Pardubice – 9. prosince
Bez plochodrážního potěru by žádný klub neměl budoucnost. Ideální pro jeho výchovu je malá dráha. V Pardubicích není, jenže v poslední době jí hodně suplovaly Kostěnice. Všichni z východočeských mladíků se okolo železniční trati proháněli. Luboš Hromádka jakbysmet, byť pětistovku osedlá až v přespříští sezóně.

 

Kostěnický debut

Když máte tatínka fanouška sportu levých zatáček, který navíc neváhá v depu přiložit své šikovné ruce k dílu v boxu Vladimíra Višvádera a dalších, není vaše vlastní cesta za řidítka křivolaká. „Chodil jsem s ním na závody, dělal mechanika,“ souhlasí hrdina našeho vyprávění. „Jednou jsme jeli do Kostěnic a tam jsem si to poprvý zkusil. Byl to trénink, neměl jsem ještě svoji motorku, půjčil jsem si ji od Pepy Novotnýho.“

Když se záhy poté v srpnu 2020 konal Srandamač, bylo o dalšího závodníka postarané. „Jel jsem na benzínový Shupě, kterou jsme koupili,“ přibližuje svůj debut. „Závody byly dobrý, moc se mi líbily. Poprvé jsem jel i smykem.“

Bylo rozhodnuto, tohle plochá dráha byla pro mladého chlapce správnou volbou. „Chtěl jsem pokračovat,“ souhlasí. „Líbilo se mi to. A tak nebylo co řešit.“

 

Z hor na pražský miniovál

Ale bohužel bylo. V říjnu 2020 se země opět vrátila k nouzovému stavu. Opatření byla vskutku drakonická. Během zimy se muselo zapomenout i na cesty mimo hranice obce, natož pak plochodrážní závody.

„Všechno bylo takový omezený,“ vzpomene si Luboš Hromádka. „Nedalo se závodit. Jenom jsme trénovali v Kostěnicích. Pomáhalo to, když zimní přestávka byla hodně dlouhá.“

Ostrý debut proto musel čekat až do dvacátého května jednadvacátého roku, když na malé Markétě startoval PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Do Prahy jsem se těšil hrozně moc,“ dozvídáme se. „Táta mi to oznámil, když jsem zrovna byl s mamkou a babičkou někde na horách. Vrátil jsem se a hned jsme vyrazili.“

 

Malý ovál, velký, žádný rozdíl

Tehdy se Luboš Hromádka dostal do finále D, v němž skončil druhý za vítězným Štěpánem Ševčíkem a před Mariánem Jiroutem. „Praha byla něco jinýho než v Kostkách,“ dozvídáme se. „Dráha podstatně menší. A mantinely. Byla i trochu stresu před závodem, ale bylo to nakonec dobrý, v déčku jsem dobře odstartoval a druhý místo si udržel.“

V první sezóně si žádné přehnané ambice nekladl. „Byly to začátky,“ přemítá. „Abych se rozkoukal a rozjezdil se. A zkusil jsem si i jiný dráhy než Kostěnice. Nejlepší, co mám rád, je momentálně malá v Chabařovicích. Velkou mám rád Prahu nebo Plzeň, tam mi to vyhovuje. A jaká je nejhorší, nejde říct. Dřív mně moc nevyhovovaly Mariánky, ale to se zlepšilo.“

Od samého počátku svého závodění nedělal Luboš Hromádka rozdíl mezi krátkým a dlouhým oválem. „Nedělalo mi problém je střídat,“ říká. „Je mi to jedno, mám rád obojí. V začátcích jsem se bál spíš na malejch drahách. Hlavně v Praze, že tam jsou mantinely. Ale to už se zlepšilo.“

 

Jde se nahoru

Loni se už Luboš Hromádka mezi kolibříky slušně etabloval. Jeho jméno najdeme na pátém řádku závěrečných výsledků v obou šampionátech republiky. V poháru o jeden níž. A především v květnu v Chabařovicích přišlo první pódium při Mini Cupu, které na severočeském ovále zopakoval ještě v říjnu.

„Loni to už bylo zajímavější,“ líčí. „Víc jsem se rozjezdil. Bylo to jiný, takový lepší. Chtělo to trénovat a závodit. Už se začínalo od března a závodů bylo dost. Byla první bedna v Chabařovicích.  Přijel jsem s tím, že se mi tam nikdy nedařilo. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem jel dobře. Pocit byl dobrej. Pódium přišlo ještě jednou a při mistráku jsem prohrál rozjezd s Kájou Průšou o postup do finále.“

A jak hodnotí své výsledky z roku 2022? „Byl jsem spokojenej,“ odtuší. „Co si pamatuju, důležitá jízda byla v Praze se Štěpánkou. Šlo o to, kdo bude před kým, byl mezi námi rozdíl bod.  Z výjezdu jsem ji ve třetím kole podjel.“

 

K silnějším kubaturám

Letos by se dal předpokládat frontální útok na stupně vítězů.  „Ty bedny nevyšly…“ povzdechne si. „Strašnou smůlu jsem měl v Plzni. Jel jsem ve finále třetí. Najel jsem si moc na venek a upad‘. Smůla byla i v Liberci. Na Mini Cup jsem nedojel kvůli autu, na mistráku nestartoval. Nešlo mi řadit, zjistili jsme to před tréninkem.“

Věšet hlavu nebylo potřeba. „Letos přišlo hodně smůly,“ souhlasí. „Ale líbilo se mi jezdit. A závodit, hlavně závodit. Byl to kolotoč od března do října. Extra dlouhý cesty jsem dřív nemusel, ale teď, co závodím, je to hodně lepší. Jezdíme všude možně.“

Nyní se ale krajina pokryla haldami sněhu a to dokonce i v Pardubicích.  „Budeme jezdit na hory na běžky,“ plánuje Luboš Hromádka. „Připravovat se na sezónu jako po fyzický, tak technický stránce.  Od Pardubic jsme dostali dvěstěpadesátku, chtěl jsem vyšší kubaturu a to je jediný řešení, patnáct mi bude až v říjnu. Na pětikilu ale budu trénovat. Už jsem na něm jel a je to nesrovnatelný. Bylo to o hodně lepší, je to rychlejší. Jestli bude led, pojedu na něm i šroubky.“

 

 

---

Luboš Hromádka děkuje:

„Rozhodně tátovi a mamce, že mě podporovali. Vladovi Višváderovi a Martinu Kratochvílovi. A Eriku Tomkovi.“

---