AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 19. dubna
Úvodní kolo nové první ligy přineslo provozní testování nového rozpisu a divákům také nezvyklé kombinace jezdců a klubů. Na dráze se odehrávaly skvělé boje ve svižném tempu. Plzeňský kouč Vladimír Kosina se před závodem svěřil, že nenastanou-li komplikace, věří ve vysoké ambice svého klubu. A vskutku páry Zdeněk Simota – Richard Wolff a Jan Holub – Michael Hádek prohrály jedinou rozjížďku a Plzeň se stala vítězem před Pardubicemi a Březolupy.

Neporazitelná Plzeň
Kdeže byly sněhy minulého týdne. Jaro vtrhlo do hlavního města s plnou parádou a teploty vystřelily prudce vzhůru. Prvoligový comeback po pěti letech přilákal na tribuny větší počet fanoušků než březnové test matche. Týmy přinesly nečekané jezdecké kombinace a manažeři očuchávali zbrusu nový rozpis. Zasedání jury se prodloužilo doladění vzniklých otázek.

Mezitím se Filip Šitera bavil u turniketů, kde dostal na svou závodní licenci volnou vstupenku. Marně vzpomínal, kdy naposledy dostal na závodech lístek. V sestavě Mšena ho sice vzhledem k britským povinnostem vystřídal mladý Eduard Krčmář, avšak vidina spatřit před odletem alespoň část závodu ho přiměla vyjet z Mladé Boleslavi o něco dříve.

Jeho neúčast nebyla jedinou změnou mšenské sestavy. Rovněž Jan Jaroš chodil po depu v normálním oblečením a nic nenasvědčovalo, že se bude převlékat do kombinézy. „Byl na test matchích v Polsku a vrátil se pozdě,“ vysvětlil jeho neúčast František Liebezeit, který musel přestavět svou strategii na družstvo skládající se jen ze třech závodníků.

Letmý pohled do startovní listiny nenabídl křiklavý příklad favorizovaného družstva, který by výkonnostně mohlo výrazně čnít nad ostatními čtyřmi. Podrobnější studium programu ovšem do role mírného favorita stavělo Plzeň. Zdeněk Simota s Richardem Wolffem, který dnes absolvoval svůj letos první závod, měli vhodný protipól ve zkušené juniorské dvojici Michael Hádek – Jan Holub.

„Když to půjde dobře, nebudu muset řešit vůbec nic,“ nebránil se Vladimír Kosina velkým ambicím. A vskutku plzeňský kouč nakonec ve své podstatě musel prakticky jen hlídat, aby jeho kvartet opouštěl bránu depa se správnými povlaky na svých přilbách.

V rozjížďce s číslem dvě Plzeňanům zkřížili cestu Václav Milík s Jaroslavem Petrákem. Sice reagovali bleskově na let pásky, avšak Richard Wolff je s dokonalým přehledem a perfektní rutinou oba objel v první zatáčce. Václav Milík však útočícího Zdeňka Simotu držel v šachu až do cíle. „Nevěděl jsem, že jede venek a už to nešlo předjet,“ komentoval Václav Milík ztrátu jednoho bodu, jak se nakonec ukázalo jedinou za dnešní večer.

Plzeňané se dostali do čela průběžné klasifikace, které už neměli opustit. Další pětky plynuly na jejich konto jako na drátku. Roman Čejka sice v nájezdu do posledního kola čtvrté jízdy sice slibným útokem na Jana Holuba s Michaelem Hádkem korunoval své útočné snahy, avšak nakonec zůstal vzadu.

Do poloviny mítinku Zdeněk Simota s Richardem Wolffem ukončili v osmé jízdě vítězné řadění Eduarda Krčmáře, aby jejich juniorští kolegové vzápětí dokonale převálcovali Pražany. Kdo by se za této konstelace mohl divit, že se Plzeň po deseti rozjížďkách hřála na čele, když ztratila jediný bod?

I na Plzeňáky se najdou háky
Pavol Pučko a Ondřej Veverka řešili rébus sladění svých vyfasovaných GM s novými výfuky. „S těma dží-emkama to nemám ještě úplně vychytaný a vyzkoušený,“ připouštěl Pavol Pučko. A Eduard Krčmář narychlo pozvaný do mšenského týmu sice úvodními dvěma triumfy napsal výhružný vzkaz soupeřům sobotní slánské juniorky, avšak v kombinaci se svými vrstevníky nemohl garantovat útok na stupně vítězů.

