Žarnovica – 9. května
Stokrát nic by umořilo slona. Natož pak sto dvakrát! V neděli jeho dodávka na cestě do Plzně zastavila již před Bratislavou. Do toho práce v autodílně. A pak přijde extraliga a ten jeho holomek neposlouchá, že si má při startech sednout co nejvíc dopředu, aby se mu to, šmarjá panno, nezvedalo až kamsi do běloučkých oblak nad kopřivnickým stadiónem. Vladimír Tomka měl včera po šestnácti rozjížďkách podobnou náladu jako námořník z ponorky, jemuž po půlroční plavbě pod oceánem v baru přímo před nosem prodají poslední pivo. Jenže pak se páska zvedla nahoru podvacáté a zeměkoule znenadání zůstala stát.

 

Ošklivý pád

Vedení se ujal Václav Milík, který se možná pod svými vousy usmíval, že se věci konečně vrací do normálu a on všem ještě ukáže, co umí. Za ním byl Ondřej Smetana, avšak Michal Tomka mu ještě v první zatáčce ukázal, že po třech nulách chce i on nějaký bod. A nejlépe rovnou dva!

Pražan se záhy ocitnul na třetí příčce, z níž se chtěl povznést. Jenže Michal Tomka mu jasně dával najevo, proč se mu kopřivnická dráha tolik líbí. Závodníci projeli do třetího okruhu, v jehož prvním oblouku se slovenský junior nechal polapit zrádnou kolejí.

Motocykl se mu vzepjal na zadní. Náraz do mantinelu. A pak už ráz na ráz. Odražený motocykl vrazil do Ondřeje Smetany. Ten ztratil kontrolu nad svým strojem. Nemohl ani ubrat, ani vyskočit, a jeho martýrium ukončil až náraz do nafukovacích mantinelů ve druhém oblouku.

Paradoxně jeho pád zaznamenal jen málokdo, protože hlavní pozornost byla upřena na protilehlou rovinku. Zdeněk Simota, který byl čtvrtý, totiž nezaváhal ani na okamžik. Nemyslel na svou vlastní pošramocenou páteř a bleskově strhl svůj motocykl k zemi. Vladimír Tomka mu později nemohl vynaděkovat, že svým činem zachránil jeho syna od vážnějšího úrazu.

To jsou momenty, kdy plochou dráhu začnete nenávidět, ačkoliv jí zasvětíte desetiletí svého života. Tři vaši kamarádi, s nimiž jste ještě před minutkou žertovali v depu a přáli jim jen to nejlepší, leží na ovále a vy jim nemůžete pomoci. Naštěstí v Kopřivnici všechno šlape, jak má. A celá trojice se za obrovského aplausu publika rychle postavila na nohy.

Bude happy end

Ondřej Smetana a Zdeněk Simota šli na start repete, vyloučený Michal Tomka se ocitnul v blonďatém dívčím objetí. Jenže jeho drama teprve začínalo. První zprávy zněly, že je v pořádku, jen pouze otřesený.

Jenže když se v šatně svlékal, zkolaboval. O pár minut později si již depem plným dodávek prodírala svou cestu rychlá ambulance z Nového Jičína. Její posádka rychle převezla Michala Tomku do své nemocnice. Tady zjistili frakturu pravé ruky. Snažili se ji srovnat, nicméně bez operace zůstávaly závodníkovy kosti v šikmém úhlu.

Dnes měl Michal Tomka na doporučení primáře chirurgického oddělení nemocnice v Žiaru nad Hronom absolvovat operaci v Banské Bystrici. Jenže ve slovenském krajském městě se mu namísto pomoci vysmáli. Že prý má na ruce otok, takže se na jejich sál může dostat až za dva týdny. A to i za cenu, že mu kosti srostou špatně a bude je potřeba znovu lámat.

Vladimír Tomka by mohl plným právem láteřit, proč včas jako živnostník platí sociální a zdravotní pojištění. Nicméně primář z Žiaru nad Hronom vzal zodpovědnost do svých rukou. Protože se nejedná o složitou operaci, pustí se do ní sám zítra nebo v pondělí. A tak nezbývá než věřit, že tento příběh skončí happy endem, o němž se v plochodrážních kuloárech bude ještě dlouho vyprávět.

