrátila.

Oficiálně nahlášené sestavy:

Grepl PDK Mšeno:	1 Michal Klein
	2 Jan Jaroš
	3 Stanislav Pouznar
	4 Mads Korneliussen, DK
	5 Filip Šitera
	6 Patrik Nagy, H (ACCR)
	7 Greg Hancock, USA
DaK Moto Plzeň-Divišov:	8 Michaela Krupičková
	9 Kjastas Puodžuks, LAT
	10 Daniel Hádek
	11 Michael Hádek
	12 Zdeněk Simota
	13 Matej Žagar, SLO
	14 Jan Holub

Foto: Wojta Zavřel

Mšeno – 1. srpna
Utkání mezi Mšenem a trojkoaličním týmem, které bylo přeloženo na zítřek z počátku května kvůli stavu dráhy, nabídne dozajista vyrovnanou podívanou. Jak domácí, tak hosté evidentně věří v možnost ještě zabušit na brány play-off a nahlášené sestavy tento fakt plně zohledňují. Petr Vandírek může opět spoléhat na Grega Hancocka, jehož doplní Mads Korneliussen, zatímco František Liebezeit ze své zahraniční soupisky povolal Mateje Žagara a Kjastase Puodžukse.

Sestavy pro zítřejší duel:

Grepl PDK Mšeno:	1 Michal Klein, 2 Jan Jaroš, 3 Stanislav Pouznar, 4 Mads Korneliussen (DK), 5 Filip Šitera, 6 Patrik Nagy (H – ACCR), 7 Greg Hancock (USA)
DaK Moto Plzeň-Divišov:	8 Michaela Krupičková, 9 Kjastas Puodžuks (LAT), 10 Daniel Hádek, 11 Michael Hádek, 12 Zdeněk Simota, 12 Matej Žagar (SLO), 14 Jan Holub

Foto: Michal Kohout