K nim ochotně zamířily Pardubice a Březolupy, by se v úvodu musely smiřovat s prohrami. O duelu Východočechů s Plzní v rozjížďce s číslem dvě už byla řeč. Vzápětí zaskočil Eduard Krčmář Martina Gavendu s Michalem Dudkem svým nadmíru povedeným startem. Michal Dudek v březolupské vestě sice na svého za jiných okolností klubového kolegu zaútočil vnějškem první zatáčky, avšak marně. Navíc na konci třetího okruhu musel Martin Gavenda ostavit svůj stroj, aby si po dojezdu šastnější trojky přišel pěšky pro přetržený sekundární řetěz.

Osamocený Roman Čejka prohrál s plzeňskými juniory v páté jízdě, aby však ob jednu rozjížďku spolu s Martinem Gavendou dovezl pět bodů na úkor Pavla Pučka a Zdeňka Vrby. V rozjížďce s číslem čtyři Tomáš Suchánek v prvním oblouku uhnal Ondřeje Veverku, zatímco Renému Vidnerovi se podobný kousek v posledním okruhu nevyvedl. V rozjížďce s číslem šest jeli Václav Milík a René Vidner 4:2 s Ondřejem Smetanou a Stanislavem Pouznarem. A pak už Pardubice čekalo klíčové střetnutí s Březolupy v desáté jízdě.

Z očekávané velikánské bitvy s častými předjetími ovšem nebylo vůbec nic. Martin Gavenda s Romanem Čejkou odstartovali jako jeden muž a Tomáši Suchánkovi a René Vidnerovi nezbylo než hrát druhé housle. Mítink se lámal do své druhé poloviny a vedoucí Plzeň měla k dobru šest bodů na Březolupy a ještě o dva více na Pardubice. Avšak každá šňůra musí jednou skončit a na tu západočeskou si nůžky nabrousili Tomáš Suchánek a Václav Milík.

Starší z pardubického tandemu v rozjížďce s číslem dvanáct oslnil brilantním startem. Za jeho zády se usadili Michael Hádek a Jan Holub. Jenže Václav Milík chtěl dopředu stejně jako typický český politik ke korytu. V polovině protilehlé rovinky byl ještě poslední, ale ve výjezdu ze druhé zatáčky třímal ve svých rukou druhé místo.

„Suchoš mě zavřel,“ vyprávěl později Michael Hádek, kterak Plzeň přišla ke své jediné dnešní prohře. „Vidím Milíka přetočenýho z vinglu. Říkám si, že mu to s tím novým vejfukem nemůže vyjít a on tam byl!“

Stříbrné rozuzlení v pardubický prospěch
Díky pěti bodům Pardubice rázem dýchala na březolupská záda, zatímco na plzeňské vedení měl výsledek dvanácté jízdy stejný účinek jako srážka s papírovou lodičkou pro obrovský křižník. Moravský tým podržel Martin Gavenda, triumfující v rozjížďce s číslem třináct stylem start – cíl. Michal Dudek však zůstal vzadu, avšak v prvním oblouku podjel alespoň Ondřeje Smetanu, když se Eduard Krčmář tentokrát ukázal příliš vzdáleným cílem.

Pardubice ve čtrnácté jízdě nedokázaly snížit svůj odstup na Březolupy, nebo jejich duel s Pražany skončil stejným výsledkem jako prve souboj Březolup a Mšena. Václav Milík měl po vylétnutí pásky ostřejší lokty než Ondřej Veverka. Jaroslav Petrák se ve druhé zatáčce spodem protlačil před Jaroslava Hladkého. Šlo ovšem o jeho labutí píseň v dnešním závodě. A pakliže normálně toho příliš nenamluví, avšak jeho komentáře oplývají výstižnými postřehy, nyní se po návratu ze stupňů vítězů obklopil aureolou naprosté mlčenlivosti.