Držíme palce!

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer

 

Kopřivnice – 8. května
I když sluníčko ohřívalo kopřivnický Letní stadión, poledne se svým chladem ještě přiklonilo k studenému ránu. Nicméně druhé kolo české extraligy rozhodně rozehřálo všechny plochodrážní fanoušky, jichž se v Kopřivnici sešel docela úctyhodný počet. Záhy bylo jasné, že se pražský zázrak INTERTEAMU nebude opakovat. Zdeněk Holub ve čtvrté jízdě zůstal stát s přetrženým sekundárním řetězem, Michael Härtel sice o osm rozjížděk později naplno proměnil žolíka, nicméně trojky se celku vyhýbaly jako čert kříži. Bylo již rozhodnuto, že Ján Daniel se svými svěřenci nepůjde na pódium, když se v rozjížďce s číslem dvacet blýsknul skvělým startem Michal Tomka. Druhou příčku před Ondřejem Smetanou sice neudržel, avšak co bylo horší, jejich duel skončil děsivým pádem. Ani Slaný nebyl v optimální formě. Milan Mach postrádal Jakuba Jamroga a to tím spíše, bádal-li Zdeněk Simota nad nastavením svých motocyklů jako alchymista na dvoře císaře Rudolfa. Přesto by si zasloužil stát na nejvyšším piedestalu, když při onom nešťastném karambolu v rozjížďce s číslem dvacet strhnul motocykl na zem, aby nevrazil do padajícího Michala Tomky! Ještě dlouho předtím přišel Eduard Krčmář o vítězství v poslední zatáčce druhé jízdy, když skončil na zemi, zatímco jej podjížděl Michael Härtel. Později přivezl šestku coby žolík. Slaný se tak v půli mítinku dostal na dohled vedoucím celkům, jenže v závěru je ohrozit nedokázal. Tomáš Topinka poslal Josefa France již do první jízdy a on se mu odměnil prvenstvím. Pražské vedení posléze posílil Jan Kvěch, který v juniorské jízdě na poslední chvíli uštval Jakuba Valkoviče. Také Petr Chlupáč dokázal, že se již naučil vyhrávat extraligové rozjížďky. Pardubice pražský náskok stahovaly, Grzegorz Walasek a Václav Milík neznali prohru a se svou trošku do mlýna přinášeli i ostatní muži s bílým koníkem na vestách. Dlouho se zdálo, že týmy skončí v zrcadlově převráceném pořadí než před dvěma týdny na Markétě a všichni budou mít před Pardubicemi pět bodů v tabulce. Jenže Jan Kvěch hledal, zda příčina jeho špatných startů je v lamelách spojky nebo v jeho hlavě. A do toho v rozjížďce s číslem patnáct zadřel. Naštěstí Michael Härtel již stál na trávníku s prázdnou pneumatikou a Pražan dojel setrvačnosti pro bod. Před poslední sérií bylo pražsko – pardubické saldo vyrovnané. Josef Franc vyhrál sedmnáctou jízdu, avšak Petr Chlupáč hned vzápětí neměl s ojetou hranou prakticky žádnou šanci proti zkušenějším esům. V rozjížďce s číslem devatenáct Grzegorz Walasek již podruhé porazil Josefa France. Václav Milík posléze protnul metu repete závěrečné jízdy jako první. O východočeském vítězství bylo rozhodnuto a jejich kapitán se rozhodně nebránil si jej užít plnými doušky. Sluníčko svítilo a jeho Wroclaw jej vrátila do sestavy již na páteční utkání s Gorzowem.

Praha přebírá iniciativu

Nádherný den jako vystřižený z prospektu na dovolenou rámoval druhý závod letošní české extraligy. Jenže Martin Málek měl náladu až přespříliš vzdálenou sluníčkové pohodě. Z tréninku se totiž vrátil se zadřeným motorem. Ve slánském týmu byl náhradníkem a ani samotný Milan Mach ještě při slavnostním nástupu nemohl tušit, zda jej vůbec dnes pošle do akce.

