Pardubice – 12. února
Česká extraliga se po dvouletém intermezzu s rozpisem světového poháru družstev vrací k systému dvojutkání, od něhož se odvrátila po skončení sezóny 1995. Tehdejší pokus o play off skončil blamáží, když ji kluby na poslední chvíli odpískaly s ohledem na stav financí. Extraligového finále se po více než třech desítkách let dočkáme letos na podzim. Soupisky, které byly oficiálně uvolněny včera, potvrdily víceméně všechny už uveřejněné či v kuloárech šířené informace. Nicméně na druhou stranu se v otázce zahraničních posil dočkáme ještě dalších doplnění.

MISTROVSTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY DRUŽSTEV – EXTRALIGA 2010

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 10. února
24. září roku 2003 bylo pro většinu lidí docela obyčejná středa. Pro pražský Olymp však historický mezník. V osmém kole tehdejší extraligy byli sice mírnými favority domácí, nicméně z vítězství a potažmo i titulu se radovali Pražané. Tehdy ovšem nemohl nikdo tušit, že na dlouho půjde o jejich extraligovou labutí píseň. Šampionát vyhrály všechny ostatní celky. Pardubice v roce 2004, poté dvakrát Slaný, v sezóně 2007 Plzeň, předloni znovu Pardubice a konečně loni Mšeno. A nejen to. V letech 2004 a 2006 se Olymp zachránil od pádu do barážové propasti doslova v hodině dvanácté. Loni se papírový černý kůň dokonce nevešel ani na stupně vítězů celkové klasifikace. Není divu, že je čas na změnu. Celek posílil Zdeněk Simota díky jezdecké rošádě s Plzní, ale také čtveřici zahraničních es. Jsou domluveny předsezónní sparingy s polskými týmy. A Vladimír Vopat, jehož většina lidí znala jako pana Bellise předávajícího na nástupech a vyhlášeních květiny z obchodu své manželky a později mecenáše, vystoupil z pozadí a stal se manažerem družstva.

„Je to hrozně jednoduché,“ vysvětluje Vladimír Vopat svou přeměnu. „Není radno trávit dlouhou dobu v autě na cestách s Petrem Ondrašíkem. V debatách proberete všechno možné i nemožné a hledáte cesty, jak a kam se dostat. Že se v Olympu musí něco změnit, bylo nabíledni. A proč nezačít netradičně od hlavy. Smyslem není hanět toho předchůdce, to umí každej blb, ale udělat partu, která ten provaz fakt potáhne jedním směrem. A snad i na bednu v extralize. Nikdo nikoho nevyhazuje, ale ruku v ruce jdou všichni za jedním.“

Změna na funkci manažera není tak výrazná jako obměna jezdeckého kádru. „Zdeňka Simotu jsme chtěli už loni v druhé části vyzkoušet, osud byl proti,“ říká nový pražský kouč. „Změna je život, mělo by to pomoci Zdendovi i Olympu a nakonec i Plzni. Nechceme o spolupráci jen kecat… Do Plzně by měl odejít Pavel Ondrašík jako zkušenost, Martin Gavenda, který by si tam měl zajezdit určitě víc než v Praze a já si jeho výkony ohlídám, a Jirka Brummer na zkušenou. Bude-li to fungovat, musí to prospět všem.“

Pomineme-li pravěkou účast Švéda Curta Eldha v osmapadesátém, oblékl vestu pražského klubu pouze Polák Tomasz Gapinski. Od té doby se hlasy volající po cizincích v kádru sice ozývaly, avšak zůstaly oslyšeny. A najednou jsou na soupisce, kterou VV SPD oficiálně zveřejní po jejím zítřejším schválení, jména hned čtyř cizinců.

