Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Václav Milík maká při přípravě na sezónu

Bernardov – 7. února
V půlce srpna si v Krosně zlomil ruku. Zbytek sezóny byl v háji. Jenže záhy se ukázalo, že v sázce je mnohem více. Lékaři v Čáslavi naštěstí odhalili vnitřní zranění včas, byť slezinu již zachránit nedokázali. Václav Milík má za sebou prozatím nejdelší přestávku své šestnáctileté kariéry, ale na novou sezónu je připraven.

 

Opět v plném zápřahu

Václav Milík si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Antonín Škach

„Dával jsem se do kupy celkem dost dlouho,“ líčil Václav Milík po hokejovém utkání na plzeňské Košutce, kde nastoupil v týmu Richarda Wolffa. „S rukou jsem neměl problém, před Zlatou přilbou by už šlo jezdit na motorce. Ale s tím břichem jsem nechtě. Poslechl jsem tátu, říkal, ať nedělám blbosti a kvůli třem závodům si neublížím.“

Pardubický závodník se vracel do formy postupně. „Jednou, dvakrát za tejden jsem chodil posilovat,“ vyprávěl. „Od začátku prosince jedu naplno. Dlouho jsem na motorce neseděl, pauza ale už asi byla potřeba, byl jsem přezávoděnej. Odpočinul jsem si, strávil hodně času s dětmi, je to fajn.“

 

Nový začátek v Polsku

Václav Milík v akci | foto Karel Herman

Václav Milík se vedle rekonvalescence musel vypořádat také se ztrátou polského angažmá. „Měl jsem těžký období,“ připouštěl. „Nevěděl jsem, co bude. Krosno mi slíbilo, že budu ještě další rok. V půlce sezóny jsme si podali ruce. Nakonec podepsali Bjerreho a mně ukázali záda. Ale na druhou stranu je to možná dobře, po čtyřech letech nemusí být špatný změnit klub.“

Fanoušci se rozloučili se svým oblíbeným závodníkem krásnými cenami. „Mrzelo mě to, byl jsem tam kapitánem,“ neodcházelo se mu lehko. „Ozvala se mi Lodž, je to lepší. I po psychický stránce mít jistotu než varšavskej kontrakt. I když by se na začátku sezóny určitě někdo ozval.“

 

Jistota v nejistotě

Václav Milík se těší na novou sezónu | foto Karel Herman

Příští měsíce se už opět bude závodit. „Co se týče sezóny, stoprocentně vím, že pojedu polskou ligu,“ svěřoval se Václav Milík. „Stoprocentně švédskou ligu, podepsal jsem tam dva roky. Pardubice samozřejmě zůstávaj. Jsem rád, že jsem přežil a můžu se ke sportu vrátit. Sám nevím, jak to bude, nikdy jsem nebyl takhle dlouho po zranění. Dlouho jsem neseděl na motorce, nevím, jak bude reagovat hlava. Neskládám zbraně. Je to věc pudová, buď to pude nebo nepude. Důležitá je fyzička.“

A také štěstí. „Děkuju čáslavský nemocnici, tam se o mě postarali jak nikde jinde,“ má dokonale jasno. „Jsem rád, že jsem trefil do Čáslavi. Zachránili mi život, dali mi jistotu, věděl jsem, že jsem pod rukama dobrejch lidí.“

 

Na plzeňském ledě

Na plzeňském ledě se Václav Milík rozhodně neztratil. „Hokej chodíme hrát jednou za tejden,“ vysvětloval. „Tohle byla super sportovní zábava. Vidět lidi, co přes zimu nevidím. Takže fajn. Ale už aby plochodrážní sezóna začala.“

Český nároďák loni postoupil do evropského Grand Finále ve složení: zleva Jan Macek, Adam Bubba Bednář, Jan Kvěch, Daniel Klíma, Václav Milík a kouč Zdeněk Schneiderwind | foto Pavel Fišer

Eduard Krčmář jede dál, jakoby začínal po dvaceti letech od začátku

Plzeň – 25. ledna
Přijel do Mořiny za svou přítelkyní Barborou. Spolu s ní se vydal s Ondřejem Smetanou do Plzně na plochodrážní hokej. Ačkoliv v dětství držel hokejku, na Košutce sledoval zápas z ochozu. Již příští měsíc ale nebude statistou. Eduard Krčmář totiž nápadům na ukončení plochodrážní kariéry řekl jednoznačné ne.

