Roudnice nad Labem – 9. listopadu
Dušoval se, že toho jsou jeho poslední závody. Na mou duši, na psí uši. Na kočičí svědomí. To bylo před osmnácti lety. Od té doby jsme jej na oválech čas od času viděli. Osobnosti prostě nemůžou zavřít dveře jen tak potichu. Navíc on si v červnu splnil svůj sen, když participoval v dlouhodrážním OPEN v Mariánských Lázních. Tudy by se jeho kariéra měla ubírat dál. I proto se vlastně minulou sobotu ve Svitavách na rozlučku jen díval.
Patrik Linhart má chuť na dlouhou dráhu | foto Antonín Škach
„Po dvaceti letech hodně cvičím, jsem hotovej,“ reaguje Patrik Linhart na otázku, proč nevyjel na ovál ve svitavské Cihelně. „Chtěl bych jezdit dlouhou dráhu, už jsem do toho nasypal hodně peněz. O penězích je to hodně.“
O dlouhé dráze snil již skoro před dvaceti lety. Zjara patnáctého roku se po lázeňském kilometru vozil při dni otevřených dveří. A v červnu se přihlásil na mistrovství republiky. Probil se až na semifinálovou úroveň a domů se vracel s desátým místem.
Patrik Linhart na krátké dráhy nezanevře | foto Eva Palánová
„Povedlo se mi sehnat peníze,“ pochlubí se. „A chtěl bych dlouhou jezdit i dál. Jsou v ní šance, na krátký mám už dveře zavřený. Chtěl bych poprosit Káču Kadlece, ať mi sežene nějaké volňásky. A uvidím. Sám jsem na tom zvědavej, co bude.“
Ale ani krátké ovály Patrik Linhart neopouští. „Chtěl bych jet ligu za Svitavy,“ odhaluje plány nejen svoje, ale také klubu z Cihelny. „Bavili jsme se o tom. Uvidím, co z toho bude, zkusím se do toho opřít.“
Do dlouhé dráhy se Patrik Linhart pouští naplno | foto Karel Herman
Pardubice – 8. listopadu
V nejkrajnějším boxu svítkovského depa nemá čas ani na svou obligátní cigaretku. Přitom by nervy potřeboval uklidnit. O tréninku zadřel motor. Nyní se do jeho šasi montuje pohonný agregát na rychlo vypůjčený od Davida Hofmana. Čas ale pádí jako japonský šinkansen. Už se vracejí účastníci druhé rozjížďky dvěstěpadesátek. MACEC Cup startuje bez nástupu a startovní číslo tři musí do jeho první jízdy. Ale v pohodě. Mechanik Ondrej Kucharík, ho tlačí ze sjezdu na ovál. Lehké plácnutí. Všechno v cajku, kámo. Jaroslav Petrák se posléze vrací se dvěma body. Pak vítězí a říká si o stupně vítězů. Happy end ale plochodrážní závody nenabízí s lehkostí protřelého pojišťovacího agenta.
Jaroslav Petrák má motivaci na příští rok | foto Karel Herman
V jedenácté jízdě atakoval druhého Sebastiana Madeje, jenže na začátku posledního okruhu upadl. „Začlo mě to bavit,“ vrací se pardubický matador k poslednímu závodu své letošní sezóny. „Věřil jsem si. Říkal jsem si, že to tam nejde, ale stejně to vyjde. Otřel jsem se o nafukovačky,ale pořád jsem doufal, že to bude dobrý. Do posledního trojúhelníku, co mě odrazil, jsem se snažil opřít ramenem a odrazit se.“
Kdo krásnou předposlední říjnovou sobotu do Svítkova dorazil, ví, že extempore nedopadlo dobře. „Prostě to nešlo, i když jsem se to snažil vyrovnat,“ líčí Jaroslav Petrák. „Na jednu stranu jsem byl jako Bartek v polském finále, co se odrážel, od bariéry, ale dopadnul jsem jako Tai. Ale kdybych si nevěřil, nedám to tam, ale já si věřil. Ve svým věku nepotřebuju riskovat, ale já si věřil.“
Patálie Jaroslava Petráka při MACEC Cupu | foto Pavel Fišer
Při vší úctě Jaroslav Petrák dopadnul před třemi týdny ve svém Svítkově lépe než Tai Woffinden na jaře v Krosně. „Jakoby jsem v pohodě,“ říká. „Ale rekonvalescence bude ještě dlouho trvat. Vyfouk‘ jsem si plíci. Nefungovala a zdeformovala se. Zlomil jsem si taky žebra. Plíce je v pohodě, s ní to není špatný. Ale žebra jsou běh na dlouhou trať.“
I když se minulou sobotu objevil na svitavské rozlučce, ani nápad, že by se pustil do ostrého zápolení v rámci Srandamače přeloženého z Kostěnic. „Tady Nikolas by chtěl jezdit,“ ukáže na jedno ze svých dvojčat, které se převléklo do závodní kombinézy. „Já při tom MACECU skončil desátej, nebyl jsem poslední. Sere mě to, ale aspoň mám motivaci na další rok. A jestli pojede Nikolas…“
Slaný – 2. listopadu
Postavu má stále na stopětadvacítku. Ale už mu bylo šestnáct. A velcí kluci patří na velký motocykl. Plochodrážníci na pětistovku. Proto začal trénovat. Jenže přišlo úterý jednadvacátého. Na Markétě se kopřivnický tým stal prvoligovým přeborníkem. O nějakých sto kilometrů severněji v Chabařovicích se trénoval. A on si při pádu zlomil levé zápěstí.
