Landshut – 26. června
Historie klání nejlepších světových juniorů se začala psát ve druhé polovině sedmdesátých let jako mistrovství Evropy s tím, že bylo otevřeno i talentovaným mladíkům z jiných kontinentů. Řada z nich si vedla velice dobře, například Shawn Moran, či Australan Steve Baker se dokonce mohou pyšnit titulem mistra Evropy. Protože i šampionát samotný projevil dostatečnou životaschopnost, dočkal se po více než deseti letech existence povýšení na mistrovství světa. Jako první hostitel světového finále bude už navždy uváděna slánská dráha, historicky prvním mistrem světa juniorů pak sympatický Švéd Peter Nahlin. Další výrazná změna přišla až letos. Po vzoru Grand Prix zrušila FIM jedno světové finále a vypsala sérii tří závodů, které rozhodnou o nejlepším junioru planety.
O čtrnáctce stálých účastníků, které doplní dvojice jezdců na divokou kartu, rozhodly semifinálové závody v Kršku a Landshutu. Ten druhý se sice konal jen pár desítek kilometrů od našich hranic, ale česká plochá dráha v něm bohužel neměla žádné zastoupení. Hrstka českých fanoušků tak byla pochopitelně nejvíc zvědava na výkon Slováka Martina Vaculíka. Jeho start byl přitom dlouho otázkou. Před čtrnácti dny zlomená klíční kost znamenala pro slovenský supertalent obrovskou komplikaci a hodně velké zatínání zubů. Sám Martin po závodě mluvil o tom, že své zranění navzdory veškerým emocím cítil a to hodně silně. Touha a odhodlání po postupu mezi juniorskou světovou extratřídu byla ale silnější, než bolest a tak se žarnovický jezdec s hodně zatnutými zuby postavil na start s jasným cílem – postoupit do finálové části MS. Už v tréninku působil velice dobře a dvěma druhými místy v úvodních jízdách zaznamenal velice slušný vstup do závodu. Vítězství ve třetí sérii ho pak na dosah přiblížilo vytouženému cíli a další tříbodový zisk ho definitivně poslal mezi nejlepší světové juniory. Dva body z posledního vystoupení pak stačily na to, aby si slovenský borec odvezl stříbrný věnec za celkové druhé místo.
Vítězem závodu se stal další velký švédský talent, teprve devatenáctiletý Dennis Andersson. Ten při své nenápadné, ale velice efektivní jízdě těžil hlavně z výborných startů. Ty byly na tvrdé a rychlé dráze základním stavebním kamenem úspěšného výsledku. Své by o tom mohl vyprávět třeba úřadující mistr světa Australan Darcy Ward. Obhájci titulu vyšel snad jediný start v závodě a navzdory nesporným kvalitám a obrovskému nasazení neměl postup jistý do poslední rozjížďky. Poslední bod zaručující postup doslova vydřel na domácím Wölbertovi.
Obrovskou radost přinesla landshutská dráha domácím borcům. S postupem Kevina Wölberta se víceméně počítalo, ale mimořádně bojovný výkon podpořený dostatečnou kvalitou katapultoval mezi světovou elitu i skoro místního Franka Fachera z nedalekého Olchingu. S přehledem se do finále kvalifikoval i Dán René Bach, který předvedl oproti loňsku obrovský výkonnostní vzestup. Ten, kdo viděl dvacetiletého Dána v loňském semifinále juniorských družstev v Pardubicích, či evropském finále devatenáctek v Tarnowě, musel mít snad pocit, že jde o jiného závodníka.
Velkým zklamáním skončilo naopak semifinále v Landshutu pro polskou plochou dráhu. Poláci navyklí na úspěchy posledních let berou poklidný postup Macieje Janowského v podstatě jako povinnost. Stejné to mělo být i Artura Mroczky. Ten ale předvedl málokdy vídanou chybu, díky níž určitě nebude na závod rád vzpomínat. Ve svém posledním vystoupení si jel v pohodě pro dva body a jasný postup, jenže si špatně spočítal kola a zaklapl plyn už po třetím projetí cílovou rovinkou. Když si vše uvědomil, byli soupeři, a jak se později ukázalo i postup, dávno pryč. Ke cti kapitána polské juniorské reprezentace nutno říct, že po závodě nehledal žádné výmluvy a sportovně přiznal svůj omyl. Další dva jeho krajané Szymon Kielbasa a v extraligové Plzni startující Slawomir Pyszny skončili hluboko v poli poražených. Podobně dopadli i oba ruští zástupci Andrej Kudrjašov a Kiril Cukanov (startuje s ukrajinskou licencí) a také stejným jazykem mluvící Lotyš Vjačeslav Girickij, mnohými považovaný za horkého adepta na postup.
Foto: Zdeněk Flajšhanz
