Archiv pro rubriku: Minirozhovor

S pětistovkami Štěpán Ševčík prozatím končí

Žichlice – 17. března
Je to frčák! Ze sedla motocyklu pro foťák. A mezi tím ještě zaskočit do jiného boxu coby mechanik. Takový zápřah přece nemůže nikdo zvládnout. Ano, taková je bohužel pravda. Ačkoliv v tomto případě by si na své přišel minulý čas. Štěpán Ševčík bude zvládat už jen dvě z těchto tří rolí. A česká scéna bude mít o jednoho plochodrážníka méně.

 

Ze stopětadvacítek nahoru

Čas na plochodrážní scéně upaluje jako dlouhodrážní motocykl po rovince v Mariánských Lázních. Před sezónou 2021 se svěřoval, že chce závodit na dvě stě procent. Minimálně. Tehdy ještě se stopětadvacítou. Přišla pódia, v Divišově, ve Slaném, tam dokonce triumf v náhradním Memoriálu Antonína Vildeho.

Štěpán Ševčík letos odkládá kombinézu, avšak foťák nikoliv | foto Antonín Škach

„Sezónu 2021 hodnotím, myslím, kladně,“ zamýšlí se Štěpán Ševčík. „V tom roce jsem závodil za chabařovický klub. Je to už celkem dlouho, takže nějaké bilancování není úplně podložené čerstvými vzpomínkami, ale obecně na stopětadvacítky vzpomínám s úsměvem na tváři. Poznal jsem zde spoustu závodníků a dalších lidí, se kterými cesta v mé kariéře pokračovala.“

V říjnu 2021 přišla pochopitelně dvěstěpadesátka. „Když mi ji na přelomu září a října na tréninku v Chabařovicích půjčil Vojta Šachl, už v tu chvíli jsem věděl, že tohle je něco, co mě bude jistě bavit,“ přibližuje své první dojmy. „Vyšší kubatura mě sedla prakticky okamžitě a nic nebránilo odjetí mých prvních závodů na stále zapůjčené dvěstěpadesátce na mistrovství republiky v Pardubicích.“

A kolibříky byl amen. „Ještě na konci roku 2021 jsem odjel poslední dvěstěpadesátkový závod už na své motorce, i když stále se zapůjčenými díly,“ pokračuje Štěpán Ševčík. „A s posledními a závody stopětadvacítek jsem už nižší kubaturu pověsil na hřebík.“

 

Pětistovka s problémy

A jelo se dál. S dvěstěpadesátkou. Kromě jejich šampionátu čtvrtlitrů, kde mu patřila pátá pozice, také v juniorce a v přeboru, kam motocykly nižšího obsahu dle řádů smějí.

S Adamem Nejezchlebem a Brunem Belanem úředloni v plzeňských boxech | foto Pavel Fišer

„Na sezónu 2022 jsem přestoupil do Divišova, kde nás Vašek Hromas přivítal,“ kvituje Štěpán Ševčík. „A nebýt jeho pomoci, motorku bych nejspíše dodnes pohromadě neměl. V tomto roce jsem zažíval celkem rušné chvíle, protože prakticky celou sezónu jsem odjezdil bez mechanika, občas mi pomohla rodina, jindy zase ostatní nebo již vysloužilí závodníci, nicméně nastálo jsem nikoho neměl. I když to nebylo jednoduché, svou první sezónu na dvěstěpadesátce jsem odjel a ke konci roku přišly i první zmínky o přechodu na nejvyšší kubaturu.“

Jenže pětistovky přinesly hodně problémů… „Sezóna 2023 pro mě nezačala dvakrát nejlépe,“ připouští Štěpán Ševčík. „Do seriálu závodů jsem nastoupil bez tréninku a můj premiérový závod na pětistovce byl i mou první jízdou s takto silným motorem. Kvůli škole a dalším aspektům, které ovlivnily mé závodění v roce 2023, jsem za celou sezónu odjel asi jen dva tréninky, takže sžívání se s novou motorkou nebylo snadné.“

