Mariánské Lázně – 19. června
Letošní závod Grand Prix na dlouhé ploché dráze, který je na programu tuto sobotu v Mariánských Lázních nabídne velmi vyrovnanou startovní listinu. Diváci uvidí kromě tradičních hvězd i některé nové tváře světové plochodrážní scény. Naše barvy budou hájit Zdeněk Schneiderwind a Pavel Ondrašík.
Závěr loňské sezóny pořádně zamíchal kartami relativně ustálené společnosti Grand Prix na dlouhé dráze. Vrchol postupového klíče, závod challenge se jel na hluboké, deštěm promáčené travnaté dráze v nizozemském Aduardu. Pořadatelé ve snaze chránit dráhu před deštěm přikryli zatáčky plachtami, výjezdy ze zatáček však nechali odkryté, což se nakonec výrazně podepsalo na průběhu závodu.
S těžkých povrchem se dokázali nejlépe vyrovnat typičtí trávaři, jako třeba Britové Richard Hall nebo Paul Cooper, zatímco specialisté na dlouhé pískové dráhy měli větší potíže. Nepříjemným překvapením bylo vyřazení velkých favoritů, např. loňského vítěze Grand Prix z Mariánských Lázní Daniela Bachera, úřadujícího německého šampióna a vítěze GP Německa 2007 Sirga Schützbacha nebo vítěze Grand Prix Francie 2007 Stephana Katta.
Když ještě připočteme neúčast vicemistra světa Fina Joonase Kylmäkorpiho pro zranění, znamenalo to naprostou pohromu. S odstupem se však ukazuje, že nakonec nebude tak zle. Nová jména vnášejí do seriálu trochu čerstvého vzduchu a velké hvězdy, které se udržely v elitní osmičce, zůstaly. Diváci se tak například po dlouhých třinácti letech mohou těšit na slavného Bernda Dienera a nakonec nepřijdou ani o Joonase Kylmäkorpiho, který obdržel divokou kartu na celý seriál.
Procházka startovní listinou:
1 Theo Pijper (Nizozemí)
Dvojnásobný Mistr Evropy na trávě a jeden z nejlepších dlouhodrážních jezdců posledních let 
startuje již ve svém jedenáctém světovém finále, přičemž v uplynulých osmi letech nikdy neskončil hůře než sedmý. Medaile mu však stále uniká. Nejlépe se mu vedlo v sezóně 2006, kdy obsadil čtvrtou příčku, pátý byl v letech 2002, 2004 a 2008. Jako jeden z mála nizozemských jezdců umí kromě travnaté perfektně i dlouhou dráhu. Na stupních vítězů stál v závodech Grand Prix již šestkrát, pokaždé na dlouhé pískové dráze. Ovály jako Mühldorf nebo Pfarrkirchen mu vyhovují, proto patří k velkým favoritům i na podobné dráze v Mariánských Lázních. Vloni zvítězil v závěrečném závodě seriálu Grand Prix v německé Vechtě.
2 Glen Phillips (Velká Británie)
Neuvěřitelnou sezónu má za sebou tento mladý Angličan. Před startem seriálu se mu přisuzovaly větší šance spíše na travnatých drahách, ale Phillips dokonale překvapil již v prvním závodě v Mariánských Lázních, kde vystoupal na bronzový stupínek. Ve francouzském Morizes přidal druhé místo a třetí bedna z německé Vechty mu s definitivní platností zajistila stříbrnou medaili a post vicemistra světa. Phillips používá motory GM v rámech BRM, od ladiče Marcela Gerharda přešel k Horstu Buhrmestrovi a spolupráci si nemůže vynachválit.
