Praha – 22. dubna
Bylo to o kousek. O tři body. Ale přece. Pardubice již tradičně hostily kvalifikaci evropských družstev. A český nároďák stejně jako loni do velkého finále nepostoupil. Reprezentační kouč Zdeněk Schneiderwind není pochopitelně nadšený, avšak situaci před světovým pohárem v Landshutu vnímá s optimistickým realismem.

„Vidím to špatně, nepostoupili jsme,“ netají se Zdeněk Schneiderwind při hodnocení sobotního závodu v Pardubicích. „Není snad půl slova říct, že něco bylo dobrý. Jeli jsme doma, loni i letos jsme vypadli. Ale je to sport, i taková je plochá dráha. Každopádně je to blbý. Pozitivně můžu hodnotit Bubbu Bednáře a Adama Nejezchlebu.“

Za bezmála sedmdesát let existence kolektivních soutěží v rámci mistrovství světa či Evropy, náš národní tým zažil slavné dny i slabší momenty. Stejně jako nečekané výsledky, ať pozitivní či negativní. Cinkaly medaile, vracelo se domů i se sklopenými obličeji.

„Sám vím, jak to je,“ připomíná Zdeněk Schneiderwind svou reprezentační éru. „Člověk se snaží. Trénuje, nevykašle se na nic. Snaží se a prostě to nevyjde. Bohužel dnes nemáme další jezdecké pole, z kterého bychom mohli vybírat.“

Pro světový pohár družstev v Landshutu o příštím víkendu jsou známé jen širší kádry. Konečné pětice jsou prozatím zastřeny oponou tajemství, jíž oficiálně může stáhnout jen tisková informace promotéra. Změna českého týmu oproti Pardubicím je možná, ale ruku na srdce, za normálních okolností nepravděpodobná.

„Doufám, doufám, že uděláme lepší výsledek,“ neodemkne si český kouč pusu v otázce své sestavy. „Chtělo by, kdyby se dařilo nejen jednomu nebo dvěma z našeho týmu, ale třem, ideálně čtyřem. Angličani jsou jasní, jsou tam i Ukrajinci. V Pardubicích jeli dobře. To i Lotyši, jejich mladí se plochou dráhu naučili. Nečekal jsem, že nás doma porazí. Mrzí mě, že jsme ve Svítkově už podruhý vypadli.“