Praha – 1. listopadu
V neděli se uzavřela životní dráha Josefa Hnidáka. Bývalý plochodrážník pražské Markéty, později mechanik a řidič klubového autobusu zemřel náhle ve věku pětaosmdesáti let. Poslední rozloučení se bude konat v pondělí 7. listopadu v 12:15 v obřadní síni krematoria v Praze – Motole. Čest jeho památce!
Plzeň – 31. října
Prosluněné pondělí den jej zastihlo na cyklistické vyjížďce společně s kamarády. Ostatně proč také ne. Svou dnešní osmdesátku pořádně oslavil již v sobotu, kdy se Plzeňáci loučili s letošní plochodrážní sezónou. Bývalý motokrosař a plochodrážník, trenér a kouč s extraligovými vavříny a současný místopředseda a tajemník plzeňského klubu Jaroslav Lucák se dnes dožívá významného životního jubilea. K zástupu gratulantů se za všechny své čtenáře řadí také magazín speedwayA-Z.
Nic s tím nenaděláme, konec října se v ploché dráze nese ve znamení loučení. Závodní rozlučku viděly Kostěnice, při sobotním závěru pardubických závodníků se za řidítka posadil dokonce Matěj Kůs, kdežto při obdobné akci v Plzni zase Ondřej Smetana. Jiní zase dávali sbohem čtvrtlitrové etapě své kariéry. Adam Bednář jí zakončil již předminulou sobotu ve Svítkově ziskem mistrovského titulu, Vojtěch Šach ji prodloužil ještě o jeden závod včera v Kršku.
Včerejší Pohár AMD Krško a Memoriál Matiji Duha neměl v hlavní kubatuře ani české, ani slovenské zastoupení. Vyhrál Daniel Gappmaier před domácím Nickem Škorjou a Williamem Drejerem z Dánska. Vloženého závodu dvěstěpadesátek se ovšem zúčastnili Vojtěch Šachl a Dominik Hrbek.
Triumfoval Sven Cerjak, divišovský borec byl ve finále třetí, jeho krajan v pardubické vestě čtvrtý. „Vojta čtyři rozjížďky vyhrál, porazil dvakrát Cerjaka, abych mu pak zkazil finále,“ sypal si popel na hlavu Petr Šachl. „Praskla mi rozpěrka a já nemohl utáhnout kolo. Musel skočit na náhradní, studenou a blbě napřevodovanou motorku. Au, au.“
Žichlice – 29. října
Letos střídal stopětadvacítku s dvěstěpadesátkou, ale přitom nezapomínal ani na svůj fotoaparát. Štěpán Ševčík se navzdory svému mládí totiž prezentuje jako skvělý fotograf, jehož práce směle konkuruje o generace starším borcům. S jeho snímky jste se již setkali nejen v magazínu speedwayA-Z, nýbrž i v publikaci Česká plochodrážní ročenka. Nyní se západočeský závodník pustil do projektu českého plochodrážního kalendáře. A protože se Vánoce přece jen blíží, radost příznivcům ploché dráhy můžete udělat již nyní.
Nástěnný kalendář ve formátu A3, který provází celou letošní sezónou, je k mání za Kč 549,-. A pakliže zvolíte platbu předem, za poštovné nevydáte navíc ani jedinou korunu navíc.
bližší informace a objednávky zde
Kostěnice – 28. října
Byl to krásný, slunečný den. Slejváky předchozích dnů na kostěnickém oválu připomínal pouze poněkud měkčí vnitřek, který se Aleš Duben snažil upravovat smykem za svým osobákem. Rozlučky se sezónou 2022 se neúčastnil, stěžoval si na své bolavé koleno po nedávném pádu. Ostatně ani další z místních hobíků se z různých důvodů do sedla při Rozlučce neposadili. Přesto poslední plochodrážní závod letošního roku rozhodně nemohl skuhrat nad jezdeckým nezájmem. Triumf si odvezl slánský Patrik Linhart, jenž svou vítěznou sérii v základní části prodloužil také o vítězství ve finále A. V něm odstartoval na Jana Hlačinu, který se dnes loučil se čtvrtlitrovou epochou své kariéry. Na nejnižší stupínek pódia se postavil nestárnoucí Vladimír Višváder. Rychle se oklepal ze svého tréninkového pádu, aby nakonec ve fnále B ukázal výfuk Lukáši Hromádkovi. Závod flat tracku měl vskutku exkluzivní aranžmá se třemi špičkovými piloty kategorie FT1, z nichž se smál nejlépe Ondřej Svědík.
Rozlučka v Kostěnicích bývá tradičně posledním plochodrážním závodem celé sezóny, byť pochopitelně litera řádů má na její postavení jiný názor. Nejinak tomu bylo v letošním roce. Sluníčko pomáhalo pořadatelům dát ovál do pořádku po předchozích slejvácích. A na pole u železničního koridoru se před zlatavým polednem začali sjíždět první závodníci.
