Mariánské Lázně – 11. a 12. května
Statečný boj s počasím i dráhou sváděli jezdci Evropské série veteránů při úvodním podniku šampionátu v Mariánských Lázních. V tradičním termínu, den před otevřeným šampionátem ČR na dlouhé ploché dráze, se na kilometrovém ovále v západních Čechách sešla téměř padesátka jezdců z celé Evropy.

Vysoký počet účastníků a délka závodu přiměly pořadatele k předsunutí prvních osmi jízd základního rozpisu do dopoledních hodin. Nepříliš optimisticky vyznívající předpověď počasíse prozatím na dráze nikterak neprojevila, nic tedy nebránilo, aby se po jedenácté hodině ke startovní pásce postavila první šestice jezdců.

V kategorii dvouventilových strojů se nekonalo žádné překvapení, když v prvních čtyřech jízdách se o vítězství podělili největší favorité Angličan Kevin Teager spolu s Němci Jürgenem Brücknerem, Franzem Greiselem a svůj comeback slavícím Hartmutem Ernstem.
Zato mezi čtyřventily se podle očekávání rozhořely líté boje, kde nouze nebyla ani o překvapení. Hned úvodní jízda nabídla hrstce diváků v ochozech mariánskolázeňského stadiónu napínavý souboj. V něm se o první body utkala britská dvojice Bob Dolman a Dave Hammond s německým favoritem Ulrichem Büschkem a nováčkem mezi veterány, bývalým světovým finalistou, Maikem Ebensingem. Ten se ukázal jako velký bojovník a by cílovou metu protnul až jako třetí za Büschkem a Dolmanem, bylo jasné, že Evropská série získala novou hvězdu.

Další jízdu bez zaváhání ovládl Paul Evitts s velkým náskokem před svým krajanem z Velké Británie Johnem Hartleym. Dříve než se diváci mohli přesvědčit, jak si v následující rozjížďce povede další nová tvář a bývalý reprezentant Německa Wolfgang Barth, o překvapení se postaral jeden z velkých favoritů závodu Holanďan Hylke Dijkema. V momentě, kdy od vylétnutí startovací pásky jezdce dělilo jen několik zlomků vteřiny, se z jeho motoru ozvala rána, kterou vystřídalo zlověstné ticho. Již první pohled ukázal fatální defekt. Utržená ojnice rozbila karter a odhalila klikový hřídel.

Po opakování startu se vedení ujal Dijkemův krajan Henk Snijder a své vedení uhájil až do cíle před zle dotírajícím Barthem a Rakušanem Antonem Wannaskem. Na jediného zástupce českých barev si diváci počkali až do osmé rozjížďky. V ní Karel Kadlec výborně odstartoval, ve výjezdu z první zatáčky se však do čela protlačil další výborný nizozemský jezdec Wim de Haas. Ten se však v posledním kole poroučel s defektem, vítězství tak nakonec přeci jen spadlo do klína našemu jezdci.

Tím byl vyčerpán dopolední program a za optimistického svitu slunce se všichni odebrali ke stánkům s jídlem, případně do nedalekých restaurací, nebo se blížil čas oběda. Vrásky na čele nikomu z počátku nedělaly ani kapky deště, které po poledni vystřídaly sluneční paprsky. Koneckonců přeháňky se očekávaly. D隝 však neustával, ba dokonce získával na síle. Po hodině vytrvalého vodního přídělu, který by chvílemi snesl označení liják, se nálada v depu nesla již v poměrně skeptickém duchu. Dráha, jejíž tvář nyní hyzdily velké louže, sice byla sjízdná, ale dle interního vyjádření prezidenta zdejšího autoklubu Miroslava Musila spíše pro jezdce nedělního programu Mistrovství ČR než pro padesátku nadšenců, z nichž nejstaršímu je 78 let.