Své postavení si nakonec Březolupy zkomplikovaly samy. A přitom se Martin Gavenda s Romanem Čejkou dostali do čela patnácté jízdy. Zdeněk Simota však válčil jako o titul mistra světa. V nájezdu do druhého kola se venkem jen mihnul okolo Romana Čejky. Druhé místo bylo jen zastávkou na jeho cestě vzhůru.

Ještě ve druhém okruhu se ve výjezdu z druhé zatáčky nekompromisně navezl do Martina Gavendy. Tohle ještě březolupský závodník dokázal ustát, avšak už v následující zatáčce musel kapitulovat. Remíza se náramně hodila do pardubického krámu, protože tým bílého půlkoníka měl najednou stejný počet bodů jako Březolupy.

Leč ouha, z utkání se Mšenem v rozjížďce s číslem šestnáct vydolovaly Pardubice jen nerozhodný výsledek. Tomáš Suchánek exceloval, ale Eduard Krčmář v úvodní zatáčce objel René Vidner. A když se pardubický junior v následujícím oblouku nechal vynést příliš na venek, Ondřej Smetana to nemohl vzít jinak než jako pozvánku na třetí příčku.

Jaroslav Gavenda, jenž dnes debutoval v úloze březolupského kouče, ani nemusel bít na poplach. Jeho syn Martin a Michal Dudek v sedmnácté jízdě doslova roznesli na kopytech Ondřeje Veverku a Jaroslava Hladkého. Ondřej Veverka ke všemu neviděl cíl kvůli prázdné zadní pneumatice.

Za těchto okolností nastupovaly Pardubice ke své poslední jízdě proti Březolupům s dvoubodovou ztrátou na moravský celek. Jenže Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem, který nahradil Jaroslava Petráka, si v rozjížďce s číslem devatenáct hráli s osamoceným Romanem Čejkou jako kočka s ulovenou myškou před zakousnutím. Jejich vítězství nakonec postavilo Pardubice na druhý stupínek pódia.

O triumfu Plzně však nemohlo být sebemenších pochyb. A to tím spíše, porazili-li Zdeněk Simota s Richardem Wolffem samotného Ondřeje Smetanu v rozjížďce s číslem devatenáct. Závěrečná jízda byla z plzeňského úhlu pohledu už jen formalitou. Jenže Pavol Pučko se konečně trefil do správného nastavení.

Na čele vodil Michaela Hádka s Janem Holubem až k šachovnicové vlajce, by oba Plzeňané urputně kousali. Cílovou metou projel Pražan takřka současně s Michaelem Hádkem. A jak to v podobných případech bývá, za vítěze se pokládali oba. „Projel jsem cílem a pak viděl, jak jede kolem,“ tvrdil Pavol Pučko. „Byl jsem tam já,“ kontroval Plzeňan, avšak sudí Miroslav Topinka přiřknul tři body Pavlu Pučkovi. A vítězné Plzni, konec konců už o nic nešlo.

Hlasy z depa
„Vstup byl dobrej‘,“ popisoval Richard Wolff. „Mrzí mě ale ta třetí jízda. Zatím nejsem spokojenej‘ s motorem. Vytáh‘ jsem loňskej‘, ale na další závody se připravíme. Extraliga? No comment! Jsem rád, že jsme my Plzeňáci vyhráli tuten závod!“

„A stejně jsem tam byl,“ nemohl se Michael Hádek smířit s verdiktem, že Pavol Pučko protnul metu rozjížďky s číslem dvacet dříve než on. „Říkal to startmaršál a kluci u startu. Dneska jsem se nadřel jako kokot a mám něco málo přes tři tisíce. Závod byl paráda, jak Prahu nesnáším, jsem si docela zajezdil.“

„Šlo to, šlo to, ale moc nejsem spokojenej‘,“ přiznával Jan Holub. „Celej‘ závod jsem měl problém se startama. Neměl jsem ani čas řešit, že tam mám nový vejfuky!“

„Dobrý, šlo to,“ tvrdil Václav Milík ve svém depu. „Motorka jela. Akorát první start jsem neodstartoval, nevěděl jsem, že jede venek a už to nešlo předjet. Ale dva punkty taky dobrý. Myslím, že je to o hodně lepší trénink, soupeři tu jsou taky. Krásnej‘ závod, akorát by dráha mohla bejt‘ hlubší.“