Flat trackeři dorazili tři. Zato všichni z elitní společnosti prestižní kategorie FT1. Pochopitelně jezdili všichni najednou. A takovou dramatickou podívanou s mnoha zvraty snad zdejší oválek ještě nezažil. Vrchol přineslo závěrečné super finále na osm kol o dvojnásobné body.
Jiří Kraus, jenž do Kostěnic prvně svého času přijel jako mladý a nadějný potomek svého tatínka, potřeboval k celkovému triumfu. Ovšem Ondřej Svědík, který vyhrál základní část, měl na dnešní triumf zbrusu jiný názor. Usadil se na čele a útočícího konkurenta před sebe nepustil.
Mezi plochodrážníky však přece jen Kostěnice poněkud ztrácí své renomé a naproti tomu jejich zájem o účast ve zdejších podnicích ochabuje. A co čert nechtěl, z hobíků pořádajícího Moto Klubu startoval pouze Dan Macl. Ostatní nemohli buď z toho či onoho důvodu.
Divoký tréninkový pád Vladimíra Višvádera naštěstí neměl vážnější následky. Pravda, záhorský divočák ve svých jednapadesáti přece jen hovořil o opatrnosti, ale… Zatím se čekalo na Lukáše Hromádku. Ze své cesty z Frýdku Místku se ozval někdy před Litomyšlí. Nicméně do čtrnácté hodiny nezbývalo moc času, když se na závodišti objevil.
Josef Štěpánek v mezičase vymyslel podobu plochodrážního závodu. Se stopětadvacítkou dorazil pouze Luboš Hromádka. Jan Hlačina se zase v Kostěnicích loučil se čtvrtlitrem. Zbývající čtyřka na zeleném trávníku dorazila s pětistovkami.
Těžký povrch oválku nedal Josefu Štěpánkovi příliš velký prostor pro manévrování s rozpisem kategorie speedway. Kubatury musely stranou a všechny plochodrážníky čekalo pět výjezdů na ovál v základní části. Vzhledem k povrchu trati pochopitelně jen a jen ve dvou. A na dva okruhy.
Patrik Linhart vraštil čelo, jaké nastavení má spolu s mechanikem Martinem Deverou pro svůj motocykl použít. Již nejbližší budoucnost ovšem ukázala, že se trefili dobře. V první jízdě slánský závodník dokonale odstartoval. A byť za svými zády neměl nikoho menšího než Vladimíra Višvádera, stal se prvním dnešním vítězem.
Vzápětí Dan Macl musel krotit wheelie, jenž mu jeho stroj s dlouhodrážním rámem přichystal po startu. A Luboš Hromádka se svou stopětadvacítkou pádil dopředu. Jeho jmenovec Lukáš se posléze ve třetí jízdě musel dívat na záda Jana Hlačiny.
Úvodní vítězství mohlo, ale nemuselo znamenat vůbec, ale vůbec nic. Nicméně Patrik Linhart svému úvodnímu triumfu pořídil pět mladších bratříčků. Jan Hlačina podlehl pouze jemu v osmé jízdě. Obsazení finále A tím pádem bylo jasnější. Když však divišovský borec s pardubickou vestou na samotný závěr uletěl Vladimíru Višváderovi, nezůstalo k řešení absolutně nic.
Finálový pořad odstartoval finále C. Luboš Hromádka v něm symbolicky prodloužil svůj boj za řidítky stopětadvacítky. Počet kol se zvednul na tři, nicméně on již po startu ukázal výfuk Danu Maclovi. Vladimír Višváder si pojistil nejnižší stupínek pódia v béčku.
Skvěle odstartoval a Lukáši Hromádkovi zbyla jen obrovská snaha. Pral se jako drak, nicméně vedoucí Slovákočech jel excelentně a dravého nájezdníka před sebe nepustil. A pak už nešlo o nic menšího než o vítězství.
Patrik Linhart již pošesté v řadě triumfoval stylem start – cíl. Jan Hlačina jel za ním ve snaze získat, co se ještě dá. Moc však nezbývalo. A ke všemu šachovnicová vlajka omylem ukončila jejich duel již po dvou kolech. Pro opakování však nebyla ani chuť, ani vůle.
