Liberec – 1. dubna
Učednická plochodrážní léta, která odstartovala někdy v devatenáctém roce, jakoby skončila předloni. V červnu šla poprvé na pódium při plzeňském Mini Cupu. Ale co víc, v září byla třetí na malé Markétě v mistrovství republiky. Do poslední chvíle v něm bojovala o bronz se Štěpánem Melčem, který jí ho sebral až v závěru posledního mítinku v Chabařovicích. Co bylo, bylo, dnes je dnes, a že Štěpánka Nyklová nemá za sebou již první letošní závod, mohou okolnosti a nízký počet přihlášených na úvodní pohárový mítink v Praze.

Slzičky pod helmou

Na první bednu v životě asi člověk nezapomíná,“ přemítá Štěpánka Nyklová. „Ať už byla jakákoliv. Možná, že ta úplně první byla z Kostěnic. Tam jsme ale řádili na dráze s Davidem Hofmanem jen ve dvou. Takže za účast (smích). Plzeň mám ráda, jak malou, tak klasickou dráhu. Je tady hodně lidí, kteří mi jako holce fandí a dávají to patřičně najevo. I v depu za mnou chodí a povzbuzují mě. Málem jsem tam to první vytoužené áčko ani nestihla. V jízdě před tím mi vylítala vata z výfuku. Táta s tím měl, co dělat. Pomohli nám Melčovi, když nám půjčili celou jinou koncovku a táta ji vyměnil. Z druhé motorky bychom jí asi sundat nestihli.“

Ale bedna z českého šampionátu je přece jen bedna z českého šampionátu… „Ten mistrák 2022, který zmiňuješ, byl celkově taková tahanice se Štěpánem Melčem,“ vzpomíná. „První dva závody jsem skončila před ním, takže průběžně jsem si ho držela za sebou. Pak se to otočilo a za další dva závody mě dorovnal a možná i průběžně předběhl. Na ty dva rychlíky vepředu jsme neměli a ostatní se zase drželi za námi, takže jsme si neplánovaně vlastně vytvořili takovou dvojici, která se přetahovala mezi sebou. Tak jako Petr Marek s Karlem Průšou. Pak nám hodně do karet nahrála ta Praha, tady jsem při rovnosti bodů porazila v rozjezdu o třetí místo Luboše Hromádku a to mi hodně bodově pomohlo. To také vlastně pro mě byla svým způsobem první bedna. Ale tentokráte z velké dráhy. Musím ale říci, že Štěpán Melč v tomto závodě nestartoval. Stáhla jsem tedy jeho průběžný náskok a před posledním závodem jsem měla bod navíc.“

Ke stříbru zbýval jediný krůček. „Pak přišly ty poslední Chabařovice,“ usmívá se blonďaté děvče. „Štěpán měl první jízdy těžké a já mu utekla o další body. Pak ale přišli ty těžší soupeři na mě, já ztrácela a Štěpán to zase stáhl na svou stranu. V poslední jízdě se mělo mezi námi rozhodnout a já jsem to asi ani hlavou nezvládla. Už od startu jsem šla poslední, zatímco si Štěpán upaloval na druhém místě. Nakonec mě tedy o dva body porazil. Se slzami v očích jsem si z hlavy sundávala helmu.“

Rána v Liberci

Není divu, ztracenou medaili oplakávají i tvrdí plochodrážníci. „Takové byly mé pocity po závodech,“ upřesňuje Štěpánka Nyklová. „Pak to celé ze mě ale spadlo. Kdyby mi někdo na začátku sezóny řekl, že budu na jejím konci čtvrtá, brala bych to všemi deseti. Celý tento napínavý souboj o třetí místo byl ale daný tím, že tu Prahu Štěpán nejel. Pro mě ta naděje svitla jen díky těmto okolnostem. Takže poklona soupeři! Celkově, kdo tento seriál sledoval musel být spokojený s tím, co jsme všichni předváděli. O prvním a druhém místě v mistráku se rozhodlo až v předposlední jízdě sedmého závodu a o té třetí příčce až v jízdě poslední. Předcházely tomu tři měsíce práce.“

Sezónu 2022 ukončila dalším pódiem na konci seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup na Borech, což se dalo vysvětlit jako jasný vzkaz do dalšího roku. „No jo, zase ta Plzeň,“ neztrácí humor. „Jasně, že to měla být předzvěst pro příští sezónu. Hlavně jsem chtěla, aby kluci neměli klidnou zimu a měli nad čím přemýšlet.“