Pomoc v hodině dvanácté
Matěj Tůma se na konci sezóny zranil | foto Karel Herman
„Bolí mě ruka, ale dá se to,“ říká Matěj Tůma. „Je to oteklý, nemůžu nic dělat, musím bejt v klidu, aby se zlomenina zahojila. A moh‘ jsem cvičit. Ale je to nuda. Na operaci zatím nemusím, když si s tím nehnu, nebudu muset. A já na operaci jít nechci. Doktor říkal, že se mi povedlo si ruku dobře zlomit.“
Pojďme zahnat nudu závodníka, který k prvnímu květnu přestoupil ze Slaného do Prahy. „Zezačátku sezóny jsme oddělali dva motory,“ chytá niť vyprávění. „Nemáme tolik financí a já přišel o několik závodů, než jsme dali techniku dohromady. Přišli za mnou z Markéty, že nám pomůžou, dají motorku a motor.“
Pražané vytrhli v dané chvíli trn z paty Matěje Tůmy, ale i jeho táty Martina. „Řekli jsme si, že to je jediný možnost, jak jet dál,“ souhlasí. „I pak na pětistovky. Přestup nebyl nic osobního, ve Slaným je velká parta, ale bohužel nebyla jiná možnost.“
Do půllitrů
Matěj Tůma ve vestě pražské Markéty rychle vletěl do obou domácích šampionátů stopětadvacítek. Jeho duely s Jakubem Hejkalem se staly pověstnými. A daly jasně najevo, že rovněž kolibříci závodní doopravdy. Tituly ale bral slánský závodník a na hrdinu naše vyprávění zbyly stříbrné medaile.
Souboje Matěje Tůmy (bílá) a Jakuba Hejkala (modrá) patřily k tomu nejlepšímu, co letošní sezóna přinesla a to nejen ve stopětadvacítkách | foto Pavel Fišer
„Na krátký to bylo tím, že jsem první závod nejel,“ vysvětluje Matěj Tůma. „Ale to k tomu patří. Na klasice jsem si to pokazil v Liberci. Jel jsem na dvouventilu a dělal chyby. Nedostal jsem se do finále a to mě stálo titul. Doufejme, že přijde v pětistovkách, uvidím…“
Jeho následující sezóna bude jen a jen o nich. „Dvěstěpadesátky úplně přeskočím,“ plánuje. „Už mi bylo šestnáct, proto příští rok jedu jen pětistovky. Možná i erka, když bude příležitost a moh‘ bych jet dobrý závody.“
Rána a ponaučení
První zkušenosti se stroji 500 a 500R již má. „Začal jsem někdy, jak byla malá Markéta v srpnu,“ vrací se Matěj Tůma na konec letních prázdnin. „První trénink na Markétě na erku, pak jsme na něm chodili trénovat i dál. Bubba a Martin Kurz taťkovi poradili, ať tu vložku vyndá a zkusím to. Od té doby trénuju na klasickým půllitru.“
Může tedy obě pětistovky porovnat. „Rozdíl tam určitě je,“ uvažuje. „Je znát rychlost a samozřejmě i výkon taky. Řek‘ bych je to znát na startech. Erko je na nich takový hodnější.“
Matěj Tůma se proháněl nejen v Praze, ale také ve Slaném a na konci sezóny vyrazil rovněž do Chabařovic. „Natáhla mě kolej a napálil jsem do mantinelu,“ povzdechne si Matěj Tůma, který se už nemůže dočkat konce rekonvalescence. „Měl jsem hodně rychlý převody, co nám poradili. Fakt to bylo hodně rychlý. No, ale stane se, no. Aspoň mám nový zkušenosti.“
Matěje Tůmu už za řidítky stopětadvacítky neuvidíme | foto Karel Herman
Praha – 29. října