3 Paul Cooper (Velká Británie)
Překvapivý účastník letošního seriálu se divákům v Mariánských Lázních představil již 
při květnovém Mistrovství České republiky, když se přijel seznámit se zdejší dráhou. A seznámení to bylo více než důležité. Šestadvacetiletý Paul totiž nikdy dříve na kilometrové dráze nejel, ba ji dokonce ani neviděl. Proto vděčně přijal pozvání Karla Kadlece, aby vůbec věděl do čeho za měsíc půjde. Tento mladý Brit přesto patří k tomu nejlepšímu, co může tato ostrovní země nabídnout. Jeho síla tkví v travnaté dráze, kterou umí perfektně a kde může dobře prodat svůj bojovný styl jízdy. Proto byl také jedním z jezdců, kteří si dokázali poradit s těžkou podmáčenou travnatou dráhou v nizozemském Aduardu, kde si vloni v říjnu vybojoval postup do Grand Prix. Paul umí i klasickou dráhu, v domácí lize startuje v barvách Sheffieldu.
4 Andrew Appleton (Velká Británie)
Britský šampión z roku 2006 a novopečený Mistr České republiky je továrním jezdcem divišovské Jawy. Jezdec, od kterého se letos hodně očekává, stál v posledních dvou loňských závodech Grand Prix na stupních vítězů. Medaile mu však doposud stále unikala. Vloni mu k ní chyběly tři body, předloni to byl jen jediný bod. Před měsícem si na pozvání Evžena Erbana přijel do Mariánských Lázní otestovat své tovární motocykly a po velkém souboji a nešastném pádu Zdeňka Schneiderwinda získal titul českého šampióna.
5 Jörg Tebbe (Německo)
Návrat do seriálu velkých cen vloni oslavil tento třicetiletý německý reprezentant, když si po 
triumfu v kvalifikačním závodě v Mulmshornu dokázal poradit i s těžkou dráhou v Aduardu. Kdysi osmý nejlepší jezdec světa startoval v loňském seriálu jen díky divokým kartám, když ve francouzském Morizes obsadil osmé a na domácí dráze ve Vechtě desáté místo.
6 Pavel Ondrašík (Česká republika)
Ziskem stříbrné medaile v domácím šampionátu si tento třiatřicetiletý závodník pražského Olympu zajistil divokou kartu do Mariánskolázeňského světového finále. Mezi regulérní účastníky seriálu velkých cen patřil v letech 1997 a 2000, přičemž v druhém případě mu v konečném účtování patřila vynikající devátá pozice. Pavel může v závodě těžit především ze znalosti dráhy, na které se mu téměř vždy dařilo.
7 Joonas Kylmäkorpi (Finsko)
Finská hvězda a největší dravec ve startovním poli. Loni mu vítězství v mariánskolázeňském finále proklouzlo mezi prsty jen vinou defektu, když v základní části závodu ztratil pouze jediný bod. Chu si trochu spravil druhým místem v dalším závodě v St. Macaire, pak však přišlo zranění ramene, které jej vyřadilo nejen ze zbytku seriálu, ale připravilo ho i o možnost zachránit svou účast v příštím ročníku závodem challenge. Když přišlo na udílení divokých karet, logická první volba padla právě na dvojnásobného vicemistra světa Kylmäkorpiho. By i začátkem letošní sezóny laboroval se zraněním, může se létající Fin právem počítat mezi 
největší kandidáty na prvenství v Mariánských Lázních. Mimochodem, když o něm nedávno čtyřnásobný světový šampión Robert Barth prohlásil, že se nikdy nestane mistrem světa, když bude tříštit své síly mezi krátkou a dlouhou dráhu, vzkázal mu Kylmäkorpi, že si letos nedal za cíl získat titul mistra světa, ale vyhrát všechny závody Grand Prix.
8 Jannick de Jong (Nizozemí)
Mladý nizozemský jezdec zůstává v posledních letech trochu ve stínu svého reprezentačního kolegy Dirka Fabrieka. Jeho největší slabinou zůstávají dlouhé pískové dráhy, proto se mu šance dávají spíše v dalších závodech seriálu. Vloni devátý jezdec v celkovém hodnocení je specialistou na travnatou dráhu, kde patří k evropské špičce.
