SWC – srpen 2005
úvod srpna byl ve znamení boje osmi národních týmů o světový pohár družstev. Pátý ročník tohoto klání pod taktovkou BSI navazujícího na letitou tradici světového šampionátu družstev přišel s významnou novinkou. O uspořádání čtyř podniků se rozdělily hned tři země, zatímco v letech 2001 – 2004 se jezdilo vždy jen v jednom státě. Pojďme se ještě jednou souhrnně podívat na světový pohár 2005.


Britské vítězství na domácí půdě
Tvá země tě potřebuje. Toto heslo používala britská armáda na nábor dobrovolníků pro bojiště první světové války. Slogan byl výmluvně doplněn o postavu důstojníka, který mířil prstem přímo na čtenáře. Něco podobného použila londýnská BSI o téměř devadesát let později. Místo vojáka věak v marketingové akci figuroval Neil Middleditch, manažer britského národního týmu. A záměrem nebyl zisk nových rekrutů, nýbrž nalákání diváků do ochozů stadiónu ve Swindonu.

Tady se totiž britský tým střetnul s Dány, Rusy a našimi borci v prvním závodě letosního světového poháru družstev. A oslabený výběr Neila Middleditche skutečně zvítězil, když porazil namotivované Dány 59:54.

Britové byli permanentně v čele už od rozjížďky s číslem tři. Nikdy už nepustili vedení z rukou, by se jim ho Dánové usilovně pokoušeli sebrat. Dostali se dokonce na rozdíl dvou bodů, když Hans N. Andersen v roli žolíka vyhrál šestnáctou jízdu.

Domácí tisk tak vychvaloval svůj tým doslova do nebes. Bez zraněných es Marka Lorama a Davida Norrise se situace britských lvů zdála beznadějnou. Nicméně velice slušně se prezentovali mladí Simon Stead a Chris Harris, kteří inkasovali po dvanácti bodech. Simon Stead dokonce neváhal přerušit svou dovolenou na Tenerife a vrátit se do zmoklé Anglie, aby nahradil Marka Lorama.

Absolutorium si však zasloužil Lee Richardson. Během sobotního utkání v Eastbourne, kde jeho Swindon prohrál s domácími, jej začal trápit žaludek. I když se cítil mizerně, místo léčby v posteli nastoupil s Union Jackem na vestě. A na vítězství svého týmu se podílel patnácti body, tedy největší měrou z pětice Britů.
Připočtěme konzistentní výkony Scotta Nichollse a Joe Screena, které nezlomily úvodní problémy s motory, a vyjde nám, proč Britové vyhráli třináct z pětadvaceti jízd a devětkrát skončili druzí. Joe Screen ke všemu triumfoval v rozjížďce s číslem třináct. Ve chvílích, kdy d隝 začal ze záludné dráhy dělat nepředvídatelnou, se do čela probíjel ze zadních pozic.

„Od kluků to byl skvělý výkon,“ nešetřil slovy chvály Mark Loram, který se závodu zúčastnil jako divák. „Z výsledku jsem doslova nadšený. Dánové sice byli favorité, ovšem Chris Harris a Simon Stead byli úžasní. A Lee Richardson ve svém stavu odvedl skutečné maximum.“

Dánové doplatili na smůlu, když Hans N. Andersen byl vyloučen za hromadný pád ve třetí jízdě a Charlie Gjedde za sporný moment v jízdě šest, když jej objížděl Sergej Darkin. „Zdálo se, že bojujeme jak proti britskému týmu, tak i rozhodčímu,“ nechal se po závodě slyšet Jan Staechmann, dánský kouč. „Ale snad naše účast v poslední šanci nebude na škodu. Přinese nám totiž závod navíc na dráze, kde se později pojede finále.“

Češi a Rusové sváděli svůj vlastní soukromý duel o doprovod Dánů do závodu poslední šance Po dvacáté jízdě byli naši o jediný bod před Rusy. Ale šikovné nasazený Aleš Dryml, který v rozjížďce s číslem dvacet dva nahradil v roli žolíka svého bratra Lukáše, stál na počátku zvratu. Zvítězil a vzápětí jeho vítězného příkladu následoval rovněž Tomáš Topinka, který porazil Simona Steada. Rusové se nestačili vzpamatovat a byli venku.

Nevídaně vyrovnaný finiš
O dva dny později po Britech se dalšími známými finalisty stali Švédové. Na své domácí dráze v Eskilstuně viděli diváci jeden z nejdramatičtějších závěrů závodů světového šampionátu družstev. Když suverén letošní Grand Prix Tony Rickardsson v rozjížďce s číslem dvacet čtyři oslavil své třetí vítězství večera, vedli obhájci titulu o čtyři body před Australany a šest před Poláky.

Polský tým však nasadil svého žolíka až do úplně závěrečné jízdy dne. A Tomasz Gollob se díky dvojité porci bodů téměř postaral o senzační zvrat. Peter Karlsson překvapivě zůstal vzadu za německým kapitánem Martinem Smolinskim. A Tomasz Gollob sváděl nervy drásající podívanou s Australanem Leighem Adamsem. Festival předjíždění skončil až na cílové čáře, kterou o půl předního kola protnul dříve Australan.