Rozhodnutí bylo odloženo na patnáctou hodinu a předcházela mu vášnivá debata závodníků s pořadateli. Že je sobotním závodům konec, již bylo jasné všem. Zbývalo však rozhodnout, co dál. Návrhy na definitivní zrušení závodu a anulování výsledků úvodních jízd nakonec nebyly vyslyšeny a zvítězila varianta s přesunutím závodu na nedělní dopoledne a jeho zkrácením o poslední dvě série základní části. Moudré rozhodnutí ocenila až na výjimky většina jezdců, kteří vážili do Mariánských Lázní dalekou cestu přes půl Evropy.

S navrženým řešením nesouhlasil třeba jeden z největších favoritů Kevin Teager, kterému pracovní povinnosti neumožňovaly zůstat do neděle, ale byl přehlasován většinou.
Čekání se vyplatilo a nedělní ráno bylo v mariánskolázeňském depu ve znamení slunce. Vzhledem k časové tísni se však muselo spěchat. Úderem deváté hodiny vyjely na ovál první motocykly. Dráha ztěžklá hektolitry vody tentokrát více než co jiného vyžadovala ke svému zdolání především odvahu a silné ruce.

Prořídlé pole dvouventilů přineslo jediné překvapení, když osmasedmdesátiletý Christoph Eichhorn porazil lehce zaskočeného Hartmuta Ernsta. Další vítězství si rozdělili podle očekávání Greisel, Brückner a jejich krajan Wolfgang Starr.

Ve finále A již Ernst nenašel přemožitele a potvrdil tak, že je stále mezi veterány králem. Greisel skončil druhý, třetí pak dravě jedoucí Miklos Nemeth.

V kategorii čtyřventilů k velkým škrtům ve startovní listině nedošlo. Kromě Dijkemy, který neměl na čem startovat, se z favoritů nedělního závodu nezúčastnil již jen Wim de Haas. Ztráty to byly sice citelné, ale z dramatičnosti soubojů nikterak neubraly.

V úvodu Dolman porazil Evittse a Ebensinga. Karlu Kadlecovi stačilo v další jízdě k postupu do finále A druhé místo za Snijderem. Naopak třetí příčka v této jízdě poslala do béčka jednoho z favoritů Antona Wannaska. Stejně tak zaváhal i John Hartley, když mu záda ukázali Ulrich Büschke, Dave Hammond i Mike Clarke. B finále neminulo ani sympatického Itala Francesca Barbettu, kterému do áčka nepomohlo ani osm bodů za dvě druhá místa. Ve finálové jízdě B se mu nepodařil start a tak mohl pouze profitovat z defektu Wannaska, když z vítězství se radoval Dave Hammond před Ebensingem a Hartleym.

Vyvrcholením celého závodu bylo jak jinak A finále čtyřventilových strojů. V něm se představil i náš Karel Kadlec, kterého odpoledne ještě čekal závodní maratón v podobě otevřeného šampionátu mistrovství republiky. Po startu se Káča držel na výborném třetím místě, ale po průjezdu první zatáčkou se dostal do skrumáže tří jezdců, která jen o milimetry neskončila hrozivým karambolem. Karel musel ubrat a propadl se na poslední příčku. Jako první se k šachovnicovému praporku přiřítil Bob Dolman a obhájil tak své loňské vítězství. Za ním dojeli Barth, Snijder, Evitts a suverén základní části závodu Ulrich Büschke.

Letošní veteránské klání sice nedopadlo úplně podle představ všech zúčastněných, ale jeho uskutečnění bylo dostatečnou odměnou za obětavou práci pořadatelů, vůli a vytrvalost závodníků a především lásku k tomuto sportu.

