Praha – 6. listopadu
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se dostavili ve čtvrtek 29. října do Hooters Prague. Bylo těžké najít správný termín, aby seděl každému, takže se nemohli dostavit úplně všichni. Ale i tak jsem s účastí spokojený. Celý rok se točí veškerá pozornost kolem mě. Pozornost si ale zaslouží lidé, kteří stojí v pozadí a pomáhají mi celý rok, někteří z nich již několik let.

Od 26. do 30. října jsme si udělali týden, kdy jsme spolu trávili hodně času. A byl to skvělý týden. Jsem rád, že jsme se v Hooters Prague sešli v takovém počtu. Měl jsem možnost každému zvlášť poděkovat. A těm, kteří se nedostavili, poděkuju osobně v nejbližší době.

Byl to dobrý rok a odvedli jsme kus práce. Bohužel byl poznamenaný zraněním ke konci sezóny a nevydařenými závody mistrovství světa a Evropy. Přípravy na novou sezónu už začaly a stál jsem před velkým rozhodnutím před nadcházející sezónou. Věřím, že jsem se rozhodl správně a beru to jako výzvu.

Bylo skvělé vidět, že mám kolem sebe lidi, co za mnou stojí, ať se rozhodnu jakkoliv. Co bude příští rok, půjde ven, počítám do čtrnácti dnů.

Děkuji Jirkovi Sedláčkovi za pět se mnou přetrpěných let a doufám, že ho to nijak zásadně nepoznamenalo.

A děkuji ještě následujícím lidem:

Colin a Allyson Poole, Andy Dale, John McCreanor RECOMMENDED FREIGHT LTD, Zdeněk Stuchl a Josef Vild FOXINTERIER, Michal Stárek MPM, Vladimir Vopat BELLIS, Sýs, FUCHS OIL CZ, Keith Miller ECCO FINISHING SUPPLIES, Graeme Wilson WWW.MEDIA-PRIMA.COM, Karl Edwards, Ken Hall, Centrum Sportu MV, AK Markéta, Martin Kurz, BOGAS za dobře připravené motory, no a nakonec Lukáš Jeřábek HOOTERS PRAGUE za organizaci super večera.

Český Dub – 5. listopadu
Od roku 2007 rozhodují zastupitelé města Český Dub, ředitelé příspěvkových organizací a zástupci spolků, sdružení a církví o udělení ocenění Osobnost Českodubska. Oceněni jsou občané, kteří se angažují ve veřejném životě a zcela nezištně věnují mnoho ze svého soukromého času všem, kteří je potřebují. Přitom se upřednostňuje dlouhodobá činnost v jakékoliv oblasti nebo mimořádný čin v daném roce. Za uplynulá léta bylo v Českém Dubu oceněno již dvacet osobností a letos se této pocty dostalo in memoriam Alexandru Kopeckému.

Technickému mágu bylo ocenění uděleno za celoživotní činnost v oblasti motoristického sportu a propagaci Českého Dubu v celé naší zemi a v zahraničí. Jeho město kvituje jeho činnost v úloze plochodrážního mechanika, práci ve vedení AMK Liberec a založení společnosti BM Bohemiamodell. V neposlední řadě sehrála svou úlohu jeho šlechetná pomoc při organizaci závodů a v technické oblasti pro celou řadu závodníků.

Rovněž druhý letošní laureát je spojený s motoristickou branží. Stal se jím známý fotograf Luboš Novosád. Slavnostní udělení ocenění je přístupné veřejnosti a koná se v pondělí 30. listopadu od šestnácti hodin v prostorách komendy rytířského řádu Johanitů v České Dubu.

Pardubice – 31. října
Proč Vladimír Višváder nejel při sobotní rozlučce v Kostěnicích svou poslední rozjížďku, mělo prozaický důvod. Pospíchal totiž na sraz bývalých závodníků vojenského klubu VTJ Racek Pardubice, který po obědě v Hostinci na Špici ve Svítkově. Jako zlatý hřeb večera tady neváhal nastartovat svůj motocykl, nicméně akce se vydařila i v ostatních ohledech.

