Často na plochodrážních závodech po celé republice patřilo mezi milé povinnosti při moderování závodu sdělení, že tam a tam stojí bílý stan s červeným nápisem DIGI FOTO. V něm hezká a velice příjemná a usměvavá dáma, u které si diváci a fandové krásného sportu levých zatáček, mohli prohlédnout a zakoupit vše, co se ploché dráhy týká.
Bílý stan s Renatkou Fišerovou za pultem mi nějakou dobu chyběl, později jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediné co jsem mohl udělat bylo, že jsem ji veřejně přes mikrofon pozdravoval a přál ji uzdravení. Občas jsem ji zavolal.
Stejně jako mnoho dalších lidí jsem věřil, že tento boj vyhraje. Sobotní zpráva, že Renatka již není, na mě zapůsobila velmi těžce. To jsou přesně ty chvíle, kdy se ptám, proč právě ona. Byla to bezva holka, vždy jsem ji šel do stanu pozdravit. Nikdy nemluvím za jiné, ale jsem si jist, že se v tomto případě shoduji s ostatními, když řeknu ‚budeš nám chybět‘.
Získání titulu mistra světa v jakémkoliv odvětví sportu není nikdy procházkou růžovým sadem. Vždy tam hraje velikou roli spousta detailů. Talent, zdraví, preciznost, pracovitost, rodinné zázemí a určitě vždy i štěstí. To všechno můžeme vidět dnes už u čtyřnásobného mistra světa na ploché dráze, Američana žijícího ve Stokholmu ve Švédsku, Grega Hancocka.
Greg Hancock slaví v Melbourne titul mistra světa
První titul získal v roce 1997, dále 2011, 2014 a ten čtvrtý letos 22. října. Možná někdo namítne, že měl Greg Hancock v závěru seriálu ulehčenou situaci díky neúčasti Australana Jasona Doyla, který měl vynikající formu a našlápnuto k získání titulu mistra světa. Z důvodu zranění byl v doma v Melbourne ze hry. Tento sport takové situace přináší. Greg Hancock je obrovský profesionál a letošní titul si zaslouží.
Greg Hancock se z titulu mistra světa radoval již čtyřikrát
Napadá mě přirovnání Jaromír Jágr – Greg Hancock. Oba světoví sportovci, český hokejista čtyřiačtyřicet, americký plochodrážník šestačtyřicet let. Jak na ledě, tak na motorce se prát a soupeřit s konkurencí o dvacet let i více mladší musí být obrovská dřina. Veliké odříkání, dodržení životosprávy a poctivý trénink nesou svoje ovoce. Klobouk dolů.
Měli jsme a máme to štěstí, že Greg Hancock je k vidění i v České republice. Jezdil u nás extraligu družstev za Mšeno a byl u všech tří vítězství za sebou. Chodili na něj diváci, které vždy odměnil výborným výkonem a strhnul tím k dobrému výkonu i své kolegy z klubu. Vzpomínám na chvíle, kdy byla pauza z důvodu odjeté sanity. On místo, aby odpočíval, přišel ke mně před tribunu a bavil diváky a podepisoval fotky.
V čase mšenských výher v extralize
Tím si nás moc získal. Nejen jako závodník, ale i jako člověk, je obrovský gentleman. Je stále ve formě, nikdo neví, kdy skončí karieru, ale chvíle, kdy jsme ho mohli, vidět si určitě navždy zapamatujeme. Až jednou skončí, zůstane po něm veliká mezera. Řadím ho vedle legendy Ivana Maugera. Oba si cením pro jejich skromnost, umění, přátelské jednání. Jsem šťastný, že jsem oba zažil na dráze. Oba jsem měl několikrát u mikrofonu, a vždy to pro mně byla veliká čest a splněné přání.
Jsem pyšný nato, že jsem Gregu Hancockovi mohl věnovat mnou napsanou knihu, ve které je na několika fotografiích. Chci mu popřát pevné zdraví, stejně tak jeho rodině, pogratulovat k získání titulu. Budu se těšit na další setkání s ním. Věřím, že s přáním souhlasí i čtenáři a jeho fandové.