9 Gerd Riss (Německo)
Poslední kdo zůstal ze slavné trojice Riss-Barth-Tatum, která od roku 1998 nepřetržitě dominovala světovému šampionátu na dlouhé ploché dráze. Sedminásobný Mistr světa Gerd Riss je bezesporu nejslavnějším jezdcem této disciplíny a velké šance na rozšíření své sbírky dvanácti medailí má i letos, kdy vstupuje do svého 24. světového finále. Jeho největší devizou je výkonová vyrovnanost v průběhu sezóny. Vždy vloni nepotřeboval k zisku titulu světového šampióna vyhrát ani jediný závod. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech již sice není ve 
své nejoslnivější formě, přesto je to spolu s Kyllmäkorpim největší kandidát na vítězství v Mariánských Lázních. Letos mu do karet hraje i neúčast jeho největších rivalů Bachera a Schützbacha.
10 Bernd Diener (Německo)
Jezdící legenda dlouhé ploché dráhy a bezesporu jedna z největších hvězd startovní listiny oslaví den před závodem své padesáté narozeniny. Sympatický jezdec z rozvětvené plochodrážní rodiny na sebe poprvé výrazněji upozornil již v roce 1983, kdy se probojoval do evropského finále na travnaté dráze. O tři roky později už startoval ve finále MS na dlouhé ve Pfarrkirchenu. Jeho dosavadním největším úspěchem je zisk stříbrné medaile FIM z posledního jednodenního finále MS na dlouhé dráze v Herxheimu 1996. Bronzovou medaili přidal v roce 2004, schází mu již jen světové zlato. Na svou vizitku si může nechat vytisknout i titul Mistra Evropy na travnaté dráze nebo Mistra Německa na dlouhé dráze. Je rovněž vítězem zlaté přilby ADAC nebo Superpoháru na travnaté ploché dráze. Pochlubit se může i zlatem z loňského MS družstev, ke kterému přispěl osmnácti body. V Mariánských Lázních startoval naposledy před třinácti lety, ale zdejší dráha mu vždy svědčila, vždy tehdy mával divákům z nejvyššího stupínku vítězů po vyhraném semifinále MS. Letos prozatím jezdí ve skvělé formě, o čemž svědčí například i jeho triumf v kvalitně obsazeném závodě na travnaté dráze v Lüdinghausenu. Používá motory GM.
11 Mathieu Tressarieu (Francie)
V posledních letech bezesporu jeden z nejlepších světových jezdců na travnatých drahách celou loňskou sezónu vynechal kvůli zranění. I proto vyvolal fakt, že Mathieu obdržel divokou kartu na celý seriál, značné rozhořčení a debaty o oprávněnosti tohoto rozhodnutí. V jaké se letos představí formě napoví již úvodní závod v Mariánských Lázních. Nejmladší z francouzské bratrské trojice je sice více specialistou na trávu a kratší ovály, ale bez šancí rozhodně nebude ani na pískové tisícovce. Mathieu je držitelem bronzové medaile FIM z roku 2007, o kterou triumfem v posledním závodě v Marmande připravil Němce Stephana Katta. Podobně jako Fin Kylmäkorpi patří i Mathieu Tressarieu k nejbojovnějším jezdcům seriálu.
12 Mathias Kröger (Německo)
Stálice německé dlouhé dráhy a zároveň její největší smolař. Již mnohokrát mu unikl velký 
úspěch vinou zranění. Přesto má doma bronzovou medaili ze světového šampionátu 2000, dvakrát byl v konečném účtování čtvrtý. Letos čtyřicetiletý jezdec patří v seriálu k nejzkušenějším, na stupních vítězů v jednotlivých závodech stál v minulosti již sedmkrát. Pokud bude mít svůj den, může překvapit.