I přes to se Štěpán Ševčík přenesl. „Když už jsem si tak nějak zvykl na výkon nového stroje, přišly na scénu technické problémy,“ povzdechne si. „Nejprve mě začal trápit motor, další závod spojka a poslední pár závodů jsem se začal potýkat se zapalováním. Původy těchto problémů byly různé, ale asi hlavním důvodem bylo, že jsem přechod na pětistovky začal řešit pozdě a před sezónou nebyl dostatek času na přípravu motorky.“

 

O jednu roli méně

Za ony zmiňované tři roky se působení Štěpána Ševčíka na českých oválech neomezilo jen na závodění. „Jak jsem se dostal k focení?,“ vytuší směr našeho vyprávění. „Těžká otázka a já vlastně ani nevím. Už jako malý jsem byl spíše technický tip a vždycky mě zajímalo, jak a co funguje a podobně. Při cestách na různé dovolené a výlety s rodinou jsem vše dokumentoval na malý kompakt a v roce 2020 jsem dostal svůj první, pro mě tenkrát obrovský, fotoaparát. Další rok jsem se s focením spíše seznamoval, ale svůj směr jsem si našel poměrně rychle, motosport.“

Štěpán Ševčík (bílá) vs. Marián Jirout (modrá) v časech stopědvacítek | foto Pavel Fišer

Zájem o techniku jej nasměroval do cizích boxů coby mechanika. „K tomu mě přivedl Věroslav Kollert, když Adam Nejezchleba potřeboval druhého mechanika,“ dozvídáme se. „V tu dobu mě ještě nenapadlo, že mě mechanikování takto pohltí. Jelikož jsem se jako mechanik osvědčil, Adamovi jsem pomáhal i na dalších závodech a dokonce jsem s ním byl i na světovém poháru v Lotyšské Rize. Skloubit závodění, mechanikování a focení nebylo zrovna jednoduché, proto po minulé sezóně muselo přijít menší urovnání priorit.“

A jak to dopadlo? „I když to říkám velice nerad, po více jak čtyřech letech musím své jezdecké působení na ploché dráze ukončit,“ povzdechne si. „V sezóně nejsem schopen odjet jediný trénink a to jak jsem se už dokázal přesvědčit, nemůže fungovat. Kromě toho si myslím, že nejsem dostatečně talentovaný závodník, abych se tomuto sportu mohl věnovat profesionálně, proto na ploché dráze mě budete nadále vídat jako mechanika a fotografa.“

S pětistovkou přišly také technické problémy | foto Pavel Fišer

Zadní vrátka si ale nechává otevřená. „K závodění se možná někdy v budoucnu vrátím, ale aktuálně mám jiné priority,“ líčí. „Kromě focení bych se také rád věnoval správě sociálních sítí, nejen plochodrážních jezdců, čemuž se věnuji už dnes. V září loňského roku jsem nastoupil na střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou a sklářskou v Karlových Varech, kde studuji obor fotografie a multimédia, na které doufám nasbírám potřebné vědomosti, abych, dnes už pro mě práci, mohl vykonávat co nejlépe.“

 


Štěpán Ševčík děkuje:

„Na ploché jsem poznal spoustu lidí a zažil ještě více krásných i zlých momentů, na které nikdy nezapomenu. Kdybych na podzim roku 2018 na plochou dráhu do Plzně nepřišel, dnes bych určitě nebyl tam, kde jsem teď, proto myslím, že je nutností poděkovat činovníkům nejen plzeňského klubu, ale i klubu Chabařovice. Nesmím zapomenout ani na všechny sponzory, kteří mě v mém putování světem ploché dráhy podporovali. Obrovské díky patří již zmíněnému Václavu Hromasovi, který mi pomohl dát dohromady motorku a bez kterého bych minulou a předminulou sezónu vůbec neodjel. Největší poděkování patří mé úžasné slečně a rodině za podporu a motivaci, kterou jsem od nich dostával a konkrétně musím vyzdvihnout mou maminku a bráchu Honzu, kteří se mnou odjeli skoro všechny závody a nebýt nich, skončil už bych mnohem dříve. Děkuji všem fanouškům a podporovatelům a těším se, až se zase někdy potkáme na oválu nebo mimo něj!“


