Praha – 5. listopadu
V sobotu úderem osmnácté hodiny začalo v budově Autoklubu v pražské Opletalově ulici vyhlášení mistrů republiky v motocyklových sportech. Klasicky se po přivítání hlavních představitelů AČR a představení sponzorů začalo sportovní mototuristikou. Pokračovalo se trialem, a poté přišla na řadu plochá dráha.

Útok na raut prodloužil přestávku

Předsedu SPD Petra Moravce, který byl v Římě na jednání plochodrážní komise FIM Europe, jeden z nejpovolanějších, mistr světa z roku 1974 Milan Špinka. Největším odběratelem pohárů měl být Václav Milík. Jenže se omluvil kvůli zdravotním důvodům. Celý večer tak za něho přebíral ocenění pardubický kouč Lubomír Vozár.

Až po vyhlášení juniorských šampionátů dorazil Patrik Mikel. Nezdržel se kocháním krás podvečerní Prahy, ale uvázl v koloně. Přiběhl až při představování endura a svůj pohár za titul v devatenáctkách převzal v tichosti od Milana Špinky.

Na pódiu nechyběli oba mistři stopětadvacítek, Petr Chlupáč a Filip Šifalda. Vedle Václava Milíka scházeli z extraligového družstva také Tomáš Suchánek a Krystian Pieszczek. Následovali ledaři, ve dvojících Lukáš Volejník a Vladimír Višváder a k nim přibyl mistr jednotlivců Andrej Diviš.

Lubomír Vozár přebíral pohár za dvojice opět sám. Pohár pro šampióna na dlouhé dráze zůstal na svém místě. Konferenciér sice vyřkl jméno Stephana Katta, ale nic se nedělo. A tak si Němec odveze pohár zřejmě až při některém podniku v Mariánských Lázních.

Zato juniorští mistři dvojic z pražské Markéty byli přítomni a mohli si vychutnat ovace osobně. Stejně tak Pavel Balšínek ve flattrackové kategorii Classic, zatímco místo Emanuela Marzotta dorazil na pódium Pavol Pučko.

Po vyhlášení mistrů v dalších kategoriích oznámil moderátor večera Karel Březina malinkou pětiminutovou pauzu na oddech. A to neměl dělat, protože hladové krky se vrhly na zatím přikrytý raut v celofánu, který si návštěvníci rádi dali mimo talíře a začali zobat tyto pochutiny. Až po třech výzvách od moderátora, sekretáře i Romana Ječmínka se lidi začali pomalu trousit zpět do sálu.

Josef Franc píchnul

To už se začali vyhlašovat borci, kteří v šampionátech světa a Evropy skončili do třetího místa. Za evropské stopětadvacítky si za třetí místo vyzvedl cenu Filip Šifalda a za první Jan Kvěch. Lubomír Vozár opět přebíral pohár místo Václava Milíka za vicemistra Evropy, ale druhý junior starého kontinentu Eduard Krčmář nechyběl.

Na to si dali plochodrážníci malý oddych, než přišlo na řadu vyhlášení mistrovství světa do třetího místa. Jako prvním předal poháry president AČR Roman Ječmínek členům bronzového dlouhodrážního družstva. Josef Franc se musel omluvit, protože cestou píchnul pneumatiku, ale ostatní jej zastoupili včetně manažera Milana Špinky.

Po ukončení vyhlášení se všichni odebrali rautu, již rozjedenému po předešlém nájezdu nenasytných kobylek hladových kobylek. Pivo a víno jistě nesměly chybět, někteří debatovali o již minulé sezoně, jiní, aby vydrželi přes půlnoc, si dali i pár dobrých káv. Nastala hodinu duchů a poslední návštěvníci se spokojeni rozjížděli do svých domovů.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Přelouč – 4. listopadu
Na první pohled se může zdát, že východočeská Přelouč velkou stopu na plochodrážní mapě naší republiky nezanechala. Plochá dráha sériových strojů plánovaná v šestapadesátém s největší pravděpodobností zůstala jen vytištěná v kalendáři. Nicméně v blízkých Břehách bydlel Jaroslav Machač, sídlí zde klan Hutlových a do Svítkova je to coby kamenem dohodil. Štamgasti v restauraci Zlatý soudek proto v pátek v podvečer ožili, když okolo nich procházely osobnosti ze sportu levých zatáček typu Evžena Erbana, Jaroslava Kocka, Tomáše Topinky či Václava Milíka staršího. Nechyběl ani jeho syn, který tady udělal společenskou tečku za úspěšnou sezónou.

V salónku přeloučské restaurace se pardubický závodník potkal se svými sponzory a fanoušky. „Je to poděkování, o výsledcích víme,“ zahájil akci jeho otec Václav. Výčet jeho letošních úspěchů je vskutku úctyhodný. Na vrcholu pyramidy trofejí samozřejmě ční stříbro z evropského šampionátu jednotlivců následované zlatými medailemi z mistrovství republiky jednotlivců, dvojic a družstev. Pozitivně je kvitoval také Evžen Erban, předseda pardubického klubu.

