Tarnow – 11. července
Rozdělování první kolekce světových či evropských medailí letní plochodrážní sezóny viděl v sobotu polský Tarnow, který hostil finálové klání mistrovství Evropy juniorů do devatenácti let. Mezi šestnáctku nejlepších mladíků starého kontinentu se ze třech semifinálových závodů prokousali i dva čeští zástupci, Michal Dudek a Michael Hádek a rovněž spřátelený Slovák Martin Vaculík, braný od svých prvních závodnických krůčků na našich oválech téměř za domácího. Závod se jel večer za umělého osvětlení klasickým plochodrážním systémem dvaceti rozjížděk s eventualitou dodatkové jízdy o místa na stupních vítězů. Právě dodatková jízda nakonec určila dvě místa na stupních vítězů i nešastného čtvrtého, na něhož zbyla jen nepopulární bramborová medaile.
Organizační zabezpečení i zázemí závodu bylo na velice kvalitní úrovni, bohužel problémem byla málo závodivá dráha. Drtivá většina rozjížděk skončila v pořadí, jak jezdci odstartovali, případně vyjeli z první zatáčky. Alfou a omegou dobrého výsledku tak byl úspěšný start, za celý závod došlo na dráze snad ke třem předjetím. Jedno z nich se povedlo i našemu Michaelu Hádkovi, který v šesté jízdě podjel Švéda Kima Nilssona.
Šlo o jeden z mála okamžiků, kdy mohl být plzeňský junior sám se sebou spokojen, protože dál mu už alespoň trochu dle představ vyšla jen jediná jízda ve třetí sérii. V těch ostatních nebylo po slabších startech příliš nadějí na tučnější bodové zisky a výsledkem bylo jen pět bodů. Celkové jedenácté místo rozhodně nesplňovalo ambice, se kterými náš jezdec do Polska přijel. Povzdech po závodech „Tak snad v jednadvacítkách…“ uzavřel Michaelovo individuální vystoupení v této věkové kategorii.
Ještě hůře dopadl Michal Dudek. Slánský závodník se na startech doslova trápil, za celý večer se mu nepovedl ani jeden jediný a výsledná nula na jeho kontě nemohla znamenat nic jiného, než poslední šestnáctou příčku.
Ve zcela opačné roli byl naopak Martin Vaculík. Ten, podporován svým početným fanklubem, do závodu doslova vletěl a po třech rozjížďkách byl jediný, kdo se mohl těšit z plného bodového konta. Pak si poněkud zkomplikovat situaci slabším startem, po kterém se musel dívat na záda domácího Janowskeho, 
ale před poslední sérií byl stále ve hře o titul. O ten ho připravila prohra s Rusem Artjomem Lagutou ve dvacáté rozjížďce. Právě jeho soupeř, který Martina bodově dotáhl, si výhrou uchoval naději na místo na stupních vítězů a zároveň pomohl domácímu Przemyslawu Pawlickému ke zlaté medaili evropského šampióna.
V dodatkové jízdě o druhé až čtvrté místo nejlépe odstartoval Maciej Janowski a dojel si, stejně jako vloni ve Stralsundu pro titul vicemistra. Martin Vaculík oplatil Lagutovi porážku z předchozí jízdy a zajistil si tak zbývající místo na stupních vítězů. Po závodě byl ze třetího místa malinko zklamán, protože zisk titulu byl opravdu blízko, ale těšit ho mohl alespoň fakt, že je historicky prvním Slovákem, který vybojoval medaili na plochodrážních oválech.
Nový mistr Evropy Przemyslawu Pawlicki může neznalé mást mladickým, téměř dětským zjevem, ale v necelých osmnácti letech je závodníkem, který dokáže hodně potrápit i mnohem zkušenější a ostřílenější borce. Pochází z Lešna z plochodrážní rodiny, jeho otce Piotra si mohou pamatovat i naši příznivci. Začátkem devadesátých let oblékal mimo jiné vestu ligového Liberce. Jeho kariéru ukončila těžká havárie, 
po které se dlouho pohyboval na invalidním vozíku. Dnes chodí pomocí francouzských holí, ale ani po této negativní zkušenosti nezatrpkl na sport levých zatáček, ke kterému přivedl i oba své syny, Przemyslawa a mladšího Piotra.
Hlasy z depa
Martin Vaculík: „Toto bolo poslednýkrát, čo som štartoval v ME do 19 rokov, preto som sa snažil o čo najlepšie umiestnenie. Zo začiatku mi to vychádzalo, ale od mojej štvrtej jazdy to už nebolo ono. Neviem v čom bola chyba, či mi slabol motor alebo sa trochu zmenila dráha. Tá bola dos tvrdá, takže sa ve¾mi nepredbiehalo. Som celkom šastný aj keď som nezískal tak ve¾mi chcený titul.“
Michal Dudek: „ Nijak mi to nesedlo. Dráha, nic… Nestartoval jsem. Schází mi, že doma děláme málo tréninků, mám tak jeden za měsíc a musím jezdit ven. Vím, že mi nejdou starty, ale jak se takhle mám naučit?“
Vedle stojící Michael Hádek: „U mě můžeš klidně napsat úplně to samé. Povedl se mi jeden, možná tak dva starty a to je na téhle dráze málo.“
Foto: Zdeněk Flajšhanz