Hlasy z depa:
Karel Kadlec: „Start ve finále se mi poved‘, ale ve výjezdu se Snijder přetočil a já musel klapnout, byli jsme tam najednou tři. Pak už se nedalo nic dělat.“

Foto: Jiří Bayer

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Plzeň – 15. května
Osmnáct rozjížděk stačilo, abychom dnes na plzeňských Borech poznali vítěze čtvrtého podniku jadranského poháru dvojic. Zdeněk Simota s Janem Holubem představovali obtížně překonatelnou veličinu. Zaváhali prakticky pouze v rozjížďce s číslem jedenáct, kdy si Jan Holub nerozuměl s Michaelem Hádkem v roli mechanika a proti Maďarům vyjel s ojetou pneumatikou. I přesto se Zdeněk Simota postaral o remízu. A když se Norbert Magosi do šestnácté jízdy ani nerozjel, přišel jeho Morahalom o šanci na triumf bez ohledu na výsledek jeho posledního představení v závěrečné jízdě. Skvěle se prezentoval rovněž Daniel Hádek, když garantoval drtivou většinu bodů chorvatského Goričanu.

Potvrzený triumf už v rozjížďce s číslem osmnáct
Plzeň přivítala účastníky horkým dnem. Depo ožilo nezvyklým cizokrajným ruchem a čeština se zde ocitla na druhé koleji. Plzeňané zabrali svůj box nejblíže vjezdu na dráhu. Pouze Daniel Hádek, který nastoupil po boku Chorvata Karlo Majniče v goričanském týmu, musel na druhou polovinu.

Zdeněk Simota triumfoval v rozjížďce s číslem jedna stylem start – cíl. Ovšem před Jana Holuba se v první zatáčce posunul Matič Ivačič, jehož kolega Žiga Radkovič skončil pádem ve druhém okruhu. Čtyři body udržely domácí pár na čele průběžné klasifikace jen velmi krátce.

Hned vzápětí je vystřídal tandem Wiener Neustadtu, by původně mohl být rád za jediný bod v duelu s Lublaní. Jenže ve druhém okruhu se ve druhé zatáčce přetočil Jernej Pečnik. Upadl a byl vyloučen. Jeho kolega Maks Gregorič se na start repete vypravil bez deflektoru. Když svou chybu zjistil, dvouminutový limit se ukázal jako příliš silný soupeř.

Daniel Gappmaier a Aljoša Remih se tím pádem na pětibodové maximum příliš nenadřeli. Mnohem větší hrozbou pro plzeňský tým se ukázali Maďaři. Rolande Benkö a Norbert Magosi v rozjížďce s číslem tři na hlavu porazili Aleksandra Čondu s Ladislavem Vidou. Jenže Plzeňané si dláždili cestu do čela.

V rozjížďce s číslem čtyři nedali ani náznak šance Danielu Hádkovi a Karlo Majničovi. Plzeňský junior musel logicky čelit otázce, zda šlo o týmovou hru. „Jel jsem na starý hraně,“ odmítl podobné spekulace. „Ale teď dám novou a hned to bude jiný.“

V rozjížďce s číslem sedm skutečně svým slovům dostál. Norbert Magosi byl sice nepolapitelný, avšak skalp Rolanda Benköa nedělal Danielu Hádkovi absolutně žádný problém. Wiener Neustadt prve v rozjížďce s číslem čtyři pouze remízoval s Krškem, ale ze snu o průběžném vedení se mnohem brutálněji probudil v rozjížďce s číslem osm.

Zdeněk Simota a Jan Holub totiž Danielu Gappmaierovi s Aljošou Remihem ujeli de facto již současně s letem pásky. Za těchto okolností mohla ledacos o vítězi napovědět již jedenáctá jízda, v níž Západočeši změřili své síly s Morahalomem.

Dopředu šli Maďaři, avšak Zdeněk Simota je v úvodní zatáčce objel oba dva naráz z jedné vody načisto. Jenže Jan Holub se nevyměněnou hranou trčel celá čtyři kola za nimi. Norbert Magosi a Roland Benkö ve třinácté jízdě triumfovali 5:1 nad Danielem Gappmaierem a Aljošou Remihem a srovnali krok s Plzeňany.