„Úplně super,“ hodnotí setkání jeho organizátor Petr Grolmus, který v Racku vojákoval mezi léty 1988 – 1990. „Nevím, že by tam byl jedinej‘ člověk naštvanej‘. Fakt bomba. Chtěl bych poděkovat všem, kteří dorazili na slet Racků. Je hezké, když si ti, co se opravdu chtějí sejít, udělají čas a rádi posedí s kamarády.“

Klub VTJ Racek byl při vojenském útvaru číslo 6991 založen v říjnu roku 1985. Z jeho členů nemohli dorazit Stanislav Holý, Miroslav Masařík a Václav Rynda, kteří již nejsou mezi námi. Ostatní se však sešli v hojném počtu, byť řada bývalých závodníků přesto scházela.

„Velká sháňka byla po Lacovi Eliášovi a Martinu Vlachovi,“ říká Petr Grolmus. „Matys se již dopředu omlouval, musel jako mechanik odjet na mistrovství světa superbiků v Jerezu. Na Laca jsem bohužel nesehnal kontakt, bohužel, nebylo člověka, který by se na něho neptal.“

Pozvání přijali i členové vedení klubu, který výrazným způsobem psal historii československé ploché dráhy, a kupříkladu v září roku 1989 nechybělo mnoho, aby v promočených Svitavách před zraky televizních kamer vyhrál ligový titul.

„Z vedení se omluvil jen Jiří Šípek, který v sobotu odjel na dovolenou,“ popisuje Petr Grolmus. „Dostavili se ale Evžen Erban a Lubomír Vozár, kteří jsou k zastižení na všech závodech v Čechách. Přišli také Jaroslav Pádivý, Josef Moravec a Karel Žáček. A všichni zúčastnění je opět rádi viděli.“

Není divu, 730 dnů v zeleném sukně v osmdesátých letech znamenalo pro většinu mladých plochodrážníků drastické přerušení sportovní kariéry. „Ještě jednou děkuji těmto lidem, že se nebáli a šli do toho založit vojenský oddíl a věnovali nám všem tolik času, úsilí a cenných rad,“ nešetří Petr Grolmus upřímným vděkem. „S odstupem času všichni dokážou ocenit, co pro nás udělali. Že jsme jezdili plochou dráhu a ne někde s tankem po buzerplace.“

Sám dobře ví, o čem mluví. V Racku vojákoval mezi lety 1986 a 1990. A v říjnu devadesátého se probojoval až do finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze jako druhý nejmladší závodník po Jiřím Hurychovi. Není tedy divu, že Lubomír Vozár a Evžen Erban na srazu dostali ke svým sedmdesátinám dodatečně děkovné plakety.

„Kdy bude další slet Racků, nikdo dnes nedokáže říct, ale reálné by to mohlo být za pět let,“ plánuje Petr Grolmus. „Určitě po tuto dobu je nutné sehnat kontakty ještě i na ostatní, aby nás bylo co nejvíce. Chci ještě poděkovat za pomoc s organizováním Radku Hutlovi a Lubošovi Vozárovi, bez nich bych to nedal. Ti, co nedorazili, můžou jen tiše závidět, přišli o mnoho zážitků.“

Foto: Zdeněk Holub a Petr Strasenský

Malé Kyšice – 31. října
Mezi cizinci, kteří oblékali vestu pražského Olympu, se výrazným způsobem prezentoval také Troy Batchelor. Na tradiční sraz závodníků staré gardy Rudé hvězdy do Malých Kyšic však uplynulou sobotu dorazil úplně jiný obyvatel nejmenšího kontinentu zeměkoule.