Zato Tomáš Topinka v otázce nasazení náhradníka nikterak neváhal. Přilba Michala Škurly zůstala mimo hlavu svého majitele, protože se na start rozjížďky s číslem jedna šikoval Josef Franc. Ostřílený matador, jenž zná Letní stadión jako svoje boty nejen z klasické, nýbrž i dlouhé dráhy, zaskočil všechny svým pekelně rychlým startem.

Praha se ujala vedení před Slaným, když Marcin Nowak předčil Filipa Hájka a Martin Gavenda mohl jen kroutit hlavou, proč se na pokropeném ovále koníci z jeho motoru nerozběhnou po zadním kole. Jenže to už se v depu chystal Grzegorz Walasek chystal na svůj extraligový debut ve vestě s bílým koníkem.

Start ale zvládnul jiný nováček. Michael Härtel se díky pozvánce od Vladimíra Vopata objevil v extralize vůbec poprvé, ačkoliv se první ligou mihnul již v dobách koalice Březolup a Míšně. Grzegorz Walasek však šel přes Němce do čela již v úvodním výjezdu. Na stejné vlně s pardubickým Polákem se vezl také Eduard Krčmář.

Slánské eso však neuspělo s útokem na vedoucího borce. Navíc v průběhu třetího okruhu se mu začal nebezpečně blížit právě Michael Härtel. Zaútočil spodní stranou závěrečné zatáčky a Eduard Krčmář letěl do nafukovacího mantinelu. Němec nebyl zrovna čistý jako bílá lilie, nicméně vzhledem o okamžiku se nemuselo opakovat a výsledky byly ponechány, jak závodníci projeli cílem.

„Viděl jsem to tak, že mě poslal,“ přisadil si diskvalifikovaný slánský závodník se svou verzí incidentu, ale rozčilování mu nebylo nic platné. V extralize dneška rozhoduje každičký jeden bod, ale dnešní závod byl přece jenom ještě stále příliš mladý na konečné soudy. Navíc věci 3tonu začal spravovat Jakub Valkovič.

V juniorské jízdě byl sice po startu první Jan Kvěch, nicméně slovenský junior šel v první zatáčce do vedení se stejnou neochvějností, s níž Kryštof Kolumbus mířil přes neznámý Atlantik za svým snem o cestě do Indie. Jenže člověk by musel přijít na plochou dráhu vůbec poprvé, aby si myslel, že Jan Kvěch nechá něco takové jen tak.

A vskutku Pražan si to již ve druhém okruhu namířil pod Slováka spodní stranou druhé zatáčky. Jakub Valkovič byl ovšem zvenčí rychlejší stejně jako v dalším kole, kdy Jan Kvěch svůj pokus převzít vedení zopakoval. Až v závěrečném oblouku svůj nájezd dotáhnul k dokonalosti. Šel opět zevnitř, byl rychlejší a navíc zavřel Jakuba Valkoviče na mantinel.

A bylo to, Jan Kvěch protnul metu jako vítěz a konsolidoval pražské vedení. Ostatní týmy na tom byly ještě v zásadě stejně, když Ján Mihálik v depu konečně dostihnul Patrika Mikela. Naneštěstí do něj omylem vrazil při dolévání nádrže metylem. Pardubičan se sice zlobil, avšak Slovák se svému přemožiteli z juniorské jízdy rychle omluvil.

Zdeněk Holub vysvětluje své odstoupení z rozjížďky s číslem čtyři:

„Prasknul mi zadní řetěz, takovej‘ defekt se stane jednou za pět let!“

Lubomír Vozár nechtěl nechat své soupeře odpoutat se až přespříliš. Jaroslav Petrák proto zůstával před čtvrtou jízdou v klidu a na ovál místo něho zamířil Václav Milík. Pardubický kapitán ještě v prvním nájezdu vysvětlil Zdeňku Holubovi, že start na ploché dráze přece jen automaticky nepřináší vítězství.

