AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 1. září
Poslední utkání základní části letošní extraligy nemohlo už na pořadí v konečné tabulce nic změnit. Slaný sice bojoval, na počátku se dostal do vedení. Když ho ztratil, vyšel mu naplno žolíkový útok. Nicméně domácí fungovali jako skvěle namazaný stroj. Z ideálu vybočil prakticky jen jednou Jan Jaroš a pak naposledy Martin Vaculík, když přišel o jistý triumf v rozjížďce s číslem patnáct kvůli suché nádrži.

Mšeno nechce prohrát za žádnou cenu
Na jedné straně boxů Mšeno. Poslední závod základní části byl pro něho ve své podstatě formalitou, jelikož finále před domácím publikem jim nikdo sebrat nemůže. A ve druhé půli modrých plechových boxů Slaný. Po včerejšku už bez sebemenší šance dosáhnout play-off a v pozici, kdy by vítězství mohlo notně vylepšit jeho kredit.

„Čísla jsou jiný, lidi stejný, jedeme o čest, strategie nemá cenu,“ říkal včera Milan Mach, když ještě netušil, že bude muset dnes oželet i Martina Málka. Ten se mu omluvil ze zdravotních důvodů způsobených pádem během sobotní první ligy ve Svitavách. Narážka na možné vítězství na domácí dráze šampióna předchozích dvou sezón však slánskému kouči udělala radost. A výsledek rozjížďky s číslem jedna neméně.

Jan Jaroš se hnal dopředu, avšak polský tandem Adrian Miedzinski – Robert Kosciecha ho záhy minul. Mšeňák se ovšem nenechal zaskočit tvrdým manévrem Roberta Kosciechy a ve druhém kole se v první zatáčce dostal na druhou příčku zpátky jako blesk. K němu šlo směle přirovnat i Eduarda Krčmáře, který udržel Slaný ve vedení i po juniorské jízdě. Starty umí perfektně a na konci druhého kola měl už na favorizovanou domácí dvojici Jan Holub – Michael Hádek náskok v rozmezí patnácti až dvaceti metrů.

Třetí jízda patřila k nemnoha za poslední dva dny, kterou si Robert Kosciecha rozhodně dal za rámeček. Rychle se po vylétnutí pásky usadil na čele před Janem Jarošem a Sebastianem Ulamkem. Neztratil ani renomé tvrďáka. Když na něho Jan Jaroš zaútočil v předposlední zatáčce, nekompromisně ho zavřel.

Slaňákům se z průběžného vedení nikterak nechtělo, avšak po čtyřech jízdách se museli přece jenom stěhovat. Martin Vaculík a Jan Holub vůbec nepustili Adriana Miedzinskeho a Michala Dudka ke slovu. Událostmi nabitá rozjížďka s číslem pět posléze vedení domácích ještě prohloubila.

Nejprve se Jan Holub ocitnul polapený v pásce. Posunul se na handicapovou čáru a startovalo se znovu. Luboš Tomíček letěl dopředu. Tam se tlačil rovněž Eduard Krčmář. Při své cestě na druhou příčku se zaháknul s Michaelem Hádek jako dávné plachetnice. Jenže domácí borec upadl.

„Zahákli jsme se v půlce zátočiny,“ vyprávěl Michael Hádek. „Eda jel, jel, jel, tak jsem z toho vyskočil.“ Slánský závodník vnímal incident prakticky totožně. „Jak jsme se v půlce zatáčky zahákli, jeli jsme až do výjezdu a on musel seskočit,“ svěřoval se. Nakonec to byl on, koho Lenka Felixová diskvalifikovala.

Jan Holub neměl z handicapu prakticky žádnou šanci, takže při druhém restartu inkasoval poslední možný bod. „Nic moc,“ odtušil. „Třicet metrů je daleko.“ Stejně jako prve, na čele se usadil Luboš Tomíček. Michael Hádek mu však nepřestával komplikovat život. Útočil až do cíle, kterým projeli oba prakticky současně, ale vítězství bylo přiznáno domácímu jezdci.

Slaný se však nevzdával. Start šesté jízdy katapultoval do čela. Adriana Miedzinskeho s Robertem Kosciechou. Sebastian Ulamek spodní stranou první zatáčky proklouzl mezi ně, avšak Jan Jaroš se odporně tlusté nuly už nezbavil. „Mrzí mě to,“ litoval po závodech. „Prostě jsem neodstartoval.“

Vítězstvím však Slaný řekl už své předposlední slovo, jelikož od sedmé jízdy nevyhráli domácí jen dvakrát. Jejich cestu k rozhodujícímu trháku začali dláždit Martin Vaculík s Janem Holubem. Luboš Tomíček se v první zatáčce druhého kola probil na druhou pozici. Jan Holub však protáhl nájezd do další zatáčky a byl zpátky. A stav utkání poskočil na 24:18.

Slaný neměl nůžky na přestřižení vítězné mšenské šňůry
Další maximum 5:1 na mšenskou stranu boxů v osmé jízdě přivezli Sebastian Ulamek a Michael Hádek. Polák zaznamenal triumf stylem start – cíl, zatímco Michael Hádek se jen mihnul okolo Adriana Miedzinskeho v úvodním oblouku. Stejně neotřesitelně si vzápětí počínal Martin Vaculík. Robert Kosciecha uhlídal Jana Jaroše, ale Roman Čejka po skvělém včerejšku dnes inkasoval už druhou nulu v řadě.

