Praha – 3. dubna
Bílá sobota byla tak skvělá, že už to snad ani více nešlo. Na svítkovský stadión proudily davy návštěvníků. Pořadatelé pro ně operativně přistavili ještě jeden stolek se vstupenkami, aby se každý dostal na své místo včas. Rozhodně nikdo nelitoval, že postup českého nároďáku do evropského Grand Finále viděl od začátku do konce.

 

„Ty vole, dobrý,“ raduje se Zdeněk Schneiderwind ještě dnes. „Byla to velká klika, ale suprový, postoupili jsme do finále! Každej bod rozhodoval, bylo to štěstí. Kluci to měli pod kontrolou. Ale ten závěr…“¨

Dánové byli favorité úplně stejně jako Slovinci outsideři. Češi odrazili nápor Norů a v závěru bojovali na dálku s Lotyši, kteří v Gdaňsku dali dohromady jednatřicet bodů. Po skvělém výkonu v osmnácté jízdě jsme jejich skóre vyrovnali.

Petr Moravec se před rozjížďkou s číslem devatenáct obrátil na Václava Milíka. Se smíchem vyjádřil napůl přání, napůl naději, že Pardubičan v závěrečné rozjížďce udělá aspoň jeden bod. Postup ale potvrdil již Jan Kvěch pátou dvojkou slunného dne.

Naštěstí. Václav Milík totiž nakonec odstartoval jako pánbůh. Nakonec se ale propadl až na chvost a skončil s nulou. Kdo ví, jak by se rozjížďka s číslem dvacet vyvíjela, kdyby do ní pardubický závodník nastupoval u vědomí, že Grand Finále závisí jen a jen na něm.

Na kdyby se ovšem plochá dráha nejezdí, a Češi si nic jiného než happy end v Pardubicích nezasloužili. „Bezvadný závod byl také v Pockingu,“ komentuje Zdeněk Schneiderwind náš triumf v nedělním Velikonočním poháru. „Takový závody by kluci potřebovali každej tejden aspoň dva.“

V sobotu je na řadě vyvrcholení mistrovství Evropy. „Úspěšná sestava se nemění,“ reaguje kouč na otázku po případných změnách reprezentační pětice. „V Grudziadzu se uvidí. Záleží, abychom udělali pár bodíků a nebyli jen do počtu.“

Pardubice – 30. března
Dánové splnili ve finále A mistrovství Evropy družstev úlohu favorita. Vyhráli o parník a postoupili do Grand Finále v Grudziadzi. Zaplněná hlavní tribuna ovšem pozitivně prožívala dálkový souboj Čechů, aby také oni nechyběli mezi nejlepší čtveřicí plochodrážních týmů starého kontinentu. Svěřenci Zdeňka Schneiderwinda si neváhali tu a tam vyšlápnout na Dány. Především ale drželi na nejen oslabené Nory, ale především rovněž snaživé Nory. O jejich druhé příčce přestalo být pochyb někdy ve čtvrté sérii. Bylo ale nutno překonat jednatřicet lotyšských bodů z gdaňského finále. Vyrovnal je benjamínek Adam Bubba Bednář, když si v rozjížďce s číslem osmnáct splnil přání inkasovat dnes aspoň jednu trojku. Vzápětí všechny vyděsila přetržená páska, za níž ale pykal Lasse Madland Fredriksen. Rychlost startu repete Jana Kvěcha poněkud překvapila, nicméně dotáhl postupové úsilí naší sestavy až do konce. Slunce za filtrem saharského prachu zapadalo v odstínech žluté a čeští fanoušci stále nechtěli pustit své reprezentanty z prostoru pódia mezi depem a hlavní tribunou.

Nádherný den ve Svítkově

Jaru evidentně plochá dráha chyběla. Zima stála z plochodrážního hlediska za starou bačkoru a tak se snažilo napravit všechno, co šlo. Na třicátý březnový den se vyšňořilo. Popadlo do náručí Sluníčko, aby jej písek až z daleké Sahary neštípal v očích. A honem do Svítkova. Český nároďák přece jede o evropské Grand finále!

Stejný záměr pojala v prosluněném odpoledni celá řada diváků. Jejich nápor pořadatele určitě příjemně překvapil, nicméně v žádném případě nezaskočil. Pod hlavní tribunou se briskně objevil druhý stoleček, u něhož se v roli výběrčího vstupného objevil sám Petr Moravec. Všichni zájemci se dostali na hlavní tribunu včas. A že je bylo panečku náramně slyšet!

Už při nástupu, k němuž Zdeněk Schneiderwind přibyl se svým týmem s českou vlajkou v ruce. Taktika byla jasná. Sbírat co nejvíce bodů. Jejich hromada byla potřeba nejen pro dnešní druhé místo, protože o porážce Dánů se nikdo neodvažoval ani spekulovat. Alespoň nahlas ne. Skórovat bylo třeba v dálkovém souboji s druhým družstev ve finále B, jež v Gdaňsku startovalo s hodinovým předstihem oproti Pardubicím.

