Praha – 7. února
Návrat teplého počasí s největší pravděpodobností sfouknul i poslední plamínek naděje, že bychom se v letošní sezóně dočkali českých ledařských šampionátů. Ruské lokality jsou pro českého fanouška přece jen poměrně z ruky, nicméně příští víkend nabízí možnost vyrazit na šroubky. I v tomto případě ovšem bude zapotřebí překročit hranice.

Německá série pod taktovkou Ronnyho Weise má na programu hned dvě zastávky. První z nich je Schönheide. V městečku nedaleko Karlových Varů ožije místní ledová hala zvukem plochodrážních motorů v sobotu 15. února úderem šestnácté hodiny.

Hned druhý den čeká šroubkaře, mezi nimiž nebudou chybět ani čeští zástupci Michal Dudek, Roman Čejka, Hynek Štichauer a Petr Málek, vlajková loď celého seriálu. Ronny Weis dlouho přemítal nad pronájmem kluziště v obrovské Energieverbund aréně v Drážďanech. Poprvé se přece jenom zalekl náročných podmínek a šroubkaři se představili na vnější ploše v sousedství, kde se již několikrát proháněli ledaři na svých speciálech.

Nicméně od roku 2011, kdy jeho série zavítala do Drážďan poprvé a zároveň naposledy, jeho organizátorský tým nabral více zkušeností. A padlo rozhodnutí přece jen podstoupit všechna rizika včetně tučných pokut v případě poničení mrazícího zařízení skrytého pod ledovou slupkou. Vyplatilo se, takže se sem Speedway-on-Ice vrátí v neděli 16. února.

Ve stejný den se šroubky uskuteční rovněž v polské Toruni. Mezi účastníky jedenáctého mistrovství Toruně na ledě nechybí kupříkladu Adrian Miedzinksi, Maksym Drabik, Jacek Gollob se svým synem Oskarem či Tomasz Bajerski a také Michaela Krupičková, která už na pozvánku pořadatele dala kladnou odpověď.

Foto: Wojta Zavřel

Flims – 1. února
Zatímco v ruském Krasnogorsku zahájil seriál letošní gladiátorský seriál světového finále na ledové ploché dráze, další jezdci připravující se na šampionát družstev a Evropy doslova škrabou možnosti tréninku za každou cenu. Pro ilustraci, pro nastavení motocyklů před závody nepohrdli Lukáš a Radek Hutlovi zamrzlou hladinu rybníka, síla ledu jen asi 8 cm…

Dobrý, po průšvihovém Sanoku je co dohánět. Zvl᚝ Lukáš Hutla je nabuzenej‘ k prasknutí. Po příjezdu z rybníka nakládáme a večer hurá na Flims, kde oba Hutlové spolu s Lukášem Volejníkem měli startovat v sobotním mistrovství Švýcarska. Výlet obnášel asi 800 kilometrů.

Ráno po příjezdu úderem šesté prohlídka dráhy. Parádní ledové zrcadlo a my si po celonoční jízdě můžeme ještě klimbnout do auta. Po probrání stavíme stan, vyložíme motocykly, jenom ten mráz se zdá nějakej‘ divnej‘.
Přichází pořadatel a je problém. Od čtvrtka, kdy bylo na dráze ještě asi dvacet centimetrů ledu zbylo do sobotního rána pouhých dvanáct. Navíc zkraje jsou dutiny způsobené stékající vodou ze strání, které obklopují tartanovou dráhu ze tří stran. Prostě průšvih, perfektní areál připravený na velké závody, plný stánků.

Je po závodech. A jedeme domů.