 

Zaměstnání mimo ovály

Eduard Krčmář byl na plochodrážním hokeji jen jako divák | foto Antonín Škach

„Měl jsem hodně myšlenek, jestli začít plochodrážní sezónu nebo ne,“ netají se Eduard Krčmář. „Nebylo by dobrý zahodit ty roky, peníze, mám taky kolem sebe lidi, co mi pomáhají. Rozhod‘ jsem se, že by byla škoda skončit, takže pojedu dál.“

Problémy slánského esa začaly předloni zjara. V předsezónních sparingových utkáních se ukázal v úžasné fazóně, nicméně Rzeszow se k němu otočil zády. V konkurenci levných závodníků s bohatými sponzory za zády nedokázal najít slušné polské angažmá.

„Chodím do práce,“ říká Eduard Krčmář. „Dělám v toitoice, ale hovna tam nevybírám (smích). Přes léto jezdím po fesťácích, v zimě dělám údržbáře. Kontroluju, jestli světla, žaluzie, dveře a strop jsou v pořádku.“

 

Motivace jako plemenej bejk

Po rozhodnutí pokračovat jako závodník, nesedí Eduard Krčmář doma se založenýma rukama. „Od novýho roku jsem začal cvičit a makat,“ svěřuje se slánský závodník. „Chytlo mě to. Mám motivaci, chci se na sezónu připravit a ukázat klukům, co ve mně je.“

Eduard Krčmář v akci | foto Pavel Fišer

Přitom plochodrážní rok 2024 byl pro něho možná zapeklitější než sezóna 2025, když se jako malý capart předváděl se shupou na malých kolech jako atrakce o přestávkách velkých závodů. „Loni jsem neměl techniku,“ nechá svůj úsměv zmizet ze své tváře. „Nechtěl jsem jet mistrák. Motory nejedou, spojky táhnout, dřív šly motory po pěti závodech na servis, letos po dvanácti, to je znát.“

Letos se o mistru republiky rozhodne v půlce května ve Slaném, není to motivace navíc? „Super, že je finále u nás,“ jsou chmury rázem tytam. „Kór na jeden závod. je to sport, tam může bejt mistr kdokoliv. I když kdokoliv asi ne, ale mezi sedmi se to může rozhodovat.“

 

Velké výzvy

S Jakubem Jamrogem jsou kolegy nejen v extralize, ale také ve dvojicích | foto Karel Herman

Eduard Krčmář se do listiny individuálních mistrů republiky zapsal v Plzni ve dvacátém. Ale pozor, triumf v závodě finálového ranku slavil také v Kopřivnici v květnu 2018. A pak je tady extraliga. Bez konzistentních cizinců slánský výsledek stojí a padá s Eduardem Krčmářem, jehož nikdo z kmenových plochodrážníků středočeského klubu již několik let zatím nahradit nedokázal.

„Byl to slabej rok,“ komentuje Eduard Krčmář fakt, že loni Slaný nepřišel o titul až v posledních okamžicích soutěže, ale vůbec se nepodíval na stupně vítězů. „Extraliga byla špatná, doufám, že letos to vylepšíme. Budu se snažit pro to udělat hrozně moc. Dělat výsledky a snažit se, abychom měli zase bednu.“

Což ostatně platí i pro dvojice, kde Slaný po třech letech z trůnu sesadila Praha a to rovnou před zraky početného domácího publika. „Letos je asi taky pojedu,“ přemítá. „Je to v Plzni, což není špatná dráha, mám ji rád. Je super, ale je třeba, aby si člověk na ní věřil, protože je technická.“

 

Nakažlivý opatrný optimismus při novém začátku

Eduard Krčmář bude nadále aktivní části plochodrážních dep | foto Pavel Fišer

Hokej byl fajn, ale ze všech přítomných z plochodrážní branže sálalo, ať se už zase schází v plochodrážních boxech. „Na co budu pozvanej, pojedu,“ přemítá Eduard Krčmář. „Když budou výsledky, přijde repre. Uvidíme, jak to bude.“