„S dneškem jsem spokojenej‘,“ pochvaloval si Roman Čejka. „Takový závody by mohly bejt‘ častějc‘. Poprvý na novým vejfuku. Problém byl jen v první jízdě, pak jsme to vyladili a šlo to samo. Líbilo se mi to. Super, dobrý závody, konkurence dobrá.“

„Sedm bodů,“ bilancoval Michal Dudek. „Závod dobrý, aspoň trošku rozježdění před juniorákem ve Slaným. Není tam kropička, takže nevím, jestli tam ještě bude trénink nebo ne.“

„Dneska byla pohoda,“ hodnotil svůj výkon Eduard Krčmář. „Už jsem se na tý motorce srovnal. Dneska b pohodě, vypiloval jsem starty. Vždycky než se dokážu soustředit u pásky, trvá to. Čtrnáct bodů jsem nečekal.“

„Celý závody jsem dopasovával motorku na nový vejfuky,“ líčil Pavol Pučko. „Nějak to nešlo. S těma GMkama to nemám úplně vyzkoušený a vychytaný. Poslední jízda byla dobrá, to se musí zapsat. Motor, co mi přišlo, že nejede, najednou jel. Had mě málem dojel, projel jsem cílem a viděl, jak jede kolem.“

1. PK Plzeň		31
Zdeněk Simota	1 3 3 3	10
Richard Wolff	3 2 0 2	7(2)
Michael Hádek	2 2 1 2	7(2)
Jan Holub	3 3 0 1	7
2. ZP Pardubice		28
Václav Milík	2 3 2 3 3	13(1)
Jaroslav Petrák	0 – 1 –	1
Tomáš Suchánek	3 1 3 3 2	12(1)
René Vidner	1 1 0 – 0	2
3. AK Březolupy		26
Martin Gavenda	E 2 3 3 3	11(1)
Michal Dudek	2 – 1 2 2	7(1)
Roman Čejka	1 3 2 1 1	8(2)
4. Grepl PDK Mšeno		20
Ondřej Smetana	0 2 1 0 1 1	5(1)
Stanislav Pouznar	1 0 0 – –	1
Eduard Krčmář	3 3 1 3 2 2	14
5. AK Markéta Praha		15
Pavol Pučko	2 1 2 3	8
Zdeněk Vrba	1 0 0 0	1(1)
Ondřej Veverka	2 0 2 E	4
Jaroslav Hladký	0 1 0 1	2

Aktuální prvoligová tabulka:

	malé body	velké body
1. Plzeň	31	5
2. Pardubice	28	4
3. Březolupy	26	3
4. Mšeno	20	2
5. Praha	15	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Loňský přebor jednotlivců/družstev spojil zápolení na individuální a kolektivní bázi. Letos se však obě klasifikace oddělily a úlohu nižší divize dvoustupňové soutěže přebírá obnovená první liga. Petr Moravec, předseda VV SPD, před dnešním prvním závodem vysvětluje magazínu speedwayA-Z, co za tím vězí.
„Jedná se víceméně o pokus vybudovat dvě na sebe navazující soutěže,“ říká. „Zároveň by měla být zachována jednost řádů, aby v závodech jezdila proti sobě vždy dvojice jednoho týmu. Jinak co se týče oddělení soutěže to samozřejmě s tímto cílem přijít muselo, aby byla naplněna ta myšlenka v soutěži družstev.“

Nicméně první liga už nemůže garantovat myšlenku přeboru, že závodit může každý, kdo se přihlásí a s úbytkem přeborových závodů se pro určitou část borců výkonnostního středu zmenší počet závodních příležitostí.

„Stále máme představu, aby každý klub v této zemi podpořil soutěž jednotlivců,“ komentuje Petr Moravec toto téma. „Tak jsou napsaná i pravidla. Startují ti, kdo se přihlásí, a již na náklady klubů nebo svoje, což je šance pro amatéry, kteří se nechtějí vázat. Bohužel zatím s touto myšlenkou která má pomoci amatérům a začínajícím souhlasili čtyři pořadatelé. Jsem však optimista a věřím, že se ti ostatní přidají.“

Loni byla vyhlášena celková klasifikace mistrovství republiky družstev vzniklá sloučením výsledků extraligy a přeboru. Bude to stejné i letos? Jaký je tedy důvod spojovat extraligu a první ligu do dvoustupňové soutěže, když už ta nižší neplní kvalifikační roli té vyšší?

