Luchovicy – 23. února
Kdyby Kiril Drogalin, Jurij Polikarpov, Per-Olof Serenius, Erkki Aakko, Vitalij Russkich, Jurij Ivanov, Jarmo Hirvasoja, Conny Fastesson, Sergej Tarabanko, Boris Samorodov, Sergej Jakovlev, Vladimir Subbotin, Sergej Kočetov, Vladimir Suchov, Aleksander Moskovka, Nikolaj Posrednikov, Valerij Prževalskij, Milan Špinka a Antonín Klatovský dali všechny své trofeje dohromady, potřebovali by obrovský sál. V sobotu se tihle všichni sešli v ruské Luchovicy na setkání a veteránském závodě na ledové dráze.

Milan Špinka si užíval atmosféru setkání i závod, do něhož však sám nezasáhl. „Copak jsem blázen?“ kroutí hlavou. „Víš, jak to je. Sedneš na to, chceš ukázat, že na to máš. Podržíš a jdeš na hubu.“

Přitom organizátoři měli samozřejmě zájem, aby se majitel šesti medailí z ledařských světových šampionátů předvedl v ostré akci. „Vitalij Russkich na tu akci sehnal dva milióny rublů,“ říká Milan Špinka. „Přemlouval mě, on sám jel, ale nakonec šel na hubu. Stejně šlo hlavně o setkání po letech, večer se popovídalo.“

Z vítězství se nakonec radoval stále ještě aktivní Per Olof Serenius, který neprohrál jedinou rozjížďku. Na stupně vítězů se dostali ještě Jurij Polikarpov (14 bodů) a Jurij Ivanov (13), za nimiž skončili Kiril Drogalin (12) a Erkki Aakko (10), otec současné finské jedničky Anttiho.

Foto: Milan Špinka

Pravidelný pondělní seriál magazínu speedwayA-Z se vrací po dvoutýdenní pauze. Argentinský šampionát se po tragickém pádu usměvavého Slovince Matěje Duha už nedočkal žádného pokračování. Na škvárovém ovále se svezl pouze Eduard Krčmář, jemuž v tréninku na slánském stadiónu nezabránil ani lehký sněhový poprašek. O víkendu ovšem našim borcům chutnal led natolik, že se dostali na stupně vítězů v saském Senftenbergu i rakouském Heidenreichsteinu.

Čtvrtý díl seriálu Speedway-on-Ice na zcela zplněném zimním stadiónu v Senftenbergu zastihl na nejvyšším stupni opět Fritze Wallnera, ovšem po jeho boku stanuli Zdeněk Holub a Roman Čejka. Malé finále se stalo kořistí pořádajícího Ronnyho Weise, jenž protnul metu před Sergejem Malyševem a Stevenem Mauerem. Michal Dudek skončil sedmý před Richardem Geyerem, Marcinem Sekulou a Dominikem Weissem, z nichž ani jeden nebodoval.

Zdeněk Holub si v pátek lehce zatrénoval, se svým otcem vylepšil techniku, aby ve velkém finále sklidil ovoce, když podjel Romana Čejku. Ten jako jediný dokázal porazit Fritze Wallnera. „Byl to boj,“ říká. „Třeba v jedný jízdě s Fritzem Wallnerem a Marcinem Sekulou jsme šli dvakrát na hubu. Ale na potřetí jsem se na první místo dostal a vyhrál jsem.“

Body bylo potřeba jako sůl. „Kdyby se to nepovedlo, tak jsem se do finále ani nedostal,“ připomíná slánský závodník, že Ronny Weis vypadl při bodové rovnosti s ním a se Zdeňkem Holubem až na pomocná kritéria. „Ale jinak hezký závody, hodně lidí a super atmosféra,“ připomíná tradiční atributy, jimiž se saské šroubky v režii Ronnyho Weise vyznačují.

Po sobotním závodě českého šampionátu v Hamru na Jezeře se ledaři sešli v rakouském Heidenreichsteinu. V městečku s malebným hradem poblíž českých hranic doplatil Jan Klatovský na pád ve své druhé jízdě.

I když nakonec jako jediný dokázal porazit svého staršího bratra Antonína, nezbylo mu než se s dvanácti body dívat, jak na vyšší stupínky pódia vyskakují třináctibodový Stefan Pletschacher a čtrnáctibodový Antonín Klatovský.

Foto: Zdeněk Holub a Wojta Zavřel

Belle Vue – 5. února
Jak britský tým Belle Vue, tak Aleš Dryml dávali najevo spokojenost se svým vzájemným spojenectvím a také další signály dávaly najevo, že pardubický závodník bude pokračovat mezi Esy také letos. Dnes nad ránem byl kontrakt skutečně potvrzen. Klub očekává, že s výhodným average 4,58 bude na postu rezervy skvělým parákem Kauko Nieminena, přičemž kouči Johnu Attwoodovi nabídnou široké taktické možnosti.

„Jsem potěšen, že budu mít takový silný pár na rezervě,“ raduje se kouč. „Pro manažera je důležité mít rezervu, která umí dobře skórovat. Navíc jak Aleš, tak Kauko si mohou vylepšit svůj average a dostat se do hlavní pětky, což by znamenalo, že na posty náhradníků se přesunou jiní silní závodníci.“

Foto: Wojta Zavřel

Krško – 3. února
Nedozírnou tragédií skončil čtvrteční závod argentinského šampionátu v Bahia Blanca. V rozjížďce s číslem čtyři letěl Matija Duh po souboji s Guglielmo Franchettim přímo do mantinelu, který byl vytvořen z vyřazených pneumatik. Slovinský závodník utrpěl těžká zranění mozku. Od té doby kolovaly o jeho stavu různé zprávy, až dnes dopoledne z jeho klubu v Kršku dorazila ta nejhorší možná. Slovinský závodník, jehož čeští diváci viděli poprvé při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném v srpnu 2006, prohrál nejdůležitější závod svého života ve věku necelých čtyřiadvaceti let. Čest jeho památce!