Nová orlickoústecká pobočka jisté banky je stejná jako jiné, z nichž se genius loci grandiózních historických budov vytratil do nenávratna. Čistá. Lesklá. Prosvícená. Jenže příliš sterilní. Bez vůně, historie, atmosféry. Jednání s bankovní poradkyní je podobné. Konec konců na jedné straně nejde o nic jiného, než posílání peněz. A z druhé strany aby poplatky nebyly krvavé a podmínky výhodné. Podepisuje se spousta lejster. Elektronicky. A pak ještě na papír. Tisk chvilku zabere. Hovor plyne mimo finanční svět. Vy vážně píšete knížky a články o ploché dráze? Viděl jste Zlatou přilbu? Víte, s manželem si ji nenecháme ujít žádný rok. Ovšem co se teď stalo tomu mladýmu klukovi?! Bednář se jmenuje, ano, Bednář! Taková smůla, určitě by vyhrál! Bylo nám ho moc líto, stejně to byla chyba startmistra! Inu, někdejší klučina s tvářičkou jako umouněný kominíček se ze stopětadvacítky dospěl. Jeho kariéra postoupila tak daleko, že propaguje plochou dráhu i mezi lidmi, jimž sport levých zatáček nic moc neříká. Adam Bubba Bednář v těchto dnech ale žije život běžného osmnáctiletého mladíka. Aspoň než skončí listopad.
Místo Zlaté stuhy do Polska
Adam Bubba Bednář na měsíc vypne od ploché dráhy | foto Pavel Fišer
Adam Bubba Bednář získal všechny tři domácí juniorské tituly. Triumf v jednadvacítkách jej při spojené klasifikace obou věkových kategorií automaticky pasoval na mistra i mezi plochodrážníky do devatenácti let. A pak vedl Jaroslava Vaníčka a Adama Nejezchlebu také k výhře v mistrovství republiky juniorských družstev.
Zlatý juniorský hattrick na domácí scéně se před ním povedl Danielu Klímovi, Janu Kvěchovi, Janu Holubovi, Matěji Kůsovi a Filipu Šiterovi. Ostatně on sám jej zopakoval z loňského roku. V něm jej ale ozdobil navíc ziskem pardubické Zlaté stuhy. Takový kousek před ním dokázal jen Filip Šitera v sezóně 2007. Letos ale obhájce vítězství k sobotnímu pardubickému závodu nepustila polská liga.
Adam Bubba Bednář v barvách Gorzowa | foto Mayk Sander
„Play down s Rybnikem, odveta u nás doma v Gorzowě,“ upřesňuje Adam Bubba Bednář. „Jel jsem čtyřikrát a dělal osm bodů plus bonus. Zlatou stuhu mi to hezky vynahradilo.“
Šance v Polsku
Polské stadióny se v letošním roce staly častější destinací pro jeho realizační tým. „Začátek sezóny byl pomalejší,“ bilancuje. „Chvilku trvalo, než jsem se dostal do formy. Pak jsem se zranil, takže to byl zase pád. Ale na konec jsem ve čtyřiadvacítkách pokaždé střílel dost bodů. Chvíli jsem byl nejlepší jezdec v soutěži. Akorát jsem pokazil ten závěrečnej závod. Jen ten jeden mi nevyšel, jinak jsem pokaždý dělal od dvanácti bodů vejš. Ale teď jen šest a přes dvouciferný číslo se z týmu nedostal nikdo.“
Adam Bubba Bednář si v Žarnovici povídá se svým klubovým kolegou z Gorzowa Martinem Vaculíkem | foto Eva Palánová
Ochranářská pravidla polských závodníků mu v gorzowském týmu v extralize při účasti třech dalších cizinců nedovolila vozit jiné číslo než náhradnickou osmičku. „Čekal jsem, že dostanu mnohem víc šancí,“ neskrývá. „Byl jsem náhradník, ale to je zase tím, že začátek sezóny jsem měl blbej. Až tak blbej, že jsem se na to chtěl vykašlat.“
Ode dna se ale český závodník odrazil. „První šanci v extralize jsem dostal týden po tom, co jsem se vrátil po zranění,“ říká. „To stálo za velký nic. Ke konci sezóny jsem dostal šanci s Rybnikem. Plesknul jsem osm plus jedna. V Bydhošti jsem skočil do závodu ve třetí jízdě. Byla už jiná dráha a já jsem tam byl poprvý. Při odvetě mi dali šanci až v poslední jízdě. Dovez‘ jsem dvojku, nebylo daleko ke trojce. To bylo fajn.“
Až do velkého finále závodu všech závodů