„Ano bude, je to dáno právě snahou propojit obě soutěže.“ Odpovídá český plochodrážní šéf. „Bylo by pěkné, aby se v nich v budoucnosti bojovalo o postup, ale musíme vycházet z praktického stavu jezdců. Velká extraliga nutí budovat větší týmy, v 1. lize stačí týmu k odjetí závodu na kvalitní úrovni čtyři jezdci. Dvojstupňovost tady spíše naplňuje možnost klubů, na jedné straně vrcholová a na druhé výkonnostní soutěž.“

První liga se pojede párovým způsobem. Je v tomto třeba spatřovat paralelu s
jízdami dvojic v extralize? A nebyl by lepší pro Čechy tolik klasický rozpis
čtyřčlenných družstev, jak ho navrhoval Martin Málek? Vypadávací závody také
nebyly v našich podmínkách žádnou zvláštností. A vznikl by prostor pro pátého
závodníka…

„Myslím, že tady jsem již odpověděl v prvních dvou otázkách,“ reaguje Petr Moravec. „Ta snaha vytvořit tým z pouhých čtyř jezdců je dána. Začínali jsme s třemi jezdci, to nebylo ono, ti čtyři už je přeci jenom tým. Pravidla umožňují hodně taktické práce s týmem pro manažera, ale především to stále vytváří pro menší kluby možnost mít svůj tým. Ten rozpis je skutečně postaven tak, aby všichni jezdili, aby však také měl manažer možnost s tím pracovat a také tak, aby soutěže družstev měly něco společného.“

Hlasování spojená s první ligou na zasedání VV SPD dne 11. prosince:

předkladatel:	návrh:	výsledek:
Martin Málek	změna systému na čtyřutkání	pro1:proti4
VV SPD	navržený systém	pro4:proti1

Poznámka: hlasovali pouze účastníci soutěže

První liga řečí pravidel:
Startují jezdci přihlášených družstev, které jsou držiteli licence soutěžícího. Do závodů budou přijati jezdci s platnou licencí vydanou národní sportovní autoritou FMS AČR. Družstvo tvoří jezdci uvedeni na soupisce. Každý jezdec však může být uveden pouze na jediné soupisce.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 072 Národních sportovních řádů Mezinárodní Mistrovství – Přebor České republiky družstev. Každý tým soutěže uspořádá dva závody na svém domácím stadionu.

Účastníci soutěže:
AK Březolupy – stadion Březolupy

PDK Grepl Mšeno – stadion Mšeno
AMK ZP Pardubice – stadion Svitavy
PK Plzeň – stadion Plzeň – Bory
AK Markéta při PSK Olymp Praha – Stadion Praha 6 – Markéta

Vítěz každého závodu soutěže družstev získá 5 tabulkových bodů, druhý 4 body, třetí 3 body, čtvrtý 2 body a pátý 1 bod do celkové klasifikace.
V Celkové klasifikaci soutěže družstev rozhoduje:
1) Větší počet tabulkových bodů
2) Větší počet „malých“ bodů (součet všech bodů získaných klasifikovanými jezdci v jednotlivých jízdách soutěže)
3) Dodatková jízda jednoho jezdce z každého družstva s rovností bodů při umístění na 1. – 3. místě
4) Větší počet vyšších tabulkových bodů ze všech závodů soutěže
5) Lepší umístění v závěrečném závodě soutěže.

Tým, který bude klasifikován na prvním místě Přeboru České republiky jednotlivců se stane Přeborníkem České republiky.

Pneumatiky:

osm nových hran pro každý tým na závod

Foto: Jiří Brummer st.