Mnohem horší pro INTERTEAM však bylo, když Zdeněk Holub na začátku třetího kola zastavil s přetrženým sekundárním řetězem. Dědictví dvou bodů se ochotně ujal Ondřej Smetana. Třetí místo připadlo Zdeňku Simotovi. Pardubice se dostaly na dvoubodový dostřel od Prahy, zatímco Slaný na ni ztrácel čtyři a nadnárodní tým šest bodů.

Nicméně Tomáš Topinka nechtěl odkládat první housle. Do páté jízdy proto místo Michala Škurly putoval opět Josef Franc. Od prken odfáral jako malý bůh, a když se na začátku protilehlé rovinky otočil, viděl za sebou Michaela Härtela v uctivé vzdálenosti.  Vzápětí Petr Chlupáč předvedl start jako z pohádkové říše. Jakub Valkovič chvilku trčel za Jaroslavem Petrákem. Než se přes něj v nájezdu do druhého kola přenesl, bylo pozdě osnovat plány, jak skalpovat pražského juniora.

 

Pardubice v útoku

Praha patnáct, Pardubice devět, Slaný sedm a INTERTEAM pět. Takové skóre bylo na prahu sedmé jízdy, v níž se Lubomír Vozár rozhodl opět udeřit za pomoci svého hvězdného náhradníka. Václav Milík nezklamal ani tentokrát a vyhrál stylem start – cíl. Za jeho zády se však odehrávaly věci!

Zdeněk Holub v první zatáčce přeskočil Eduarda Krčmáře, do něhož se pustil Jan Kvěch. Ve druhém oblouku se skutečně přesunul spodem před slánského závodníka, který ovšem okamžitě kontroval. Pražský junior se nevzdával a dotíral znovu a znovu na Eduarda Krčmáře. Ten přitom současně atakoval Zdeňka Holuba, zatímco Václav Milík rozkohoutěné trojici o poznání ujel.

V první zatáčce třetího kola byl Jan Kvěch opět docela blízko podjetí Eduarda Krčmáře, avšak neuspěl stejně jako se svým vabankem závěrečného oblouku a musel kvitovat velkou nulu. Praha však tříbodové rozevření kleští mezi sebou a Pardubicemi ustála. Osmé jízdě sice kraloval Grzegorz Walasek, nicméně Ondřej Smetana se briskně zařadil hned za něho a přitom stačil ještě v první zatáčce zavřít Marcina Nowaka.

Jan Kvěch ve filozofické náladě po třech sériích:

„Nestartuju. Řeším pořád lamely, ale nevím, jestli je to v nich. Vyměnil jsem je a nefunguje to, tak myslím, že je to v hlavě.“

Rozjížďka s číslem devět dnes poprvé přivedla na start Michala Škurlu. Ani Lubomír Vozár nekonal nic, co by mohlo evokovat, že se Jaroslava Petráka chystá nahradit Václavem Milíkem. Protože INTERTEAM ztrácel osm bodů, koketoval Ján Daniel s myšlenkou, že pošle na ovál Michaela Härtela jako žolíka.

Jenže včas se zarazil, když si uvědomil, že Jána Mihálika může nahradit jedině jiným juniorem. Tato výměna se stala dílem okamžiku, ale Michal Tomka ani svůj druhý dnešní výjezd na dlouhatánský ovál neproměnil v bodový zisk. Žolíkem však udeřil Milan Mach a byl to právě Eduard Krčmář, kdo se ocitnul ve správný čas na správném místě.

Po vylétnutí pásky vystřelil dopředu a zatížil slánské konto rovnou šesti body, které středočeský celek dostaly na dohled Pardubicím a Praze. Paradoxně ani Lubomír Vozár nelitoval, jelikož si Jaroslav Petrák až nečekaně lehce poradil s Michalem Škurlou, jehož v závěru trápil i Michal Tomka. Praha již před svými východočeskými pronásledovateli vedla již jen o jediný bod.