Dne 30. září dotlouklo srdce dlouholetého člena AMK Mariánské Lázně pana Svatopluka Majera v nedožitých 78 letech. Pomáhal v depu, odkud ho dobře znali jezdci i členové a příznivci klubu. Čest jeho památce!
Bylo to jako rána z nebe. Ve středu ráno jsem chvíli nedýchal. Když jsem na internetu četl, že zemřela naše sportovní legenda paní Věra Čáslavská, tekly mě slzy. Vím, že jsem nebyl jediný. Znal jsem ji osobně. Občas jsme si volali, naposledy zhruba před čtrnácti dny. Věděla, že se jedná o veliký boj s těžkou nemocí, věděl jsem to i já.
Když jsem ji volal, cítil jsem, že je ráda za každé povzbuzení. 29. dubna 2013 paní Čáslavská přijala mé pozvání do Štětí. Dopoledne jsme měli besedu v kině pro žáky osmých a devátých tříd, učiliště a střední a vyšší odborné školy obalové techniky.
Kino bylo plné do posledního místečka. Na začátku jsme filmem připomněli, proč je paní Věra legendou. Atmosféra, která v kině panovala, byla úžasná, žáci a studenti hltali každé slovo. Místní gymnastky předvedly svoje umění, za což sklidily veliké uznání.
Protože nás čekala ještě večerní beseda s veřejností, nabídl jsem svému hostu společný oběd. Po něm při kávě a troše vína, jsme si povídali. To byla pro mě asi největší odměna. Poznat člověka takhle zblízka, se hned tak každému nepoštěstí. Obohacen o spoustu nových informací a zážitků, jsem moderoval večerní talk-show.
Diváci byli nadšeni, její přítomností a dobře si uvědomovali, jak cenný a vážený host do Štětí přijel. Bylo to poznat i v jejich otázkách. Nejen já, ale i přítomní diváci poznali jak veliká osobnost a to nejen ve sportu paní Čáslavská je. Že je statečná žena, veliká bojovnice nám dokazovala po celý svůj život, stejně tak i ve chvíli, kdy bojovala o život.
Ve sportu málokdy prohrála. Souboj s těžkou nemocí nevyhrála, protože ho nemohla ovlivnit. Za to, co v životě dokázala, jak proslavila naši zemi, by měl každý Čech smeknout klobouk. Paní Čáslavská, já tak činím. Děkuji, že jsem Vás osobně poznal. Je a vždy to bude pro mě veliká čest. Nikdy nezapomenu. Čest Vaši památce!
Automotoklub Mariánské Lázně mnohokrát děkuje touto cestou nadaci ČEZ za podporu při konání finále mistrovství světa družstev na dlouhé ploché dráze v Mariánských Lázních. I díky její přízni si celý stadión v sobotu 16. července užil báječné odpoledne, kde jej vedle zlatavého sluníčka hřály také bronzové medaile na hrudích členů českého národního týmu.
Praha – 16. června
V Praze na plochodrážním oválu na Markétě se již závodí bezmála šedesát. Za tu dobu si diváci přišli na své nejen na domácích závodech, ale též při závodech mezinárodních včetně mistrovství světa. Když tragicky zahynul v Pardubicích při Zlaté přilbě v roce 1968 Luboš Tomíček, jeden z našich nejlepších jezdců té doby, začal se na Markétě jezdit na jeho počest Tomíčkův memoriál, který postupem doby zastínil Velkou cenu Prahy s tradicí od jednašedesátého.
Velká cena již podvacáté
Protože se Tomíčkův memoriál konal vždy v pondělí po Zlaté přilbě, dařilo se pořadatelům zajistit do startovní listiny světové jezdce zvučných jmen. Ole Olsen, Ivan Mauger, Barry Briggs, naši Jiří Štancl, Aleš Dryml, později Antonín Kasper mladší, Bohumil Brhel a mnoho dalších až do dnešní doby.
