Liberec – 21. června
I když se podařilo vyjednat společné ježdění E speedway se spalovacím motorem, je to jen pokus! Z našich mladých závodníků se již letos mělo šanci povozit nebo i závodit hned několik nadějí ploché dráhy. To, že Adam Nejezchleba jako instruktor a závodník vyspěl do absolutní jedničky, je v sezóně 2023 velký úspěch. Co ale ti ostatní?

Štěpánka Nyklová, Luboš Hromádka byli velkou nadějí posouvat jízdu na E speedway ale… Bodíky a pohárky lákají a závodit s vědomím, že sice závodíte ale mimo soutěž, by pro mladé závodníky bylo demotivující.

Adam přistoupil jako jediný na to, že vlastně nebude moc zasáhnout do pořadí. Stále se ale snaží ukazovat a to nejen na našich drahách, jak E speedway začínajícího jezdce naučí jezdit. Velký posun udělala i Štěpa, ostatní stále nevědí, co dál. Jo chci, ale?

Proč by někdo závodil, když by mu nezapočítávali body za závod, co pojede na E speedway?! Malá základna ani neumožňuje obě kategorie samostatně. Už jenom to že můžeme jezdit společně se spalovacími motory a porovnávat sem je velký úspěch a pomoc od těch, co nám věří.

Snaha party okolo E speedway je vylákat mladé na stadión a povozit se. Když vidím, na čem někteří začínající jezdci chtějí jezdit – tak sakra, kde je odpovědnost trenéra nebo klubu?!

Adam Nejezchleba do naší party byl vybrán sice už jako jezdec, který zažil poměry ve stopětadvacítkách a jen těžko chápal, co se v této začínající kategorii děje. Velká podpora kluků okolo Tondy Klatovského nebo podpora z Divišova dostává mladého závodníka do pohody a možnosti se rozvíjet.

Příprava na závody a to včetně vnímání okolí s neustálými narážkami na elektriku z okolí ukazují i psychickou vyrovnanost Adama. E speedway totiž není jen závodění, bodíky, pohárky, Adam se v letošní sezoně i aktivně účastní akce nemocniční klauni, kde s nasazeným  červeným nosem podporuje ty, kteří nemají to štěstí zdravého dítěte.

Letošní cíl je přilákat mladé kluky a holky na stadióny a začít se bavit sportem.

Poslední dobou mám takový pocit, že toho poměrně dost pamatuju. Jsem v důchodu, takže mám moře času zahálet a nic nedělat a tím to asi bude. Problém ale je to, že si nepamatuji, co si vlastně pamatuji. Řeknete si blbost – asi ano. Podobnou situaci jsem zažil včera na Markétě při mistrovském junioráku, pořád se mi do myšlenek něco vkrádalo a nemohl jsem přijít na to, co to je řečeno slovy milovaného Felixe Holzmana. A pak najednou asi při šesté jízdě se mi to začalo vybavovat.

Novinová inspirace

Byla sobota, první v září. Mladší dcera nedávno začala chodit do deváté třídy a já jako zodpovědný otec jsem začal přemýšlet o tom, co bude po skončení devítiletky dělat. A protože po ránu je nejlepší proběhnout aktuální tisk, zbystřil jsem při pozvánce na plochodrážní stadión ve Slaném na světové juniorské finále. V sedmdesátých letech jsme tam byli s kamarády pečení vaření a při kontinentálních finálových závodech družstev stávali i na cizích nohách s tisícovkami jiných diváků. Tož pojal jsem rozhodnutí s dcerou tento závod navštívit, pro ni to bude premiéra.

Je pravda, že návštěva nebyla tak velká, ale pár tisíc diváků tam bylo. Nebyl jsem si jist, zda jsme opravdu ve Slaném, v hledišti byla sice i česká vlajka, ale podstatně více polských. Že u severních sousedů je žužel národním sportem jsem věděl, no stejně mne polští fandové překvapili. Na tribuně nás pár Čechů bylo a dokonce jsem se potkal s několika známými. Ve Slaném jsem chodil na gympl a měl i tu čest za tehdejší ČKD hrát fotbal. Ale teď má přednost plochá.