Všechno evidentně přijde, jak má. „Plány jsem si dával tak nějak dřív, když moje práce byla plochá dráha,“ stojí Eduard Krčmář oběma nohama na pevné zemi. Teď chci dělat co nejlepší výsledky a co nejlíp to půjde. Ale cíle, že bych měl postoupit do Evropy, postoupit tam nebo támhle, to si nedávám. Beru to, jak kdybych znovu začínal.“

Eduard Krčmář pokračuje s plochou dráhou | foto Karel Herman

Andrej Diviš si dopřál ještě jeden trénink před světovou kvalifikací

Örnsköldsvik – 30. ledna
Minulý pátek trénoval na rybníku v Jistebnici, aby nazítří otevřel letošní ledařskou sezónu pátou příčkou v mezinárodním závodě v rakouském St. Johannu. Doma ve Zhúři poblíž Nepomuku se stavil jen na skok a vydal se do Švédska. Po tréninku v Östersundu Andrej Diviš dnes večer dorazil do Örnsköldsviku, kde je jeden stupeň pod nulou.

 

„Čekal jsem lepší,“ komentuje svůj výsledek ze St. Johannu. „Pokazil jsem jednu jízdu. Tu nejdůležitější… Neodstartoval jsem. Z Rakouska jsem musel ještě domů a do Švédska jsme jeli v pondělí.“

Díky mírným teplotám se spekuluje, zda před sobotní kvalifikací mistrovství světa v Örnsköldsviku povolí jury páteční trénink. Nicméně Andrej Diviš se dneska svezl ve Strömsundu.

„Trénoval jsem jenom dneska,“ svěřuje se. „Docela dobrý. Motorka od Klabo Factory jede. Je o dost lepší než ta starší.“

Andrej Diviš zahájil ostrou sezónu minulou sobotu v St. Johannu | foto Thorsten Horn

Lukáš Hutla je opět na cestě do Švédska

Baltské moře – 30. ledna
Kostky byly vrženy včera okolo osmé hodiny večerní. Dorazil k němu mechanik Radim Lamberský a po hodině se spolu vypravili pro tátu Radka. Další zastávka přišla v Osečné. Přece jen Martin Běhal nemůže scházet. Dnes ráno o půl osmé nepřekročili legendární Rubikon, ale vypluli na vlny Baltského moře. Ono to ovšem vyjde na stejno. Stejně jako Caesara před staletími čeká klíčový krok rovněž Lukáše Hutlu. Uspět v kvalifikaci ledařského mistrovství světa.

 

Řetěz v pytlíku

Není třeba si lhát do vlastní kapsy. Přeloučský ledař patří mezi účastníky sobotního závodu v Örnsköldsviku mezi favority. Skvěle se rozjel zkraje měsíce ve švédských závodech, což korunoval minulý víkend vítězstvím v rakouském St. Johannu. Ve volném závodě jej o jediný triumf připravil Luca Bauer v rozjížďce s číslem jedna.

Max Niedermaier, Lukáš Hutla a Charly Ebner na pódiu ve St. Johannu| foto Thorsten Horn
Max Niedermaier, Lukáš Hutla a Charly Ebner na pódiu ve St. Johannu| foto Thorsten Horn

„Byly problémy s elektrikou,“ vysvětluje Lukáš Hutla. „Pak jsme to vyladili a bylo to dobrý. S tím složením jezdců ve startovní listině se výsledek dal čekat. Bylo to jako na pouti, nahoru a dolů. Půjčil jsem si od Vaška Milíka padesát osmičku rozetu. On teď jezdí ty mrňavý, velký mu zbyly. Zkrátil jsem kvůli tomu řetěz. Dám si ho v dílně do pytlíku a fixem si na něj napíšu St. Johann.“

V Rakousku se u startovní pásky s Lukou Bauerem již neobjevil. Němec s italskou licencí měl dle rozpisu jiné rozjížďky. Vyhrál druhé semifinále než český borec. A do finále vinou mechanických trablů vůbec neodstartoval.