Foto: Jiří Havlíček

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Flims – 26. ledna
Radek Hutla dostal pozvání na závody ve švýcarském Flimsu, které slibovaly zajímavý zážitek. A podle povědomí českých ledařů a aktuální výkonnosti švýcarských jezdců i naději na slušný úspěch. Start byl potvrzen, motocykly v týdnu vyzkoušeny a nic nebránilo v účasti. V pátek se jelo mistrovství Švýcarska, takže jsme vyrazili ve čtvrtek večer, abychom se aklimatizovali. A hlavně okoukli dráhu v akci a případně doladili svoje stroje.

Mráz pomáhá svérázné úpravě
Dráha je umístěna ve sportovním areálu na okraji města na dně údolí spolu s krytou halou. Na tartanovém podkladu je nastříkáno asi třicet centimetrů ledu. Diváci mohou sledovat závody z tří stran z okolních svahů, na poslední otevřené straně je příjezd, prostor depa a zmiňovaná hala.

Samotná dráha má méně než tři sta metrů, v rovinách asi osm metrů a v zatáčkách zhruba dvanáct metrů. Žádný velký prostor na předjíždění ani vyhýbání není. Za zmínku stojí postup pořadatelů. Po tréninku poničenou dráhu asi hodinu před startem hlavního závodu nastříkali vodu na dr a mráz odhadem kolem patnácti stupňů zařídil, že se na tom dalo jet.

Na startu pátečního závodu se začátkem v osm večer se objevili mimo švýcarských jezdců dva juniorští reprezentanti Ruska, Josef Kreuzberger a Thomas Rathgeb z Rakouska, známí také ze startů u nás. Samotný závod nijak nenadchl, rozdíly ve výkonnosti jezdců byly propastné. Otázku švýcarského mistra pořadatel vyřešil po svém. Čtyři nejlepší Švýcaři spolu odjeli finále o titul, čtyři nejlepší jezdci měli finále o vítěze závodu.

Nebezpečná dráha
Dráha nic moc, ale závod se odjel bez problémů. Zato v sobotu se děly věci. Druhý závod, jeden ze série Golden Spikes,přivedl na start podstatně kvalitnější startovní pole a sliboval velké boje. Dráha po sobotním závodě vypadala obnovená, mráz byl snesitelnější. Ale na škodu úpravě dráhy.

Rozčarování přinesly tréninkové jízdy. Přestože každý jezdec měl na vyzkoušení tři kola, hlavně vnitřek dráhy byl dost zdevastovaný. Radek Hutla usoudil, že by mohl být rychlý po vnější stopě, kde byla dráha relativně rovná. Vypůjčený motocykl od syna Lukáše byl pro tento záměr dostatečně rychlý. Měl pravdu, ale jen dvě jízdy.

Od první jízdy závodu bylo zle. V zatáčce před cílem závodníci skákali jak na motokrosu. Ve druhé jízdě jeden z jezdců po projetí lavoru těsně za cílovou lajnou přišel o závěs odpružení zadního kola a odstoupil! Pohled, jak visí na řídítkách, asi půl metru nad sedlem asi senzace chtivé diváky uspokojil.

Onen lavor mezi žlutou a bílou dráhou byl asi tři metry dlouhý a půldruhého metru široký. Hloubku přehánět, ale dokázala vyrazit závodníkům odpérované kolo z rukou. Ke všemu byl plný sněhu. Pořadatelé zřejmě ho zřejmě při úpravě pouze zahrnuli tříští a nechali to být. Podobné zákroky učinily i v zatáčkách.

I neblahé příklady táhnou
Radek Hutla svoji první jízdu zvládl dle očekávání. Dva body po souboji s Němcem Kirchnerem. Ve druhé sérii vodil asi tři kola Rusa Akulova s bezpečným náskokem asi deseti metrů, avšak soupeř ho za poslední okruh dojel a předjel.

Jenže odfláknutá úprava dráhy se stala špatným scénáristou pro další odvíjení zápletky. Charly Ebner junior ve třetí sérii trefil ten lavor za cílem. Vystoupil v plné palbě přes řidítka z motocyklu. A dál pokračoval v kotrmelcích až do balíků v nájezdu.

Přerušení závodu, prohlídka trati, porada s jezdci a rozhodnutí. Zkusí se ještě jedna runda. Skoro to klaplo. Jenomže Dirk Fricke, jeden z činovníků závodu a zároveň závodník, chytil při jednom z průjezdů okraj neustále zmiňovaného lavoru. A měl problém, aby nenásledoval nezáviděníhodný příklad rakouského mladíka.

A tak bylo po ftákách! Závod byl po rozjížďce s číslem dvanáct ukončen. Pro úplnost českého úhlu pohledu. Radek Hutla jel se střelci ze žluté. Start byl dobrý, jenže lavor byl plný tříště a do nájezdu šli všichni čtyři v lajně a ven. Takže nebylo místo, protože na rozbitý vnitřek se pochopitelně nikomu nechtělo. Byla to jedna z nejvyrovnanějších jízd, jenomže pro Radka Hutlu na nula.

Nakonec jsme dostali obálku s tři sta padesáti švýcarskými franky. A náklady? Nafta asi sedm tisíc korun, hotel čtyři tisíce, plus mezinárodní licence. A to kdoví, zda se při mírném průběhu letošní zimy ještě sveze…

Ilustrační foto: Radovan Štěrba