Příští sobotu se veká cena v Praze pojede již podvacáté
Mimoto se na Markétě odjelo mnoho podniků mistrovství Evropy a světa. Protože se stadión v Praze postupně vypracoval do pozice nejlepšího stadionu v České republice a k tomu se přidala vynikající práce pořadatelů, bylo jen otázkou času, kdy se v Praze pojede závod o titul mistra světa.
Příležitost přinesl konec éry jednodenních finále světového šampionátu. Klubová diplomacie a v neposlední řadě i krásy české metropole se postaraly, že se v květnu před devatenácti lety konala v Praze poprvé Speedway Grand Prix.
A tak se stalo to, čemu by před dvaceti lety uvěřil asi málokdo. Praha je nejčastějším pořadatelem velkých cen a 25. června se uskuteční již podvacáté. Je to pro naši plochou dráhu, pro město Praha a pro náš stát, obrovská pocta a také veliká reklama.
Vyrovnaná soutěž
Příští sobotu od 18:45 hodin nás tedy čeká velký plochodrážní svátek. Závod v Praze bude letošní čtvrtý v pořadí z celkových jedenácti. Titul mistra světa obhajuje Angličan Tai Woffinden. I letošní ročník je stejně jako ty minulé, velice vyrovnaný, což dokazují získané body ze tří odjetých závodů.
Greg Hancock je miláček českého publika od časů svého mšenského účinkování v extralize
V čele jsou dva jezdci, kteří mají shodně 39 bodů, Tai Woffinden a Chris Holder. O bod za nimi, tedy s 38 body je nestárnoucí a v České republice velmi oblíbený Greg Hancock, který je ve věku Jaromíra Jágra a svým přístupem a pílí, je jedním z nejlepších na světě. Určitě to v Praze znovu divákům dokáže.
Na čtvrtém místě je vítěz SGP z Dánska, Hancockův veliký kamarád, Polák Maciej Janowski s 36 body. Další pořadí podle bodů: Antonio Lindbäck 30, Peter Kildemand 28, Matej Žagar 26, Jason Doyle 25, Bartosz Zmarzlik 25 a Nicki Pedersen 24. Pořadí je tedy nebývale vyrovnané a dá se očekávat tvrdý boj o každý bod.
Češi v české velké ceně
České pořadatelství umožňuje tradičně šanci pro naše závodníky proniknout do velkého světa velkých cen. V minulých dvaceti letech se proto Grand Prix České republiky zúčastnila hezká řádka českých jezdců, někteří jeli i celý seriál. Bratři Lukáš a Aleš Drymlovi, Antonín Kasper, Bohumil Brhel, Tomáš Topinka, Marian Jirout, Josef Franc, Václav Milík, Matěj Kůs a další.
Na stupně vítězů se z českých závodníků dostal zatím pouze Lukáš Dryml, avšak ani jednou v Praze
Významného úspěchu dosáhl Lukáš Dryml, když si z podniků SGP odvezl čtyři umístění na pódiu. Něco takového se nepovedlo nikomu před ním a ani po něm. A je bezesporu škodou, že na žádného Čecha na stupních vítězů nikdy nesvítily reflektory pražské Markéty.
Divokou kartu dostal náš v současnosti nejlepší závodník Václav Milík. Na šanci v roli náhradníků budou čekat ostřílený Josef Franc a mladý nadějný Eduard Krčmář. Bylo by super, kdyby naši jezdci přitáhli na tribunu hodně českých fanoušků. Naše plochá dráha to moc potřebuje.
Co dodat? Snad jen přání Autoklubu Markéta, ať se jim vydaří počasí, plné tribuny a důstojné jubileum dvacáté Grand Prix v Praze.
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Mirek Horáček
Bílý stan s Renatkou Fišerovou za pultem mi nějakou dobu chyběl, později jsem zjistil, že je vážně nemocná a jediné co jsem mohl udělat bylo, že jsem ji veřejně přes mikrofon pozdravoval a přál ji uzdravení. Občas jsem ji zavolal.