Napřesrok Adam Bubba Bednář bude opět v polských soutěžích. „Pokračuju v Gorzowě,“ připomíná. „Mělo by být více šancí. Tým je poskládanej. A já jsem v jeho skladu napsanej pod normálním číslem, ne na rezervě.“
Adam Bubba Bednář proklouzl až do velkého finále Zlaté přilby města Pardubice | foto Karel Herman
Po klíčovém mítinku pro udržení Gorzowa v elitní polské soutěži přijel Adam Bubba Bednář rovnou do Pardubic ke Zlaté přilbě. „Takhle když to vezmu zpátky, jsem vůbec rád za finále,“ přemítá. „Každej rok si říkám, že chci bejt lepší od předchozích roků. Škoda tý pásky…“
Pohádka se ale psala krásně. Adam Bubba Bednář se v závodě všech závodů pohyboval jako dravá štika. K postupu z vylučovacích skupin mu stačily prakticky dvě jízdy. Ve čtvrtfinále vyhrál. Následnou nulu napravil druhým místem. Podobně v semifinále. S tím rozdílem, že v něm triumfoval dvakrát.
Za tuto pásku Adama Bubby Bednáře startmistr Jaroslav Kocek doopravdy nemohl | foto Karel Herman
„Měl jsem toho hrozně moc,“ zamýšlí se nad svým výkonem a připomíná zářijový návrat tropického počasí. „Sedět ve skleníku depa, kde bylo čtyřicet nad nulou, nic moc. Před tím jsem ani moc nespal, jak jsme se vraceli z Polska. Páska mě vylekala, pustil jsem páčku a ona neletěla. Je mi teprve osmnáct, doufám, že další šance dostanu. A budu mít nejen jednu zlatou.“
Radost a zima v polské Toruni
Seriál velkých cen skončil v září ve Vojensu, avšak v říjnu se Toruň stala pupkem plochodrážního světa v soutěži družstev. „Speedway of Nations byl takovej poslední důležitej závod sezóny. Semifinále se povedlo. Od Čechů jen málokdo čekal postup do finále. Byli jsme outsideři, jsem rád, celej tejden v Toruni jsem si užil.“
Češi při Speedway of Nations – zleva Jan Kvěch, Zdeněk Schneiderwind, Adam Bubba Bednář a Václav Milík | foto Petr Makušev (SportPhoto)
A vskutku. V barážové jízdě s Ukrajinci Adam Bubba Bednář odvedl světového šampióna Nazara Parnickeho a své klíčové slovo v duelu s Markem Levišinem pronesl také Jan Kvěch. Před finálovým kláním byl na pořadu juniorský Speedway of Nations 2.
„Jsem rád, že jsme se ve středu dostali do finále Speedway of Nations,“ líčí český závodník. „Dvojky se povedly, co se týče mýho osobního hlediska. To se s mýma klukama v boxu podařilo, ztratil jsem jedinej bod. Škoda, že se to nějak víc nezamotalo a ostatní týmy nepoztrácely body mezi sebou. Jako v Plzni, kdy jsme se dostali na medaili. Nevyšlo to, co se dá dělat?!“
Adam Bubba Bednář v akci | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Toruňský týden uzavřelo finále velkých družstev. „Je vtipný, že jsme onemocněli všichni tři a myslím, že nám to nikdo nevěřil,“ nežertuje Adam Bubba Bednář. „Byla tam brutální kláda, snad jen čtyři nad nulou. A betonovej stadión. Hodně jsem prostyd‘. V pátek na dvojkách jsem unavil tělo a dlouho jsem se necejtil tak na nic jako v sobotu. Byl jsem rád, že jsem vstal ráno z postele. Venca s Honzou taky.“
Klíčové okamžiky české extraligy
Za tuhle pásku bude pykat Adam Bubba Bednář | foto Pavel Fišer
Vrchol české sezóny anno domini 2025 nastal ve slovenské Žarnovici. Ke čtvrtému kolu extraligy dorazily Pardubice a Praha v pozici leaderů. Hostitelskému družstvu na ně chyběl jeden velký a devět malých bodů. Co se na ovále Městského stadiónu odehrálo, nemá v domácí ligové historii obdoby!