„Každej‘ rok děláme setkání bejvalejch‘ závodníků z Markéty, já jsem tam nejmladší,“ vypráví Petr Vandírek. „Letos chyběl Václav Verner, omluvil se. Ale měli jsme tam i klokana, to byl jedinej‘ Australan mezi náma.“

Foto: archív Petra Vandírka

Že čas šíleně letí, to už za svůj život zjistil úplně každý. Stejně je to i o prázdninách a dovolené. Tentokrát to s teplem bylo na hranici a neřešilo to ani časté koupání. Práce mi nechybí, mám zahradu, ale také čtyři vnoučata, která dají zabrat, pokud se jim chcete věnovat. A to já zase jo. Co mi ale chybí, a zřejmě nejenom mně, je fakt, že se dlouho nejezdila žádná plošina. Zkrátka už jsem ji propadl.

Navštívil jsem sice závody malých kluků a holek v Chabařovicích. Cítil jsem se na místě, kde jsem prožil kariéru plochodrážního jezdce, skvěle. Závody těch nadějí je skvělá podívaná a bezva relax. Potvrdil to i můj vnuk Martin, který moc fandí malému Šifaldovi. A když Filip vyhrál, byl stejně šťastný jako on.

Protože čas prázdnin je i čas, kdy sháním a zařizuji své hosty do svých podzimních a zimních talk show, nabralo tentokrát mé auto směr Kladno. Dočetl jsem se, že se do Čech vrátil náš legendární hokejista Jaromír Jágr. Již jsem se s ním osobně setkal dvakrát. Dostal jsem zprávu, že trénuje s kladenským družstvem skoro denně ráno od  deseti hodin.

Jeli jsme na blint, ale vyšlo to. Jarda trénoval. Vidět ho jako divák při tréninku tak veliký problém není. Ale dostat se k němu a hovořit s ním, je naopak problém ten největší. Znám se s jeho řidičem a požádal ho, jestli by mi s Jaromírem vyjednal schůzku. Řekl mi, že tam čeká na Jardu hodně lidí, abych počkal venku u auta.

A opravdu po čtyřiceti minutách vyšel z haly Jarda a hledal očima  aktéry domluvené schůzky. Pozdravili jsme se a bavili o možné besedě ve Štětí. Když jsem mu řekl, že jsem bývalý plochodrážník, velice ho to zaujalo. Řekl mi, že zájem o jeho osobu je obrovský a spoustu toho musí odmítnout. Ale slíbil mi, že až se vrátí natrvalo do Čech, že přijede nejen na besedu, ale také na plochodrážní závody.

Já zase, že ho svezu na plochodrážce. Choval se velmi přátelsky a povídali jsme si asi  deset minut, což je u tak zaneprázdněné hvězdy velmi solidní  čas. Došlo i k vzájemnému focení. Obzvláště vnuk Martin bude mít ve škole o čem vyprávět. Jardovo přátelské rozloučení a pěkné gesto při odjezdu je velikým příslibem, že vše co jsme si řekli, se stane skutečností. Už se velmi těším.

Ale také se velmi těším na další plochodrážní závody, které nás příští rok čekají. Stejně tak můj vnuk Martin, který tu lásku k plošině zdědil asi po mě. O prázdninách jsem mu splnil jeho veliké přání. V Chabařovicích se díky místnímu klubu poprvé v životě svezl na plochodrážní stopětadvacítce. No, na smyk to hned nedalo, ale byl nadšen a rád by to zkusil znovu. Tak uvidíme …

Pardubice – 22. října
Už jen tomu půldruhého roku, co Lukáš Dryml na tiskové konferenci v pražské Opletalce oficiálně uzavřel svou plochodrážní kariéru. Nicméně veškeré účty s aktivním sportováním ve světě levých zatáček nemá doposud jediný český mistr světa mimo ledové ovály uzavřené.

Předloni mu život zkomplikovala komplikovaná fraktura klíční kosti. Byť se nikdy pořádně nezhojila, snažil se závodit. Po dvou letech s ní musel na další operaci.

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlou rekonvalescenci.