Milan Mach nemohl nic ztratit, když vsadil na žolíkový útok v rozjížďce s číslem deset. Ta vešla do historie jako jízda, ve které nestartoval z programových závodníků vůbec nikdo. Petr Vandírek totiž nahradil mladíky Stanislava Pouznara a Ondřeje Smetanu Janem Holubem a Sebastianem Ulamek. Na slánské straně nahradil Adrian Miedzinski nepřítomného Martina Málka a Luboš Tomíček uvolnil své místo Robertu Kosciecovi, jemuž Milan Mach svěřil žolíka.

Řada lidí nad jeho rozhodnutím kroutila hlavou a argumentovala lepší bodovým ziskem Adriana Miedzinskeho z obou utkání, avšak slánský kouč měl jasno. Události na ovále mu vzápětí daly za pravdu. Robert Kosciecha se dostal do čela, zatímco Adrian Miedzinski mu spolehlivě kryl záda. Společně zmařili nájezd Sebastiana Ulamka a inkasovali jedním tahem osm bodů.

Bratr Sebastiana Ulamka vyčítal slánskému kouči, že jeho esa mají na každou rozjížďku novou hranu. „Máme šest závodníků,“ bránil se Milan Mach. Na skóre stály číslice 34 a 29 a on dobře věděl, že k otočení vývoje závodu by potřeboval minimálně ještě jednoho žolíka.

Ani v rozjížďce s číslem jedenáct nepoznal Martin Vaculík hořkost prohry. Michael Hádek se v první zatáčce probil přes slánskou hráz zosobněnou Romanem Čejkou a Eduardem Krčmářem. Na konci druhého kola však zůstal stát. Když přišel do boxu, neměl vůbec náladu na mluvení. Zklamaně hodil sprej do boxu, který se od plechové stěny a střechy odrážel jako placák na hladině rybníka. Jeho otec Bořivoj záhy dotlačil motocykl a prázdná zadní pneumatika podala pádnější vysvětlení než stovky slov.

Bráno klubovými měřítky, nestalo se vůbec nic, jen pokladník ušetřil. Do rozjížďky s číslem dvanáct nejrychleji odstartoval Robert Kosciecha. První zatáčka všechno změnila. Martin Vaculík šel dopředu vnějškem, Michael Hádek vnitřkem. Do druhé zatáčky se ovšem dostal Robert Kosciecha dříve než domácí junior.

Sebastian Ulamek vyhrál třináctou jízdu a Jan Jaroš pojistil druhou příčkou maximum. Musel ovšem pacifikovat Michala Dudka, který si na něho vyšlápl v první zatáčce a dostal se na druhou příčku. Mšeňák ve druhé zatáčce nesmlouvavě navedl svůj motocykl pod slánského juniora. Už šlo jen o tolik skloňovanou čest, jelikož Mšeno mělo svůj jedenáctý triumf na domácí dráze v kapse.

Navzdory vší snaze Romana Čejky, který se srdnatě pral o druhé místo s Janem Jarošem i Janem Holubem, Mšeno triumfovalo rovněž v rozjížďce s číslem čtrnáct. Na stejný scénář to vypadalo i v závěrečné jízdě. A to tím spíše, nenastoupil-li do ní stejně jako včera Adrian Miedzinski a argumentem, že je všechno stejně ztraceno.

Pár Martin Vaculík – Sebastian Ulamek hravě na začátku druhého kola vyřešil Roberta Kosciechu, který jel mezi nimi. Šestý triumf slovenského závodníka však nepřišel. V poslední zatáčce musel zvolnit a projet cílem jako třetí bez užití sil motoru. „Šli jsme přehazovat Honzovi Jarošovi gumu, nejeli jsme dotankovat, nenapadlo nás to,“ uvědomil si rázem závodníkův otec Zdeno.

Hlasy z depa
„Super,“ zářil Martin Vaculík. „Mám velkou radost. Jsme ve finále, to je hlavní. Mechanik zapomněl dolít metyl. Je to jen člověk, ale příště se to nesmí tolerovat. V nájezdech byly trochu jámy, ale jinak byla dráha v pohodě. Finále je relativně daleko, nevím, jestli pojedu, je tu kvantum dobrých jezdců.“

„Poslední dvě jízdy byly lehčí než předešlý,“ bilancoval Jan Jaroš. „Mrzí mě ta nula, prostě jsem neodstartoval a kluci nejsou ořezávátka. Podívej se na mě, jak vypadám, jak mě ocejchovali. Ještě musím makat a připravit se na finále. Máme doma skvělou bilanci, jedenáct závodů po sobě jsme neprohráli. Musíme to vzít zodpovědně, i když ještě nevíme, proti komu pojedeme, bude to boj.“

„Mohlo bejt‘ líp,“ říkal Jan Holub. „Ale dobrý, že jsme vyhráli, to je hlavní. Doufám, že vyhrajeme i finále.“

„Všechno špatně,“ smutnil Michael Hádek. „Na dráze, defekty, takhle se to nemůže jezdit. Takhle si nepostavím novou garáž a nekoupím novou motorku. Vyhráli jsme, asi nám to tady jde.“

„Dráha se změnila,“ vyprávěl Eduard Krčmář. „Nejelo to. Nešlo to sladit. Pak mě vyloučili. Já ho nesundal. Zahákli jsme se v půlce zatáčky, jeli jsme až do výjezdu a on musel seskočit.“

„Dneska jsme se nemohli trefit do převodů a do předstihu,“ svěřoval se Roman Čejka. „Vůbec. Nešlo to, snad to bude teď v Rusku lepší.“

