Mühldorf – 8. května
Oslnivá závodní forma Josefa France po jeho loňském úspěšném návratu na dlouhé ovály nevychladla ani letos, když vstupoval do kvalifikačního procesu mistrovství světa. Úvodní ze dvou závodů zajišujících vždy šestici nejlepších jezdců postup do zářijového Challenge ve francouzském St. Colomb de Lauzun byl na programu uplynulou neděli v bavorském Mühldorfu.
Ve vyrovnaném startovním poli figurovala i tři česká jména. Krom Josefa France oblékli reprezentační vestu ještě Pavel Ondrašík a Karel Kadlec, na poslední chvíli povolaný coby záskok za zraněného Michaela Hádka. Domácí spoléhající především na Sirga Schützbacha a nezničitelného, letos již dvaapadesátiletého, Bernda Dienera dostali nečekanou posilu v podobě místní hvězdy a pravidelného účastníka Grand Prix Herberta Rudolpha. Ten se do závodu posunul z původní pozice náhradníka, když nedorazil ohlášený Cameron Woodward. Německé barvy hájili ještě Manfred Knappe, Marcel Dachs a coby zástupce něžného pohlaví Nadine Frenk. Ta se společně se svou sestrou Julií pohybuje po plochodrážních oválech již dobrých osm let a rostoucí forma jí vynesla až do prestižní německé reprezentace. Kráčí tak ve šlépějích své starší a slavnější nizozemské kolegyně Nynke de Jong, která však bohužel již pověsila svou závodnickou kombinézu na pomyslný hřebík. Nizozemci vyslali do Mühldorfu těžký kalibr v podobě dvojice Dirk Fabriek – Jannick de Jong, kterou doplnil Jeffrey Woortman. Podceňovat rozhodně nešlo ani britskou dvojici Chris Mills a Paul Cooper, zejména druhý jmenovaný již ochutnal účast v seriálu Grand Prix a po loňském ošklivém zranění se pomalu vrací do formy. Z Australanů se omluvil Cameron Woodward, v poli tak zůstal osamocen Rodney Mc Donald. Startovní listinu doplnili Jérome Lespinasse z Francie, zasloužený matador plochých drah Ukrajinec Vladimir Trofimov a nová finská dlouhodrážní hvězdička Aki-Pekka Mustonen. Na šest místeček znamenajících postup do dalších bojů si tak brousilo zuby nejméně osm až deset silných jezdců.
S takovými počty si vůbec nelámal hlavu Josef Franc, když krátce po startu první jízdy vystřelil do čela před Dienera a Fabrieka, postupně si vybudoval slušný náskok a kolem šachovnicového praporku prolétl bezpečně první. To Pavlu Ondrašíkovi se nedařilo vůbec, špatně startoval a marně se pouštěl do stíhacích jízd ze zadních pozic. Ze svého místa si sice mohl nejlépe prohlédnout ladné křivky Nadine Frenk, cenou za to však byla kulatá nula na jeho kontě. Přesto pomalu sbíral body a také díky defektu Chrise Millse v závěrečné jízdě základního rozpisu jich měl na kontě alespoň sedm, což o jediný bod nestačilo na postup do semifinálových jízd. To Karel Kadlec, který se letos rozhodl soustředit především na evropskou sérii veteránů, pojal závod spíše jako možnost svézt se s kvalitními soupeři. Vybojoval celkově jeden bod a byl spokojen. Mohlo to být ještě o trochu lepší nebýt vyloučení z jízdy číslo čtyři, před jejímž startem se marně pokoušel uvést do chodu svůj motocykl.
Trošku na nervy zabrnkal svým příznivcům Josef Franc ve své druhé jízdě. Po nepodařeném startu najížděl do první zatáčky na posledním místě, ve výjezdu navíc schytal pořádnou cejchu, která ho prakticky zastavila. Český jezdec však prokázal lví bojovnost a s dravostí sobě vlastní se na konci protilehlé rovinky přehnal přes Paula Coopera, aby o jedno kolo později zdolal i jeho krajana Millse. V dalších jízdách už neponechal nic náhodě a soupeřům nedal nejmenší šanci. Sedmnáct bodů na jeho kontě ho po odjetí základní části bezpečně řadilo na třetí příčku za neporaženého Rudolpha a neméně suverénního Mustonena. Mezi postupovou šestku měli v tu chvíli nejlépe namířeno ještě Sirg Schützbach, Jannick de Jong a Bernd Diener.
Naopak mezi šestkou, která nenašla cestu do semifinálových jízd, zůstali kromě české dvojice i oba Britové, což bylo zejména u Paula Coopera nemilým překvapením. K radosti domácího publika se dařilo Nadine Frenk, která si vůbec nic nedělala ze zvučných jmen a s deseti body na kontě hleděla vstříc semifinále.
Překvapením však neměl být zdaleka konec. Semifinálová jízda vůbec nevyšla Schützbachovi, který přes veškerou snahu neurval ani bod. Vidina prakticky jistého postupu se náhle rozplynula jako obláček dýmu. Naopak plný bodový zisk nečekaně vynesl na finálovou metu do té doby dost nevýrazného Fabrieka. Světový medailista tak zachránil svou kůži doslova na poslední chvíli. Jinak se na postupových pozicích nic nezměnilo. Ve druhém semifinále Rudolph porazil France a do finálové jízdy vstupoval neporažen, s nimi se kvalifikovali Mustonen, de Jong, Diener a již zmiňovaný Fabriek.
Do finálové jízdy odstartoval nejlépe Franc, v prvním kole odrazil útoky Rudoplha a začal si budovat mírný náskok. Jako pokropený živou vodou však ve finále zajel Dirk Fabriek. Ze čtvrtého místa se rychle probil dopředu, bez větších obtíží za svá záda odsunul i Rudolpha a zanedlouho začal dotírat na našeho jezdce. Najížděl stopu těsně u mantinelu a v zatáčkách balancoval takřka na hranici pádu. Závěrečný nápor však Franc dokázal ustát a proletěl cílem jako první.
Po sečtení bodů si zlatý věnec pověsil na krk Herbert Rudolph o bod před Francem. Třetí příčku obsadil finský rychlík s chlapeckou tváří Ape Mustonen.
Hlasy z depa:
Karel Kadlec: “Bylo to těžký, navíc jsem neměl dobrý rozlosování do jízd. Jeden bod dobrý, ale mohlo to bejt lepší, škoda tý čtvrtý jízdy. Nemohl jsem nastartovat, jel jsem dvě jízdy po sobě a díky tomu novýmu vejfuku se motor hrozně přehříval. Vyměnili jsme svíčku, ochladili to a pak už to šlo.”
Pavel Ondrašík: „No, očekávání byly určitě vyšší, motorka na to měla, ale mě se nějak nedařilo odstartovat, tak abych tam s nima byl, řikám, je to asi ve mně.”
Josef Franc: „Super, na to, že jsme teprve včera dostavěli motorku a byl to letos můj vůbec první závod na dlouhý. Děkuju za velkou pomoc oběma Schneiderwindům a Honzovi Hlačinovi. Vůbec mi nešly starty, je to jiný než na krátký, to už jsem stačil poznat. V tý pátý jízdě jsem měl špatnou reakci, rozhodčí to pustil moc rychle, nebyl jsem na to připravenej.”
Foto: Jiří Bayer a Zdeněk Flajšhanz