Praha – 18. dubna
Filip Šitera musí odcestovat do Velké Británie. Mšeno tudíž za něho hledalo náhradu pro zítřejší úvodní kolo první ligy. Našlo ji v osobě slánského juniora Eduarda Krčmáře. Ten byl dopsán na jeho soupisku a zítra bude mít startovní číslo dvacet.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Nižší divize byla prakticky ve všech ročnících české ligové historie, i když se pokaždé nejmenovala 1. liga. Ta se pozítří na pražské Markétě vrací na scénu. Magazín speedwayA-Z přináší nejen kompletní soupisky pětice účastníků, ale vůbec poprvé historický přehled všech soutěží, které aspirují na označení nižší liga.
Historické ohlédnutí:
Pakliže celá řada historických otázek spojených s naší plochou dráhou zůstává prozatím stále nezodpovězena, potom nižší soutěže v tomto ohledu hrají suverénní prim. Celostátní přebor družstev, první oficiální dlouhodobé zápolení na kolektivní bázi u nás, měl dvoustupňovou podobu už při svém prvním ročníku v sezóně 1956. Šlo o soutěž na bázi tehdejších krajů, která nerespektovala klubovou příslušnost. Oba stupně se jmenovaly třídy a 2. třída měla čtyři účastníky – Brněnský, Českobudějovický, Ústecký a Královéhradecký kraj.

V dějinách zůstalo skryto už premiérové klání. A my se jen můžeme dohadovat, zda květnovému duelu Brna s Ústím nad Labem v Krnově, předcházelo ještě nějaké jiné utkání. Pakliže ne, byli by prvními vítězi brněnští závodníci, kteří zvítězili 59:48. Dohadovat se můžeme rovněž v otázce vítěze.

Nemůžeme uplatnit ani nepřímou pomůcku těžící se skutečnosti, že se vítěz nižší třídy napřesrok objevil v té vyšší. Ze sedmapadesátého se totiž ve vyšší soutěži zachovalo jen pár výsledků a na jejich základě není možné sestavit ani konečnou tabulku, ani seznam účastníků. Rok 1957 však přináší nesporně prokázaného vítěze 2. třídy, kterým se stali plochodrážníci KAMK Ostrava.

Stejně si můžeme pomoci i v dalších letech. V sezóně 1958 zvítězil KAMK České Budějovice, roku 1959 KAMK Ústí nad Labem, vzápětí KAMK Hradec Králové a v jednašedesátém po reorganizaci krajů Severomoravský KV. Prokazatelně se nižší soutěž konala i v sezóně 1962. Dochované výsledky jsou stejně kusé jako v předchozích letech, ale protože na sklonku sezóny bylo mistrovství republiky družstev zrušeno, nelze určit vítěze podle postoupivšího týmu.

Utkání se jezdila stylem dvojutkání, která však probíhala jednokolově bez odvetu. Tento systém se dá spolehlivě prokázat ve všech ročnících vyjma roku 1960. V Divišově se 8. května střetla čtyři družstva – RH Praha II, Karlovy Vary, Hradec Králové a Praha-venkov – stylem čtyřutkání na šestnáct jízd. Na druhou stranu 30. října se Slovensko střetlo s Brnem stylem dvojutkání. Avšak v programu není sebemenší zmínka, že se jedná o mistrovský závod. Hypotéze o pouáku by nahrával nejen pozdní termín, což ovšem v oněch letech nemuselo být důkazem ničeho, ale i větší frekvence podobných střetnutí.

Opusme však záhadologické pole a postavme se raději na pevnou zem doložených faktů. S rokem 1963 byla po ligových utkáních veta. Až roku 1967 obnovil jejich myšlenku populární motoristický časopis Svět motorů. Vypsal soutěž o svůj pohár, která rozdělila družstva do třech skupin. Zatímco áčko a béčko svými vítězi daly základ pro finále, céčko plnilo jakousi úlohu druhé ligy, nebo z něho nešlo postoupit nikam. Vítězem se stal AMK Březolupy.

Počínaje rokem 1968 se u nás liga jezdí pravidelně a v prvních letech její existence měla dvoustupňovou podobu. Avšak druhá liga zůstala roku 1968 po odstoupení Plzně nedokončená a o rok později se zřejmě nekonala vůbec. V sedmdesátém byla ale zpátky a o rok později následovala vyšší ligu směrem k utkání čtyř čtyřčlenných družstev. Zároveň s jejím přejmenováním na extraligu zdědila jméno první liga.