1. Grepl PDK Mšeno			55
Jan Jaroš	2 2 0 1 3	3	11
Stanislav Pouznar	– – – – –		DNR
Ondřej Smetana	0 – – – –		0
Martin Vaculík, SK (PZM)	3 3 3 3 3	1	16
Michael Hádek	1 3 2 E 1		7(2)
Jan Holub	2 2 1 2 0	2	9(3)
Sebastian Ulamek, PL	1 2 3 1 2	3	12(2)
2. AK Slaný			38
Robert Kosciecha, PL	1 3 1 2 6* 2	2	17
Luboš Tomíček	0 2 1 – 0		3
(Martin Málek)
Michal Dudek	0 0 – – 1		1
Eduard Krčmář	3 U 0 1 0	0	4(1)
Roman Čejka	0 0 2	1	3
Adrian Miedzinski, PL	3 1 3 1 2	–	10(1)

Poznámka: nahlášený Martin Málek nepřijel ze zdravotních důvodů.

Závěrečná extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Mšeno	6	306:246	12
2. Praha	6	279:254	6
3. Pardubice	6	286:269	6
4. Slaný	6	236:318	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno – 31. srpna
Když Milan Mach a Petr Vandírek dnes dopoledne nahlašovali své sestavy pro svůj zítřejší duel, který v červenci spláchnul d隝, nikdo nemohl tušit, jak se vyvine dnešní střetnutí Slaného s Olympem. Nyní je již jasné, že o podobě play-off je rozhodnuto. Nicméně oba týmy přijedou na Kokořínsko s úmyslem postarat se o důstojnou podívanou, by na jejich diametrálně odlišném postavení v tabulce se už nedá nic změnit.

Vítězné ambice jako na každý jiný závod
Mšeno jde letos od vítězství k vítězství a Petr Vandírek rozhodně neskrývá chu ověnčit svůj tým aureolou neporazitelnosti. „Chtěl bych všechno vyhrát,“ říká. „Ve Mšeně se neprohrálo už třetí rok. Zítra můžeme jet v klidu a bez nervů, ale chtěli bychom vyhrát.“

I kdyby nakrásně mšenská triumfální šňůra deseti vítězství na domácí půdě praskla, pořádání finále jim už nemůže uniknout. Přesto s ohledem na své fanoušky jdou úřadující extraligoví mistři do duelu se Mšenem naplno a s obvyklou sestavou, v níž nechybějí Sebastian Ulamek a Martin Vaculík. „Jsou tam, protože chceme vyhrát,“ konstatuje mšenský kouč. „Zveme hosty celou sezónu a teď se na to nemůžeme před domácím publikem vykašlat.“

V týmu ovšem bude chybět zítra Filip Šitera. „Na vlastní žádost zůstal v Anglii,“ vysvětluje Petr Vandírek. „Umožnili jsme mu to.“ Ke slovu se tak dostane Ondřej Smetana, jenž bude stejně jako Jan Jaroš, Stanislav Pouznar a Martin Vaculík v základní části. Juniorské duo tvoří opět Michael Hádek a Jan Holub, když Sebastian Ulamek nastoupí jako náhradník.

„Slaný nazbrojil na dnešek a k nám to vezme jedním vrzem,“ začíná Petr Vandírek hovořit o možné vývoji zítřejšího klání. „Pomohli jsme jim i tím termínem. Mají to při cestě, to je můj názor. Myslím si, že vyhrajeme, ale ty nervy budou klidnější než v Pardubicích nebo doma s Prahou. Ale jak začnou závody, myslím si, že to bude stejně jiné…“

Poslední šance vyhrát
Po dnešní prohře na domácím stadiónu s pražským Olympem nastoupí Slaný zítra letos v extralize naposledy. „Čísla jsou jiná, lidé stejní a ambice také,“ má Milan Mach jasno. „Jedeme odjet závod. Nechci říkat z povinnosti, ale i kdybychom vyhráli, není nám to už nic platné.“

Sestava na rozlučku se základní částí dokonale kopíruje nasazení z dneška a to i v otázce rozložení juniorů a Adriana Miedzinskeho na postu náhradníka. Jak se vyjádřil slánský kouč, není důvod ke změnám a navíc není ani, kdo by narychlo do slánské sestavy naskočil.

„Nejedeme s žádným bojovným nasazením,“ přiznává Milan Mach. „Jedeme o čest, jiná strategie nemá cenu.“

Historické okénko:
Chabařovice, 23. července 1991: remízou s Pardubicemi zadělaly Chabařovice na extraligový bronz
Remíza je poměrně raritní výsledek v systému dvojutkání. Od jeho předloňské renesance se obě družstva nerozešla smírně ještě ani jednou. Dnešní utkání je poslední příležitostí, aby oba manažeři mohli hovořit o klasické plichtě. Pakliže totiž v semifinále nebo finále budou obě družstva mít po patnácti rozjížďkách stejný počet bodů, musí ke slovu přijít rozjezd.

Remíz nebylo mnoho ani v předcházejících obdobích, kdy se liga jezdila stylem střetnutí dvou družstev. Jedno senzační viděly severočeské Chabařovice na sklonku července právě před dvaceti lety. Chabařovice tehdy jezdily v extralize druhým rokem a jezdecky profitovaly z příchodu Karla Průši, Pavla Kotena a Zdeňka Holuba.