„Vašek je už kapitánem našeho týmu,“ rozhovořil se. „A náš nejlepší závodník. Chtěl bych mu poděkovat za výsledky v letošním roce, i když mě štve, že nebyl za Zlatý přilbě. Letos se má čím pochlubit. Je druhej‘ v Evropě, v novodobý Evropě, protože mistrovství Evropy už není jen taková druhá liga, ale je to na úrovni Grand Prix. Takovej‘ výsledek asi neočekával ani sám Vašek. Smůla ho provázela, že nepostoupil do challenge o Grand Prix. Vnímám ho, že je po Marku Loramovi nejlepší závodník. Mark měl srdce, udělal závod, i když neuměl odstartovat, ale jel. Byl mistrem světa, i když nevyhrál žádnou velkou cenu, ale v tomhle sportu je potřeba i kousek toho pokakanýho štěstíčka.“

Klubový patriotismus z hlasu Evžena Erbana byl pochopitelně evidentní. Nicméně Tomáš Topinka musí vnímat osobu Václava Milíka ze dvou protichůdných pozic. Jednak jako jeho trenér v rámci Centra sportu ministerstva vnitra, ale i jako kouč konkurenční extraligové Markéty Praha.

„Je to nejlepší závodník v Čechách,“ uvedl na jeho adresu. „Jeho výsledky jsou suprový. Praha prohrála extraligu s Vendou, ne s Pardubicema! Je super se na něho koukat, jak závodí, ale kdyby bylo někdy míň toho jeho úsilí na dráze, možná by ty výsledky byly lepší. Ale nechá si poradit, myslím, že si nechá poradit, takže se hlavně vyhejbat zraněním a dojde daleko.“

Václav Milík zpoza čestného místa u stolu:

„Rád bych poděkoval, že jste přišli. Moji fandové jezdí za mnou daleko, je super je vidět na tribuně. Opravdu děkuju, je to fajnový.“

Početné sponzory Václava Milíka zastupoval Josef Kesner. „Trošku mě mrzí vyloučení s Nickim na mistrovství Evropy,“ připomněl incident s dánským borcem. „Jinak ať je příští rok aspoň taková jako letos. Už je to známá osoba, není to žádnej‘ nějakej‘ Vašek z Čech. A děkuji Robertovi z Polska, je to super mechanik.“

Ostatně Robert Ruszkiewicz, díky němuž šlapaly motocykly Václava Milíka jako švýcarské hodinky, se také dostal ke slovu. „Fajnová sezóna skvělého závodníka,“ netajil se. „Na spolupráci jsme se dohodli za pět minut. Výsledky mluví za něho, mně se s ním pěkně pracuje. Stejně jako jeho táta, je fajn chlap. A celá jeho rodina taky, babičce děkuju za skvělé knedlíčky!“

Celá společnost se náramně dobře bavila i po skončení oficiálnější části. U řízků přišla na přetřes zkazka, proč Václav Milík starší nemá rád rajčata. Na řadu se dostaly i další příběhy, jichž se během závodění zažije celá spousta.

Foto: Antonín Škach

Často na plochodrážních závodech po celé republice patřilo mezi milé povinnosti  při moderování závodu  sdělení, že tam a tam stojí bílý stan s červeným nápisem DIGI FOTO. V něm hezká a velice  příjemná a usměvavá dáma, u které si diváci a fandové krásného sportu levých zatáček, mohli prohlédnout a zakoupit vše, co se ploché dráhy týká.

Bílý stan s Renatkou Fišerovou za pultem mi nějakou dobu chyběl, později jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediné co jsem mohl udělat bylo, že jsem ji veřejně přes mikrofon pozdravoval a přál ji uzdravení. Občas jsem ji zavolal.

Stejně jako mnoho dalších lidí jsem věřil, že tento boj vyhraje.  Sobotní zpráva, že Renatka již není, na mě zapůsobila velmi těžce. To jsou přesně ty chvíle, kdy se ptám, proč právě ona. Byla to bezva holka, vždy jsem ji šel do stanu pozdravit. Nikdy nemluvím za jiné, ale jsem si jist, že se v tomto případě shoduji s ostatními, když řeknu ‚budeš nám chybět‘.

Čest Tvojí památce!

Rudná u Prahy – 5. listopadu
Po statečném boji se zákeřnou nemocí se včera v podvečer s tímto světem rozžehnala Renata Fišerová, manželka vedoucího fotografa magazínu speedwayA-Z, jejímaž rukama prošla celá řada snímků uveřejněných na internetu i otištěných v knižních publikacích z produkce našeho vydavatelství. Čest její památce!

Praha – 20. října
Sezóna 2016 je bez diskuse u svého konce a nad českými ovály hřmí motory plochodrážních motocyklů prakticky jen při různých rozlučkách. Ta na Markétě proběhla předposlední říjnový čtvrtek opět v komorním duchu.

Do sedla se posadili nejen pražští plochodrážníci, ale přišli i další sponzoři a přátelé sportu levých zatáček, takže se závodníci proměnili na mechaniky a dolévače metylu.

Po šesté hodině se všichni přesunuli do druhého patra hlavní budovy, kde v klubu bylo něco k jídlu a k pití. Společnost se záhy rozšířila i o další příchozí.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Slaný – 26. října
Eduard Krčmář zakončil svou sezónu před takřka třemi týdny posledním extraligovým kolem v Praze. Jeho otec Eduard pořádá svou tradiční rozlučku na stadiónu ve Slaném, na níž zve všechny příznivce. Začátek bude tuto sobotu mezi dvanáctou a třináctou hodinou, program včetně ježdění se bude řešit na místě.

„Kdo chce, ať přijede,“ zve Eduard Krčmář starší. „Chvilku se bude určitě jezdit, všechno se vyřeší operativně na místě. Určitě bude oheň, budou buřty, bude pivo.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)