Štěpán Ševčík v akci | foto Karel Herman

 

 

Petr Marek vyhlíží novou sezónu

Chlumec – 12. února
Jeho loňská sezóna nebyla tak úspěšná, jak by si představoval. Ve stopětadvacítkách se mu nepovedlo vyhrát ani jeden seriál a při svém debutu v mistrovství republiky dvěstěpadesátek v říjnu v Pardubicích zranil. Fraktury obratlů jej nadlouho upoutaly na lůžko. Nyní je ale Petr Marek v přípravě na novou sezónu, která začíná již příští měsíc výjezdem pražské Markéty do Krška.

 

Petr Marek zahájí sezónu 2024 na soustřední pražské Markéty v Kršku | foto Karel Herman

Petr Marek je dnes po všech stránkách už zdravotně v pořádku a jeho omezení v tělesné přípravě skončila koncem prosince. Pochopitelně musel vynechat trénink na motokrosovém motocyklu, ale dvě hodiny tráví v tělocvičně dvakrát v týdnu.

Až se bude moct trénovat na ovále, chce se zaměřit především na nácvik startů. A pochopitelně techniky, protože dvěstěpadesátka je šálek jiného čaje než stopětadvacítka. Na začátku března plánuje účast na pražském soustředění v Kršku, kde o měsíc později začíná český šampionát čtvrtlitrů.

„Petr v Kršku loni trénoval se stopětadvacítkou,“ říká závodníkův otec Pavel. „Dráha je tam velmi pěkná, tvrdší, ale dobře mu sedla. Velikost je podobná Slanému. Na soustředění si ji vyzkouší a naladí převody. Snad budeme mít v letošní sezóna na dráze více štěstí a pokud možno X kol bez pádů.“

Petr Marek letos pojede s dvěstěpadesátkou | foto Štěpán Ševčík

Ondřej Smetana se těší na plzeňský návrat do první ligy

Mořina – 2. února
Třetí lednový víkend umožnil letos prozatím největší provoz na českém ledě. Ondřej Smetana se na tréninku u Klatovských poblíž Milevska byl pouze podívat v roli diváka. Svá kola se šroubky zničil již předloni a na přípravu nových mu nezbývá čas. Nová plzeňská akvizice již stejně myslí na škvárovou sezónu.

 

Ondřej Smetana bude oblékat plzeňskou vestu | foto Pavel Fišer

„Letos na sto procent pojedu první ligu za Plzeň, od podzimu jsem jejich kmenovej jezdec,“ svěřuje se. „V Čechách pojedu, co půjde. Třeba dvojice, určitě Memoriál Antonína Vildeho, nějakej přebor. Nejsem si jistej jestli celej. Ale první ligu pojedu celou a všechny plzeňský závody.“

Při svém větším comebacku se loni mihnul také v extralize, když se Liberci nedostávalo polských borců. V minulosti míval dobré vztahy s žarnovickým Speedway Clubem, který se letos do vyšší české ligy vrací.

„Extraligu jsem si nedomluvil,“ říká Ondřej Smetana. „Neberu to profesionálně, chci jet hlavně za Plzeň. Loni jsem jel v extralize jeden závod, popravdě na ni nemám. Doufám, že přijde zlepšení, ale v tuto chvíli extraligu v plánu nemám.“

Závodění si chce každopádně užívat po všech stránkách. „Těším se na to,“ neskrývá. „Do ciziny se moc cpát nebudu. V Plzni bude dobrej tým, dobrá parta. A první liga zase v Plzni bude velká novinka.“

Ondřej Smetana si střihne sezónu po česku | foto Karel Herman

Andrej Diviš prožil hektický leden

Zhůř – 30. ledna
V mnoha ohledech je českých rekordmanem mladé plochodrážní sezóny. Jako první se letos postavil na start a se šesti závodu mu prozatím žádný jiný domácí závodník nemůže ani náhodou konkurovat. Má také nejvíc kilometrů namotaných na tachometru své dodávky. A bohužel také trošku smůlu. V sobotu chyběl Andreji Divišovi jediný bod, aby se jako stálý účastník kvalifikoval do finálového seriálu ledařského mistrovství světa.