Sobota končí, jak má

Osobně jsem byl zvědavej na mladšího z Drymlů Lukáše, který už vystrkoval drápky mezi seniory v SGP. Dceři jsem vysvětlil, že s rodinou Drymlů se vlastně znám, při studiu na VŠE jsem v roce 1977 stál na Markétě, když Aleš starší vyhrál Memoriál Luboše Tomíčka. Ale k závodu…

Do čtvrté rundy paráda, Lukášovi to šlapalo, a že si nás polští fandové prohlíželi s čím dál větší nevraživostí, mi nevadilo. V páté sérii se to nalomilo. Lukášovi nevyšel start a rázem po základu měl s Kasprzakem stejně. Rozjezd!  Takhle by měl závod končit ! Vyšlo to a máme mistra světa. A to mne tak vzalo, že jsem se o plošinu začal víc zajímat.

Je do dvacet let

Ale proč to vyprávím? No protože je to dnes přesně dvacet let – takže Luky konečně Ti gratuluju a děkuju za celkem tehdy hezky strávené odpoledne.  No, a je to tady zase, manželka mi říkala, že mám dnes něco konečně udělat a já si zaboha nemohu vzpomenout co….

Liberec – 10. března
Chci se vyjádřit k situaci, ve které se nacházíme. Dva roky covidu, teď Rus, co se zbláznil a utrpení lidí, dostává náš malý sport do kouta. Dlouho jsem přemýšlel, jak tuto dobu vydržet a mít šanci pokračovat. Vypočítávat finanční ztráty a brečet nad současnou dobou nemá cenu. Jediné, na co jsem přišel a to určitě napadlo i mnoho dalších, je nepoddat se a dělat, dělat vše, co zvládáme – nepřestávat bojovat i za cenu, že to bolí. Pořádat závody a hrát to naše plochodrážní divadlo, to samozřejmě chce i diváky.

Divák je totiž součástí, tou hlavní součástí, který nám pomáhá naplnit pokladničku  vedle kamarádů a sponzorů. Když je vidět na dno pokladničky, tak se blíží velký problém. Problém, ve kterém je náš sport, ze kterého se jen pomalu budeme znovu stavět na vrchol.

To, že pády přichází a hubená léta střídají ta lepší, zažíváme, ale opět je v tom ten důležitý – divák. Divák, bez kterého nevydržíme, divák, co přivede sponzory, divák, který vnáší do naší závodnické duše sílu bojovat a pokračovat.

Co uděláme, aby fanoušci plochodrážního spotu opět začali na nás chodit? Zaspaná doba naši slávy a prakticky nulová podpora motoristického sportu nás zase vede k tomu hlavnímu, k lidem – divákům, jimž chceme ukázat krásnou plochou dráhu.

Dva závody v roce ZP a SGP, o nichž fanoušek ví, je strašně málo. Divák je dnes velice náročný a zhýčkaný z internetu a televize. Také důležitou položkou je cena vstupenky. Zrovna tak, jak se snažíme přilákat mladé závodníky a vychovávat si je, tak musíme lákat novou generaci diváků ochotné za tento druh zábavy zaplatit.

Těším se s vámi na setkání na našich stadiónech.

Události dnešní noci překvapily i samotného Miloše Zemana. Ač hodně blízký Kremlu, musel ve svém projevu dát za pravdu dokonce i čučkařům z CIA. V plochodrážním sportu se politika vesměs neřeší. Zápolí se stylem fair play. Takové zásady však noční útok ruské federace na Ukrajinu s mnohem slabší armádou silně porušuje. Nezbývá, než si přát návrat normálního světa, v němž se bojuje výhradně na oválu. A co na tom, že naši prohrají jako při poháru přátelství před dvěma léty?!