Asi by s e těžko hledalo na evropských silnicích v sobotu auto s naštvanější posádkou…

Ilustrační foto: Eva Palánová

Finále ledařského mistrovství světa odstartovalo i s Janem Klatovským v ruském Krasnogorsku. Nicméně z českých borců byl osamocen, nepočítáme-li ovšem tréninkové ježdění pardubických závodníků na Pohránovském rybníku. Sobotní mezinárodní závod ve švýcarském Flimsu byl totiž zrušen.
Důvod byl nasnadě. Vinou teplého počasí se na tartanovém povrchu nepodařilo vytvořit vrstvu silnější než dvanáct centimetrů. Lukáš Volejník a Lukáš Hutla, který nakonec ve startovní listině zastoupil Martina Běhala, vážili cestu nadarmo. Jediné, co diváci mohli vidět, byl závod ledařů, kteří ovšem osedlali motocykly pro enduro. V jeho finále byl nejúspěšnější úřadující český šampión Markus Jell.

Mrazy z úvodní půle týdne motivovaly pardubické závodníky, aby vyrazili kroužit tréninková kolečka na Pohránovský rybník poblíž Ohrazenic. Ve středu tu bylo možné spatřit v akci kupříkladu Hynka Štichauera, Josefa Nováka, Vladimíra Višvádera či Matyáše Hlaváčka.

Sanok – 25. a 26. ledna
Během divokého týdne přicházely od pořadatele sedmého Sanok Cupu, mezinárodního závodu na umělé ledové dráze v polském Sanoku, který v uplynulých letech býval dějištěm závodů mistrovství světa i Evropy, každý den jiné informace. V úterý vládlo v Polsku jarní počasí. Původní startovní listina se upravovala každý den, zvl᚝ kdy po zrušení challenge v St. Johannu najednou byl zájem o start ze strany kvalitních jezdců. A pořádně začalo mrznout až ve čtvrtek, což nezaručovalo dostatek ledu pro původní rozsah závodu.

Smůla přichází v cyklech
Po redukcích pořadatel nakonec přistoupil ke kompromisu – v sobotu kvalifikace dvanácti jezdců na třináct jízd a nejlepší čtyři plus Polák postoupí do nedělního závodu na třináct jízd plus semifinále a finále. A v něm na startu sedm účastníků finále světového šampionátu, osminásobný mistr světa Nikolaj Krasnikov a Per-Olof Serenius, který i přes důchodový věk mnoho neztratil ze svého umění, z našich jezdců Jan Klatovský a dodatečně nominovaný Andrej Diviš.

Do sobotních kvalifikací nastoupili i Radek a Lukáš Hutlovi. Zvl᚝ ten mladší mohl přemýšlet o postupu do nedělního závodu, i když to byla svého druhu troufalost. Nové nezajeté pneumatiky, nenastavená spojka pro starty na ledě… Poměrně slabá vrstva ledu asi do šestnácti centimetrů způsobila, že pořadatel zrušil trénink, který by umožnil doladění převodů a celého stroje. V pátek pozdě večer jezdil po dráze pouze místní borec Grzegorz Knapp, údajně pro šot v televizi, avšak zároveň se měnila nejvhodnější kola a převody. Jinak si každý jezdec mohl zajet ostré kolo při nájezdu na start své první jízdy.

Lukáš Hutla startoval v první jízdě. Po nic moc startu sváděl celá čtyři kola boj s Němcem Maxem Niedermaierem, aby zůstal v cíli o pověstný chlup třetí. „Špatný převod, nejde to z výjezdu,“ hlásil v depu. Změna rozety, mezitím jde na start Radek Hutla, jehož v nájezdu do první zatáčky sestřelí Per Olof Serenius. Motocykl má ohnutý chránič předního kola, dál se nedá jet. Jízda v řiti.

Druhá jízda po změně převodu a Lukáš Hutla topí pod Güntherem Bauerem, účastníkem finálové série světového šampionátu. Po dvou kolech při výjezdu ze zatáčky při akceleraci ustřeluje zadní kolo, ale stroj se podaří zkrotit. Klídek, druhý místo taky dobrý. Jenomže v posledním kole uk uk v motoru a je konec. Je po motoru.

