Plzeň – 13. srpna
Ještě to není ani měsíc. Přitom se zdá, jako by český bronz v mistrovství Evropy přišel už strašlivě dávno. Není divu. Čas pádí rychle. Na ploché dráze ještě rychleji. Když střídáte britský Premiership a polskou extraligu a jezdíte Speedway Grand Prix, je to kolotoč. A že český kalendář pro vás o prázdninách nemá žádnou práci? Mladší bráška Petr potřebuje mechanika. Taťka Václav je po operaci ramene, mamka Lenka sice v depu ledacos zastane a pomohou i další ochotné a hlavně šikovné ruce.
Jan Kvěch se nad otázkou na téma evropské mistrovství dvojic v Daugavpilsu musí zamyslet. „Super,“ usměje se. „Třetí flek. Kdyby byl první, to by bylo veselejší. Nebylo to ale špatný. Nechali jsme za sebou Poláky a další lepší státy.“
Zato poslední šance švédské velké ceny je v hlavě českého šampióna stále živá. „Šestej flek,“ odtuší při zmínce svého prozatím nejlepšího závodu v seriálu. „Nebyl to finále. to mě mrzelo, finále by bylo veselejší. O jedno místo uteklo, nedá se svítit. Třeba se povede ve Wroclawi a ve Vojensu.“
V Rize se nepovedlo… „Zapršelo, zkazili jsme to, dvě jízdy po dešti jsme zkazili,“ povzdechne si jedenáctý muž aktuální klasifikace Speedway Grand Prix, který o jednu ze tří šancí zůstat mezi elitou přišel v sobotním challenge. „Tam se první dvě jízdy nepovedly, díky nim jsem nepostoupil. V poslední jízdě jsem potřeboval vyhrát.“
Takových panáčků se ovšem v rozjížďce s číslem osmnáct sešlo víc. „V první zatáčce to dopadlo blbě,“ vypráví, kterak jej Mateusz Cierniak a především Martin Vaculík vyvezli. „Odstavili mě až pod mantinely. To bylo ježdění, rozhodly ty první dvě jízdy, neodstartoval jsem.“
Jan Kvěch ve čtvrtém kole předčil Francise Gustse, ale deváté místo postupové nebylo. „Potřebuju poslední dvě velké ceny zatáhnout,“ nechce se příliš spoléhat na přidělení stálé divoké karty na sezónu dvacet šest. „A když vypadnu, za rok bude šance v Evropě.“