Kdyby byl Tomasz Gollob vyhrál, Polsko by vyrovnalo švédský bodový zisk. Následoval by naprosto nečekaný rozjezd. Místo toho však vítězství pro Leigha Adamse udrželo Švédy na čele. Austrálie měla o pouhý bod méně, Polsko o dva. „Předvedli jsme skvělý týmový výkon,“ komentoval závod Mats Olsson, kouč domácích. „A je určitě mnohem lepší kvalifikovat se přímo do finále. Alespoň pro moje srdce určitě.“ A Tony Rickadsson žertoval: „Všichni dlužíme Leighovi pivo, takže dnes bude určitě mít skvělý večer.“

Přitom nejlepší úvod zažili Poláci s triumfy v rozjížďkách číslo dva, tři, čtyři a pět. Vedli už o pět bodů před Švédy, kteří dojeli čtyřikrát po sobě na druhém místě. Austrálie byla o další dva body pozadu. Nicméně Švédové začali postupně snižovat svůj deficit. Do hry se zapojili i Australané. Jason Crump v úloze jokera vyhrál jedenáctou jízdu a vzápětí mával vlajkou i Adam Shields. Všechny tři týmy tak dělil jediný bod.

Špatný osud Poláků se začal naplňovat v osmnácté jízdě. Rune Holta sevřený mezi Ryana Sullivana a Petera Karlssona upadl v první zatáčce a byl vyloučen. Švédové byli rázem v čele, poprvé ten večer. I když se červenobílí zásluhou triumfu Tomasze Golloba v rozjížďce s číslem dvacet vrátili do čela, v prvním kole dvaadvacáté jízdy vše zvrátila porucha Piotra Protasiewicze.

Rune Holta dojel až třetí za Andreasem Jonssonem a Adamem Shieldsem v jízdě 23. Vzápětí Tony Rickardsson vyučil Jaroslawa Hampela už v první zatáčce. A o skvělém vyvrcholení už byla řeč.

Zcela mimo mísu se ocitli Němci. Mladíkům v jejich barvách trvalo devět jízd, než získali svůj první bod. A i když se postupně lepšili, jejich pětibodový zisk byl historickým minimem ve finálové části světového poháru. Ukrajina však drží ještě horší rekord. V roce 2001 v kvalifikačním kole v Lublani vyjeli jediný bod.

Žádná poslední šance pro Čechy
Poslední šanci na Olympijském stadiónu ve Wroclawi dominovali Poláci. Po vítězství v šestnácti z pětadvaceti rozjížděk nahromadili udivujících 63 bodů. Dánsko skončilo druhé se 48, o osmnáct bodů před Austrálií. Protinožci byli silně handicapováni absencí světového šampióna Jasona Crumpa, jenž nestartoval kvůli nemocnému žaludku. Bohužel naši borci nestačili a dokázali nasbírat jen pouhých šestnáct bodů.

Krok Szczepana Bukowskéo, manažera národní sestavy červenobílých, povolat na místo Krzysztofa Kasprzaka Grzegorze Walaska se ukázal jako nadmíru povedený. Někdejší účastník Grand Prix totiž dokázal zkompletovat patnáctibodové maximum. Rovněž Tomasz Gollob se prezentoval ve skvělé formě. Ztratil pouze jediný bod, který mu v rozjížďce s číslem šestnáct sebral takticky nasazený Nicki Pedersen.

Po dvanácti bodech dodali Rune Holta i Piotr Protasiewicz, který řekl: „Milujeme závodění ve Wroclawi. Dnes to byl výsledek skvělé práce celého týmu. Víme, že sobotní finále bude mnohem těžší,, ale budeme se ze všech sil snažit zopakovat dnešní výsledek.“

Poláci se rychle ujali vedení, když vyhráli všech pět úvodních jízd. Také Dánové si rázně řekli o postup, když po devíti rozjížďkách vedli před Australany už o osm bodů. Jenže při svých dalších pěti účinkováních Austrálie předčila Dánsko v poměru 14:4. Leigh Adams totiž dvakrát vyhrál. Nejprve v jedenácté a pak i jako žolík ve třinácté jízdě. A hned nato i Adam Shields udržel za svými zády Nickiho Pedersena a skončil druhý za Grzegorzem Walasekem.

Protinožci stáhli Dány až na rozdíl dvou bodů. Jenže absence Jasona Crumpa se ukázala jako příliš velká nevýhoda. Dánové se postupně vzpamatovali a Nicki Pedersen předvedl skvělou obrannou jízdu před dotírajícím Tomaszem Gollobem v rozjížďce s číslem šestnáct. Dánové pak definitivně zabili australské naděje, když žolík Hans N. Andersen vyhrál dvacátou jízdu.