Soutěž se poprvé rozdělila na dvě skupiny, odkud se nejlepší setkali v prolínací soutěži s horšími extraligovými celky o postup do vyšší soutěže. Od roku 1972 se mezi prvoligové skupiny a kvalifikaci o extraligu vložily ještě skupiny C a D, které představovaly jakési velké a malé finále 1. ligy. Další zásah do podoby soutěže přinesl rok 1976 a první liga byla sjednocena do jednoho seriálu. V další sezóně přibyla ještě druhá liga jako třetí soutěž s provázanou kvalifikací o patro výše.

Další reorganizace potkala první ligu v sezóně 1987. Zanikla druhá liga, v první lize se jely dvě skupiny, odkud se postupovalo do finále. To určilo postupující pro semifinále mistrovství republiky družstev, z nichž vzešli finalisté, když semifinalisty a finalisty doplnily extraligové týmy. Systém vydržel do konce roku 1990. V následující sezóně se k ním vrátila dvojutkání, avšak první liga jela dle této formule jen dvě sezóny a od třiadevadesátého byla čtyřutkání zpět.

V termínovém kalendáři vydržela první liga až do konce sezóny 2006. Její vítěz Mšeno vyzvalo poslední extraligový tým Pardubice k baráži. Na dráze skončila mšenským triumfem, po diskvalifikacích to bylo nerozhodně. Jediným řešením se stalo rozšíření extraligy na pět celků, takže v nižší lize neměl kdo závodit.

Náhradou se stala tříčlenná družstva. V letech 2007 – 2009 jejich šampionát střídal pravidelně přeborový, mistrovský a zase přeborový statut. Loni vznikl přebor jednotlivců/družstev, kde pro oddělenou klasifikaci každého družstva brali body dva nejlepší jednotlivci. Ten plnil úlohu nižší divize i fakticky, protože po sezóně byla vyhlášeno celkové pořadí družstev, kde na pět extraligových týmů navázalo pět družstev z přeboru.

Porovnávat je jako sčítat hrušky s jablky:
Nižší soutěž, a už nesla název II. třída, 2. liga, 1. liga, přebor či mistrovství tříčlenných družstev a konečně přebor jednotlivců/družstev, má za sebou vskutku dlouhou a bohatou historii.

Hledat suverény statistických přehledů by však bylo poněkud ošidné. Úvodní ročníky nerespektovaly kluby a na oválech zápolily reprezentační výběry jednotlivých krajů. V devadesátých letech zase sestoupivší extraligový tým bral prvoligový rok jako Kainovo znamení, jehož se chtěl samozřejmě rychle zbavit. Navíc se v nižší lize objevovaly béčka účastníků extraligy a s projevy personální krize v ní startovali stejní závodníci.

O vítězích proto nejlépe promluví následující tabulka, která je v takové šíři publikována vůbec poprvé.

Celostátní přebor
	II. třída
1956	není znám
1957	Ostrava
1958	Č. Budějovice
1959	Ústí n. L.
1960	H. Králové
MR	2.liga
1961	Severomoravský
1962	není znám
Pohár SM	skupina C
1967	Březolupy
MR	2.liga
1968	nedokončena
1969	neuskutečněna
1970	Plzeň
	1.liga sk. A	1.liga sk. B	1.liga sk.C
1971	Plzeň	Pardubice
1972	Plzeň	Č.Budějovice	Č.Budějovice
1973	Liberec	Kopřivnice	Kopřivnice
1974	Liberec	Kopřivnice	neuskutečnila se?
	1.liga
1975	Kopřivnice
1976	Žarnovica
1977	Kopřivnice
1978	RH Praha B
1979	Kopřivnice
1980	RH Praha B
1981	Žarnovica
1982	Žarnovica
1983	Žarnovica
1984	RH Praha B
1985	RH Praha B
1986	RH Praha B
	1.liga sk. A	1.liga sk. B	1.liga – finále
1987	Plzeň	SVS Pce B	SVS Pce B
1988	Liberec	Racek Pce	Racek Pce
1989	Liberec	Březolupy	Chabařovice
1990	Liberec	Březolupy	Březolupy
	1.liga
1991	Plzeň
1992	Markéta Pha
1993	Březolupy
1994	Mšeno
1995	Markéta Pha
1996	Markéta Pha
1997	Chabařovice
1998	Racek Pce
1999	Markéta Pha
2000	Racek Pce
2001	ZP Svitavy
2002	Slaný II
2003	ZP Svitavy
2004	Pardubice 2
2005	Pardubice 2
2006	Mšeno
3čl. družstva
2007	Liberec
2008	Markéta Pha
2009	Březolupy
přebor
2010	Březolupy