 

Tuhá zima i obleva

Andrej Diviš letos odjel již šest závodů | foto laskavostí Andreje Diviše

„Byl to náročnej měsíc,“ odtuší Andrej Diviš, když se jej zeptáte na letošní leden, během jehož druhého dne se vydal do Švédska. „Devět a půl tisíce kiláků v autě, šest závodů a trošku trénování.“

První lednový víkend odstartovala vyšší švédská ligová soutěž. „Velkej mráz,“ vybaví si český ledař okamžitě. „Chytili jsme mínus třicet. Závodili jsme asi v mínus pětadvaceti. Pak přišla obleva. Ligu jsem tam vydržel celou, ale po ní zbývalo čtrnáct dnů do kvalifikace mistrovství světa.“

 

Do Čech jen krátce

Od postupu do finále ledařského světa dělil Andreje Diviše jen malý kousek | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau

Původní plán zněl, nechat motocykly a dodávku ve Švédsku a do Čech si odskočit leteckou linkou. „Pak se do mistrovství světa dostal Modus,“ vysvětluje změnu své logistiky. „Takže jsme se rozhodli jet jedním autem s ním a s Antonem Klatovským starším. Doma jsme byli tejden.“

A pak směr Örnsköldsvik! „Bylo mínus pět,“ vypráví Andrej Diviš. „Normálka. Trénink nebyl, závody docela dobrý. Ale rozjel jsem se až na konci. A díky těm prvním jízdám jsem si postup nevybojoval.“

 

Republika ne, svět kdo ví, Evropa ano

Andrej Diviš má prozatím jasný start v evropském šampionátu | foto FIM – GoodShoot/Reygondeau

Ve světové kvalifikaci skončil Andrej Diviš devátý, když mu k postupu chybělo jedno jediné místo. „Všechno bylo bez problémů, bez defektu,“ říká. „Škoda bodu, co mě chyběl. Nevím, jestli bude divoká karta, zatím jsem první náhradník.“

O svém nejbližším závodník programu má jasno. „Hamr uplaval,“ povzdechne si nad plán pro sobotní český šampionát. „Pak Evropa v Polsku. To už je na cestování sranda. Ale nevypadá, že by před tím mohl být někde trénink.“

Andrej Diviš brzy vyrazí zase na cesty | foto laskavostí Andreje Diviše

Filip Kasan odkládá stopětadvacítku

Žarnovica – 13. ledna
Plochodrážní stopětadvacítky byly na slovenské scéně prakticky neznámé. Svého času zde byla jedna Shupa na testování, ale žarnovické mladíky příliš nenadchla. Všechno se změnilo loni. Filip Kasan na sklonku května dorazil do Liberce. Viděl, a byť nezvítězil, jak by si latinský citát zasloužil, rozhodně zaskočil leckterého českého soupeře.

 

S plynem jde plochá dráha lépe

Příběhy žarnovických plochodrážníků vesměs mívají společný začátek. Není divu, již přes jedno celé desetiletí hostí Městský stadión několik závodů za sezónu. A kdo z pánů kluků by se nechtěl z tribun přesunout do depa a hrát hlavní roli? Jenže u hrdiny našeho příběhu to tak jednoznačné nebylo.

Filip Kasan si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Štěpán Ševčík

„O ploché dráze jsem věděl velmi málo, na závody jsem nechodil,“ říká, aby jedním dechem vysvětlil, jakým řízením jej osud za řidítka přece jen nasměroval. „K ploché dráze jsem se dostal přes učitele u nás na škole v Žarnovici. Dělali nábor, dostal jsem letáček a tak jsem se přišel zapsat.“

A co následovalo poté, co nabídku Speedway Clubu vyslyšel? „Moje první plochodrážní kroky byly jen vožení se,“ vzpomíná. „Ale časem přišlo přidávání plynu. Zjistil jsem, že pod plynem to jde lehčeji.“

 

Směr Liberec

Ke slovu se dostala stopětadvacítka. „Přivedl nás k ní trenér,“ vysvětluje Filip Kasan. „Chtěl totiž, abychom ve čtrnácti závodili. Protože na pětistovce jsme ještě nemohli.“

Filip Kasan se při svém loňském debutu v Liberci stal prvním Slovákem, který závodil se stopětadvacítkou | foto Štěpán Ševčík

Na konci loňského května hostila Žarnovica kvalifikaci o SGP. Po ní nastoupil do auta a hnal se do Liberce. Pod Ještědem se konaly oba české šampionáty stopětadvacítek. Filip Kasan byl sice přihlášený na velkou dráhu. Ale po pár zkušebních kolečcích se rozhodl, že pojede také na té malé.