„Bylo fajn, jak se extraliga zamotala,“ je nadšený i Adam Bubba Bednář. „Dalo se čekat, že Žarnovica vyhraje. Byla naduplá, ale je skvělý, že ti kluci. A my mladí jsme měli možnost se s nimi porovnat.“
Kacper Witrykus (žlutá) odolává neustále útočícímu Adamu Bubbovi Bednářovi (bílá) | foto Eva Palánová
Kdyby ovšem jedno eso slovenskému družstvu chybělo, titul by se dost možná slavil v pražských boxech… „Škoda tý mý pásky,“ staví se pražský junior vyzývavé otázce čelem. „Vyhecovalo mě to. Chtěl jsem mít nejlepší start z té jedničky. Vyhecovalo mě to, že jsem chtěl. Vyhecovalo mě to, že jsem pustil páčku dřív.“
Ani v tento moment nebylo nic ztraceno, Adam Bubba Bednář rychle dotáhl Kacpera Witrykuse a nedopřál klidu, dokud je nepřivítal šachovnicový praporek. „Kdybych dojel na bod, jedeme rozjezd,“ uvědomuje se. „Předjel jsem ho. V poslední zatáčce jsem s ním chtěl jet dál. Zůstal jsem ale u lajny. On mě po venku objel. Mrzelo mě to, byla to zbytečná chyba. Ale co, takovej je sport!“
Hola, hola, škola volá
Adam Bubba Bednář láká své fanoušky i na domácí závody | foto Karel Herman
Extraliga přinesla závěrečné závodní vystoupení Adama Bubby Bednáře v tomto roce. „Žarnovica byla poslední závody sezóny,“ přitakává. „Už na to letos nesednu. Umyl jsem motorky, čeká nás ještě sponzorská večeře. Po ní se všechno rozebere a začne se za rok.“
Svět závodů z jeho mysli zmizí. „Chci vypnout a měsíc nechci o plochý dráze ani slyšet,“ plánuje. „Začíná život normálního osmnáctiletýho kluka. Chodím do školy a dělám závěrečky. Musím se proto učit.“
Adam Bubba Bednář se může spolehnout na svůj tým | foto Karel Herman
Pardubice – 18. října
Už se blíží. I když zatím jen plíží. Ale kaštany popadané na zem se v paprscích říjnového ranního sluníčka lesknou v trávě pokryté šedinami jinovatky. Ano, zima. O ní je řeč. Prý má být krutá. Při včerejším MACEC Cupu takový vývoj predikoval i Martin Běhal, protože houby v lesích okolo Osečné jsou hodně ožrané. Pomáhal opět v technickém týmu Adama Nejezchleby, ale od prosince je jako mechanik zadán někde jinde. Jasně, u Lukáše Hutly. Ostatně přeloučský ledař se v boxu divišovského závodníka včera také objevil. Přišel si od Petra Moravce převzít klíče od dílny, kde se bude chystat na novou sezónu. Mistr Evropy a republiky se přitom magazínu speedwayA-Z svěřil se svými plány.
