Roman Doleček odmával svůj poslední závod

Liberec – 9. srpna
Patnáctka účastníků libereckého přeboru musí dát na nástupu v horkém tropickém sobotním odpoledni přednost devíti kolibříkům. To je normální. Tak to na našich závodech chodí. Jenže před plochodrážní miminka se staví nepřehlédnutelná tříkolka. David Jetmar na ní do prostoru startovního roštu veze Romana Dolečka. To jsou ale novinky! Liberecký startmaršál odmával spoustu závodů a minimálně stejná řádka ho ještě čeká. Ale kdeže.

Roman Doleček se veze jako král na tříkolce řízené Davidem Jetmarem | foto Karel Herman
Jiří Mizera a David Jetmar po boku Romana Dolečka a darů, které na nástupu dostal | foto Karel Herman

Čas je těžký nepřítel. Těžko s ním bojovat. I když to zkoušíte, šance na triumf je minimální. Váš triumf. On vyhraje vždycky. Musí se to takhle brát. Roman Doleček se rozhodl po padesáti letech opustit svět levých zatáček.

Závodil za Liberec, později jezdil jako mechanik s Věroslavem Kollertem mladším a poté s Filipem Šiterou. Nato našel své místo u liberecké startovní pásky. V černé čepici a bílém tričku s šachovnicovým vzorkem vpředu skvěle zapadl mezi ikonické české startmaršály.

S Věroslavem a Tomášem Kollertovými | foto Karel Herman

Jenže vášeň pro chalupaření a cestování po celém světě rovněž vyžaduje své. Proto Roman Doleček plochou dráhu minulou sobotu opustil. Na nástupu se dostal první na paškál spíkrova zvědavého mikrofonu. Přispěchali kolegové s krásnými dary. Diváci se rozhodně k upřímnému potlesku nenechali dvakrát pobízet.

Pak přišel závod. Roman Doleček srovnal desetkrát u pásky kolibříky. Vlastně dvanáctkrát, protože rozjížďky s čísly dvě a osm se opakovaly. Jednadvacetkrát pětistovky, jelikož při nich se dvakrát jela třináctá jízda. Poté přišlo finále stopětadvacítek. V něm liberecký startmaršál kouzlil naposledy se šachovnicovou vlajkou.

S Romanem Dolečkem se nemohl nerozloučit ani další bývalý liberecký závodník Robert Ráliš | foto Karel Herman

Připravil sice rozjezd o přeborové vítězství. Jenže ten skončil triumfem Jaroslava Vaníčka již v první zatáčce, v níž upadl Adam Nejezchleba. K repete nedošlo. A tak Roman Doleček alespoň s cílovým praporkem zablbnul pro zvědavé čočky fotoaparátů.

Naposledy. Basta fidli. Snad se na cestách Zeměkoulí neztratí a i se svou Jarčou se šťastně vrátí na chalupu. A někdy dorazí na plochou dráhu, od níž se úplně snad nikdy odejít nedá. Třináctého září ale liberecké mistrovské podniky nižších kubatur už bude mávat někdo jiný.

Ahoj, plochá dráho, řekl Roman Doleček | foto Karel Herman