Slaný – 25. července
Riga. Evropský pohár mládeže stopětadvacítek. V sobotu. Zlatá trofej pro stejnou generaci začínajících plochodrážníků. V neděli. Na takový vrchol sezóny je potřeba se pořádně připravit. Jakub Hejkal se svým tátou Tomášem připravili dva motocykly.

„Čtrnáct dnů jsme měli dvě motorky,“ povzdechne si Jakub Hejkal. „Na Rigu jsme postavili druhou, aby byla jako ségra té první.“

Jenže přání se vždy neodvíjejí dle plánu. Hned v sobotní rozjížďce s číslem jedna se o tom přesvědčil rovněž slánský plochodrážník. V souboji se soupeři upadl a Tomáš Topinka jej vyloučil z repete.

„Na Evropě se jelo hezky, akorát v první jízdě jsem spadnul ve druhý zatáčce,“ líčí. „Bolela mi ruka, nebylo to dobrý. A navíc jsem měl po tom pádu z motorky rohlík.“

Šestnáctému místu se nešlo divit. V neděli Jakub Hejkal skončil sedmý. Nebýt nuly z dvaadvacáté jízdy, byl by pódiu blíže. A dost možná stál na něm.

„Byl jsem potlučený,“ říká český reprezentant. „Ale na mistrovství světa mi to už jelo. A skončil jsem sedmej.“

Slaný – 24. července
Ve své druhé kompletní sezóně za řidítky stopětadvacítky se etabloval mezi českou kolibří špičkou. Nominace na rižský víkend jej proto nemohla minout. Matěj Tůma při premiéře v evropském a světovém poháru měl medaile na dohled.

O bronz v rozjezdu

„Bylo to pěkný,“ shrnuje závodník pražské Markéty své dojmy. „Organizace v Rize dobrá. Užil jsem si to. Užil jsem si debut v reprezentaci. Bohužel bedna šla nějak kolem.“

V sobotu při evropské soutěži jel dodatkovou jízdu s Arsenijem Mikulčinem. „Rozjezd o třetí místo,“ upřesní. „Neměli jsme dobře naladěnou motorku a Ukrajinec mě předjel ve druhým kole. Ve druhé zatáčce. Najel si na venek, zkoušel jsem ho vyvézt, ale měl rychlejší motorku.“

Celkově čtvrté místo. „Na premiéru to bylo dobrý,“ bilancuje Matěj Tůma. „Nejel jsem s tím se umístit, byl bych rád za top desítku. Užil jsem si to a byl v top pětce. Takže naprostá spokojenost.“

Pád má hodnotu cenného kovu

Po třech sériích nedělní zlaté trofeje FIM, jinými slovy neoficiálního mistrovství světa stopětadvacítek, byl Matěj Tůma jediným neporaženým. „Začalo to hodně dobře,“ svěřuje se. „Chtěl jsem bednu a po třech jízdách to vypadalo slibně. Měl jsem jako jedinej devět bodů.“

Přišel nešťastný duel s Jakubem Hejkalem v rozjížďce s číslem jedenáct. „Upad‘ jsem,“ říká lakonicky. „Rozhodčí rozhod‘, že se opakovačka pojede ve třech. Beze mě. V poslední jízdě jsem měl tvrdej souboj s Ukrajincem.“

Arsenij Mikulčin si šel nakonec pro stříbro, pátému Matěji Tůmovi chyběl k bronzu bod. „Byl jsem blízko medaile,“ uvědomuje si. „Říkal jsem si, že se to snad povede, byla to škoda. Mrzelo mě to. V reprezentaci jsem byl poprvý, doufám, že ne naposledy.“

Příběh nekončí

V sobotu Matěj Tůma vyhrál mistrovství republiky stopětadvacítek v Divišově. „Rigu jsem si hodně užil, ale jede se dál,“ dává se slyšet. „Teď mě čekají tréninky na 500R a malá dráha v Čechách. Snad to bude dobré.“