AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 25. září
Druhý finálový díl českého individuálního šampionátu v Plzni nabídl podobný scénář jako loňské vyvrcholení ve Mšeně. Václav Milík vystoupil do závodu klíčovým triumfem v rozjížďce s číslem dvě, v níž nechal za sebou své úhlavní konkurenty v boji o titul Aleše Drymla a Tomáše Suchánka. Další vítězství přidal v páté jízdě, v níž vrcholil vlažnější úvod Josefa France. Pražan nakonec mohutným finišem zachránil bronz. Václav Milík se své jediné porážky dočkal v rozjížďce s číslem deset od Martina Málka. Vyhrál sice závod, avšak by Aleš Dryml ztratil ještě body s Josefem Francem a Eduardem Krčmářem, musel stejně jako loni do rozjezdu. V něm se však starší bratr jeho tehdejšího rivala pekelně soustředil na startu, jehož brilantní provedení stálo u jeho návratu na trůn po dvou letech.

Rozdílné cesty vyzývatelů leadera průběžné klasifikace
Finálová startovní listina nikdy není definitivní. Dneska jsme se o tom přesvědčili v míře více než vrchovaté. Nejprve se omluvil Zdeněk Holub, který se rozhodl nezatěžovat svou zraněnou nohu před světovým finále juniorských družstev. Nakonec nedorazil ani Hynek Štichauer, jehož stihla viróza. Včera večer měl teplotu a nebylo mu dobře, takže omluvenka byla jediným rozumným řešením.

Nechybělo málo a vyvrcholení šampionátu se stejně jako před rokem ve Mšeně muselo obejít bez Aleše Drymla. Jeho nabitý program jej v neděli zastihnul v baltském přístavu Gdaňsk, kam jeho Grudziadz dorazil k poslednímu utkání finálové části první polské ligy.

„Dva slušný starty, ale dva kontakty a dva pády,“ vystihl Aleš Dryml v kostce podstatu svého účinkování. „Podruhý jsem byl o půl motorky vpředu. Sundali mě, motorka přilítla a majzla mě do kotníku. Dráha v Gdaňsku byla docela ostřejší, cejtil jsem, že nemůžu týmu pomoct a radši jsem odstoupil. V pondělí jsem nechodil, ale nechtěl jsem to odvolat jako loni. Až v úterý jsem si řek‘, že musím udělat pět dobrejch‘ startů.“

První příležitost měl pardubický kapitán už v rozjížďce s číslem dvě. Než se vydal na startovní rošt, vrátil se Filip Šitera do depa jako vítěz rozjížďky s číslem jedna. Mšeňák v ní jednoznačně odkázal Ondřeje Smetanu, Martina Málka a Michala Škurlu za svá záda, což stylem svého charakteristického humoru komentoval, že má nyní víc bodů než z celého prvního finále v Divišově.

Druhá jízda však jiskřila ambicemi napovědět mnohé o obsazení stupňů vítězů v závěrečné klasifikaci. Omluveného Zdeňka Holuba zastoupil Daniel Hádek, avšak po boku Aleše Drymla stanuli Václav Milík a Tomáš Suchánek.

Václav Milík se od startovního roštu ještě jednou otočil kvůli zamlženým brýlím, ale vrátil se včas. Když páska letěla vzhůru, vystřelil dopředu jako blesk. Aleš Dryml hned za ním musel svádět duel s Tomášem Suchánkem, avšak na protilehlou rovinku vyjel před svým klubovým kolegou.

Václav Milík projel vítězně pod šachovnicovou vlajkou, aby se v celkové klasifikaci šampionátu posunul už o jeden bod za Aleše Drymla. Zato Josef Franc, jenž se s pardubickým juniorem dělil o druhou příčku po divišovském závodě, se místo útoku na titul musel spíše soustředit na obhajobu bronzu.

Start třetí jízdy totiž nejlépe vystihl Michal Dudek. V prvním oblouku ho zvenčí vystřídal Roman Čejka, avšak Josef Franc se před oba Slaňáky nedostal, ani kdyby rozkousal řidítka. Pakliže si myslel, že hůř už nemůže být, hned rozjížďka s číslem pět ho přesvědčila o opaku.

Dopředu vypálil Václav Milík. Pražan útočil po venku úvodního oblouku, jenže po vzájemném kontaktu klesl na poslední příčku. „Dal mi babu,“ komentoval Josef Franc svůj souboj s Pardubičanem. „Na upadnutí to nebylo, tak jsem dojel poslední.“ V té chvíli měl na straně svých aktiv jediný bod.

Návrat šampionátu na konec Divišova
Naproti tomu Václav Milík zůstával na čele aktuální klasifikace dnešního závodu osamocen, avšak za jeho zády se vyrojil celý houf pětibodových. Jako první se do jejich řady postavil Eduard Krčmář. Matěj Kůs se možná v rozjížďce s číslem čtyři užuž domníval, že má slánského juniora z krku, když ho vyřešil v úvodním výjezdu.