Začátek byl pravým ztělesněním českých plánů. Anders Thomsen směřoval za prvním dánským vítězstvím. Jan Kvěch ale prošel mezi Lasse Fredriksenem a Anže Grmekem. Dostat vedoucího Seveřana se mu nepoštěstilo. Česká hrdla ale jásala hned vzápětí. Václav Milík slavil triumf stylem start – cíl, když Rasmus Jensen v úvodním výjezdu stačil pouze na Glenna Moie.

Martin Kiml, technik závodu, k organizaci kontrol během závodu:

„Při družstvech musíme zkontrolovat dva z každého týmu. Bereme je tak, aby nestartovali v další rozjížďce. A měli dost času před sebou pracovat na motorce.“

Jan Macek ve třetí jízdě přispěl jedním bodem. Truls Kamhaug se vzápětí musel vrátit do depa s tlumičem, který si urazil při výjezdu na ovál. Rune Holta v úloze norského manažera se obával zbytečně. Jeho svěřenec dvouminutový limit stihnul, jen si zase ve vratech škrtnul výfukem o rantl.

Nyní bez problémů. Když Mikkel Michelsen po startu zavřel Daniela Klímu na vnitřek, Nor Čechových potíží využil. Sebral mu druhé místo. Pražský závodník si na vrcholku kopečka do depa střihnul efektní otočku kolem nohy. Přišla na něho řada, aby mu technici zvážili motocykl a odebrali vzorek paliva z nádrže.

 

Náhradník na scénu

Dánsko jedenáct. My sedm. Norové šest a Slovinci čistá nula. Taková byla skóre před druhou sérií. V ní se měla uplatnit česká strategie s náhradníkem, jenž by měl zaskočit za svého méně bodujícího kolegu ze základní čtyřky. Volba padla na Jana Macka.

Jan Macek uznává své vystřídání po první sérii:

 „Měl jsem těžkou jízdu a trojka nestartovala. Byli tam dva dravci, po dohodě s manažerem mě vystřídal. Ale jsem rád za druhé místo, jedeme dál.“

Protože kopřivnický závodník měl vyjet na ovál až v osmé jízdě, Adam Bubba Bednář měl stále moře času. Postavil se na kraji depa, prsty na modrém zábradlí. A nanečisto si zatím zkoušel startovní manévry. Dráha dostala dávku vody, což se v páté jízdě stalo osudným Václavu Milíkovi.

S nakropeným materiálem pod sebou klouzal. Odstartoval až třetí a cestu dopředu nenašel. Jana Kvěcha ale hned na to porazil pouze Rasmus Jensen. V rozjížďce s číslem sedm zamířil Maric ivačič pro první slovinské body. Vzal to pořádně z gruntu. V první zatáčce převzal vedení od Madse Hansena. Daniel Klíma jezdil třetí, než jej v předposlední zatáčce překonal Lasse Madland Fredrikesen.

Přesně o jeho bod se Norové dostali před český nároďák. Mikkel Michelsen v rozjížďce s číslem osm navýšil dánské vedení. Adam Bubba Bednář v první zatáčce odrazil Glenna Moie, po němž se sápal Anže Grmek. V nájezdu do třetího kola jej minul. Norská ofenzíva jakoby symbolicky skončila. Teď ještě hamonit body!

V rozjížďce s číslem devět využil Zdeněk Schneiderwinda taktickou rezervu, jíž řády povolují v případě vyššího odstupu než šest bodů na leadera. Načasování bylo dokonalé. Václav Milík na místě Jana Macka slavil elegantní triumf. Tleskala mu nejen tribuna, ale také česká část depa.

V desáté jízdě se Adam Bubba Bednář povolaný místo Daniela Klímy pustil srdnatě do křížku s Mathiasem Pollestadem. V nájezdu do druhého okruhu mu ukázal záda, jenže už ve druhém oblouku se prosadil starší Nor. Jan Kvěch přivezl vzápětí dva body, než v depu podrobil svůj motocykl předepsané zkoušce technických komisařů. Pak jen sledoval parádu Václava Milíka, který v první zatáčce sebral po vnitřní čáře vedení Mikkelu Michelsenovi.

 

Plány se plní

Před posledními osmi jízdami bylo druhé místo našich již jen těžko zpochybnitelnou realitou. V rozjížďce s číslem třináct Adam Bubba Bednář ve třetím kole předčil Lasse Madlanda Fredriksena a dorazil do cíle jako druhý za Rasmusem Jensenem. Na voál mířil hned vzápětí. Tentokrát místo Daniela Klímy.

Lotyši pádící v Gdaňsku ke druhé místě za Švédy v ten moment měli na kontě devětadvacet bodů. Náš benjamínek v Pardubicích posunul Čechy na čtyřiadvacet. Zatímco Mathias Pollesttad uspěl coby taktická rezerva, on se inkasoval dva body. Ve druhé zatáčce podjel Bastiana Pedersena, s nímž válčil ještě ve čtvrtlitrech. A jehož vlastní strýc Nicki v roli kouče poslal na ovál jako náhradníka, protože o dánském triumfu nebylo sebemenších pochyb.