Tým vedl Karel Voborník, který přišel s myšlenkou používat skvělého Karla Průšu na pozici náhradníka. Dvojutkání z let 1991 – 1995 sice znala taktickou rezervu, když byla mezi soupeři větší mezera než šest bodů, avšak tímto právem byli nadáni pouze závodníci s lichými čísly. Náhradník ovšem mohl počínaje rozjížďkou s číslem čtyři nastoupit pětkrát, přičemž ho omezovala pouze nemožnost, aby jeden závodník startoval ve třech jízdách po sobě jdoucích.

Taktika Karla Voborníka slavila triumf i v domácím duelu s Pardubicemi. Během dvou jízd si hosté vypracovali čtyřbodový náskok, ale pak se ke slovu dostal Karel Průša. Během celého utkání ho dokázal porazit jen Pavel Karnas a nakonec i Václav Milík, jehož neporazil nikdo. V polovině klání byl nerozhodný stav, ale vzápětí Pardubice ulétly o šest bodů.

To byl signál pro Karla Voborníka. Zdeněk Holub a Robert Ráliš, kmenový závodník prvoligového Liberce, jenž díky liberálním pravidlům o hostování v jednadevadesátém oblékl vesty všech extraligových celků kromě Prahy, vyjeli jako taktické rezervy. Po rozjížďce s číslem třináct přesto Chabařovice prohrávaly 37:41.

V předposlední jízdě byl ovšem Pavel Karnas diskvalifikován za najetí do pásky. A Karel Průša se Zdeňkem Holubem odvedli Gašpara Forgáče. Utkání bylo rázem vyrovnané. Vzápětí šel Karel Průša na start ještě jednou. Václav Milík mu nedal šanci, ale Robert Ráliš mu perfektně kryl záda a společně uhlídali Jana Schinágla.

Remíza s hvězdnými Pardubicemi byla senzačním výsledkem, který zastínila až porážka Olympu o dva roky později. Chabařovice doma zlobily i později. Kupříkladu v sezóně 1994 zaznamenala mistrovská Plzeň jednu ze svých dvou proher právě na ústeckém předměstí. Sezóna 1991 však byla pro Chabařovice nejúspěšnější, protože jim přinesla historickou extraligovou bronzovou medaili.

A ještě jedna skutečnost z extraligového duelu Chabařovice vs. Pardubice z jednadevadesátého stojí za připomenutí. Druhým náhradníkem hostů byl Jaroslav Petrák. Sice se ani jednou nedostal ke slovu, avšak jako jediný z celé startovní listiny je aktivním závodníkem ještě po dvaceti letech.

Sestavy nahlášené dnes k 16:00:

Grepl PDK Mšeno:	1 Jan Jaroš
	2 Stanislav Pouznar
	3 Ondřej Smetana
	4 Martin Vaculík, SK (SMF)
	5 Michael Hádek
	6 Jan Holub
	7 Sebastian Ulamek, PL
AK Slaný:	8 Robert Kosciecha, PL
	9 Luboš Tomíček
	10 Martin Málek
	11 Michal Dudek
	12 Eduard Krčmář
	13 Roman Čejka
	14 Adrian Miedzinski, PL

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Lubomír Hrstka

Slaný – 31. srpna
Když dnes Zdeněk Simota urval v duelu se slánskými Robertem Kosciechou a Adrianem Miedzinskim v rozjížďce s číslem čtrnáct dva body, bylo jasné, že je Slaný venku z play-off. Vzápětí Josef Franc a Renat Gafurov inkasovali pět bodů na úkor osamoceného Romana Čejky. Skáceli vidinu remízy, ale také garantovali Pražanům vítězství a definitivně určili podobu nadstavbové části soutěže.

Praha totiž díky dvěma tabulkovým bodům srovnala krok s Pardubicemi, ale vzhledem k lepší bilanci skóre ze vzájemných utkání, obsadila druhé místo v základní části. To jí přináší výhodu domácího prostředí pro semifinále, na které dorazí Pardubice.

Vítěz přijede do Mšena, aby se v něm utkal o titul s místními borci, zatímco pro Slaný končí letošní extraliga zítra končí.

Podoba play-off extraligy:

15.září – Praha	semifinále: Praha vs. Pardubice
28.září – Mšeno	finále: Mšeno vs. vítěz semifinále

Foto: Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 31. srpna
By první fáze existenčního extraligového klání mezi Slaným a Olympem vyznělo pro domácí, počínaje rozjížďkou s číslem šest vedli hosté. Milan Mach osnoval protiofenzívu, žolíkovým vítězstvím se Pražanům přiblížil, ale s výjimkou Adriana Miedzinskeho a Romana Čejky mohli jeho svěřenci hovořit o dnešním utkání s negativními pocity. Slaný zůstává nadále bez vítězství a play-off je pro něho už definitivně pasé bez ohledu na zítřejší výsledek.

Praha sebrala Slanému vedení
Dnešní střetnutí se očekávalo s napětím, jelikož mohlo rozhodnout o dalším směřování extraligy. Jak Slaný, tak Praha stále živily šance na postup do play-off a tím pádem i titul. Na druhou stranu, klidně mohly z dalších bojů vypadnout, k čemuž měl blíž permanentně prohrávající Slaný. Zatímco Slaňáci zmizeli před nástupem do dílny Eduarda Krčmáře k bojové poradě, Vladimír Vopat přiznával, že je podivuhodně klidný. „Ale až půjdeme z nástupu, stejně budu nervózní,“ dodával.

