Pardubice – 22. srpna
Jeho letošní záběr na oválech je neskutečný. A především neopakovatelný. Závodil s flat trackerským motocyklem. I s plochodrážním. Za jeho řidítky jel ledy, klasiku, dlouhou a nakonec i trávu. Pravda posledně zmíněné dobrodružství skončilo karambolem. Pravou ruku dal do kupy renomovaný lékař Radel Kebrle. Stroj nedoznal zase takové újmy. Ani plány Milana Moravce, které se točí okolo svitavské plochodrážní renesance. A také ať se Svratouch od ledu vrátí k ledu.

 

Jedině tráva chyběla v portfoliu

Travnatá plochá dráha se u nás naposledy jela třiadvacátého října roku 1990 na sportovním letišti v pražských Kbelích. O dvanáct let později skončil projekt Michala Stárka o návrat plochodrážních speciálů na pardubické dostihové závodiště jedinou testovací jízdou Zdeňka Schneiderwinda. Ne, tudy cesta nevede, bylo záhy jasné.

Ovšem na západ od našich hranic se na trávě závodí a po červnovém českém šampionátu na dlouhé dráze přišla na přetřes otázka, koho AČR přihlásí na semifinále ve Werlte. „Nominaci jsem si v Mariánkách se štěstím vyjel,“ ujímá se slova Milan Moravec. „Zdenda Schneiderwid mi volal, jestli jo nebo ne. Pepča Franc mi to rozmlouval, měl tam zranění. Dráha je tam těžká a hluboká, ale chtěl jsem si zkusit všechno. Tráva byla poslední, co jsem nejel.“

 

Jednobodová vidina na úkor velkých es

Česká nominace pro Werlte zahrnovala Milana Moravce na startovním čísle šest a Jana Hlačinu na desítce. „Vyrazil jsem s Honzíkem Hlačinou a jeho táto a se svou dcerou Sofčou,“ přesunujeme se do Dolního Saska na konci července. „Potrénoval jsem v pohodě, super. Příjemné překvapení, motorka se chová jinak, měl jsem dobrej pocit.“

Nástup a hned v rozjížďce s číslem jedna Milan Moravec in schwarz weiss. „Vyfasoval jsem rovnou Katta, Hummela a Appletona,“ vypočítává český reprezentant esa, jež se proti němu postavila u startovní pásky. „Snažil jsem se držet krok. O rozpravě mi volal Káča Kadlec, ať jsem rozumnej. Nechal jsem se unést. Ujížděli mi, ale nechtěl jsem dostat kolo. Když Appleton odstoupil, jel jsem si pro bod.“

 

Práce pro specialistu

Tři okruhy úvodní rozjížďky se již zapsaly do plochodrážní historie. „V nájezdu do čtvrtýho jsem chytil kolej, která mě narovnala a já jel rovně,“ nezbývá Milanu Moravcovi než citovat fakta ze svého chorobopisu. „Vřetenní a loketní kost jsou zlomený. Utržený zápěstí, rozdrcená člunková kost a utrženej palec.“

Pěkná polízanice, jen co je pravda. „Motokrosař Michal Votroubek mi zařizoval operaci v Mladý Boleslavi na klinice profesora Pirka,“ říká Milan Moravec. „Oběhal jsem si to. Operovala mě evropská kapacita Radek Kebrle. Podařilo se mu dát mi ruku dohromady.“

 

Tři měsíce a šup na ledy

Sám závodník utrpěl o poznání větší škodu než jeho stroj. „Motorku jsem ještě neprohlížel,“ odtuší. „Má zlomenej přední blatník. Nevím vidle, ale závěr je, že bych se trávě příští rok věnoval. Bavili jsme se Honzíkem Hláčou, že bychom do toho šli. Káča mi nám zprostředkovával volný závody v Německu. Hynek Štichauer se prý rozmyslí a možná by šel do toho s námi také.“

Hlavní je, že se pád obešel bez následků. „Spad‘ jsem, ale už jsem to hodil za hlavu,“ mávne Milan Moravec zdravou rukou. „Úplně nejhezčí, co bylo, když jsem se ptal doktora, jak to vypadá, tak do třech měsíců můžu vzít řidítka do ruky. Což mi vychází na pomalou přípravu na ledy.“

 

Miniovál do měsíce

Svitavská Cihelna se přece jen dostala na vedlejší kolej. „Díky týhle srandě se Svitavy pozdržely,“ uznává Milan Moravec. „Měli jsme fesťák, trošku propršel, ale areál jsme jen pronajímali. Byla to zkouška, co se týče výdělku do klubu, udělali bychom podobnou akci příští rok.“

A co projekt malé dráhy, která se ukazuje pro výchovu mladých plochodrážníků jako klíčová? „Bude ve vnitřku velké samostatně,“ přibližuje detaily. „Velikostí bude jako v Plzni. Poměřovali jsme ji, ale my uděláme delší rovinky. Chci, aby malý dráhy u nás nebyly všechny stejný. Do měsíce by měl bejt. Máme malý kluky, motorky máme. V rámci víkendových tréninků je zkoušíme dávat na dráhu, ale všechno směřujeme právě na tu malou dráhu.“

 

Velké plány

Posledním letošním mítink v Cihelně se první zářijovou sobotu stane mistrovský flat track, jenž se jak jinak v duchu nepsané letité tradice termínově kryje s plochou dráhou. „Závod na malé dráze v rámci flat tracku nestihneme,“ stojí Milan Moravec oběma nohama na pevné zemi. „Přemýšlím, že bychom ho ale udělali v závěru sezóny ve spolupráci s Kopřivnicí. Kluky bychom rozdělili do dvou skupin dle výkonnosti.“

Červen 2026 přijde ve znamení čtyřiceti let od prvního plochodrážního závodu v Cihelně. „Letos jsme poprosili pana Moravce, aby Hynek mohl jet přebor v Liberci za Svitavy,“ hrnou se další informace. „Uvidíme, jak to příští rok bude. Možná bychom jeli první ligu. Prioritou jsou prckové, v nich je budoucnost ploché dráhy. Pro jubileum bychom chtěli nějaký lepší závod. Záleží také na nafukovačkách.“

 

Svratouch není u ledu

A ještě jedna perlička na závěr. Svratouch na vysočině od sedmdesátých let poskytoval pravidelné útočiště ledařům. S rokem 1996 ale nastal utrum. Přitom dle zaručených zpráv míval dostatek ledu, byť se na jiných lokalitách po hladinách proháněly kačeny.¨

„Ve Svratouchu jednáme s paní starostkou,“ překvapí Milan Moravec. „Nápad na pořádání ledů se jí líbí. Rada obce záměr schválila. Nyní jednáme s rybáři a vedením chráněné krajinné oblasti.“