„Na malý ovál mě nahlásil trenér, protože chtěl, abych si to vyzkoušel. Bylo to pro mě něco nového, v Žarnovici nic takového nemáme. Moje pocity byly, ať už odkroužím ty kolečka a jedu do depa. Můj výkon mohl být lepší, na konci jsem se do toho začínal dostávat.

Na velké liberecké dráze dopadl slovenský závodník o poznání lépe, vítězství v jízdě a postup do finále. „Můj první závod byl nezapomenutelný,“ vzpomíná. „A překvapivý, nikdy bych neřekl, že skončím čtvrtý. Velká dráha dopadla o hodně lépe než krátká, vzpomínám na to dobře.“

 

Letos na pětistovce

Do Čech se Filip Kasan vrátil ještě dvakrát. Startoval na klasických drahách v Praze a v Liberci. Pakliže by se v šampionátu republiky nehodnotili pouze držitelé licencí AČR, skončil by osmý. A nemohl rovněž neúčinkovat při premiérovém závodě stopětadvacítek v Žarnovici.

Filip Kasan v akci | foto Karel Herman

„Druhý závod v Liberci nedopadl podle mých představ, ani mítink v Žarnovici,“ nezabrousí do větších detailů, aby raději přiblížil své aspirace na letošní rok. „Přes zimu pracujeme v dílně,“ popisuje. „Chodíme cvičit, aby byla kondička na další sezónu. Ta bude převážně na pětistovce. Juniorka, přebor a závody v Žarnovici.“

 


Filip Kasan děkuje:

„Za všechno bych chtěl poděkovat svým rodičům. Trenérům – Ján Daniel a Krzysztof Cap. A Speedway Clubu Žarnovica.“


Filip Kasan v akci | foto Štěpán Ševčík

 

Roman Štola chce závodit a vyhrávat

Praha – 16. prosince
Stopětadvacítky. U nás nejslabší plochodrážní kubatura nabízí sportovně založené motoristické mládeži rovnou tři pravidelné závodní seriály. Představují ideální odrazový můstek pro úspěšnou kariéru v sedlech silnějších motocyklů. Jistotou je také fakt, že každý rok vyprodukují nečekané překvapení. Závodník z chvostu najednou úspěšně atakuje stupně vítězů. Letos by za takového skokana roku mohl být označen Roman Štola, Pražan závodící pod hlavičkou AMK Mariánské Lázně.

 

Kolo, čtyřkolka a kroska

Roman Štola si povídal s magazínem speedwayA-Z | foto Štěpán Ševčík

„Než jsem nasedl na první plošinu, znal jsem speedway z Tomíčkova memoriálu,“ bere Roman Štola svůj plochodrážní příběh od samotného začátku. „A z Mariánských Lázní, kam jezdíme za rodinou a podílet se na organizaci různých závodů.“

Plochodrážní Shupa nebyla prvním motocyklem, který osedlal. „Začal jsem vlastně na čtyřkolce,“ vzpomíná. „Následovala padesátka kroska, poté plochodrážka stopětadvacítka s malým rámem. A dnes už jezdím na stopětadvacítkové klasice.“

Nicméně pojďme na začátek. Vstupenky na Memoriál Luboše Tomíčka, práce v Mariánských Lázních. Čtyřkolka a malá kroska. Jak kombinace toho všeho může mladého muže nasměrovat k závodění na plochodrážních oválech?