13 Zdeněk Schneiderwind (Česká republika)
Náš nejlepší dlouhodrážní jezdec za posledních deset let je i v šestačtyřiceti jedním ze žhavých kandidátů na stupně vítězů. Dvojnásobný Mistr Evropy vloni zažil na dráze v Mariánských Lázních ohromný úspěch, když si z jízdy poslední šance suverénně proklestil cestu až do finále A, kde obsadil vynikající čtvrtou příčku. Že má i na stupně vítězů, dokázal v minulosti již dvakrát. Při květnovém Mistrovství České republiky na zdejším ovále přišel Zdeněk nešastně vinou pádu v poslední zatáčce o titul domácího šampióna. Jeho souboj s Appletonem však chytil za srdce nejednoho plochodrážního fanouška. Dokonalá znalost dráhy a rychlý motocykl jsou jeho hlavní zbraně do nadcházejícího závodu, jediné co zbývá doplnit do mozaiky úspěchu je trocha štěstí.
14 Dirk Fabriek (Nizozemí)
V současné době vedoucí postava nizozemské reprezentace. Svůj velký talent prokazuje již několik let na travnatých drahách po celé Evropě. Vloni však dokázal výrazněji proniknout i mezi specialisty na dlouhou dráhu, což je druhá podmínka k úspěchu v Grand Prix. Již 
v úvodním závodě v Mariánských Lázních pořádně kousal, v dalších závodech na kratších oválech pak naplno ukázal svůj potenciál a především zásluhou triumfu v Grand Prix Francie v St. Macaire mohl na konci sezóny slavit bronzovou medaili. Titul Mistra Evropy na domácí travnaté dráze v Siddeburenu mu unikl jen o vlásek díky pádu ve finálové jízdě.
15 Richard Hall (Velká Británie)
Talentovaný britský jezdec, který se před dvěma lety vrátil k závodění na travnaté dráze po pauze, kdy se věnoval svému účinkování v British Elite League. Podobně jako Cooper i Richard Hall využil svých dovedností z travnaté dráhy k postupu do letošního ročníku Grand Prix. Učinil tak však s podstatně větší noblesou. V kvalifikačním závodě ve francouzském Artigues de Lussac vybojoval druhou příčku a ze stupňů vítězů mával divákům i po challenge v Aduardu. Lví podíl měl i na loňských bronzových medailích britského družstva na světovém šampionátu týmů ve Werlte, kde se při neúčasti Appletona stal důstojným sekundantem Phillipse a s dvanácti body byl druhým nejlepším Britem.
16 Stephane Tressarieu (Francie)
Úřadující Mistr Evropy na travnaté ploché dráze patří již pár let k evropské i světové špičce především na travnatých drahách. Maximem pro tohoto devítinásobného světového finalistu je celkové páté místo z roku 2001. Na stupních vítězů v jednotlivých závodech stál pouze jednou, v roce 2002 skončil třetí ve francouzském St. Colombe. Je více specialistou na travnatý povrch, ve finále evropského šampionátu se objevuje pravidelně již od roku 1994. Vloni startoval v Grand Prix jen díky divokým kartám, přesto mu v celkovém hodnocení patří osmá příčka.
17 Richard Speiser (Německo)
Nový německý talent a žák Roberta Bartha měl vloni sezónu jako hrom. V domácích šampionátech na krátké dráze získal stříbro mezi juniory, bronz mezi seniory, v nizozemském Siddeburenu stříbro z evropské finále na trávě, druhým místem v Mulmshornu si vyjel účast v challenge na dlouhé dráze a tam v říjnu zpečetil úspěšný rok postupem do Grand Prix 2009.
Zato ta letošní sezóna pro něj nezačala vůbec dobře. Těžký pád 2. května při kvalifikaci MS družstev v italském Terenzanu jej na dlouhou dobu vyřadil ze závodního dění. Podle 
posledních informací však má v Mariánských Lázních startovat. Pokud bude ve formě, může být jeho výsledek velkým překvapením. Richard startuje na motorech GM z dílny světoznámého ladiče Antona Nischlera.
