Petříkovice – 11. března
Ledařská sezóna v kontinentální Evropě není přespříliš bohatá. Minulý víkend ji obohatil dvojicí podniků v Berlíně. V závodní akci se objevila trojice českých závodníků. Na pódium v sobotním mezinárodním klání zamířil Jan Klatovský.

 

Ambice neshoří

„Berlín byl super,“ říká Jan Klatovský. „Vrátil jsem se v úterý z Polska a horečka jako kráva. V Sanoku nás bylo víc. Vrazili se mi to do dutin.“

Nicméně do Berlína se přece jen vypravil. „V pátek jsem se kouknul na mistrák,“ vypráví. „A v sobotu ráno jsem si řek‘, že pojedu.“

V ochozech se sešlo bezmála pět tisíc diváků a v hledišti byly vidět rovněž české vlajky. Jan Klatovský pravidelně bodoval. Po čtyřech sériích držel postavení muže číslo čtyři za Maxem Niedermaierem, Franzem Zornem a Markusem Jellem. Rozjížďka s číslem devatenáct si ovšem nabrousila nůžky na křídla jeho ambicí.

„Vylítla mi hadička od metylu, vysvětluje česká závodník. „Trošku to blaflo. Metyl skoro neuvidíš hořet. Uhasili jsme to a já naštěstí i tak postoupil do jízdy poslední šance.“

 

V Inzellu závodníkem i divákem

V těch chvílích se mítink Ice Speedway for Europe dostával do svých klíčových fází. „Franky Zorn už nenastoupil,“ drží se Jan Klatovský své role vypravěče. „A Harald Simon si rozbil hubu, když vedˇpřed Lukášem.“

Do finálové jízdy se tak vedle přímo postupujících Němců Maxe Niedermaiera a čerstvého národního šampióna Markuse Jella dostal také český tandem Jan Klatovský – Lukáš Hutla.

„Finále jsem jel ze žlutý,“ posunuje se český ledař ve svém vyprávění „Nedalo se nic vymyslet, skončil jsem třetí. Ale závody byly parádní. Škoda, že neudělali aspoň mistrovství světa týmů…“

Po týdnu závodní pauzy Jan Klatovský uzavře sezónu následující víkend. „V pátek je rozlučka Güthera Bauera v Inzellu,“ svěřuje se. „A pak se na světovou elitu budu v sobotu a v pátek dívat.“

Hrochův Týnec – 9. března
Covid 19. Název onemocnění koronavirem se skloňuje v souvislosti se ztrátami všeho druhu už jen kvůli všem vládním restrikcím. Pakliže by nepřišly, Pardubice by s největší pravděpodobností měly o jednoho závodníka méně. A přitom se David Hofman ve svých dvou ostrých sezónách vypracoval mezi užší domácí špičku stopětadvacítek a letos jej čeká ostrý závodní debut za řidítky pětistovky.

 

Kostěnický prolog

„Museli jsme sedět doma,“ vrací se David Hofman k lockdownům podzimu jednadvacátého roku. „S tátou jsme zjistili, že v Kostěnicích je plochodrážní trať. Vydali jsme se tam, zajeli jsme do Bořic za panem Novákem, ten nás do plochodrážního sportu zasvětil.“

Do té doby neměl s motocykly příliš velké zkušenosti. „Ve dvanácti letech jsem jezdil na tátově babetě, potom na simsonu a z něho jsem šel do Kostěnic na plochou dráhu,“ pokračuje. „Bobeš Novotný vrátil stopětadvacítku hondu, na které jsem začínal. Během jednoho dne jsem se naučil jezdit smykem.“

Zpráva o nadějném mladíkovi se dostal do Pardubic, ostatně kostěnické oválky jejich soupisku zásobují jako jistý filmový autoservis ordinaci primáře Chocholouška. A plochodrážní příběh Davida Hofmana se začal odvíjet doopravdy.