Průšvih o to větší, že zbylé dvě jízdy měly obsazení jezdci z konce tabulky, daly se vyhrát. Jenomže nebylo na čem, u náhradní motorky při nájezdu na start odešla spojka. Po dvou letech bez jediného defektu v odjetých závodech. Když se daří tak se daří! Radek Hutla ve svých zbývajících jízdách nasbíral v pohodě čtyři body, což ale na postup nestačilo.

Rusa porazí zase jenom Rus
V nedělním závodě, kterého se mimo pěti postupujících ze soboty zúčastnili, výše jmenovaní světoví střelci, se naplno potvrdila suverenita ruských závodníků. Rusa porazil v závodě zase jenom Rus, případně defekt. Ono se v Rusku závodí naplno každý víkend od 30. listopadu, zatímco v Evropě se ruší jeden závod za druhým a dost závodníků ještě vůbec nesedělo na motocyklu.

Samotný závod nabídl divákům kvalitní podívanou, o dramatické souboje včetně několika pádů, které naštěstí dobře dopadly, nebyla nouze. Za zmínku stojí výkon švédských veteránů Stefana Svenssona, který již dávno oslavil padesátiny, a bývalého mistra světa šestašedesátiletého Per-Olofa Sereniuse.

Do finále z Rusů nepostoupil jenom Krasnikov, který odpadl v semifinále z prvního místa pro defekt. Vlastní finále potvrdilo převahu Rusů, kteří na dráze popírali fyzikální zákony. Evropská hvězda Franz Zorn dostal skoro rovinu.

A co na to Václav Hutla jako mechanik, nikoliv novinář?
Když se to má posrat… Byl to náš nejlepší motor, byl po kontrole, měl odjeto asi pět závodů, řekl bych, že Lukáš na postup měl. Asi by mezi světovými finalisty díru do světa neudělal, ale měl by šanci. Tu zatím nedostal, původně stanovené pořadí z loňského mistrovství republiky neplatí, řeči o momentální formě bez toho, aby se adepti utkali mezi sebou, jsou o ničem. Výsledek nedělního závodu mě o výrazné formě někoho z dalších Čechů nepřesvědčil – snad příště.

Foto: Zbyněk Nejezchleba

Senftenberg – 26. ledna
Velké finále druhého podniku saské šroubkařské série v Senftenbergu se v neděli večer stalo jednoznačnou záležitostí míšenských pořadatelů. Richard Geyer, jenž jako jediný v základní části dokázal obrat o body přítele své maminky Ronnyho Weise, zvolil na kraoučkém oválu vnitřní post na startovním roštu. A pak jej už nikdo nechytil, by Ronny Weis činil pro obhajobu nejvyššího stupínku z Freitalu opravdické maximum. Česká výprava už v okamžiku výhry benjamínka, který v počátcích své kariéry vodil svou stopětadvacítku rovněž po českých stadiónech, ze hry. Všichni si unisono pochvalovali svezení v závodním tempu, by obligátní stesky na tradičně nízké cestovní náhrady vystřídaly lamentace na adresu nafasovaných zadních pneumatik se zaplombovanými ventilky.

Zlý Komorov vítá pořádným mrazem
Dálnice vedoucí skrze nekonečné borové lesy je natolik jednotvárná, že si nepozorný řidič ani nevšimne, že se dostal přes spolkové hranice Saska do sousedního Braniborska. Malé městečko Senftenberg leží položeno uprostřed jezer a je na hluk motorů zvyklé kvůli sousedství autodromu Lausitzring. Pakliže by si kdokoliv z naší výpravy přeložil jeho lužickosrbský název jako Zlý Komorov, měl by pravdu. A vskutku Senftenberg, který hostil šroubkařskou sérii pod taktovkou Ronnyho Weise již podruhé, neukázal plochodrážníkům zrovna příjemnou tvář.

Stačilo jen otevřít ústa v sousedství obrovské haly pro sjezdové lyžování a oblak páry, za nějž by se v půli padesátých let nemusel stydět ani škodovácký parní štokr, dalo jasně najevo, jak venku mrzne. Pardubičané, kteří v seriálu startují letos poprvé, oněměli sotva spatřili improvizované depo na vnějším prostranství před halou. Němcům zase spadla čelist, sotva spatřili slánského mechanika Antonína Poláka, který si navzdory mrazu dopřával své oblíbené lahvové Svijany.