Rasmus Jensen neměl v první zatáčce rozjížďky s číslem patnáct místa nazbyt. Skončil na ovále, ale opakovalo se ve čtyřech. Dán slavil brilantní triumf před zraky Václava Milíka, který se v prvním oblouku přenesl okolo Anže Grmeka. Mezitím skončil závod Gdaňsku a na vědomí vešel fakt jednatřiceti lotyšských bodů. Češi jich měli osmadvacet, když Jan Kvěch uspěl v přetahované o druhé místo s Mathiasem Pollestadem.

Takže čtyři jízdy a čtyři body k českému postupu. Formalita? Ale kdeže, toto je plochá dráha. Daniel Klíma se po dlouhé přestávce vrátil do závodu rozjížďkou s číslem sedmnáct. Dlouho jezdil třetí. Jenže ve třetím kole jej Glenn Moi vystrkal ven.

Adam Bubba Bednář líčí své vítězství v osmnácté jízdě:

 „Měl jsem takovej plán. Udělat dnes aspoň jednu trojku. Udělali jsme změnu na motorce, vypálil jsem od startu a bylo to krásný.“

A pak jel k pásce Adam Bubba Bednář. Vymaloval start v dokonalých barvách s rutinou francouzského impresionisty. Za troubení tribuny obkroužil čtyři kola v čele. Dopřál divákům děkovačku. A spíkr Roman Hájek jásal, jak blízko postupu se nacházíme.

A pak bum do pásky! Z depa nebyl přesně jasný viník a Petr Moravec se obrátil k Václavu Milíkovi čekajícímu na závěrečnou jízdu dne s nadějí, že ten poslední bod určitě udělá. Mezitím byl z repete rozjížďky s číslem devatenáct diskvalifikován Lasse Madland Fredriksen. Jan Kvěch na dráze laboroval ve společnosti mechaniků se svým motocyklem. Nakonec však dojel druhý a Češi byli v Grand Finále!

Naštěstí! Ve dvacáté jízdě vyšel Václavu Milííkovi jen start. V první zatáčce jen předčil Matic Ivačič. Pak se objevil zprava Mathias Pollestad, zleva Rasmus Jensen. Místo vítězného českého vykřičníku přišla nula. Hlavní byl ale postup. A fanoušci nechtěli pustit české chlapce od stupňů vítězů, které jim pořadatelé postavili před hlavní vstup na tribunu.

 

Hlasy z depa

„Postoupili jsme, o to šlo,“ nechal se slyšet Václav Milík. „Nová sezóna, nová výzva. Měli jsme postoupit a to se povedlo. Jedna jízda na prd. Z trojky po úpravě, klouzalo to. Dráha nebyla moc závodivá, byl to trénink na Zlatou přilbu, tam byla stejná. V poslední jízdě jsem to měl dřív zatáčet na lajnu. Nechal jsem tam místo a předjeli mě. Venek nefungoval, závody byly o startu a lajně. V Grudziadzi je taky beton, byl to trénink na finále.“

„V poslední jízdě jsme měli problém, řešili ho na dráze,“ vracel se Jan Kvěch k dramatickým momentům předcházející rozjížďku s číslem devatenáct. „Zaskočila mě páska, jak šla rychle nahoru. Ale postoupili jsme. Teď máme chvilku na rozmyšlenou, abychom vyřešili drobnosti. Nebylo to dneska nejlepší, nebylo to nejhorší. V pohodě závod, budu se snažit doladit chybičky.“

„Na pohodu, bylo to dobrý,“ usmíval se Adam Bubba Bednář. „Trefili jsme se do nastavení. Jeli jsme jen s malinkou změnou. Čtyři jízdy se mi povedly, jednu jsem si pokazil, pořád se učím. Kluci v depu odvedli skvělou práci, chci poděkovat jim, sponzorům a rodině.“

 

1. Dánsko			49
Mikkel Michelsen	3 3 2 3		11
Mads Hansen	3 2 3 3	3	14
Rasmus Jensen	2 3 3 3	1	12
Anders Thomsen	3 2 – –	3	8
Bastian Pedersen	1 1	2	4
2. Česká republika			33
Jan Kvěch	2 2 2 2	2	10
Václav Milík	3 1 3 3 2	0	12
Daniel Klíma	1 0 – –	0	1
Jan Macek	1 – – – –		1
Adam Bubba Bednář	2 0 2 2	3	9
3. Norsko			23
Mathias Pollestad	2 3 1 3 1	2	12
Truls Kamhaug	2 1 0 0	1	4
Glenn Moi	1 0 1 –	1	3
Lasse Madland Fredriksen	1 1 1 1	T	4
4. Slovinsko			15
Matic Ivačič	0 3 2 0	2 3	10
Anže Grmek	0 1 2 1	1	5
Luka Omerzel	0 0 0 0	0	0