Oranžová trošku zmodrá
Lukáš Hutla bude mít na otázky paní Zimy, co dělal v létě, pádné odpovědi | foto Karel Herman
„Dnes na stadiónu Zlaté přilby přebírám dílnu na stálo,“ vyprávěl Lukáš Hutla. „Zejtra tam budu všechno lifrovat. Všechno chci mít nový. Koupil jsem novou převodovku a šáska. Obě motorky budu skládat z nových dílů.“
A také on sám bude rozhodně vypadat k světu. „Minulej tejden jsem byl u Hubíků v Tlumačově,“ nedá dopustit na značku Psí. „Ušijou mi novou kombinézu. Bude hlavně modrá kvůli Marcelu Váňovi a jeho Mitransu, to je hlavní sponzor. Ale oranžová tam bude samozřejmě taky.“
Až bude mrznout
Martin Běhal působí v roli mechanika Lukáše Hutly dlouho | foto Radek Hutla
K ostrému tréninku je zapotřebí led. „Až bude, vyrazíme do Švédska,“ plánuje. „V půlce prosince, možná na začátku, jestli zamrzne. Po přípravě se vrátím domů a pak v lednu za dva tejdny budu mít šest závodů.“
Kvalifikace o mistrovství světa mezi nimi nebude. „Hádali se o ni Švédové s Finy, ale nakonec se zrušila,“ líčí Lukáš Hutla. „A to ještě Finové chtěli kvalifikaci na Evropu! Ta už bude zkraje února v Sanoku, pak je svět v Inzellu a Heerenveenu.“
Paní Zimě naproti
Lukáš Hutla vyjede na led v prosinci | foto Pavel Fišer
V kontinentální Evropě je ledová plochá dráha vydána na milost a nemilost paní Zimě. „Doufám, že bude mrznout,“ svěřuje se Lukáš Hutla. „Mohly by se jezdit pouťáky v Rakousku, u nás mistrák. Ale zase se můžeme jen modlit.“
Nejen modlit… „Poskládám novou techniku,“ souhlasí. „Posilka. Přestal jsem žrát, shodím ještě pár kil. To je rok od roku těžší.“
Lukáš Hutla v akci v Sanoku | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Praha – 7. října
Za necelý týden se planeta na orbitě plochodrážního světa posunula pořádně daleko. Česká republika postoupila do finále Speedway of Nations. V něm se ukázalo, že sny se prostě plnit automaticky nemusí. Přišly potvrzené divoké karty pro Speedway Grand Prix 2026. A pak úterní večer, který si na říjnového mrazivého kruťase jen hrál. Jan Kvěch byl v boxech svého mladšího brášky Petra, kde ale první housle hrál Josef Franc. Český šampión, jehož o víkendu čeká vrchol extraligy v Žarnovici, měl tudíž čas se za uplynulými dny ohlédnout.
Jan Kvěch se v Toruni radí s Josefem Francem | foto Petr Makušev (Sport Photo)
„V semifinále jsme postoupili,“ vrací se Jan Kvěch k semifinále Speedway of Nations, kde jsme doprovodili Australany a Dány do finále. „Bylo to těžký. Počítali jsme, že pojedeme baráž. Proto jsme v základu zkoušeli připravit motorky na tu baráž. A přes Ukrajince jsme postoupili do finále v sobotu.“
A co bylo ve finále? „V sobotu byl jinej den,“ odtuší. „Nedařilo se nám, všichni jsme byli nachcípaní, byla tam pět stupňů. A bohužel se nám nedařilo. Ale příští rok bychom měli mít jistý semifinále světovýho poháru.“
Rozpojená trubka výfuku ve Wroclawi stála Jana Kvěcha postup do semifinále a třeba… | foto Kiril Ianatchkov
V pondělí přišla zpráva, že Jan Kvěch Speedway Grand Prix 2025 nepojede. „Byl bych mile překvapen, kdybych divokou kartu dostal,“ komentuje promotérův výběr. „Pořadatel rozhoduje, rozhod‘ se. Dali mi třetího náhradníka, zpátky se musím dostat sám. Jednou se mi to povedlo, proč by se to nepovedlo podruhý?!“
Vedle světového challenge nabízí návrat do světa velkých cen také evropský titul… „Pojedu kvalifikace do všeho, jen ne do juniorů, ty už jsem zmeškal,“ nezapře Jan Kvěch svůj charakteristický smysl pro humor. „Pojedu kvalifikaci do SGP, do SEC, do všeho. Musíš tomu jít naproti.“
Jan Kvěch ve dvojici s Adamem Bubbou Bednářem | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Vrcholná česká sezóna anno domini 2025 ještě nevystavila svůj konečný účet. Extralize ho má podtrhnout nedělní závod v Žarnovici. Sestavy nebyly nahlášeny, avšak Praha má dle svého kouše na Tekov dorazit pouze s domácími borci.
„Nevím, jestli se kvalifikuju,“ neztrácí český šampión ani humor, ani glanc. „Jestli mě Topas nahlásí do sestavy nebo ne. Máme stejně bodů jako Pardubice, nemáme co zkazit. Extraliga je vyrovnaná. Žarnovicu znám, ale to všichni. Martin Vaculík taky (smích).“