V patnácté jízdě triumfoval Jan Holub stylem start – cíl, jenže mezi ním a Zdeňkem Simotou se usadil Aleksander Čonda. „Byl pomalejší, ale já dostal po úpravě cejchu a už jsem ho nepředjel,“ líčil Plzeňan ve svém depu. Přitom k úspěchu mu chyběl opravu jen kousíček, jelikož jeho manévr vnějškem poslední zatáčky se jevil hodně slibně.

Štěstěna však dlela v plzeňských boxech, jelikož se Norbert Magosi do šestnácté jízdy ani nerozjel. Vyřazení mohlo Maďary mrzet tím spíše, že Roland Benkö hravě odvedl Žigu Radkoviče a Matičem Ivačičem.

Plzeňané však pokračovali ve své vítězné sérii. V rozjížďce s číslem osmnáct se jim rozhodl zatopit Maks Gregorič. Útok Zdeňka Simoty vnějškem první zatáčky rázně sečetl okamžiky jeho vedení. Jan Holub následoval příkladu svého paráka. Ve druhém kole mu to v úvodním oblouku nevyšlo, ale o okruh později již ano.

Domácí končili závod s vědomím, že výsledky třech zbývajících jízd jim již nemohou sebrat ty nejkrásnější ceny předávané předsedou klubu Leopoldem Klímou a náměstkem krajského hejtmana Jiřím Stručkem. Morahalom na závěr porazil Lublaň 4:2, zatímco v devatenácté jízdě se Daniel Hádek postaral o rozjezd.

Jeho Goričan nemohl pomýšlet na vavříny, ale díky Plzeňanově nad Žigou Radkovičem zapříčinilo, že sedmnáct bodů Krška vzápětí vyrovnala Lendava. Ta měla větší štěstí v rozjezdu, v němž Aleksander Čonda ujel Žigovi Radkovičovi. Hovoříme-li však o štěstí a smůle, pechařem dne musíme označit Aljošu Remiha.

Slovinec, který v letech 2011 a 2012 vůbec nezávodil, sice první jízdu vyhrál, avšak poté už ani jednou neviděl cíl. Dílem vinou defektů, dílem kvůli pádům. Osudným se mu stal ten druhý v rozjížďce s číslem sedmnáct, který odskákal zlomenou kůstkou v levé dlani. Přesto nastoupil na start ještě jednou, ale dál než do první zatáčky dojet nemohl.

Hlasy z depa
„Kromě tý jedný jízdy to šlo,“ svěřoval se Zdeněk Simota. „Nepoved‘ se mi start. Čonda přede mnou byl pomalejší, ale bylo to po úpravě, já dostal cejchu a už jsem ho nepředjel. Dneska se mi jelo docela dobře, takovej‘ lepší trénink na zejtra. Kdyby mi to tam šlo takhle, nebylo by to špatný.“

„Nebylo to, co jsem čekal,“ krčil rameny Jan Holub. „Myslel jsem, že to na domácí dráze bude lepší. Něco jsem zkoušel a taky mechanik za to může, že mi tam nechal starou hranu (smích). Bylo by to lepší, škoda tý jedný jízdy. Hlavně zejtra na extralize ve Mšeně, aby to šlo!“

„Jsem spokojenej‘,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Dobrej‘ trénink. Jenom jsem debil. Jak jsem montoval tlumič vidlice, nedal jsem ho dolů a netlumilo to. V poslední jízdě jsem se přetočil, skákalo to kvůli tomu. Ale jinak jsem spokojenej‘, body jsem dělal.“

Pardubice – 14. května
Na pardubickém plochodrážním stadionu se konalo v pondělí a v úterý soustředění jezdců pro závod 2013 FIM Europe 125cc Track Racing European Cup, který se uskuteční dne 25. května v Pardubicích. Českou republiku budou reprezentovat obhájce prvenství v této soutěži z loňského roku Patrik Mikel a dále jezdci, kteří si v dnešním kontrolním závodě vybojovali tři zbývající místa ve startovní listině. Dva další jezdci jsou náhradníky pro tento závod.

Startovní listina:

Foto: Eva Palánová