Kdyby snad zapomněli, Štěpánka Nyklová se na loňské Velikonoce připomněla další bednou ve Slaném a další vavříny na sebe nenechaly dlouho čekat. „Loňská sezóna byla dobrá,“ bere všechno šmahem. „Pravidelně jsem se držela vepředu. Třikrát jsem si jela ve finále pro brambory a buď vinou techniky nebo soupeřů jsem nakonec držela na bedně bronzový pohár. A to je přeci príma, ne? Škoda toho nezaviněného pádu v Liberci. Měla jsem našlápnuto a cílili jsme dlouhou dobu i přípravou právě na tento závod. Motory po generálce, fyzička namakaná, natrénováno a hlavně doma z pohledu bydliště a podpory v hledišti. Rodina a dokonce se přišel podívat i můj třídní učitel. Bohužel jsem v něm nedojela ani první jízdu a místo toho jsem se hnala městem s předností v jízdě pod modrým majákem až do liberecké nemocnice. Celé to znám jen z vyprávění.“

Kamarádství se projevuje

Další průběh loňské plochodrážní kampaně si ale Štěpánka Nyklová vybaví sama. „V Gdaňsku jsem nezklamala, ale ani nevynikla,“ uvádí. „Jednu jízdu jsem tam vyhrála. To už ale byly pro nás opravdové závody. Chtěla jsem víc a mířili jsme výš, ale nešlo to.  I přesto, že u nás hodně makáme, tak myslím, že je vidět, že nám ujíždí vlak v porovnání s výchovou a přípravou v ostatních zemích.“

Nechme ostatní země a podívejme se na tu naši, kde skončila třetí v šampionátech na klasické i krátké dráze, druhé v Mini Cupu. „Celkově třetí v obou mistrácích?,“ opáčí sama svou vlastní otázkou. „To víš, že jsem si šla ráda a s úsměvem na bednu pro medaili. Hlavně tady v Liberci v červenci, to bylo vyhlášení se vším všudy. To jsem byla šťastná. I to ale mělo své okolnosti. Hlavně neklasifikace Adamova éčka. Ten mě pravidelně nechával za sebou. Taktéž celkové druhé místo v poháru se nám otevřelo až po vzniklé díře Petrovým odchodem. Tady jsme si ale na třetí příčku troufali.“

I přes úspěchy zůstalo memento z květnového Liberce. „S ohledem na loňskou sezónu musím ale říci, že pro mě bylo důležité po tom pádu v Liberci znovu začít závodit,“ připouští. „Jednak jsem musela mít měsíc pauzu naordinovanou doktorem, to se v červnu také nehodí a jednak jsem se po návratu prvními závody protrápila. Ve Slaném na malé dráze mi to vůbec nešlo, i přesto, že jsem tady doma a mám tu nejvíc nakroužíno, a v Praze to bylo totéž. Starty dobrý, ale do první zatáčky jsem to prostě nepodržela. Nešlo to. Mezi plným plynem a zadním kolem je ještě hlava a ta mi tou rukou prostě kroutit nedovolila. Bála jsem se první zatáčky vedle kluků.“

Z boje neutíkal český král, ani česká plochodrážní princezna. „V Liberci mi kluci Kollertové umožnili intenzivnější trénování pod jejich dohledem,“ pokračuje náš příběh z úst jeho hlavní aktérky. „A hlavně musím poděkovat oběma Nejezchlebům, protože s nimi jsme domluvili, že budou kvůli mně jezdit do Liberce a Adam mi bude dělat sparingpartnera na dráze. Bylo dohodnuto, že nebude agresivně útočit a zneužívat mých chyb.  Kradl mi místo na dráze, tlačil na mě, ale jezdil s citem a já věděla, že z něj nemusím mít strach. Taková spolupráce mě postavila na nohy a hlavně šlo zase kroutit tou pravou rukou.“

A jak víme, jelo se dál. „ Výsledkem pak byla opět účast ve finále v mistráku v Liberci v červenci a čtvrté místo v závodě,“ říká Štěpánka Nyklová. „Tohle sebevědomí bylo před Gdaňskem hodně důležité. Z Gdaňsku jsme rovnou jeli do Toruně, kam jsem byla pozvaná na speedway Camp. To byla také velká zkušenost.“

Vítězství jednou přijde

Třetích míst bylo habaděj, druhé jedno v říjnové Praze, ale co vítězství, to přijde, až Karel Průša a Petr Marek definitivně vypadnou do dvěstěpadesátek? „To víš, že bych ráda vyhrála,“ reaguje Štěpánka Nyklová na blbou novinářskou otázku nejen mnohem moudřejší odpovědí. „ Je to právě ta motivace, proč se posouvat dopředu a makat na tom.“

Detailní rozbor je dílem okamžiku. „Oba dva janci, jak Petr, tak i Karel mají nalítáno,“ dozvídáme se. „Vědí jak na to. Já se prostě vedle nich učím. Karel má navíc vedle sebe tátu, který je jako zkušený jezdec předpokladem pro jeho úspěch. Mají náskok, který mi jen tak za čtyři sezóny prostě nemůžeme smazat. Petr závodil už dříve v motokrosu a jeho razanci a odvahu my těžko dobýváme. Tohle ale není náš cíl.“