 

Rychle do závodního rytmu

„Láďa Šifalda měl loni na jaře trénink v Divišově,“ vypráví David Hofman. „Přijeli jsme tam. Měli jsme jen tu hodnu a jednu rozetu, co na motorce byla. Nastoupil jsem, plnej kolík, jenže mě to v zatáčkách kopalo ven. Pomoh‘ nám Míra Souček, to byl první chlap, co nám poradil.“

Rada byla jednoduchá, pomalejší převod. „Půjčil nám velkou rozetu,“ dostává se pardubický závodník také k jeho praktické pomoci. Pak ještě jednu další, aby mě to nevyhazovalo ven. Nakonec udělali tréninkovej závod, ale první můj ostrej byl v květnu v Praze.“

Při květnové ouvertuře seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup jej Zdeněk Schneiderwind představil společně s dalším pardubickým nováčkem Lubošem Hromádkou. „Měli jsme jet jen vložený jízdy,“ vzpomíná David Hofman. „Ale Míra Nykl říká, že jsme přece jeli předtím v Divišově, ať zkusíme závod.“

 

Slibný debut

„Kejvli jsme a šli,“ usmívá se David Hofman nad svým ostrým závodním debutem. Stál doopravdy za to. O vítězství ve finále C jej Dominik Hrbek připravil až v předposledním kole. Na konci sezóny 2021 byl klasifikován jako desátý v obou českých šampionátech a dvanáctý v poháru.

„První rok byl seznamovací,“ odtuší bilancující slova. „Neměl jsem zkušenosti, učil jsem se. Dostal jsem motorku po Honzovi Jeníčkovi. Dominik Hrbek mi v Praze vzal kolo. Páčka mi přimáčkla prsty, neohnul jsem je, proto jsem někde nejel a musel pád závodů vynechat.“

O dalším pokračování v ploché dráze bylo rozhodnuto, než přišla zima. „Hraju hokej,“ přibližuje, že o fyzickou kondici rozhodně strach mít nemusí. „Krajskej přebor za Chrudim, letos jsem přestoupil do Skutče. Chodím do posilovny, tuto zimu cvičíme s Jardou Petrákem.“

 

Bedna na úvod sezóny

„Motorka byla po servisu, udělal se motor a začlo se,“ posunuje se David Hofman ve svých vzpomínkách k loňskému jaru. Mistrovství republiky stopětadvacítek na krátkých tratích odstartovalo na malé Markétě a on v něm skončil druhý.

„Bylo to parádní, nečekaný,“ netají se pardubický závodník. „V Praze se mi jezdí dobře. Ještě v Plzni a ve Slaným, i v Divišově. Ale Chabařovice mi nejdou.“

Stupňům vítězů se nevyhýbal ani nadále a v končeném součtu obou seriálů na krátkých tratích skončil čtvrtý, v klasickém šampionátu pátý. „Na dlouhou jsme to nemohli naladit,“ říká. „Měli jsem taky jen dvouventil, hodí se spíš na krátkou. Jsem taky velkej a těžkej, takže kdybych chtěl ještě jezdit stopětadvacítky, jedině krátkou.“

 

Světové zkušenosti

„Ladila se motorka,“ dostává se David Hofman ke světovému poháru stopětadvacítek v Pardubicích, do jehož nominace jen poslaly výsledky sezóny s převahou dvojek v letopočtu. „V první jízdě jsem dojel třetí. S tátou jsme chtěli dát o zub menší rozetu, byla úprava trati. A tak jsme to rozdělali.“

Jenže zásah na motocyklu se zkomplikoval. „Přišel Jarda Petrák, ať to tam necháme,“ pokračuje vyprávění. „Traktor objel jen jedno kolo, dali dvě minuty. Ostatní už stáli u pásky, já byl ještě v depu. Táta nakop‘ motorku. Normálně třikrát kontrolujeme benzín, ale táta myslel, že jsem ho pustil já, já zase že mechanik. Letěl jsem na start, zvedla se páska a já jen poposkočil. Motorka stála.“

Nakonec obsadil čtrnáctou příčku. „Pak jsem bojoval o druhý místo,“ líčí David Hofman. „Ale škrt‘ jsem si o kolo soupeře a vyválel se. Měl jsem sedřenou ruku na kost, doktor mě nechal a tak jsem jel dál. Oblík‘ jsem se a pokračoval. Ale z pěti jízd jsem odjel vlastně jen tři.“

 

Letos pětistovky

„Při Talent Trophy jsem už jezdil na pětistovce,“ naznačuje svou další plochodrážní budoucnost. „Je rychlejší, ale jede se mi na ní líp, nemusím řadit. Máme dvě motorky a připravujeme se na sezónu.“

 

---

David Hofman děkuje:

„Tátovi za nervy, mámě, ségře, celé rodině. Panu Novákovi, Mírovi Součkovi za ochotu, že se k nám neobrátili zády. Zlaté přilbě Pardubice. Jardovi Petrákovi za pomoc a rady. Honzovi Hlačinovi za pomoc a servis motorů. A všem, co mi fandí. Děkuju za podporu. Budu rád, když mě někdo podpoří, mám docela prázdné dečky (smích).“

---