Avšak Eduard Krčmář udeřil na konci poslední zatáčky a do cíle dosprintoval o chvilku dříve. A nyní v páté jízdě profitoval z patálií Josefa France a skončil druhý. V rozjížďce s číslem šest se na pětibodovou úroveň posunul i Aleš Dryml. Zpočátku byl před ním Matěj Kůs, ale pardubický kapitán ho objel v první zatáčce. Martin Málek, který před startem skočil na druhý motocykl, si jej vzal za vzor. Avšak druhou příčku opustil, když v úvodním oblouku třetího okruhu upadl.

Sedmou jízdu vyhrál Jan Holub stylem start – cíl, ale druhý Filip Šitera před sebe nepustil Jaroslava Petráka a také se mohl po dvou sériích chlubit pěti body stejně jako Roman Čejka. V rozjížďce s číslem osm skončil druhý, když se celá čtyři kola díval na výfuk Tomáše Suchánka. Vyhlídku si mohl ještě prodloužit, jelikož Pardubičan přehlédl šachovnicovou vlajku a dopřál si ještě jeden okruh navíc.

Aleš Dryml na výzvu Václava Milíka odpověděl velkým sólem v rozjížďce s číslem devět. V ní se větší díl pozornosti upíral přece jenom za jeho záda. Martin Gavenda zachránil druhé místo, když v prvním výjezdu vyhnal útočícího Michal Škurlu daleko na venek. O pár minut po svém vítězství se Aleš Dryml startující s motory svého bratra Lukáše ocitnul ve stejném postavení, v jakém opouštěl Divišov.

Mohl za to svým způsobem Martin Málek, v němž konečně bouchly saze, a v rozjížďce s číslem deset si nenechal do vedení vůbec kecat. Václav Milík zůstal v první zatáčce přilepený na vnitřní čáře, takže na protilehlou rovinku vyjel jako druhý Roman Čejka. Pardubičan se ale nechtěl s daným stavem smířit a rozhodující fázi své ofenzívy si naplánoval do třetího okruhu.

V jeho druhé zatáčce naznačil nájezd vnějškem, aby se vmžiku přesunul na opačnou stranu a spodkem se posunul před Romana Čejku. V průběžné klasifikaci dnešního závodu se rázem dělil o vedení s Alešem Drymlem, jenže v součtu obou závodů ztrácel opět dva body.

V rozjížďce s číslem jedenáct vývojem závodu zamotal Josef Franc, jemuž se napotřetí podařilo zahrát zvučné sólo. Matěj Kůs však odsoudil Tomáše Suchánka k jedinému bodu, by musel čelit několika nájezdům, od nichž si Pardubičan bezesporu sliboval mnohem více. A na samotný konec série sebral Michal Dudek vítr z plachet Eduarda Krčmáře. „Natáhla mě díra a pak už to nešlo dohnat,“ vysvětloval Eduard Krčmář, proč byl v cíli jako vítěz jeho klubový kolega.

Paralely s loňským Mšenem skončily hned po startu rozjezdu
Avšak slánský junior se záhy začal opět zvedat k nebetyčným výšinám. V rozjížďce s číslem čtrnáct odvedl Tomáše Suchánka. A by se Pardubičan mohl přetrhnout ve svém ofenzivním úsilí, dopředu se posunout nedokázal. Vidina pódia a už dnešního nebo v závěrečné klasifikaci se mu začala vzdalovat.

Naproti tomu Václav Milík ani zdaleka nestáhnul roletu svému krámu s nápisem mistr republiky na vývěsním štítě. Do první zatáčky rozjížďky s číslem patnáct mířil za Martinem Gavendou, avšak na protilehlé rovince už udával tempo sám. Voda na jeho mlýn se nahrnula i z šestnácté jízdy.

Aleš Dryml v ní měl rychlou reakci na pohyb pásky, avšak v nájezdu do první zatáčky se jako rychlejší ukázal Josef Franc. Pardubičanův náskok na čele celkové klasifikace zhubl opět na jeden bod a konstrukci konečného pořadí měla zbudovat až závěrečná série jízd.

Tomáš Suchánek se na poslední chvíli vydal zachraňovat bronz a v rozjížďce s číslem sedmnáct řádil jako černá ruka. Avšak hned vzápětí jej přeskočil Josef Franc. Pražan v osmnácté jízdě perfektně odstartoval. A když v první zatáčce upadl Martin Gavenda a Daniel Hádek šel k zemi raději také, svůj startovní manévr zopakoval.

V celkové klasifikaci měl rázem o bod více než Tomáš Suchánek, přes nějž se nakonec dostal i Eduard Krčmář. Slánský junior v devatenácté jízdě celá čtyři kola za sebou vodil Aleše Drymla. Díky svému třetímu triumfu se mohl chystat na cestu na pódium. Na pomocná kritéria sebral čtvrté místo v šampionátu Tomáši Suchánkovi. A snad aby toho nebylo málo, postaral se o dramatickou koncovku.