Ten se ještě zvýšil rovněž v půli mítinku, když Zdeněk Holub odvedl Marcina Nowaka, protože Petr Chlupáč nepustil ke slovu Patrika Mikela. Pak ovšem nastoupil opět Grzegorz Walasek. Rozjížďku s číslem jedenáct opanoval ve stylu start – cíl.

Jan Kvěch však stačil inkasovat dva body a bylo jasné, že dnes nemůže do pražsko – pardubického duelu o vítězství promluvit vůbec nikdo. Slaný se po úspěšném žolíku propadal, ale před nadnárodním týmem si stále udržoval vrch. Právě jedenáctá jízda byla v tomto ohledu symbolická, když Martin Málek zaskakující za Zdeňka Simotu sebral poslední bod Filipu Hájkovi.

Šest bodů Michaela Härtela proto pro INTERTEAM nebylo ničím větším než bouřkou ve sklenici vody. Ovšem Martin Gavenda se blýsknul skvělým startem, jenž jej vynesl na druhou příčku za německého žolíka a před Martina Gavendu a Jakuba Valkoviče. Díky němu se Pardubice dotáhly na vedoucí Prahu. A bylo jasné, že se mimo dráhy rozhodne ve strategickém souboji obou manažerů.

 

Verdikt opakované rozjížďky s číslem dvacet

Zdeněk Simota dnes opět v otázce nastavení svých motocyklů tápal jako válečný invalida bez dřevené nohy. Do třinácté jízdy však odstartoval nejlépe ze všech. Ovšem ještě v prvním nájezdu se stal obětí nájezdu Petra Chlupáče. Junior pražské Markéty odvrátil pardubický nápor, v čemž mu pomohl také Martin Gavenda. Ten tentokrát stačil pouze odkázat Michala Tomku ke čtvrté nule.

Ovšem v rozjížďce s číslem čtrnáct se chystal do akce doposud neporažený Grzegorz Walasek. Tomáš Topinka mu postavil do cesty Josefa France. Jeho startovní reakce byla obdivuhodná, avšak Grzegorz Walasek měl dnes proklatě rychlý motocykl a převzal vedení ještě v úvodním nájezdu. Přesto Pražané stále vedli o jediný bod.

V patnácté jízdě stál Jaroslav Petrák, za něhož na ovále více než úspěšně zaskočil Václav Milík. Jeho třetí triumf se stal dílem okamžiku, protože pardubický kapitán po skvělém startu již jen víceméně kontroloval svůj náskok. Jan Kvěch marně bušil na druhého Marcina Nowackeho. Ke všemu ještě v závěru zadřel motocykl.

Naštěstí pro Prahu Michael Härtel již stál s prázdnou zadní pneumatikou nedaleko vrat depa. Jan Kvěch proto projel poslední zatáčku setrvačností, aby svému týmu připsal bod. A přesně stejná hodnota nyní dělila pražskou Markétu od postavení leadera. Hned rozjížďka s číslem šestnáct přivedla oba vedoucí celky do patové situace.

Eduard Krčmář jí kraloval od startu až do cíle, ale Ondřej Smetana za sebou vodil Patrika Mikela jako na provázku.  Při rovnosti bodů rozhodla pomocná kritéria, přesněji počet vítězných trojek, která zvýhodnila Pardubice. Tomáš Topinka proto musel nominovat své závodníky do závěrečné série dříve než Lubomír Vozár. Ačkoliv mohl Josefa France poslat na ovál dvakrát, evidentně nechtěl odkrývat karty a nahlásil jej pouze do rozjížďky s číslem sedmnáct.

„Pepu dám podruhý podle toho, jak se vyvinou první dvě jízdy,“ připouštěl. Naproti tomu Lubomír Vozár udeřil zpříma. Povinného juniora poslal na start sedmnácté jízdy, aby pro zbytek závodu pravidelně prostřídal Václava Milíka s Grzegorzem Walaskem. Kostky byly vrženy a oběma uchazečům o nejvyšší stupínek pódia nezbylo, než hrát vabank.