V rozjížďce s číslem jedna však neměl k nervozitě vůbec žádný důvod. Zdeněk Simota s nově připraveným motorem od tunera Luboše Tomíčka se dostal do vedení sledovaný Matějem Kůsem. A Robert Kosciecha s Martinem Málkem hráli druhé housle. Polákovi se však druhořadá role příliš nelíbila. Útočil, dokud se mu v předposlední zatáčce nepodařilo dostat na druhou příčku. „Nechal jsem se hloupě předjet,“ nevymlouval se Matěj Kůs za ztrátu dvou bodů.

V juniorské jízdě se však všechno otočilo. Roman Čejka a Eduard Krčmář hladce pronikli do čela. Ondřej Veverka v první zatáčce atakoval vnější stopou mladšího Slaňáka, avšak marně. Slaný byl rázem vedoucím celkem a své postavení konsolidoval hned vzápětí, by Josef Franc a Matěj Kůs odpálili z roštu jako střely.

Robert Kosciecha však byl tvrdší než tvrďák. Zaútočil spodní stranou prvního oblouku a na rovince přišpendlil Josefa France na prkna tak nesmlouvavě, že klesl na poslední pozici a ze závěrečné zatáčky zajel rovnou do depa. Adrian Miedzinski, jenž dle strategie Milana Macha z pozice náhradníka zastupoval hlavně Michala Dudka, využil situace k posunu ze čtvrté na druhou příčku. A když Matěji Kůsovi začal unikat vzduch ze zadní pneumatiky, na sklonku třetího okruhu mu sebral vedení.

Zatímco se Pražan vracel do depa po svých, domácí pozitivně kvitovali skóre 11:7. Avšak všechno se mělo změnit a to velice brzy. Renat Gafurov proměnil svůj první dnešní výjezd na slánský ovál ve velké sólo. Zdeněk Simota pokazil start, avšak ve druhém okruhu se mu podařilo vklínit mezi Luboše Tomíčka a Martina Málka.

„Máš tam Miedzinskeho,“ varoval Vladimír Vopat Josefa France před rozjížďkou s číslem pět. Maličký bojovník ho obdařil jedním ze svých neopakovatelných pohledů a jen odtušil: „No, a?!“ O pár minut později už úřadoval na čele. Jeden ze svých skvělých startů předvedl rovněž Ondřej Veverka. Adrian Miedzinski se před něho posunul až ve výjezdu z druhé zatáčky, zatímco Eduard Krčmář nyní vyšel bodově naprázdno.

Stav duelu byl vyrovnaný a vše nasvědčovalo, že smírná bilance přežije rovněž rozjížďku s číslem šest. Matěj Kůs se usadil na první příčce, ale Zdeněk Simota zůstal opět vzadu. Ve druhé zatáčce objel Roberta Kosciechu, avšak před sebou měl ještě Martina Málka. Matěj Kůs ho brzdil, aby se jeho pražský kolega mohl dostat dopředu. Nakonec jim to vyšlo. Olymp přivezl pět bodů a začal se svým hostitelům vzdalovat.

V sedmé jízdě sice Adrian Miedzinski v úvodním výjezdu minul vedoucího Josefa France. Takřka zároveň však Renat Gafurov poskočil před Luboše Tomíčka. V půlce mítinku byl stav utkání 19:23.

Domácím vyšel jedině žolík
O překvapivý tah se v rozjížďce s číslem osm postaral Vladimír Vopat. By měl Zdeněk Simota z jeho týmu společně s Matějem Kůsem nejvíc bodů, zůstal nyní ve svém boxu. A do akce se chystal polský náhradník Grzegorz Zengota. „Zdeněk maká,“ komentoval pražský kouč své rozhodnutí. „Ale potřebuju, aby se Grzegorz rozel v lehké jízdě, proto Zdeněk zůstal stát.“

Jeho záměr vyšel více než dokonale. Nadto Ondřej Veverka opět skvěle odstartoval a po nárazu do Martina Málka se společně s Grzegorzem Zengotou usadili ve vedení. A Roman Čejka s Martinem Málkem s tím nemohli vůbec nic dělat. Ztráta Slaného poskočila na osm bodů a Milan Mach reagoval bleskurychle žolíkem. „Mají tam sice Zengotu a Gafurova, ale není, na co čekat,“ uvědomoval si, když nechal stát Luboše Tomíčka a místo něj poslal Adriana Miedzinskeho pro dvojnásobnou bodovou dávku.

Adrian Miedzinski pronikl do čela bez jakýchkoliv těžkostí a uhájil ho navzdory všem nájezdům Renata Gafurova. Robert Kosciecha jen podtrhl svůj nepříliš optimální den a uhlídal jen Grzegorze Zengotu. Slaný snížil svůj odstup na tři body, leč Praha udeřila již v rozjížďce s číslem deset.

Josef Franc vystřihl bezchybný start. Zdeněk Simota objel v první zatáčce Romana Čejku, jenže ten mu to už ve výjezdu vrátil i s úroky. „Trošku jsem ho zavřel,“ usmíval se slánský junior v depu, zatímco Zdeněk Simota filozofoval. „Mám na něj smůlu, už mě to sere,“ říkal. „Motal se tam jako vítr v bedně.“ Martin Málek podtrhl dnešní účet čtvrtou nulou. Pražský náskok zrostl na pět bodů a Milan Mach už ve své zbrojnici neměl prakticky žádný střelný prach.

Důkazem se stala hned rozjížďka s číslem jedenáct. Renat Gafurov odsunul Luboše Tomíčka na druhé místo hned v prvním výjezdu. Eduard Krčmář vrátil Ondřeji Veverkovi předchozí porážku, jenže po remíze následovala hned zničující porážka. Josef Franc a Matěj Kůs se vůbec nepárali s Lubošem Tomíčkem a Romanem Čejkou.