1. liga 2011:
Prvoligové závody letos přinášejí nový rozpis. Utkání se bude skládat z dvaceti rozjížděk. Souboje dvojic přibližují soutěž extralize, avšak na rozdíl od ní, se závodníci nebudou střídat, ale pár bude stejný od začátku až do konce. Změnit ho může jedině zásah manažera.

Každý závodník totiž může absolvovat jednu jízdu navíc za jiného svého kolegu a to nezávisle na pořadí v průběžné klasifikaci. Pro ostatní strategické taktizování jsou klíčové rozjížďky s čísly pět, deset a patnáct, kdy mají všechny startující týmy za sebou stejný počet startů.

Pokud po nich tým ztrácí šest bodů, má jeho kouč možnost použít taktickou rezervu v další následující jízdě svého družstva. Přitom musí mít na paměti, že každého závodníka může takto zmobilizovat pouze jednou, a že nikdo nesmí vyjet na ovál více než šestkrát.

Již pozítří na pražské Markétě uvidíme, zda novinka nadchne. Vyrovnané sestavy dozajista slibují skvělý boj. Avšak na druhou stranu signalizují, že kluby budou v rámci výsledku preferovat co nejsilnější sestavy na úkor pravidelného závodění pro začínající borce a závodníky výkonnostního středu. Ruku v ruce s redukovaným přeborem jednotlivců může jít o krok zpátky, protože v první lize nemůže startovat každý, kdo projeví zájem.

Soupisky účastníků soutěže 1. liga – Přebor ČR družstev:

PK Plzeň:
HÁDEK Daniel	05. 05. 1996
HÁDEK Michael	08. 05. 1990
HOLUB Jan	07. 08. 1991
IRMIŠ František	22. 08. 1987
SIMOTA Zdeněk	04. 05. 1985
WOLFF Richard	12. 06. 1976
AK Březolupy:
GAVENDA Martin	26. 01. 1988
ČEJKA Roman	27. 08. 1993
DUDEK Michal	20. 09. 1990
MÁLEK Martin	21. 08. 1985
ONDRAŠÍK Pavel	10. 12. 1975
AMK Zlatá Přilba Pardubice:
JÚZA Tomáš	28. 05. 1983
MILÍK Václav	22. 05. 1993
OTRUBA Jaromír	19. 01. 1976
PETRÁK Jaroslav	05. 02. 1973
SUCHÁNEK Tomáš	07. 04. 1984
ŠTĚROVSKÝ David	30. 06. 1996
ŠTICHAUER Hynek	17. 06. 1987
VELINSKÝ Luboš	24. 05. 1987
VIDNER René	31. 08. 1993
AK Markéta Praha:
BRUMMER Jiří	06. 06. 1993
FENCL Jakub	11. 03. 1992
FRANC Josef	18. 01. 1979
HINNER Dominik	19. 12. 1995
HLADKÝ Jaroslav	03. 05. 1994
HOLUB Zdeněk	19. 02. 1996
PUČKO Pavol	30. 06. 1991
SCHNEIDERWIND Zdeněk	13. 01. 1962
SCHNEIDERWIND Zdeněk ml.	29. 09. 1989
ŠKURLA Michal	09. 06. 1996
VEVERKA Ondřej	07. 12. 1992
VRBA Zdeněk	29. 03. 1995
Grepl PDK Mšeno:
ČERMÁK Marek	26. 02. 1995
ČERMÁK Milan	11. 01. 1994
JAROŠ Jan	11. 11. 1984
KALINA Vladimír	17. 04. 1967
KLEIN Michal	11. 07. 1991
LIEBEZEIT František	11. 12. 1968
POUZNAR Stanislav	06. 02. 1994
SMETANA Ondřej	02. 05. 1995
ŠITERA Filip	18. 04. 1988
TOPINKA Tomáš	05. 06. 1974