„Prolomení bariéry cizince v Olympu by nemělo omezovat kmenové jezdce,“ komentuje historický posun Vladimír Vopat. „Ale strčit mezi ně konkurenci, protože nikdo nemá nic pod penzí a mistr republiky bez příslušných bodů bude sedět. Jednání nebyla jednoduchá, ale jsme dohodnuti se čtveřicí Davey Watt, Edward Kennet, Tomasz Rempala a Leigh Adams. Nikde není psáno, že tady budou na každý závod, spíš půjde o střídačku podle potřeb a situace. Dokonce je možné, že něco odjedeme v české režii.“

Z kuloárů zaznívá, že o start v pražských barvách projevili i další závodníci. Pohled do termínového kalendáře vše vyjasňuje. Před Grand Prix České republiky budou na Markétě tři extraligy. A jaký trénink může být lepší než závod? Nicméně na konkrétní jména je prozatím uvaleno informační embargo.

A co ony sparingy před sezónou? Něco takového tady bylo naposledy v osmaosmdesátém, ale z turné britských závodníků a test matche s Dány nakonec sešlo… „Jsme prakticky domluveni s Opole a jednáme i s Wroclawí,“ komentuje situaci Vladimír Vopat. „Takže už před velikonocemi může být na Markétě k vidění zajímavá podívaná… Cíl je jasný – titul. A když to nevyjde a připravíme kluky k pořádné reprezentaci na Evropě i ve světě, tak to všechno nebylo zbytečné. I když, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Bývá sice povýšen, ale to není smysl… Víc asi na oválech.“

Lužná u Rakovníka – 4. února
Na sklonku roku složil Miroslav Rosůlek funkci trenéra AK Slaný a SCM Slaný. Klubovému výboru adresoval dopis, v němž obeznámil vedení se svými důvody. Vyplývá z něho, že se malý velký muž slánské ploché dráhy sršící permanentním optimismem s trénováním rozloučil jednou provždy.

„V době, kdy jsme byli mistři republiky, jsem se potkal v Praze s panem Richardem Janíčkem, několikanásobným mistrem republiky,“ svěřuje se Miroslav Rosůlek. „Ten mi při rozloučení řekl slova, na která nikdy nezapomenu: ‚Hele, práku, i kdybys byl mistr světa, vždycky zůstaň obyčejným člověkem‘. A o to jsem se snažil nejvíce.“

Slánský trenér se rozloučil skutečně ve velkém stylu. „Nebylo to a není pro mě lehké,“ říká. „V klubu jsem šestačtyřicet let. Nejdříve jako jezdec a státní reprezentant a po skončení aktivní činnosti jako trenér mladých a nakonec všech. Klubu vděčím, za všechno, co pro mě udělal za celou dobu. Snažil jsem se mu odvést to nejlepší, i když to někdy bolelo. Nebyl jsem hvězda, hodně padal a z toho plynulo hodně zranění. Bohužel k tomuto sportu patří. Nikdy jsem nelitoval, že jsem tento krásný sport mohl dělat. Všechno jsem bral s humorem a nikdy jsem ho nezkazil. Klub mi pomohl v nejtěžší chvíli v životě, kdy mi zemřela žena. Mám v tomto sportu hodně kamarádů a přátel, rádi se setkáváme a vzpomínáme.“

A co Miroslava Rosůlka přimělo k rozhodnutí skončit s trénováním? „Snažil jsem se vždy každému a všem bez rozdílu poradit a měl radost, když jim moje rada pomohla a vedlo to ke zlepšení,“ odpovídá. „Rozhodnutí skončit jsem zrálo delší dobu. Kamarádství, které dříve bylo mezi jezdci v klubu, se vytratilo. Vzájemné vztahy mezi našimi jezdci a námi funkcionáři jsou věci, které mě k tomu rozhodnutí přivedly. I moje pozice trenéra v klubu mi připadá zbytečná. Chybí vzájemná komunikace mezi mnou a ostatními, která ještě nedávno byla. Nejvíc mě mrzí, že věci, o kterých bych jako trenér měl vědět, jdou kolem mě. Bylo mi vytýkáno, že tréninky s těmi nejmladšími jsou zbytečné. Já si to nemyslím a věřím, že jednou výchova a práce s mladými bude mít svůj význam. A že budou platní i mezi dospělými. Slánskému klubu přeji do dalších let hodně úspěchů jak v extralize, tak i v jednotlivcích u mladých i dospělých. A svému nástupci pevné nervy.“