„Odmala jsem byl veden ke všem druhům sportu, turistice a dalším aktivitám,“ neopouští Roman Štola obšírný styl svého vyprávění. „Nejvíce mě baví horské kolo, s kamarády zkoušíme stavět i menší traily. Na svém prvním výletě ve dvou letech jsem ujel deset kiláků. Sice po rovině, ale přece…“

Čtyřkolkářská etapa nebyla moc dlouhá | foto archív Romana Štoly

Bicykl jej provázel i nadále. „V šesti letech jsem poprvé přičichl k motorsportu,“ vypráví. „Od rodičů jsem dostal motorovou čtyřkolku o obsahu 50 ccm. Táta vedle mě jezdil na horském kole a já si užíval nové záliby. Ale děda Roman proti quadu trošku protestoval.“

Jeho motivace byla nasnadě. „Za svého mládí jezdil plochou dráhu za pražské Čakovice,“ vysvětluje Roman Štola. „Později sbíral starší motoveterány a také vystřídal pár chopperů. Motorky jsou jeho srdcová záležitost. Pravidelně chodí v Praze na plochou a já s tátou s ním. Snažil se rodiče přesvědčit k výměně čtyřkolky za malou krosku. V osmi letech jsem ji dostal a poprvé ji proháněl po mariánskolázeňské dráze.“

 

Mariánské Lázně a Praha

Mariánské Lázně se pro plochodrážní osud Romana Štoly staly osudné. Zdejší malý ovál pravidelně hostí pohárové i mistrovské závody stopětadvadvítek.  V červenci 2020 se stal svědkem jeho premiéry před zraky publika, když se v rámci série PRO-TEC Speedway Mini Cup představil ve vložených samostatných rozjížďkách.

Třikrát Roman Štola | foto archív Romana Štoly

„V roce 2020 mezi mým devátým a desátým rokem jsme toho stihli docela hodně,“ připouští. „Přešel jsem z krosky na malou plošinu a během roku i na střední rám. Dědův sen mít svého nástupce v ploché dráze se přiblížil. A mně se začaly otevírat nové obzory. Další záliba a postupně sen jezdit a vítězit.“

Proč ale Pražan začal v Mariánských Lázních, když se hlavnímu městu nedá rozhodně upřít, že zde stopětadvacítky žijí mnohem bohatší život?  „Máme tady část rodiny a přátele, kteří jezdili nebo se kolem ploché dráhy pohybují,“ vysvětluje. „Také jsme tady přiložili ruku k dílu, pomáháme se starat o lázeňský okruh a účastníme se pořádání závodů.“

První závod loni v březnu na pražské malé Markétě | foto Štěpán Ševčík

Lázeňské město se zkrátka a dobře může dostat do krve nejen běžného turisty, nýbrž i plochodrážního kolibříka. „Mariánky jsou úžasné,“ vyznává se Roman Štola. „Je to krásné a klidné místo plné překvapení a zážitků. Kromě tréninků a závodů se těším na zahájení lázeňské sezóny v historickém centru, procházky a turistiku po okolí. Napít se minerální vody přímo z pramene nebo si třeba zajít s rodinou na houby.“

Na druhou stranu nezapomíná ani na Prahu. „Markétě jsem také moc vděčný,“ říká. „Zejména Zdeňku Schneiderwindovi. V sezóně se těším na místní tréninky, moc mě baví zimní posilování v místní klubovně. Také je skvělý běžkařský týden se spolujezdci i staršími hochy.“

 

Konečně se závodí

Ostrá kariéra Romana Štoly tedy začala v létě před třemi léty vloženými rozjížďkami v Mariánských Lázních. „Byl jsem rád, že se svezu v mezijízdách zkušených závodníků,“ vybavuje si.“Těšil jsem se na vlastní rozjížďky. Když oni jeli ve skupině, hltal jsem jejich zkušenosti. Hlavou mi běhaly myšlenky o správném startu, bezpečném průjezdu zatáčkou s ostatními, jak nedělat chyby. Například nezapomenout si otevřít metyl, což se mi párkrát vymstilo.“

 Roman Štola (modrá) dotírá na Luboše Hromádku  | foto Karel Herman

V duchu vložených jízd uběhl i rok 2021. „Jezdil jsem exhibice mezi závody,“ vypráví. „Seznamoval jsem se s jízdou před publikem, zlepšoval techniku a sbíral zkušenosti od závodníků. Všechno jsem si ještě osvojoval. Tréninku v roce 2020 bylo poskrovnu a stále bylo co zlepšovat. Chtěl jsem být lépe připravený.“

Zjara 2022 však už nebyl důvod vyčkávat. „Pocit to byl skvělý,“ komentuje své sedmé místo v pražském závodě série PRO-TEC Speedway Mini Cup. „Konečně jízda s ostatními, závodit a hnát se společně po okruhu. Před závodem jsem měl trochu trému, hlavně dobře odstartovat. Potom super atmosféra, vyhlášení výsledků, společné focení.“

Bylo rozhodnuto. Roman Štola se svým tatínkem a dědečkem zapadli do kočovné společnosti pravidelně putující po plochodrážních štacích. V závěru zaknihoval deváté místo v poháru a osmé v šampionátu republiky na krátké dráze. Stejné umístění mu patřilo rovněž na klasice.

„První sezóna pro mě byla nová zkušenost,“ svěřuje se. „Perfektní zážitek a vytoužený vstup do závodění.“

 

Fenomenální závěr sezóny

Nejlepší trojice říjnového poháru v Praze ve společnosti Zdeňka Schneiderwinda – zleva Roman Štola, Karel Průša a Štěpánka Nyklová | foto Pavel Fišer

Letos se Roman Štola posunul výsledkovými listinami nahoru. Jeho výkony charakterizují samé šestky. Šestý skončil v obou mistrovských seriálech, šestý byl také v pohárovém PRO-TEC Speedway Mini Cup.

„Tento rok se dost závodů zrušilo nebo posunulo,“ uvažuje. „Do některých termínů nám také skočila dlouho plánovaná dovolená, škola v přírodě a nějaká rodinná událost. O to víc jsem ale potrénoval v Mariánských Lázních, za což musím poděkovat dědovi Romanovi. Dostal jsem zde další rady a moudra od Míry Musila, Jirky Dubského, Romana Tomanyho a mohl bych jmenovat dále. Za rady a hlavně za skvělé fotky musím poděkovat Tomášovi Rambouskovi a Štěpánu Ševčíkovi. Také mi přišly vhod tréninky na Markétě nebo v Chabařovicích.“

Přelom léta a podzimu patřil v kariéře Romana Štoly k tomu prozatím nejlepšímu. Přišly bedny v Mini Cupu. Kdyby jel seriál celý, dost možná i v celkové klasifikaci. Nicméně co stálo za takovým pronikavým zlepšením?

Roman Štola v akci | foto Pavel Fišer

„Víc jsem trénoval,“ má okamžitě jasno. „Soustředění v Mariánkách bylo také celkem přínosné, radil mi a pomáhal i Pepa Franců. Chvěl jsem být lepší, chci závodit, chci vyhrávat. Přes některé vynechané závody bylo to více tréninků, každý mě posouvá vpřed. A těším se vždy na další závod.“

 

Pauza v zimě není

Na další závod si ale ještě pár týdnů přece jen počkáme. „Zima je tady,“ souhlasí Roman Štola. „Motorka je v přípravě na další sezónu, pro trénink není počasí. Každopádně nejsem zrovna sedavý typ. Jak jsem říkal, sportu miluji snad v jakékoliv podobě.“

Roman Štola ujíždí před Mariánem Jiroutem | foto Antonín Škach

O časovou náplň je tím pádem postaráno. „Hraju fotbal z PVA, což je Povltavská fotbalová akademie,“ souhlasí. „Čekají mě tak zimní tréninky a snad i nějaký turnaj. Ještě víc se těším s rodiči na zasněženou sjezdovku nebo poznávací běžkotoulky. Určitě vytáhnu i kolo na zasněženou projížďku. A s tátou si zajdeme třeba zaplavat, do sauny nebo si doma trochu zaposilujeme. A po náročném dnu si i s mamkou zahrajeme třeba šipky.“

Roman Štola v akci | foto Karel Herman