Pakliže by Václav Milík proměnil svůj poslední start ve vítězství srovnal by krok s Alešem Drymlem a o titul by musel být vypsán rozjezd. Vývoj rozjížďky s číslem dvacet však zpočátku podobnému scénáři neodpovídal. Na čele jezdil Matěj Kůs a pardubický junior se přes něho nemohl dostat. Avšak ve druhém kole opustil v první zatáčce vnitřní stopu a po vnějšku Pražanovi vedoucí pozici sebral.

Stejně jako loni ve Mšeně se mohl chystat na rozjezd, na jehož vítěze čekal v cíli trůn s mistrovskou korunou. Tehdy mu vyšel start a Lukáš Dryml se před něho nedokázal probít. Dneska mu ovšem něco podobného přichystal jeho starší bratr Aleš. Ještě před nájezdem do první zatáčky byl dokonalým pánem situace. A protože neudělal sebemenší chybičku, stejně rychlý Václav Milík ho nemohl ohrozit.

Hlasy z depa
„Dnešní závod se mi popravdě moc nepoved‘,“ nezastíral Aleš Dryml, že se z nástupu vracel s většími ambicemi. „Pět podprůměrnejch‘ startů a to jsem chtěl dělat pět luxusních. Dráha byla nakonec docela slušná, ale nemohli jsme vychytat nastavení motorky. Jednu jízdu jsme se trefili do rychlosti, ale start nebyl perfektní. Poslední start ze čtyřky byl dost špatnej‘, tak jsme s bráchou, tátou a klukama vymejšleli nastavení na rozjezd. Věděl jsem, že potřebuju odstartovat. Zkusil jsem si start a viděl, že je to špatně, šel jsem na druhou motorku. Start nebyl perfektní, ale v nájezdu do první zatáčky jsem tam byl. To byla jediná jízda, kde jsem jel dobře. Bylo to mým zdravotním stavem. Houpáky v prvním nájezdu nebyly optimální na můj kotník. Jsem podruhý mistr, spokojenost, je to taková malá, hodně malá záplata za letošní sezónu. Hlavně v mistrovství Evropy jsem nečekal, že budu tak vzadu. Do Grand Prix jsem se vrátil poprvý od roku 2004. Když nejdou starty, člověk ztrácí pozice rychle.“

„Závěr byl jinej‘ než loni,“ připomněl si Václav Milík loňský rozjezd o mistra, který vyhrál. „Vybral jsem si dobrou startovní pozici. Aleš se připravoval dýl. Potily se mi brejle, vrátil jsem se a on už byl připravenej‘. Já si najel do špatný koleje. Pak je těžký předjet dobrýho závodníka od startu. Byli jsme stejně rychlí, nešlo ho dohnat ani předjet. Mám vztek, že bych ti ten notes nejradši sněd‘. Dva body ztráty z Divišova byly znát, ale loni byla ztráta větší. Posral jsem to s Martinem Málkem, to bylo celý. Kdybych to neprosral, žádnej‘ rozjezd nebyl. Ale jdeme dál!“

„Dobrý, bylo to super,“ jásal Eduard Krčmář nad svým nejlepším umístěním v mistrovství republiky jednotlivců vůbec. „Akorát mě štve ten bod s Dudu. Natáhla mě díra a pak už to nešlo dohnat. Měl jsem radost, že jsem porazil Matěje a Aleše. Jsem spokojenej‘, šly mi starty, motorky šlapaly. Po tý blbý sezóně letos jsem spokojenej‘.“

„Po tom letošním trápení se za třetí místo nemusím vůbec stydět,“ svěřoval se Josef Franc. „Jsem zklamanej‘, ale nemusím se stydět. V první jízdy byly technický problémy, ve druhé ta nula byla závodní. Milíček mi dal v první zatáčce babu, na upadnutí to nebylo, tak jsem byl čtvrtej‘. Příští rok se líp připravíme. Máme se co ohánět na příští rok.“

„Na hovno,“ vystihl své pocity Tomáš Suchánek. „Žádný zlepšení od loňska, žádnej‘ výsledek. Starty se nedařily, kdysi jsem je uměl, ale dnes mi vyšel až v poslední jízdě. Starty byl dneska můj problém.“

„Docela to šlo, myslím,“ uvažoval Roman Čejka. „Jsem spokojenej‘. Udělal jsem dost bodů oproti prvnímu závodu v Divišově. To je jako nebe a dudy. Investoval jsem do motoru a do spojky. To je hrozně znát. Akorát se budu muset naučit s tím pracovat. A doufám, že to půjde dopředu víc a víc. Teď mě čeká víkend v Pardubicích, jsem připravenej‘, jak jsem nejlíp moh‘. A doufám, že to bude super.“

„Šlo to zezhora dolů,“ bilancoval Filip Šitera. „Ale o tři sta padesát procent lepší než v Divišově. Pak jsem nemoh‘ odjet, nepředjíždělo se. Když vezmu celou svou sezónu, nejsem spokojenej‘, ale nebylo to nejhorší.“

Poznámka: Zdeněk Holub nestartoval kvůli zranění, Hynek Štichauer vinou nemoci

Konečné pořadí seriálu:

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout