Okolí stadiónu v Milduře je natolik zaplavené, že nemůže být ani řeči o závodech australského šampionátu zkraje příštího roku. Tato informace hýbe mezinárodními plochodrážními médii. Živly jsou zkrátka živly, a pakliže začnou řádit, je zle. Řadu případů bychom ostatně našli také ve stoleté historii našeho sportu levých zatáček.

 

Déšť

Když prší, současní fandové zvedají své hlavy k nebesům v obavách, zda se závod vůbec pojede. Chápou se mobilních telefonů a volají svým známým, jestli se už nerozhodlo o zrušení mítinku. Pochopitelně brouzdají po internetu, který je v tomto ohledu nepřekonatelným informačním zdrojem.

A to tím spíše, uplatňuje-li v posledních se v českých podmínkách rozumný úzus poradit se s meteorology a odvolat závod dříve, než se na cestu vydají závodníci, natož pak diváci. Letošní sezóna v tomto ohledu bohužel posloužila jako učebnicový příklad.

Pršelo zkrátka a dobře až přespříliš. Padla i taková ikona českého kalendáře, kterou je Memoriál Antonína Vildeho. Žarnovicou se šířila novodobá pranostika, že z nebes leje jako, když se na Městském stadiónu pořádá plochá dráha. Druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Plzni zrušily deště rovnou třikrát.

A pokud se týká vrcholu extraligy v Liberci, o titulu pražské Markéty na slánský úkor rozhodl nejen Jan Kvěch v rozjezdu s Eduardem Krčmářem, ale také pár hodin zpoždění, které ošklivé mraky na obloze nabraly. Sotva se depo ve Starých Pavlovicích vyprázdnilo, začalo pršet.

 

Přívalové deště

Dříve se prý jezdilo, byť pršelo sebevíc. S takovým tvrzením vesměs přichází starší generace. A má pravdu? Ano i ne, protože nic není černobílé ani ve světě ploché dráhy. Faktem je, že se závodilo v podmínkách, v nichž by se dnes nikomu nechtělo otevírat zadní dveře dodávky.

Nicméně nikoliv vždycky. Záleželo na okolnostech, jak důležitý podnik byl. Slánské finále mistrovství Evropy juniorů v červenci 1981 se jelo. Finále mistrovství republiky družstev v září o osm let později ve Svitavách také, k čemuž nepochybně přispěla přítomnost televizních kamer. Zlatá přilba před dvaceti lety byla ukončená s redukovaným programem semifinále a s menším počtem finálových kol.

Naproti tomu domácí ligová historie pamatuje celou řadu svých soutěží včetně extraligy, které zůstaly nedokončeny. Náhradní termín se uplavaný mítink se nehledal třeba i proto, že bylo o všem rozhodnuto. Anebo bylo třeba šetřit, případně se oba důvody vhodně zkombinovaly. A v mistrovství republiky se kvůli dešti překládal závod v Pardubicích již v květnu 1959.

Pokud se dešťové kapky z oblohy nesnášejí dlouho, pořadatelé se snaží dát svůj ovál do regulérního stavu. V opačném případě se hledá náhradní termín. Problém nastává, jestli je vody až přespříliš. Jako kupříkladu roku 2014, kdy se slejváky v průběhu sezóny postaraly o nesmírně natřískaný český plochodrážní říjen. Podobnou situaci pamatujeme i z června 2010, během jehož června pršelo v kuse prakticky celé tři týdny.

 

Povodně

Čeho je moc, toho je zkrátka a dobře příliš. Nicméně pětisetletá voda na Moravě z července 1997 se v českém plochodrážním kalendáři projevila jen nepřímo překládání či definitivním rušením závodů. Své o tom ví Richard Wolff, jenž tehdy vyhrál juniorku, aniž by kdokoliv tušil, že šampionát skončil. Podobný, byť o poznání menší dopad měly záplavy v Čechách z léta 2002. Lidí okolo sportu levých zatáček se dotkly především na cestě do Slaného po dálnici D8, kde museli sundat nohu z plynu vzhledem k poškozenému mostu přes Vltavu u Nových Ouholic.

Žádný z českých nebo slovenských stadiónů není v záplavovém území velké řeky. S výjimkou Žarnovice. Rozvodněný Hron však většinou rozlil svou vodu jen po polích a maximálně okrajové části. V noci na 20. srpna 1966 se však rozvášnil Klakovský potok, jenž se v tropických žárech nemůže pyšnit zrovna výrazným průtokem.

„Už v pátek bylo hrozivě zamračené,“ vzpomíná plochodrážní historik Ing. Jozef Treščák. „V sobotu ráno jsme se vzbudili okolo třetí, čtvrté kvůli syčení. A když jsme vstali, byli jsme po kotníky ve vodě. Byla tma, a když blesky ji prozářily blesky, viděli jsme, jak hladina potku sahá od našich domů na Partizánské ulici až na Májovou ulici na druhé straně.“

 

Epidemie

Klakovský potok se naštěstí vrátil do svého normálního koryta. „Za pár hodin voda opadla,“ pokračuje Josef Treščák. „Nejhorší bylo, že po sobě zanechala bahno v bytě, na dvoře a v zahradě. Navlhnul nábytek a zdi. Odpoledne záplava kulminovala a druhý den nad ránem zaplavila stadión.“

Další víkend na něm mělo vyvrcholit mistrovství republiky jednotlivců. „Všichni měli ještě v paměti tyfovou epidemii z roku 1958,“ povzdechne si. „Proto hlavně z hygienicko – epidemiologického hlediska byly závody odvolané.“

O epidemii tyfu v Žarnovici, známé hlavně z filmového zpracování prózy Adolfa Branalda, si na stránkách magazínu speedwayA-Z můžete přečíst. Opatření spojená s nákazou covid-19, jež spíše mnohdy připomínají absurdity Hellerovy Hlavy XXII, máme ještě v živé paměti.

Slovenské záplavy z šestašedesátého však měly fatální dopad na plochou dráhu v Partizánském. „Průtrž mračen, která v sobotu zasáhla pohoří Vtáčník, způsobila také rozvodnění řeky Nitra a povodeň ve městě,“ ujímá se slova opět Jozef Treščák. „Stadión v Šimonovanech je blízko řeky. Údajně byl značně poškozený. Povodeň z roku 1966 nepřinesly důvod pro odvolání žádného závodu, znamenaly však zánik ploché dráhy v Partizánském.“

 

Bouřky a krupobití

Když se ke slejváku přidají blesky, plochodrážní závod pochopitelně nemůže pokračovat. Podobné zkušenosti z poslední doby známe právě zejména ze Žarnovice. Třeba v květnu 2019, kdy se dráha po bouřce dala do pořádku a extraliga se dojela celá. Zlatá přilba SNP o pět let dříve již takové štěstí neměla a po bouřce skončila již základní částí.

Bouřka má na svědomí rovněž nejkratší plochodrážní mítink naší historie vůbec. V červnu 1986 extraliga na pražské Markétě končila kvůli ní již rozjížďkou s číslem čtyři. Výsledky se ovšem do konečné tabulky počítaly.

Bezpečnost je v tomto ohledu na místě. A týká se rovněž diváků. V roce 2009 uhodil blesk do prostoru mšenského stadiónu. Jeden z jeho bratříčků odražených od země pouze propálil přihlížejícímu muži kalhoty.

Bez zranění se obešlo i krupobití, které v červnu 2012 zasáhlo Liberec. Zaplaťpánbůh přišlo až po vyhlášení výsledků juniorských družstev a doprovodných mistrovských stopětadvacítek. Závodníci se skryli v depu, diváci již byli vesměs pryč. Ledové koule o průměru až tři centimetry však jako řešeto prošpikovaly stan s občerstvením.

 

Sníh a mráz

Pokud chumelí mírně, na klasickém speedway jde o drobnou nepříjemnost. Závodní program prakticky jen mírně pozdrží. Pravidelní návštěvníci ochozů vědí své jako kupříkladu letos v dubnu při pražském přeboru.

Čtvrtý měsíc roku ostatně bývá v otázce počasí hodně nevyzpytatelný. Jako v třiasedmdesátém, kdy po teplém pátku přinesl noční chumelenici, jež stála za odvoláním šampionátů republiky v Ostravě a v Kopřivnici. Již samotná cesta na sever Moravy byla velkým dobrodružstvím. Miroslav Rosůlek musel bez benzínu přenocovat na silnici v Oderských vrších a před nočním chladem jej zahřívala kožená kombinéza. Vůz Miloslava Vernera zase v jednom úseku táhnul kravský potah.

Sněhovou neplechu umí natropit i říjen. Ve čtyřiadevadesátém kvůli chumelenici kombinované s deštěm padla Cena Fobaru v Kopřivnici i březolupský Memoriál Josefa Trojáka. Naproti tomu finále Poháru Světa motorů 1967 na Markétě a na Spořilově se v prosinci konalo na pozadí hromad odhrnutého sněhu.

Závěr roku přichází spíše s ledovou plochou dráhu, pro niž je kalamitou spíše obleva. Ostatně incident ze Svratouchu z roku 1975, kdy se Bohumír Bartoněk propadl se svým motocyklem do vody, dal za vznik pravidlu o minimální síle ledu.

Na ledech se závodí, byť rtuť teploměru spadne pořádně hluboko. Stačí vzpomenout náhlý příchod sibiřského vzduchu v roce 2012. Nebo brutální ochlazení z devětasedmdesátého. Československu přineslo energetickou krizi, školákům uhelné prázdniny a ledařům hodně závodů.