„Asi přidřel motor,“ popisuje jeho problémy český závodník, který finálové jízdě dominoval. „Pak ho v depu zkusil nastartovat. A chytil.“

 

Únorové jaro

Nyní je však v ohnisku jeho pozornosti světový šampionát. „V pátek má bejt trénink,“ uvažuje. „Koupil jsem v Pardubicích novej řetěz, mám čtyři nový gumy. Přezuju si přední kolo, ať se vytahá.“

Jenže únor se maskuje za březen také ve Švédsku. „V noci hlásí mínus dva, mínus tři,“ komentuje Lukáš Hutla meteorologickou předpověď. „A ve dne kolem nuly. Myslím, že nás na dráhu pustí až v sobotu, abychom před první jízdou objeli dvě kola.“

O vítěze byl v Rakousku obrovský zájem | foto Radim Lamberský

Chystá se rabování v dílně Hutlovic dědečka

Přelouč – 22. ledna
Všechno zlé je pro něco dobré. Když před dvěma týdny při švédském superpoháru začalo zlobit odpružení na jeho motocykl, přivezl si jej domů, byť jej hodlal nechat zaparkovaný na přívěsném vozíku v Gävle. Nyní se mu hodí na sobotní pouťák na super rychlém ovále v rakouském St. Johannu. Ještě předtím se Lukáš Hutla ještě krátce mihne v Jistebnici.

 

Nadává se jen intimně sobě do přilby

O uplynulém víkendu si letadlem odskočil zase na tři závody do Švédska. V pátek večer se v Avestě konal volný závod dvojic, v obou následujících volných odpolednech vrcholil v Gävle a v Böllnasu superpohár.

Lukáš Hutla ve Švédsku zažil skvělý vstup do sezóny | foto laskavostí Lukáše Hutly

„Dobrý to bylo,“ ohlíží se Lukáš Hutla nazpět. „V Avestě jsme jeli poprvé a na správnej styl jsem přišel až poslední jízdu. Bylo to kolem dokola. Najížděl jsi od venku dovnitř, pořád složenou motorku. Táhlý zatáčky, rovinky prakticky žádný. Lidem se to líbilo, přišlo jich dva tisíce sedm set. Předjíždělo se. Bylo teplo přes den plusový teploty, večer kolem nuly.“

Český závodník byl tahounem svého týmu, jemuž nakonec patřila pátá pozice. V sobotu a v neděli se pokaždé probil do rozjížďky poslední šance, z níž do finále postupoval pouze vítěz. V Gävle to byl Niclas Svensson, v Böllnasu JImmy Olsen.

„Bylo teplo,“ odtuší Lukáš Hutla. „A mně se líbí víc jezdit na přemrzlým a rozsekaným ledu. Na měkkým to není těžký, všichni to umí a mají výhodu. Chtěl jsem hlavně dostat motorku do ruky a rozjezdit se. Ztratil jsem pár bodíčků, nadával jsem si sám sobě do helmy. Chtěl jsem bednu, ale nejel jsem na krev. Musím napravit chyby, až bude Evropa a svět, bude to panna orel.“

 

Zdravé ambice neškodí

Lukáš Hutla byl ve finálové jízdě superpoháru dvakrát. Body navíc ale bral pouze, když zvítězil ve Strömsundu. Konkurence byla vyrovnaná a v otázce exkluzivního skóre neměl svědomí čisté žádný ledař. Martin Haarahiltunen vyhrál celkově jen o devět bodů před trojicí Lukáš Hutla, Heikki Huusko a Max Koivula.

Lukáš Hutla se chystá do akce | foto laskavostí Lukáše Hutly

„Jimmy mě podjel, trefil se na lajnu, říkali, že ji nepřejel,“ vrací se Lukáš Hutla se smíchem k poslední šanci v Böllnasu. „Pro diváky to muselo být zajímavé, jeli jsme rozjezd ve třech. Já si celou sérii držel konzistentně okolo dvanácti bodů. Chyběly mi body, když jsem v prvních dvou závodech na začátku dělal ty nuly.“

Třetí místo celkově, jež si vybojoval v dodatkové jízdě s dvojicí Finů, je před pokračováním ledařské kampaně sympatickým příslibem. „Chtěl jsem udělat výsledek,“ připouští. „Ale je začátek sezóny, nechtěl jsem si udělat kličku nebo se jinak zranit.“

Příští sobotu v Örnsköldsviku půjde o všechno. Nejlepší osmička postoupí do finálové série světového šampionátu a k nejlepší pětici z loňského roku a nebude muset spoléhat na přízeň plochodrážní komise CCP s přidělením divokých karet.