Ronny Weis dorazil rovnou z Opole, kde v předvečer svého klání spolku se Stevenem Mauerem skončili na třetím místě. Polská zkušenost s obdobným závodem, který pořádá sám, na něj velký dojem neudělala. V jeho líčení převažovala podstatná jména katastrofa a organizace, takže i ti přihlížející, jimž se z němčiny nedostaly ani nejelementárnější základy, tušily, co má míšeňský závodník na mysli. U polských sousedů se mi nelíbila absence traových maršálů uvnitř oválu stejně jako nepoužívání povlaků na přilbách.

Na velké debaty ovšem nezbýval čas. Na kluzišti končilo veřejné bruslení úderem půl třetí a Ronny Weis se svým týmem měl slabou půlhodinku, aby jeho plochu proměnil na plochodrážní stadión. Vytyčené kolečko bylo extrémně krátké, takže startovní rošt vznikl prakticky rovnou ve výjezdu z druhé zatáčky. Z jedné strany částečně otevřená hala byla stejně jako celá řada jí podobných na druhé straně hranice budována nesmírně ekonomicky. Místa za mantinely nezůstávalo nazbyt, přesto se na jednu stranu kromě stánku s občerstvením vešly i skládací tribuny.

Trénink nebyl prostý problémů. „Udělali jsme takovej‘ klidnější motor,“ odpovídal Roman Čejka na otázku magazínu speedwayA-Z, co se změnilo oproti prosincovému Freitalu. Hned první výjezd na kluziště však dal Antonínu Polákovi najevo, že je bude čekat perná šichta. Michal Dudek netrénoval vůbec, jelikož se svým mechanikem Jakubem Růžičkou nenastartovali motor.

Hynek Štichauer zastavil předčasně vinou spadlého sekundárního řetězu. Petr Málek nakonec měl plnit úlohu náhradníka, takže ke svým tréninkovým kolečkům vyrazil sám. Záhy však vlétl rovnou do mantinelu. „Moje chyba,“ nehledal žádné výmluvy. „Z výjezdu jsem myslel, že to kolo podrží.“

Tréninkové repete však zvládl perfektně. Škoda, že se pro něho nenašla příležitost i ve vlastním závodě. Určitě by byl konkurentem nejen nejslabšímu muži devítičlenného pole Henku Koonstrovi, jež se rovněž o tréninku seznámil se senftenbergským ledem.

Pořadatelé dominují
Přesně v šestnáct hodin se šlo na věc. Čeští závodníci se do půlky mítinku příliš neprosadili. Kamenem úrazu se zřejmě stala zadní pneumatiky, která organizátoři letos poprvé zajišují sami. Před závodem čekala na každého startujícího se štítkem se jménem v drátech a fialovou plombou na ventilku. Jenže příliš velký tlak uvnitř způsoboval předčasné vylamování šroubků z obvodu kola.

Naproti tomu kola německých závodníků podobnými problémy na první pohled netrpěla. Richard Geyer dokonale profitoval z červeného místa na startovním roštu a v rozjížďce s číslem jedna odvedl Michala Dudka. To samé vzápětí předvedl Steven Mauer Romanu Čejkovi, jenž kvůli zimě neodkládal přilbu ani během přestávek.

Ve třetí jízdě se Ronny Weis musel poprat o vedoucí pozici s Marcinem Sekulou, který upadl, když ho domácí borec podjížděl ve druhé zatáčce. Při repete Ronny Weis úřadoval. Marcin Sekula se ovšem při útoku ve druhém oblouku přetočil a postavil se do cesty Hynka Štichauera jako obrovský kamión.