Pardubice – 2. února
Loni na podzim se z rodinných důvodů rozloučil s postem kouče extraligových Pardubic František Kalina. Bývalý závodník vedl východočeský klub od roku 2007 po rezignaci trenérské ikony Josefa Laštovky a jeho největším úspěchem se stal předloňský titul. Uvolněná funkce byla nabídnuta Lubomíru Vozárovi. Někdejší první muž VTJ Racek pomáhal Františku Kalinovi už loni a byl bezprostředně odpovědný za pardubický tým v přeboru tříčlenných družstev. Nabídku na vedení extraligového celku přijal.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Babice u Netolic – 18. prosince
Plzeň po roku prichádza opä o jeden z oporných pilierov, na ktorom postavila svoj titul v roku 2007. Do Prahy si to totiž zamieril Zdeněk Simota. Rozdiel medzi vlaňajším prestupom Filipa Šiteru do Mšena a terajším, je však v tom, že pokým odchod majstra ČR juniorov z rokov 2006 a 2007 ostal pre Plzeň bez náhrady, za Zdeňka Simotu dostane Plzeň pravdepodobne troch jazdcov. Ako však prišlo k samotnej výmene?

„Nabídku už jsem dostal před Zlatou přilbou, řekli mi podmínky, za který bych za ně jezdil a měl jsem se rozmyslet, ale s tím musela souhlasit i Plzeň, protože jsem tam kmenovým jezdcem, takže to není tak jednoduchý a s Prahou se museli domluvit,“ opísal okolnosti svojho prestupu Zdeněk Simota.

„Co očekávám… Určitě bych se chtěl vrátit zpátky do repre, v extralize si myslím, že můžeme poskládat hodně silnej‘ tým a potrápit úplně všechny,“ objasnil svoje očakávania od tohto trejdu samotný pretekár.

Na otázku, či sa jedná o hosovanie odpovedal: „Smlouvu jsem podepsal na rok a je to spíš takový hostování, uvidím, jak to bude fungovat a jaký to tam bude a podle toho se pak rozhodnu dál.“

A kto pôjde opačným smerom? „To nevím, myslím, že tam půjde Pavel Ondrašík, Pavel Pučko a Jakub Fencl.“

Foto: Martin Búri

Praha – 16. prosince
Kdyby se Jan Jaroš předloni nejel se svou manželkou Zdenou podívat na mistrovství republiky dvojic do Divišova, možná by konečné pořadí letošní extraligy vypadalo jinak. Různé patálie totiž zapříčinily, že sezóna 2007 začala bez něho. Jenže v Divišově se tehdy potkal s Antonínem Kasperem, jemuž předtím v baráži pomáhal dostat Mšeno do extraligy. Kouč tehdejšího staronového nováčka v tehdy už jediné české ligové soutěži žehral na personální problémy svého týmu. Slovo dalo slovo, Jan Jaroš si vše srovnal v hlavě a o necelý týden později vyjel středočeskému týmu šest extraligových bodů, přičemž svou druhou jízdu po devítiměsíční pauze už dotáhl do vítězného konce. V roce 2008 pomáhal Mšenu ke stříbru, letos se už jako jeho kmenový jezdec nemalou měrou podílel na triumfu. V sobotu na mšenském vyhodnocení představil širší plochodrážní veřejnosti svého dvouměsíčního synka Honzíka a včera se magazínu speedwayA-Z svěřil s myšlenkami na obhajobu extraligového zlata.

„Když jsem se vracel do Mšena, ani nevím, co mě napadalo,“ komentuje okolnosti svého osudového setkání s Antonínem Kasperem v červenci 2007. „Ale už loni jsem říkal, že chceme titul. Vyšlo to letos. Jsme za to rádi, ale o to je těžší to obhájit. Liga bude jiná a myslím, že už ne tolik napínavá. Nasazení závodníků bude jinačí. Musíš koukat na paráka, když jseš na startu sám, tak to střílíš. A takoví jste tam čtyři.“

A jaká je závodnická budoucnost Jana Jaroše? „Co se týče Mšena, chtěl bych tam setrvat i na příští rok,“ odpovídá. „Jiný ligy jsou zatím v rámci jednání, nemám nic podepsanýho, uvidíme, jak se to vyvrbí.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)