Nástup měla lepší Praha. Josef Franc v rozjížďce s číslem sedmnáct již v prvních metrech minul Jakuba Valkoviče. Protože Patrik Mikel byl krátký i na Jána Mihálika, Pražané vedli o tři body. Jenže Petr Chlupáč narazil v osmnácté jízdě na samé těžké soupeře. Ke všemu musel na start se sjetou hranou, což jeho šanci skórovat limitovalo na absolutní minimum.

Naproti tomu Václav Milík nezaváhal a Pardubice opět srovnaly krok s Prahou. Marcin Nowak stačil jen v první zatáčce podjet Michaela Härtela. Slaný měl teoreticky ještě šanci zvítězit, pravda, nicméně překonat čtyřbodovou ztrátu na oba leadery se nejevilo jako reálné.

Tomáš Topinka neměl, co ztratit. Jan Kvěch přišel o motor, proto do rozjížďky s číslem devatenáct poslal místo něho Josefa Fance. Nejzkušenější muž jeho sestavy nejlépe odstartoval a v první zatáčce zmařil nájezd Grzegorze Walaska po vnější straně. Jenže Polák nepovolil a ve druhém oblouku Pražana již objel.

„Nepočítal jsem, že by mě Polák takhle obtáh‘!“ nezastíral Josef Franc, sotva se vrátil do svého boxu. Ať tak či onak, před dvacátou jízdou byly Pardubice o bod před Prahou. V depu se chystal Václav Milík. Kdyby jej Ondřej Smetana porazil, ožila by naděje na zvrat v rozjezdu. Nic podobného se však stát nemělo.

Ondřej Smetana popisuje hromadný pád ve dvacáté jízdě:

„Snažil jsem se vyhnout Michalovi. Motorka skočila, neovládal jsem ji, nemoh‘ jsem se ani pustit. Aspoň že to dopadlo takhle, mám jen zlomenou ortézu.“

Václav Milík se totiž ujal vedení současně s pohybem pásky vzhůru. Startovní manévr konečně vyšel i Michalu Tomkovi. Ondřej Smetana se vypořádal se Zdeňkem Simotou, aby se jal pronásledovat slovenského juniora. Ve druhém kole měl blízko k předjetí po spodní straně druhého oblouku.

Na začátku třetího kola ale Michala Tomku popadla kolej, s níž dnes měli potíže i jiní borci. Ve výjezdu jej nasměrovala do nafukovacích bariér. Přitom udeřil do motocyklu Ondřeje Smetany, který nad ním ztratil kontrolu. Přejel vnitřní ohraničení trati a skončil pod nafukovačkami před půlkou druhé zatáčky. Za nimi jedoucí Zdeněk Simota reagoval bleskurychlým složením svého stroje k zemi, aby se vyhnul nárazu do Slovákova těla v plné rychlosti.

Na dráhu vyjela sanitka, nicméně celá trojice závodníků nedošla vážnější újmy. Jen Michal Tomka seděl otřesený ve svém boxu. Teprve při svlékání své kombinézy v šatně se přišlo na frakturu jeho pravé ruky a skončil v péči novojické záchranky.

To již ovšem bylo po závodě, který v repete rozjížďky s číslem dvacet definitivně rozhodl Václav Milík. Stylem start – cíl poslal rozhodující trojku na pardubické konto. Ondřej Smetana ve druhé zatáčce objel Zdeňka Simotu, což ovšem pro překonání Pardubic bylo málo.

 

Hlasy z depa

„Suprově jsem si zazávodil,“ radoval se Václav Milík. „Vyhráli jsme a všechno fungovalo krásně. Nádherná dráha, mám obrovskou radost. Neudělal jsem žádnou chybu a navíc se v Polsku vracím do sestavy. Je potřeba v Polsku jezdit, aby byla výkonnost, a člověk taky potřebuje vydělávat prachy. Koupil jsem si na plochou auto, a kdybych nevydělával, musel bych ho asi prodat. Dnes jsme papírově nebyli favoriti, ale Grzegorz byl bezchybný a nastavil si suprově motorku. Ve dvou třicet bodů, Jaryn, Martin a Patrik zbytek a jsme tam!“