Před třináctou jízdou se Robert Kosciecha na ovále dlouho bavil se svými mechaniky, kteří mu přivezli druhý motocykl, aby nakonec zůstal sedět na tom původním. Šachovnicová vlajka ho přivítala na třetím místě, zatímco Adrian Miedzinski před ním uhájil vedoucí příčku před dotírajícím Renatem Gafurovem.

Překonat sedm bodů ve dvou nominačních jízdách bylo pro Slaný těžké, avšak teoreticky nikoliv nemožné. Do rozjížďky s číslem čtrnáct poslal náhradníka Adriana Miedzinskeho. Proti jeho plánu nasadit ho vzápětí ještě jednou, se postavil samotný závodník, který s poukázáním, že už je utkání ztraceno, dal najevo, že se mu posedmé na ovál už nechce.

Čtrnáctou jízdu však vyhrál, jenže Zdeněk Simota hodně pomohl pražské věci, když přijel do cíle před Robertem Kosciechou. Grzegorz Zengota vysekl druhou nulu a také on svým dílem přispěl ke spuštění polské vlajky na půl žerdi. Olymp však už nemohl prohrát a navíc i k remíze by Slaný potřeboval zvítězit 5:0.

Ale ouvej, k takovému výsledku je zapotřebí hned dvou závodníků. A Adrian Miedzinski skutečně na ovál už nevyjel. Protože šlo o jízdu, do které se kvalifikoval, nemohl ho nahradit nikdo jiný. Ani v roli taktické rezervy, jelikož domácí neztráceli šest bodů. Luboš Tomíček se proto musel od roštu zpátky do depa.

„Mám novou hranu, klidně půjdu zvenku,“ říkal Josef Franc při volbě dráhy pro patnáctou jízdu, kdy při poslední přestávce nebylo ještě rozhodnuto o osudu utkání. Nyní spolu s Renatem Gafurovem nedali Romanu Čejkovi ani náznak šance. Triumfem 5:1 podtrhli pražské vítězství, které jim definitivně určilo semifinále proti Pardubicím na Markétě.

Hlasy z depa
„Dobrý, jenom škoda první jízdy,“ bilancoval Josef Franc. „To bylo týmový nedorozumění a zavření od Kosciechy byla už jen třešnička na dortu. Funguje to, přišli jsme na to, jak to nastavit. V pondělí jsem jel ve Workingtonu na GM a dělal čtrnáct bodů. Spokojenost, teď mi to v Anglii nešlo. Už v sobotu v Berwicku to na mě padlo. Byl jsem vyšavenej‘, pak Evropa na trávě. Trávu ještě nemám najeto. Dnes jsem spokojenej‘, budeme mistři!“

„Mám dva motory od Luboše Tomíčka,“ vyprávěl Zdeněk Simota. „Funguje to, snad se to vrací k lepšímu. V pár jízdách byly ale horší starty. Potom jsem zezadu bojoval, ale mám smůlu na Romana Čejku, už mě to sere (smích). Odstartoval a motal se tam jako vítr v bedně. Dobrý, že jsme bodovali, nikdo neměl výpadek a postoupili jsme. Jedu hned do Birminghamu na rozlučku Phila Morrise, pak se vracím, v pátek večer budu doma a v sobotu jedu dvojice v Březolupech.“

„První jízdy je škoda,“ hodnotil Matěj Kůs. „Nechal jsem se hloupě předjet. Pak škoda té gumy, co jsem píchnul z prvního místa. Myslím si, že jsme všichni jeli dobrej‘ závod. Konečně jsme vyhráli, ještě by to chtělo vyhrát v sobotu v Březolupech a v pondělí v Praze.“

„Dobrý,“ vyjádřil se Ondřej Veverka ke svým výkonům. „Srovnal jsem si chu po Pardubkách. Je dobrý, že máme semifinále v Praze, do Pardubic bych snad ani nejel (smích)!“

„Sedm bodů, to je dobrý,“ svěřoval se Roman Čejka. „Dělal jsem, co jsem moh‘. Prostě jsme prohráli, bohužel. Máme dobrý jezdce, ale buď to nesedí nebo nemají den. Mně dráha tady nesedí, není tam materiál a nemá se to, za co chytit. Je to jen o startu, což je špatný.“

„Je to škoda, před poslední jízdou jsme prohrávali o šest bodů a mělo to bejt‘ naopak,“ říkal Luboš Tomíček. „Já bych byl spokojenej‘, kdybych měl o tři body víc. Když Polák vyhoří, je to těžký. Od Roberta Kosciechy se očekávalo o šest bodů víc, kdyby je měl, vyhráli jsme. Chtěl bych poděkovat Slanýmu, že jsem se moh‘ svýzt, ale je problém, že z Anglie jezdím sám autem.“

„Něco bych řekl, ale to se nepíše,“ povzdechl si Martin Málek. „Dneska je to nejčernější den v letošní sezóně. Nechápu to, dráha byla perfektní. Všechno super, ale nestartovalo to. A takové chudé skóre jsem neměl ani nepamatuju. Tak zlé jsem to nečekal. Po tom pádu se cítím docela dobře, mám jen omezenou hybnost krční páteře, ale hlava je dobrá.“

„A tam jdou ty slavný hvězdy,“ reagoval Michal Dudek na otázku, proč se nechystá na stupně vítězů. „Já jsem nejel, proč bych chodil na bednu?!“

