Přelouč – 12. března
Sezónu má úžasnou. To se musí nechat. Skvělé účinkování ve švédském super poháru se proměnilo na Hamru na Jezeře do zisku titulu mistra republiky na ledové dráze. Angína jej neskolila. A v sobotu v polském Sanoku kousal do zlaté medaile určené pro nejlepšího ledaře starého kontinentu. Nyní je ve hře ještě jeden titul. V sobotu v Inzellu totiž začíná světový šampionát, ale Lukáš Hutla se nenechá rozhodit z konceptu svého klidu.

Když strategie nevychází

„Dobrý,“ reaguje český závodník na otázku, jaké to v Polsku bylo. „Pak proměnlivý. A nakonec jsme se kousli a vyhráli.“

Chleba se tradičně lámal ve finálové rozjížďce čtyř nejlepších. Lukáš Hutla k ní vykročil úvodním triumfem. Jenže v šesté jízdě se v cíli díval na záda Luky Bauera a vítězného Maxe Koivuly. Jedničku dovezl i z rozjížďky s číslem osmnáct. Vyhrál ji Simon Reitsma a Max Niedermaier protnul metu jako druhý.

„Chtěl jsem postoupit do finále rovnou a vyhnout se poslední šanci,“ svěřuje se Lukáš Hutla se svou strategií, která nakonec nevyšla. „Některý jízdy jsem málem ležel na držce, než jsem se srovnal. Špatná stopa nebo jsem byl mimo.“

Překvapení na videu

Nebylo zbytí, než se postavit na startovní rošti poslední šance proti Jimmy Olsenovi, Aki Ala-Riihimäkimu a Maxi Niedermaierovi. „Vybral jsem si červenou,“ pokračuje český reprezentant. „Investoval jsem hodně do spojek. A nakonec jsem v Sanoku ze sedmi startů posral jen dva.“

Ani poslední šance, kterou vyhrál stylem start – cíl, ani klíčové finále na tomto seznamu nebylo. „Finále si nepamatuju,“ netají se Lukáš Hutla. „Myslel jsem, že jsem Bauera přizdill na prkna ve druhém vinglu. Ale teď jsem koukal na video, předjížděli jsme se snad třikrát. Kdo to sledoval, musel mít asi nervy.“

Za delší konec provazu tahal nakonec Lukáš Hutla. „Vyšlo to,“ komentuje svůj evropský titul. „Všichni byli rádi. A já jsem rád, že jsou lidi rádi.“

Budoucnosti vstříc

Říká se to hezky. Český titul v kapse, evropský jakbysmet, teď už jen ten světový a sezóna bude vyšperkována jako korunovační klenoty. Jakoby stačilo se v Inzellu a v Heerenveenu postavit do fronty jako u stánku na bratwurst či glühwein. Einmal gold, bitte.

„V pondělí jsem byl na masáži,“ reaguje Lukáš Hutla hodně zeširoka. „Po angíně hodně spím. Dneska půjdeme do dílny. Vyčistíme maximálně kryt na řetěz a koukneme na šrouby. Ve čtvrtek ráno vypálíme, abychom tam po obědě byli.“

Do Inzellu není cesta dlouhá. „Je za rohem, za barákem,“ rozesměje se. „Snad pojedu dobře. Motorky držej, já něco málo držím taky, snad to tuhle sezónu doklouzáme. Můžeme překvapit, tlak necejtím, jak se mně pořád ptaj‘. Vyhrál jsem letos hodně, do Inzellu jedu vyhrát taky, nějak to dopadne.“