„Těžko se jezdí v extralize,“ připouštěl Martin Gavenda. „Ale dobré, i když bodů mohlo být víc. Štve mě nejvíc ta první jízda. Start byl dobrý, ale na tom mokru jsem byl pomalý. Ale po dlouhé době zase dobré.“

„Dneska to nebylo v hlavě,“ říkal Patrik Mikel. „Byl jsem natěšený, bralo mě to, bavilo mě to, Kopřivnice je jen kousek od domova, je to na Moravě. Hlavně, že jsme vyhráli, pro mě je to poučení. A jedu dál!“

„Jsme druhý, paráda,“ netajil se spokojeností Josef Franc. „Pěkný závod v naší český sestavě. Měli jsme pech, všichni jsme do toho dávali sto procent, nebyl nikdo, kdo by to flákal. Děkuju klukům, je vidět, že budoucnost Prahy je před námi. A já budu dělat v týmu jen maskota.“

„Jsem celej‘, ale škoda, že jsme nevyhráli,“ líčil Ondřej Smetana. „Chybělo málo, z naší strany to nebylo špatný. Jenom jak mě porazil Gavenda, neodstartoval jsem, to se nesmí stávat!“

„Hezký závody,“ kvitoval Petr Chlupáč. „Celý závody jsme laborovali a nemohli to doladit. Až na poslední jízdy jsme to doladili, ale tu poslední jsem jel na sjetý gumě a nechytal se. Ale osm bodů v extralize je dobrých.“

„Špatný z mý strany,“ nebyl Jan Kvěch spokojený. „Myslím, že jsem byl dnes nejslabší článek týmu. Několikátej‘ závod se trápím se startama. A ještě jsem zadřel jeden motor.“

„No, nic,“ vraštil čelo Eduard Krčmář. „V první jízdě jsem byl vyloučenej‘, viděl jsem to tak, že mě sestřelil. Pak se mi poved‘ žolík. A to bylo asi jediný, co se mi tady povedlo. Musím všechno opravit a bude to zase super.“

„Dneska hrůza,“ zůstával Zdeněk Simota realistou. „Vždyť jsi to viděl! To byl jen start a pak nic! Loni jsem tu lítal, teď jsem zkoušel obě motorky. A nic nefungovalo!“

„Škoda řetězu,“ posteskl si Zdeněk Holub. „Ale jinak byly dneska pěkný závody, hezky jsme si zajezdili. Je potřeba tahat, ať je příště bedna. Nejlíp zase ta nejvyšší…“

1. AMK ZP Pardubice			39
Patrik Mikel	1 1 0 1	0	3
Jaroslav Petrák	– 1 2 –		3
Grzegorz Walasek, PL	3 3 3 3	3	15
Martin Gavenda	0 – 2 1		3
Václav Milík	3 3 3	3 3	15
2. AK Markéta Praha			37
Ondřej Smetana	2 2 1 2	2	9
Jan Kvěch	3 0 2 1	–	6
Petr Chlupáč	1 3 1 3	0	8
Michal Škurla	– – 1 –		1
Josef Franc	3 3 2	3 2	13
3. AK 3ton Slaný			30
Eduard Krčmář	F 1 6* 3	0	10
Marcin Nowak, PL	2 1 2 2	2	9
Jakub Valkovič, INTERTEAM	2 2 0 0	2	6
Zdeněk Simota	1 0 – 2	1	4
Martin Málek	1		1
4. SC INTERTEAM			20
Filip Hájek	1 – 0 E		1
Michael Härtel, D	2 2 6* E	1	11
Zdeněk Holub	E 2 3 1	1	7
Ján Mihálik	0 0 – –	1	1
Michal Tomka	0 0 0	X	0

Aktuální extraligová tabulka:

	bilance výsledků	malé body	velké body
1. Pardubice	1-0-1-0	67	6
2. Slaný	0-1-1-0	61	5
3. INTERTEAM	1-0-0-1	58	5
4. Praha	0-1-0-1	63	4

Foto: Karel Herman a Pavel Fišer