Sladká pomsta Poláků
O dva dny po svém vítězství v poslední šanci byli Poláci na své domácí půdě ve Wroclawi korunováni za světové šampióny po zdrcujícím vítězství před zraky diváků v ochozech nabitého Olympijského stadiónu.

V Eskilstuně vyšouchli reprezentanty bílé orlice z přímé účasti ve finále Švédové. To bylo v úterý a v sobotu si Poláci vychutnali sladkou pomstu. Náskokem osmadvaceti bodů sebrali úřadujícím mistrům titul a učinili přítrž také jejich ambicím na hattrick ve světovém poháru. Na Švédy se tlačili Dánové, aby nakonec zaostali o pouhé tři body. Britové skončili čtvrtí, avšak stupně vítězů jim nebyly zas až tolik vzdálené.

Britský počátek byl vskutku prachmizerný. Z prvních pěti jízd měli jen pouhopouhé tři body. Pak však Lee Richardson zvítězil v šesté jízdě, by začínal hodně vzadu. A hned nato Scott Nicholls porazil Tony Rickardssona. Britský tým se tak stahoval na třetí příčku před Dánsko.

V této fázi přišly Polákům a Švédům pouze čtyři body. Nicméně výběr hostitelské země napnul všechny své síly a mezi rozjížďkami s čísly deset až čtrnáct inkasoval pět triumfů v řadě. První z nich
zaznamenal Tomasz Gollob. Ten popřel veškerou logiku, když se v nájezdu do první zatáčky doslova vyšplhal na zadek motocyklu Simona Steada. Nejenže se dokázal udržet v sedle, ale navíc Angličana předjel. Ten se přitom propadl v poslední zatáčce až za Kennetha Bjerre.

Britové v šesti jízdách získali jen dva body. Jejich smůla vyvrcholila ve třinácté jízdě, když Scott Nicholls kvůli poruše nebodoval v roli žolíka. Lee Richardson, který vyhrál čtyři ze svých šesti rozjížděk, v patnácté jízdě porazil Tomasze Golloba. Jenže triumfy v jízádch 18, 19 a 20 korunovaly Poláky na mistry světa, poprvé od Diedenbergenu 1996.

Nicméně jejich vítězná série nebrala konce. V závěrečné pětině dotáhli k výhře čtyři z pěti jízd. Celkově jich vyhráli šestnáct z pětadvaceti a každý z polských jezdců se mohl pochlubit dvouciferným skóre. „Od našeho posledního triumfu už uplynula dlouhá doba,“ nechal se slyšet Tomasz Gollob. „A já jsem šastný nejen kvůli našemu týmu, ale i pro všechny fanoušky a celé Polsko.“

Švédské stříbro bylo v ohrožení Dánů, když Tony Rickardsson dojel v rozjížďce s číslem dvacet tři potřetí poslední. Dánsko tak nastupovalo do poslední jízdy s minimálním jednobodovým náskokem na své skandinávské sousedy. Jenže Andreas Jonsson nenechal nic náhodě. A dojel druhý, když Scott Nicholls navíc udržel Hanse N. Andersena vzadu.

Světový pohár družstev 2005:

	Swindon	Eskilstuna	Wroclaw	Wroclaw
	závod 1	závod 2	race off	finále
1. Polsko		3.	1.	1.
Tomasz Gollob		14	14	14
Jaroslaw Hampel		12	10	13
Rune Holta		8	12	12
Piotr Protasiewicz		8	12	13
Krzysztof Kasprzak		7	NS	NS
Grzegorz Walasek		NS	15	10
2. Švédsko		1.		2.
Tony Rickardsson		13		7
Andreas Jonsson		12		12
Antonio Lindbäck		9		7
Fredrik Lindgren		9		4
Peter Karlsson		8		4
3. Dánsko	2.		2.	3.
Hans N. Andersen	13		15	9
Bjarne Pedersen	12		5	5
Nicki Pedersen	12		14	6
Niels Kristian Iversen	10		9	4
Charlie Gjedde	7		NS	NS
Kenneth Bjerre	NS		5	7
4. Velká Británie	1.			4.
Lee Richardsson	15			12
Scott Nicholls	12			6
Chris Harris	12			2
Simon Stead	12			6
Joe Screen	8			1
5. Austrálie		2.	3.
Jason Crump		14	NS
Leigh Adams		13	15
Adam Shields		9	5
Ryan Sullivan		8	5
Davey Watt		6	1
Steve Johnston		NS	4
6. Česká republika	3.		4.
Aleš Dryml	12		4
Tomáš Topinka	7		0
Tomáš Suchánek	3		1
Lukáš Dryml	2		7
Adrian Rymel	2		4
7. Rusko	4.
Renat Gafurov	6
Sergej Darkin	5
Semen Vlasov	2
Denis Gizatulin	2
Oleg Kurguskin	2
8. Německo		4.
Martin Smolinski		2
Mathias Schultz		2
Thomas Stange		1
Christian Hefenbrock		0
Rene Schäfer		0

Foto: Pavel Fišer