Tayac – 6. července
Okolo sobotní půlnoci skončilo finále A evropského šampionátu na travnaté dráze ve francouzském Tayacu. První v jeho cíli byl Chris Harris, jemuž posléze přišli na stupně vítězů dělat společnost Dave Meijerink a Lukas Fienhage. Jan Macek skončil desátý, přičemž nebyl daleko od medaile.

„Honza bojoval v Tayacu,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „A když napíšu, že bojoval o medaili, nebudu daleko od pravdy. Tentokrát nechal dešťové mraky v Německu. Pršelo tady ve čtvrtek, zato si přibral s sebou technické problémy. Hned v první jízdě zadřený motor a v B finále zatáčku před cílem prasklý řemen ze suverénně vedoucí pozice. Honza se výborně srovnal s dráhou a bezvadně bojoval a to by mněl být příslib do budoucnosti.“

Kopřivnice – 3. července
Ještě loni zjara byl český long track na světové úrovni. Stříbro z Herxheimu v květnu 2022 mělo hořkou příchuť a nároďák si brousil zuby, že křivdu s ukradeným titulem napraví na ovále. Pak se kvůli zranění musel s kariérou rozloučit Martin Málek. A letos rehabilituje Josef Franc. Přesto dlouhá dráha láká další adepty. Nejlépe z nich si prozatím počíná Jan Macek, jehož v sobotu v Tayacu čeká finále mistrovství Evropy na trávě.

Francie místo Nizozemí

Cesta do finále nebyla jednoduchá. „Tož jednu trávu jsem už letos jel,“ připomíná Jan Macek semifinále v Loppersumu. „Ale uplavalo to. Teď v Saint Macaire zase pršelo. Ze soboty přeložili závod na neděli.“

Zatímco v Loppersumu nešlo evropské semifinále konat ani druhý den v náhradním termínu, ani jindy, v náhradní francouzské lokalitě se o postup místo sobotního večera bojovalo v nedělním odpoledni.

„Vykouklo sluníčko,“ líčí kopřivnický závodník. „Jely sajdku a ty to otočily. Dráha tvrdla a tvrdla. Ke konci závodu byla državější, jelo se jako při speedway.“

Znovu do Francie

V Loppersumu se Jan Macek postavil na start rozjížďky s číslem jedna. Dojel čtvrtý a po další jízdě se závod zrušil. V St. Macaire se dostal do finále B. První dva v jeho cíli se mohli chystat na áčko, zbývající tři postupovali rovnou do finále v Tayacu.

„V béčku nejen Anglán,“ připomíná český borec odstoupení Chada Wirtzfelda. „Bylo to jasný, ale já to nevěděl v cíli si říkám, skvělý, dojel jsem pátej. Koukám, kde je ten šestej. A zjistil jsem, že tam není.“

A tak se borec, který s dlouhými a travnatými ovál začal koketovat až během loňského léta a vzhledem k dešti nejel ani domácí šampionát, v sobotu večer pustí do zápolení o titul mistra Evropy. „Těším se,“ nezastírá. „Všichni říkaj‘, že Tayac není klasická tráva, ale krásný svezení na tvrdé dráze. Snad nezaprší, já si všude vozím dešťové mraky.“

St. Macaire – 23. června
Tak jsem první, no a co? Ta zpráva v jeho facebookové skupině nemohla nešokovat. Jenže načasování nesouhlasilo. Semifinále mistrovství Evropy na travnaté dráze přesunuté z Loppersumu do St. Macaire ještě nemělo začínat. I ve Francii totiž pršelo a podnik se přesunul na neděli, kdy Jan Macek z deváté příčky postoupil do finále v Tayacu příští neděli. Vyhrál Romano Hummel, jemuž na pódiu dělali společnost Kenneth Krusse Hansen a Paul Cooper.

Loppersum – 8. června
Pouhé dvě rozjížďky se kvůli dešti a poničené dráze stihly odjet v semifinále evropského šampionátu na travnaté dráze v Loppersumu. Pak se závod zrušil. Co je horšího, nemůže se uskutečnit ani v náhradním termínu v neděli. O dalším postupu musí rozhodnout plochodrážní komise FIM Europe. Jan Macek, jediný český zástupce ve startovním poli, startoval v rozjížďce s číslem jedna, v níž dojel čtvrtý.

Bielefeld – 2. června
První semifinále evropského šampionátu se konalo v Bielefedu. Předchozí deště se negativně podepsaly na stavu oválu, který musel být několikrát důkladně upravován i v průběhu závodu. Hynek Štichauer měl dopoledne slibný trénink, po němž ho Zdeněk Schneiderwind tipoval na favorita. Nakonec skončil jedenáctý. Triumfoval Lukas Fienhage, jenž vyhrál všechny své jízdy i finále s průměrnou rychlostí 111 kilometrů v hodině.