1. PSK Olymp Praha			51
Matěj Kůs	1 2 3 – 2		8(1)
Josef Franc	R 3 2 3 3	3	14
Zdeněk Simota	3 1 2 – 1	2	9(1)
Renat Gafurov, RUS	3 1 2 3 2	2	13(2)
Ondřej Veverka	1 1 2 0 0		4(1)
Pavol Pučko	0		0
Grzegorz Zengota, PL	3 0	0	3
2. AK Slaný			42
Robert Kosciecha, PL	2 1 0 1 1	1	6
Michal Dudek	– – – – –		DNR
Martin Málek	0 0 1 0 0		1
Luboš Tomíček	2 0 – 2 1	.	5
Eduard Krčmář	2 0 – 1 –		3(2)
Roman Čejka	3 1 2 0	1	7
Adrian Miedzinski, PL	3 2 3 6* 3	3 –	20

Poznámka: nasazení Luboše Tomíčka do rozjížďky s číslem patnáct bylo v rozporu s řády.

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Mšeno	5	251:208	10
2. Praha	6	279:254	6
3. Pardubice	6	286:269	6
4. Slaný	5	198:263	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha – 31. srpna 10:45
Deset, čtyřicet a padesát. Těmito procentuálními hodnotami včera Vladimír Vopat označoval vyhlídky, zda se dnes na doposud prázdném startovním čísle čtrnáct objeví Nicki Pedersen, Michal Mitko či Grzegorz Zengota. Před malým okamžikem se pražský kouč svěřil magazínu speedwayA-Z, že bude mít v týmu muže, který loni za pět minut dvanáct obrátil českou extraligu vzhůru nohama.

Soupeři ovšem podobný scénář očekávali již včera, když na naši federaci dorazilo startovní povolení Grzegorze Zengoty. „Podal včera výborný výkon ve Švédsku,“ vysvětil Vladimír Vopat své rozhodnutí. „Je vidět, že se po zranění dal už dohromady.“

Takřka přesně před rokem dokázal Grzegorz Zengota na plzeňských Borech připravit Aleše Drymla v poslední zatáčce posledního kola poslední jízdy. Díky tomu Plzeň o bod předčila Pardubice a řešení postupujících pro play-off se zdramatizovalo.

„Loni dělal důležité body v důležitých utkáních,“ vzpomíná pražský kouč nejen na pardubický výjezd do Plzně, ale také na semifinálový duel Západočechů ve Mšeně. Zároveň připomíná, že polský závodník je ještě na cestě ze Skandinávie. „Jede ještě ze Švédska, stát se na cestě může cokoliv,“ svěřuje se.

Postavení Slaného, který je odhodlán porvat se o svou záchranu, se maličko zkomplikovalo. „Myslel jsem si to, Nicki má jet dneska v Anglii,“ říká Milan Mach, že ho angažmá Grzegorze Zengoty příliš nezaskočilo. Jedním dechem však dodává, že se svých ambicí vůbec nesleví. „Nic se nemění.“

Slánská cesta do play-off ovšem není prosta křivolakých zákrut, jelikož dle kuloárních zpráv proti nim zítra Mšeno nasadí svou obvykle silnou sestavu se dvěma cizinci.

Foto: Jiří Brummer st.

Slaný – 30. srpna
V české extralize rozhodně neplatí olympijské heslo, které preferuje pouhou účast před vítězstvím. Dva tabulkové body mají vysokou hodnotu v každém utkání. A navíc, jde-li o střetnutí týmů, pro něž je jejich další existence v soutěži vítězstvím podmíněna. Přesně do této kategorie spadá zítřejší duel Slaného a Prahy.

Může to být jedině lepší
Slaný musí vítězit pro svou záchranu. Aby v konečné tabulce základní části přeskočil pražský Olymp, musí ho zítra porazit alespoň o šest bodů. A pak potřebuje přetavit ve dvojbodový zisk také svůj čtvrteční výjezd do Mšena. Potom bude za vodou play-off a čeká ho semifinále v Pardubicích. Jenže lákavá teorie má jeden háček. Slaný letos nevyhrál jediné utkání.

„Stát se může všechno,“ nevzdává se Milan Mach předem. „Půjdeme do toho s tím, abychom vyhráli. Sezóna za moc nestála, nyní máme teoretickou šanci to před domácím publikem napravit. Bude to ale vyrovnané.“

Dva polští závodníci nejsou ve slánské sestavě rozhodně ničím novým. Zítra se ve startovní listině ovšem objeví na opačných koncích. Robert Kosciecha oblékne vestu s jedničkou, zatímco pro Adriana Miedzinskeho si Milan Mach přisoudil úlohu náhradníka.

„Většinou jsem neměl úplný mančaft,“ odmítá Milan Mach, že by se nechal inspirovat mšenskou strategií. „Proto to nešlo dřív. Chci to zkusit nyní. Je tam možnost jedné jízdy navíc.“ Nasazení Poláka na sedmičku umožňuje i comeback Luboše Tomíčka.

„Povolával jsem ho vždycky, akorát on nemohl přijet,“ vysvětluje slánský kouč jeho absence v předchozích závodech. S jeho osobou se dá vystopovat jedna paralela s celým klubem. Stejně jako Slaný má co napravovat i Luboš Tomíček. „Proti Praze jel dobře, pak už to nebylo ono a potom nepřijel,“ hodnotí Milan Mach v kostce jeho působení ve slánských barvách.