Pardubičan ke všemu vyšel bodově naprázdno i v rozjížďce s číslem čtyři, v jejíž úvodní zatáčce Steven Mauer odkázal za svá záda Richarda Geyera. Jemu mohutně šlapal na paty i Pardubičan. Spodní stranou se sunul dopředu, aby metu protnuli současně, bod však byl přiřčen Richardu Geyerovi.

„V první jízdě jsem se tam vnějškem nedostal,“ protahoval Hynek Štichauer obličej. „Ve druhý jsem to zkurvil v prvním výjezdu a ve druhý zatáčce, ale že mi teď ten bod nedali?“ To už ovšem Michal Dudek slavil triumf v šesté jízdě, když v prvním oblouku podjel Romana Čejku a Marcin Sekula po dvou hrubkách ani neprojel cílem.

Neblahý osud Romana Čejky se začal naplňovat v rozjížďce s číslem sedm, v níž mu Richard Geyer a Marcin Sekula zmizeli z dostřelu již v úvodních metrech. Hned nato Ronny Weis protáhl sérii své neporazitelnosti na úkor Michala Dudka a doposud neporažený Steven Mauer tentokrát vyšel naprázdno. A pak už se prosadil Hynek Štichauer, jenž sotva se kolem něj mihnula startovací gumička, šel dopředu před Michala Dudka a Henka Koonstru.

Už na úvodu poslední série základní části se rozhodlo o dvou finalistech, když Richard Geyer přijel do cíle před Ronny Weisem. Naději Hynka Štichauera na postup sebral v rozjížďce s číslem jedenáct Sergej Malyšev, jemuž však do velkého finále nepomohl ani triumf. Druhé poslední místo za sebou přitom definitivně uzavřelo účinkování Romana Čejky. O stupně vítězů se mohl poprat ještě Michal Dudek. Avšak ve dvanácté jízdě ho mezi sebe sevřeli Steven Mauer a Marcin Sekula.

Slaňák nesložil zbraně, avšak jeho útok v nájezdu do druhé zatáčky skončil kolizí s Marcinem Sekulou a pádem obou aktérů. Michal Dudek se nejvíce staral o omluvu své oběti, avšak při repete nešetřil odhodláním poprat se o postup. Avšak Steven Mauer se postaral o nápravu své předcházející nuly a Michalu Dudkovi nebyla pranic platná bojovná nálada.

V malém finále si volil startovní rošt jako druhý za Sergejem Malyševem, který logicky věděl o výhodě červeného povlaku. Slavil odsud triumf stylem start – cíl, když útočícímu Hynkovi Štichauerovi ještě na protilehlé rovince úvodního okruhu opět spadl sekundární řetěz.

Ve velkém finále si nejvnitřnější postavení zvolil Richard Geyer. Svého otčíma měl po rychlém startu v patách a na konci kraoučké protilehlé rovinky i před sebou. Jenže do druhé zatáčky protáhl nájezd a vnitřkem se vrátil zpátky do čela. Od té doby musel Ronny Weis opět jen útočit, což mu šlo náramně, ale k předjetí nevedlo.

Hlasy z depa
„Jezdí se mi dobře, jsem rychlej‘, akorát musím vychytat starty,“ komentoval Michal Dudek svůj výkon. „Ale tady nejde o to bejt‘ první nebo poslední, hlavně že se svezu. Bylo by ale porazit Němčoury, ale nechci se zrakvit.“

„Blbej‘ rozpis,“ posteskl si Hynek Štichauer. „Šel jsem dvakrát až z trojky. A z trojky jsem jel i v malým finále. Všem Čechům ulítaly šroubky, měli jsme moc tvrdý kola. Jinak mi dvakrát spad‘ řetěz, musíme to dochytat. Nedával jsem tam vodítko a jak je tam velká rozeta, je potřeba. Ale jsem rád, že jsem nelehnul a motorka je ou-kej.“