18 Alessandro Milanese (Itálie)
Sympatický Ital je na dráze v Mariánských lázních jako doma. Startoval zde již v roce 1998 při semifinále MS, ale do povědomí českých diváků se výrazněji zapsal až coby tradiční účastník obnoveného Mistrovství České republiky, kde se probojoval až na stupně vítězů. K jeho doposud největším úspěchům patřilo sedmé místo z evropského šampionátu na travnaté dráze z roku 2000. V loňském roce však přišel zlom. Přes jízdu poslední šance před Grand Prix v Mariánských Lázních sice prošel jen v pozici náhradníka, ale vše si vynahradil o týden později při kvalifikaci MS v německém Mulmshornu, kde si vybojoval postup do říjnového závodu challenge v Aduardu. Tam si na těžké promáčené dráze zajistil překvapivým pátým místem vstupenku do letošního seriálu Grand Prix. Ve skvělých výkonech pokračuje i letos. Prozatím si stihl vybojovat místo ve finále Mistrovství Evropy na travnaté dráze i postup do letošního challenge na dlouhé dráze.
19 Richard Wolff (Česká republika)
Své loňské ambice v seriálu Grand Prix, jehož byl stálým účastníkem, bohužel nedokázat přetavit ve výraznější úspěch. Jeho maximem tak byla dvanáctá pozice z posledního závodu ve Vechtě. Celkové patnácté místo tak asi bylo pod očekáváním pražského závodníka, který se v posledních letech věnuje dlouhé dráze intenzivněji. Kalich hořkosti musel až do dna vypít v závodě challenge v Aduardu, kde obsadil první nepostupovou příčku. Problémy s motocyklem bohužel rozhodly i jeho interní souboj s Pavlem Ondrašíkem během květnového MČR, jehož vítěz si zajistil divokou kartu do světového finále. Richard tak bude závod sledovat z pozice prvního náhradníka. Jeho účast v dalších závodech seriálu však není 
úplně vyloučena, vzhledem k faktu, že mu jeho umístění v challenge zaručuje místo náhradníka Grand Prix. Richard Wolff má letos za sebou už i jeden velký úspěch, když si třetím místem v Artigues de Lussac zajistil místo v závodě challenge, který je na programu koncem září ve Pfarrkirchenu.
20 Marek Čejka (Česká republika)
Jezdec domácího klubu se letos vrátil na ovály po závodnické pauze. Při květnovém závodě MČR si zde zajistil náhradnický post pro světové finále. Odměna je to rozhodně zasloužená, protože Marek patří k stylově nejlépe jezdícím jezdcům a v domácím šampionátu ukázal, že se dokáže na dráze prát i s takovými rychlíky, jako je třena Nynke de Jong. V semifinále MS na trávě v Bielefeldu obsadil se čtyřmi body patnáctou pozici. Připravoval se i na volném závodě v Herxheimu.
Sobotní závod začíná ve 13,30 a bude doplněn bohatým doprovodným programem včetně jízd čtyřkolek nebo závodů flattrack.
Foto: Jiří Bayer
Tréninku se nezúčastnili britský jezdec Lewis Bridger z důvodu klubových povinností na ostrovech a Slovák Martin Vaculík kvůli přetíženosti v posledním týdnu. Po odstoupení Tobiáše Busche a Bena Backera se na post prvního rezervisty dostal plzeňský Jan Holub.
Značně otřesen Martin Vaculík dojel poslední. Poté zkusil ještě jednu jízdu, kde prohrál souboj s Matějem Kůsem. A tak ze závodu odstoupil s otřesem mozku. Český junior velice dobře startoval, ale vše pokazil špatnými výjezdy z první zatáčky, které ho stály cenné body a v závěru i vytoužený finálový postup. 