Vedle zmiňovaných závodníků nebude samozřejmě chybět ani Martin Málek, ani trojice domácích juniorů. Jejich nasazení prozrazuje, že Milan Mach o zítřejší strategii hodně přemýšlel. Michal Dudek je v základní čtveřici, Eduard Krčmář bude mít pětku, zatímco operativnější číslo šest poveze Roman Čejka. „Chci mít prostor na střídání a třeba dát Romana do hlavní sestavy,“ nechce Milan Mach příliš odkrývat své karty.

Spoléhat na těsnou prohru nikdo nechce
Pražský Olymp netouží po dobytí slánské dráhy jen kvůli definitivnímu odvrácení hrozby vyřazení z play-off. Dva tabulkové body nejen, že potvrdí jeho příslušnost mezi nejlepší trojicí, avšak umístí ho s konečnou platností na druhé místo tabulky základní části. A v neposlední řadě vyřeší otázku semifinálového kolbiště, nebo by v tom případě přijely přespříští čtvrtek na Markétu Pardubice.

„S vervou, pokorou a respektem,“ vypočítává Vladimír Vopat, s čím do zítřejšího klání půjde. „Chtěli bychom vyhrát, abychom jeli semifinále doma. Jsou to závody, šance je vždycky, reálná naděje taky. Zítra ve dvacet hodin si řekneme víc.“

Nahlášená sestava prozatím postrádá jedno jméno. „Nerad bych někoho jmenoval,“ odmítá pražský kouč jmenovat chybějícího závodníka. „Lidé by se třeba na něho přišli podívat, byli by zklamaní a já bych byl za blba.“ Naznačené indicie svědčí, že Praha zřejmě loví ve vysokých vodách, čemuž by nasvědčovala i volná pozice náhradníka. Nasazení esa s vidinou jedné jízdy navíc se mezi extraligovými manažery stává módou. A tak, či onak, Vladimír Vopat může dle reglementů v nahlášené sestavě provést jednu změnu, přičemž má čas až do zahájení přejímky.

Jistý je už ovšem ruský plochodrážník Renat Gafurov. A také česká část týmu, v němž figurují Matěj Kůs, Josef Franc, Zdeněk Simota a junioři Ondřej Veverka a Pavol Pučko. Ten se v extraligovém závodě objevuje, by se při včetší juniorce ještě necítil zcela zdravotně fit. „Vsadil jsem na nejsilnější juniory, co máme,“ svěřuje se Vladimír Vopat. „Ondra se mi líbil ve Mšeně, proto dostal přednost. Pokud bude problém, naskočí Pavel.“

Indicie pro zítřejší závody jsou nalinkované pěkně. „Bude to vyrovnané,“ uvědomuje si Vladimír Vopat. „Stačí nám prohrát o čtyři body, ale na to bych nespoléhal. Jednoduché to mít nebudeme, Slaný jede doma.“

Historické okénko:
Slaný, 24. září 2003 – Slaný chutnal Pražanům sladce, domácím hořce
Název středočeského královského města inspiroval novináře k titulkům pohrávajícím si s přídavnými jmény popisujícími chutě už tolikrát, že jakékoliv pokračování v tomto trendu zavání laciným klišé. Nicméně pro poslední zářijovou středu před osmi lety slůvko sladký nejlépe vystihuje pocity, které měli Pražané po zisku extraligového titulu.

Pražané se v předposledním utkání, které se o tři týdny dříve konalo v Pardubicích, dostali díky vítězství do čela průběžné tabulky. Slaňáci odjížděli ze Svítkova jako bez vavřínů se sklopenou hlavou. Kolize s Bohumilem Brhelem vyřadila jejich hlavní eso Wieslawa Jaguse ještě před tím, než stačil inkasovat vůbec nějaké body.

Milan Mach se svým asistentem Miroslavem Rosůlkem však nesložili zbraně. Sestavili optimální sestavu, jejímž úkolem se stalo porazit Pražany alespoň s pětibodovým rozdílem. Tehdy by oba kluby měly stejný počet tabulových bodů a pomocné kritérium bodů z jízd by rozhodlo ve prospěch domácích.

Jenže kolik na extraligových hodinách bije, si uvědomoval také Milan Špinka. Jeho pětice Bohumil Brhel, Josef Franc, Luboš Tomíček, Pavel Ondrašík a v roli náhradníka nasazený Antonín Šváb opanovali celý závod. „Jeli jsme tak, jak jsme měli jezdit celou sezónu,“ uvědomoval si Josef Franc po závodech. „Jedinou chybu, kterou byl můj vypadlý kabel na zapalování, jsme odstranili během dvou vteřin.“

Když mítink končil nadstavbovou Velkou cenou Královského pivovaru Krušovice, Pražané slavili titul. Tehdy nikdo nemohl tušit, že se na dlouhou dobu stane nedostižným milníkem. Slaňáci smutnili, nevyšlo jim vůbec nic a nakonec byli rádi za třetí místo v závodě před Mšenem. I oni se však dočkali cinkotu zlatých medailí v letech 2005 a 2006. A jistě není bez zajímavosti, že tehdejší kolegové Josef Franc a Luboš Tomíček nastoupí zítra proti sobě.

Sestavy nahlášené dnes k 17:30:

AK Slaný:	1 Robert Kosciecha, PL
	2 Michal Dudek
	3 Martin Málek
	4 Luboš Tomíček
	5 Eduard Krčmář
	6 Roman Čejka
	7 Adrian Miedzinski, PL
PSK Olymp Praha:	8 Matěj Kůs
	9 Josef Franc
	10 Zdeněk Simota
	11 Renat Gafurov, RUS
	12 Ondřej Veverka
	13 Pavol Pučko
	14 bude nahlášen dodatečně

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)