„Čím dál horší,“ vystihl Roman Čejka své letošní šroubkařské působení. „Dělali jsme psí kusy s motorem. Podkládali jsme válec a dali tam tolik podložek, že to ani nebylo možný. A bylo to stejně prd platný. Hlavně byla moc tvrdá a nafouklá guma. Nemoh‘ jsem s tím dělat nic. A všim‘ jsem si, že mi z gumy vylítalo patnáct, možná dvacet šroubků. Třeba uprostřed mi jich chybělo osm…“

		TOT	MF	VF
1. Richard Geyer, D	2 1 2 2	7		1.
2. Ronny Weis, D	2 2 2 1	7		2.
3. Steven Mauer, D	2 2 0 2	6		3.
4. Sergej Malyšev, D (RUS)	0 1 1 2	4	1.
5. Michal Dudek, CZ	1 2 1 1	5	2.
6. Hynek Štichauer, CZ	0 0 2 1	3	E
7. Roman Čejka, CZ	1 1 0 0	2
8. Marcin Sekula, D (PL)	1 R 1 0	2
9. Henk Koonstra, NL	0 0 0 0	0
res Petr Málek, CZ		DNR

Foto: Antonín Škach

Opole – 26. ledna
Poslední lednový víkend se v Polsku nejelo na ledě jen v Sanoku. V Opole se konala tradiční akce, letos již jubilejní 10. ročník Gali Lodowej. Charitativní akce na pomoc postiženým dětem vyvolala opět obrovský zájem fanoušků, kteří vyprodali stadion. Celá show, jejíž vrcholem byl opět závod plochodrážních speciálů se šroubky, byla odstartována krasobruslařským vystoupením, poté následovaly ukázky jízd automobilů na ledě,  vložené závody čtyřkolek a motokrosařů a exhibiční jízdy plochodrážních amatérů ze Zielonej Gory, kterých se účastnila i část juniorských reprezentantů Polska, které do Opole přivezl Rafal Dobrucki. 

Stejně jako předloni, tak i letos měla v hlavním závodě zastoupení Česká republika. Romana Čejku tentokrát nahradila Michaela Krupičková. Ta přijela do Opole už v pátek, aby si vyzkoušela led a potrénovala na hlavní závod. „Jedu na tom poprvé, včera mi to na tréninku moc nešlo,“ svěřovala se. „Vůbec nevím, jak se tady startuje.“

Letos byl závod poprvé organizovaný jako závod dvojic, s bodováním 4-3-2-0. Ve dvojici s naší Míšou Krupičkovou byl Marcin Sekula. Ten v konečném zúčtování získal sedm bodů, česká závodnice jedenáct, což v celkovém součtu stačilo na páté místo.

„Jo, bylo to fajn, bavila jsem se, starty mi tady prostě nejdou, ale byla to zábava, pak už jsem i předjížděla a to bylo super,“ řekla Michaela Krupičková po závodě s úsměvem na tváři a v obklopení fanoušků, se kterými se ochotně nechala fotografovat.

Celý závod nakonec vyhrála dvojice Piotr Swiderski – Wojciech Lisiecki, která získala 32 bodů, stejně jako druzí Artur Czaja – Maksym Drabik. Rozhodovala vzájemná jízda, ve které prvně jmenovaní zvítězili 5:4 a kdy jeli vzorovou jízdu, ve které nechali Artura Czaju odjet, aby si poté pohlídali druhou a třetí pozici a nedali sebemenší šanci Maksymu Drabikovi na předjetí. Na třetí pozici skončil pár z Německa Ronny Weiss – Steven Mauer. Nejlepším jezdcem závodu byl neporažený Artur Czaja, který byl opravdu nepolapitelný.

Za zmínku ještě stojí návrat závodníka, kterého jsme mohli naposledy vidět na plochodrážní motorce před třemi lety. Tomasz Bajerski se v Opole sice nezapsal velkým počtem bodů, získal jich pouze sedm, ale jak sám řekl, přijel se bavit a hlavně pomoci dobré věci. A nevyloučil, že by se někdy mohl vrátit na plochodrážní ovály.

Foto: Wojta Zavřel