„Nechtělo se mi jet,“ přiznával Patrik Linhart. „Nemoh‘ jsem trefit převody a nezatočil jsem. Nakonec to šlo a prožil jsem hezký odpoledne. Pěkná rozlučka. Jsem rád, že jsem tady byl. Letos na mě jinde žádnej pohár nezbyl. Užil jsem si však každej závod, co jsem jel.“
„Dobrý to bylo,“ pochvaloval si Jan Hlačina. „Tohle byl můj poslední závod na dvěstěpadesátce. Užil jsem si ho, takže dobrý. Ve finále jsem blbě odstartoval a nemoh‘ jsem Patrika dohnat.“
„V tréninku jsem z toho vystoupil a pokřtil motorku,“ usmíval se Vladimír Višváder. „Od tý doby nejsem ve svý kůži. Před pádem jsem si to užíval, teď jsem takovej staženej.“
„Závody guláš, půl roku jsem na tom neseděl,“ bilancoval Lukáš Hromádka. „Poslední jízda byla fajná. Ještě kolo a možná to dopadlo jinak.“
| TOT | C | B | A | ||
| 1. Patrik Linhart, Slaný | 2 2 2 2 2 | 10 | 1. | ||
| 2. Jan Hlačina, Pardubice (250 ccm) | 2 2 1 2 2 | 9 | 2. | ||
| 3. Vladimír Víšváder, Úhřetická Lhota | 1 2 2 2 1 | 8 | 1. | ||
| 4. Lukáš Hromádka, Kopřivnice | 1 1 2 1 2 | 7 | 2. | ||
| 5. Luboš Hromádka, Pardubice (125 ccm) | 2 1 1 1 1 | 6 | 1. | ||
| 6. Dan Macl, Úhřetická Lhota | 1 1 1 1 1 | 5 | 2. |
| TOT | SF | ||||
| 1. Ondřej Svědík | Yamaha – FT1 | 2 3 3 3 2 | 13 | 6 | 19 |
| 2. Jiří Kraus | Honda – FT1 | 3 1 2 2 3 | 11 | 4 | 15 |
| 3. Kamil Peuker | KTM – FT1 | 1 2 1 1 1 | 6 | 2 | 8 |
Bernardov – 26. října
O smůle plzeňských pořadatelů s jejich rozhodujícím finálovým závodem mistrovství republiky jednotlivců už nemá cenu se dál šířit. Dekorování trojice nejlepších proto viděl pardubický Svítkov po sobotní první lize, jelikož všichni medailisté šampionátu byli v sestavách zúčastněných týmů. Václav Milík, který tuto sobotu od deseti bude s dalšími kolegy ve Svítkově k dispozici fanouškům, bral v nejstarším motoristickém šampionátu naší země již sedmé zlato. Vyrovnal v historických tabulkách Antonína Kaspera a magazínu speedwayA-Z se svěřil s touhou překonat nepřekonatelného Jiřího Štancla.
„Jsem mistr a to jsem ani nejel druhej‘ závod,“ říkal Václav Milík se zlatou medailí kolem krku. „Je to posedmý, chtěl bych vyrovnat Jiřího Štancla. Stoprocentně budu muset u plochý dráhy zůstat ještě pět, šest let, dokud neudělám dvanáct titulů.“
Nicméně sám pardubický kapitán se přesvědčil, jak vrtkavý osud může být. On sám mohl mít klidně o tři tituly více stejně jako méně. Jeden bodík sem, dva zase tam a na nejvyšším stupínku stojí někdo jiný.
„Určitě to nebude jednoduchý,“ zamýšlí se Václav Milík. „Mladí se rozjíždí. Ale já taky nechci jezdit hůř. Takže oni se mnou budou mít taky těžký. Ale je to dobrý, člověk se potřebuje hecnout. Pro mě větší výzva.“
| 1. | 2012 | po květnovém Divišovu přijel v říjnu do Mšena jako pátý muž aktuální klasifikace, tam vyhrál s patnácti body a v rozjezdu o titul vyzrál na Lukáše Drymla |
| 2. | 2014 | první říjnové pondělí opanoval všech pět jízd na pražské Markétě, v sobotu do Březolup přijel s náskokem třech bodů na Matěje Kůse a Tomáše Suchánka, ale nejprve upadl při pokusu oslavit vítěznou jízdu jízdou po zadním kole, nakonec pykal diskvalifikací za sražení Martina Gavendy, ve dvakrát opakovaném rozjezdu o titul však porazil Josefa France a Matěje Kůse |
| 3. | 2015 | patnáctibodové sólo v červnové Praze nemělo v říjnu pokračování, protože druhé finále v Plzni dvakrát padlo vinou dráhy poničené dešti |
| 4. | 2016 | maximální triumfy v dubnu v Praze a v Pardubicích a v září v Plzni |
| 5. | 2019 | patnáct bodů v dubnu v Praze, v září v Plzni a v říjnu v Březolupech |
| 6. | 2021 | po maximálním vítězství v záříjové Plzni, ztratil bod s Josefem Francem v říjnu v Březolupech, v rozjezdu o vítězství však Pražana porazil a v závěrečné klasifikaci o bod předčil |
| 7. | 2022 | v dubnu patnáct bodů ve Slaném, Plzeň byla na podzim třikrát zrušena vinou dešťů |