„Začátek sezóny mám dobrej,“ přemítá Lukáš Hutla. „Po Haarahiltunenovi půjdeme letos všichni. A myslím, že ho sesadíme z trůnu…“

 

Práce, cesty, závody

Volný čas je pro přeloučského plochodrážníka vzácná komodita, kterou by vyvážil ryzím zlatem. „Skládám tady motorku,“ přibližuje program svého středečního večera. „V Erviku mi odešel zadní tlumič, tak jsem ji vzal s sebou domů. Mám novou přední vidlici, zadní tlumič a od Tondy Klatovskýho jsem si přivez‘ novej motor. Zrovna ho dávám do rámu.“

Pod dohledem otce Radka | foto laskavostí Lukáše Hutly

Ve čtvrtek si rozhodně v práci neplánuje šichtu přesčas. „Přijede Radim Lamberský a natočíme motorku,“ plánuje Lukáš Hutla. „Doděláme zbytek, kapoty a vykrademe dědovi dílnu, protože budeme potřebovat nářadí (smích).“

V sobotu se jede pouťák v rakouském St. Johann im Pongau. „Ve čtvrtek pojedeme k Tondovi,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Chci si v Jistebnici odjet pár koleček. Přespíme a jedeme do Johannu. Je to rychlá dráha, půjčil jsem si 57 a 58 rozetu. Zkrátím řetěz. Jednou jsem tam byl třetí, ale to už osm let. Ta dráha je fakt fofr. Doufám, že to nedopadne jako teď v Saransku a nepřijde obleva.“

A pak zase na sever, tentokrát na svět… „Musím zapojit hlavu a nezrakvit se,“ zůstává český reprezentant ještě pod rakouskými Alpami. „Do Švédska jedeme ve čtvrtek. Přespíme v Gävle, připojíme vlek s druhou motorkou a vyrazíme do Erviku.“

Středeční večer v přeloučské dílně | foto Lukáš Hutla

Andrej Diviš pojede z Nepomuku do Örnsköldsviku přes St. Johann a Böllnas

Zhůř – 21. ledna
Není to krátká, ani přímá cesta. Ale co se dá dělat, když přespříští víkend je na pořadu klíčová kvalifikace ledařského mistrovství světa. Rakouský pouťák, prozatím jediný v kontinentální části plochodrážní Evropy, přišel náramně vhod. Ještě předtím ale Andrej Diviš otestuje nové motocykly z dílny Klabo Factory v Jistebnici.

 

Západočeský ledař se na jistebnickém rybníku objevil již o uplynulém víkendu přímo ve společnosti Antonína Klatovského. Spolu s Andrejem Divišem se na zamrzlé hladině objevil rovněž Adam Nejezchleba.

Poslední možné nedostatky na motocyklech odhalí Andrej Diviš během dvou dalších tréninků v Jistebnici | foto Andrej Diviš

„Chtěli jsme už bejt ve Švédsku,“ povzdechne si Andrej Diviš. „Ale pořád se nedařilo, o víkendu jsme trénovali aspoň v Jistebnici. Dneska dodělám nějaký věci a zejtra a v pátek si dám ještě trénink v Jistebnici. A pak rovnou do St. Johannu.“

Tady na klasickém oválu vyrostla díky spoustě hodin nočních šicht dobrovolných pracovníků ledová dráha, která už má za sebou pár tréninků. Večerní závod tuto sobotu uvidí kupříkladu Franze Zorna, Charly Ebnera či Lucu Bauera. Vedle Andreje Diviše nastoupí také Lukáš Hutla. Není vyloučená ani účast dalšího českého závodníka, pakliže si stačí včas vyřídit mezinárodní licenci.

Andrej Diviš odtud otočí čumák své zelenobílé dodávky na sever. „Pojedeme rovnou ze St. Johannu,“ plánuje. „Před mistrovstvím světa chceme je do Böllnasu a trénovat tam na stadiónu.“

Ledařská parta o víkendu na hrázi v Jistebnici – zleva Adam Nejezchleba, Antonín Klatovský a Andrej Diviš | foto laskavostí Andreje Diviše