A ten je tedy jaký? „Nejde jen o úspěch závodníka, ale i o techniku a pohodu v celém týmu,“ překvapí svým nadhledem. „Taky neplatí, že tohle všechno dohromady každý den funguje. Já ti řeknu, kdy vyhraju: Až se mi bude chtít!“

Po salvě blonďatého smíchu, přijde další smeč. „Navíc viděl jsi loni poslední Mini Cup ve Slaném?,“ ptá se severočeská závodnice, aniž by čekala na reakci. „Za zády máme Romana, Luboše, Kubu, Járu. Dělali to stejně jako my předloni v Plzni. Také nám nedopřávají klidnou zimní pauzu…“

Dvěstěpadesátka je doma a éčko si nahodí jistič

Při hádce má prý žena vždy poslední slovo. Cokoliv muž po něm dodá, odstartuje novou hádku. My se samozřejmě nehádáme, chraň bůh, ale pojďme s naším příběhem dopředu. Kdy do čtvrtlitrů zamíří sama Štěpánka Nyklová? Zkusila si je tréninkově již předloni v Chabařovicích a jeden motor je prý už v garáži.

„Jo, v Chaba mi to půjčil Vojta Šachl a i loni v Liberci jsem se svezla na Adamově,“ líčí svá dvěstěpadesátková dobrodružství. „Už se ale dostáváš k síle motoru, kde se chyby neodpouštějí. Myslím, že na to mám ještě čas. Motor máme doma po Dominikovi Hrbkovi a budeme teď stavět novou motorku. Zatím ale jenom pro trénování. Nemáme v úmyslu někam pospíchat.“

A pak je tu také Věroslav Kollert, provokují had pokušitel z ráje se svými sladkými slůvky o libereckých éčkách. Štěpánka Nyklová s nimi má již praktické zkušenosti, ale v ostrých závodech se s nimi neobjevila. Vyhořely jističe nebo svou roli hraje pravidlo, že v závěrečném pořadí oficiálních šampionátů jsou klasifikováni pouze borci sedlající stroje se spalovacími motory?

„Loni jsme měli myšlenku a i dohodu, že pojedeme éčko na malé a metyl na klasice,“ dobíráme se pravdy. „Počasí nedovolilo trénovat a sezóna se otevírala v Chabařovicích hned prvními závody. Hned na to následoval závod ve Slaném. To jsme přeci nemohli rozjet na jiné technice než na té, kterou máme osahanou!  Navíc nebylo zřejmé, jak to s éčky bude z pohledu pravidel. Než se to doladilo, měli jsme už několik závodů za sebou a máš pravdu, že pak z naší strany rozhodla neklasifikace éček.  Proto jsme doma na nich nezávodili. Měli jsme ale na druhou stranu díky Tomášovi a Věroušovi Kollertovým možnost je prezentovat v Gniezně, Wroclavi a Wolfslake. A to bylo príma a pro obě strany přínosné. Letos ty jističe proklemujeme pořádným hřebíkem a doufám, že už nevypadnou.“

Závodníku vzadu, dívej se dívce na zadeček!

Takže sezóna 2024? „Letos bychom měli navázat užší spolupráci právě s éčkem,“ netají se Štěpánka Nyklová. „Rozhodně chceme klukům zase zatápět a nechávat je za mými zády. Na nové kombinéze mám v oblasti zádele velkými písmeny vyšité své jméno, aby věděli, koho mají před sebou.  Příprava na sezónu je v běhu a to doslova a do písmene. Posilovna, běžky, běhání, plavání, první tréninky. A pak ta technická, ale to je spíš záležitost Shupy a táty.“

---

Štěpánka Nyklová děkuje:

„Naše poděkování patří na všechny strany, se kterými se potkáváme. Nešlo by to bez rodičů, ani sponzorů, ani trenérů a ostatních, kteří třeba jen na tréninku anebo závodech asistují. Takže máma, táta. Za sponzory Profika, AutoGAS Liberec, Cycology, Nástroje Sváda a Kůst, Vantos a všem ostatním. Z pohledu drah od Mariánek přes Plzeň, Prahu až do Kostěnic. Slaný, Chabařovice, Pardubice, Divišov a v neposlední řadě Liberec. Tady jsme nejčastěji, když to sem máme nejblíž. Taky se tu jde jinou cestou, která nám je blízká a já myslím, že to funguje. Vidíme s jakým úsilím to dávají dohromady v Chabařovicích Šifaldovi, v Liberci Věrouš běhá dokonce i o berlích, a třeba s jakým odhodláním dojíždí do Slaného trenér Míra Rosůlek. I Tobě a Shupě děkujeme za práci, kterou pro nás děláte. Všude je fůra dobrých lidí a je těžké jmenovat, abys na někoho nezapomněl. Všichni odvádějí hodně práce a za to jim děkujeme. Osobně mi hodně pomáhá Tomáš Kollert. Je se mnou často na dráze, radí mi a dokonce mě byl pomoct i v Gdaňsku, čehož si vážím.“

---