Svitavy – 30. října
Stadióny postupně balí krám. Jako Pardubice. Třicítka brigádníků zde využila úterní státní svátek, aby na zimu uklidila nafukovací mantinely. V závodním režimu z našich stadiónů zůstává pouze svitavská Cihelna. V sobotu se od devíti otevře malá dráha, po obědě se pojede Srandamač přesunutý ze zatopených Kostěnic.
Praha – 29. října
Nová orlickoústecká pobočka jisté banky je stejná jako jiné, z nichž se genius loci grandiózních historických budov vytratil do nenávratna. Čistá. Lesklá. Prosvícená. Jenže příliš sterilní. Bez vůně, historie, atmosféry. Jednání s bankovní poradkyní je podobné. Konec konců na jedné straně nejde o nic jiného, než posílání peněz. A z druhé strany aby poplatky nebyly krvavé a podmínky výhodné. Podepisuje se spousta lejster. Elektronicky. A pak ještě na papír. Tisk chvilku zabere. Hovor plyne mimo finanční svět. Vy vážně píšete knížky a články o ploché dráze? Viděl jste Zlatou přilbu? Víte, s manželem si ji nenecháme ujít žádný rok. Ovšem co se teď stalo tomu mladýmu klukovi?! Bednář se jmenuje, ano, Bednář! Taková smůla, určitě by vyhrál! Bylo nám ho moc líto, stejně to byla chyba startmistra! Inu, někdejší klučina s tvářičkou jako umouněný kominíček se ze stopětadvacítky dospěl. Jeho kariéra postoupila tak daleko, že propaguje plochou dráhu i mezi lidmi, jimž sport levých zatáček nic moc neříká. Adam Bubba Bednář v těchto dnech ale žije život běžného osmnáctiletého mladíka. Aspoň než skončí listopad.
Adam Bubba Bednář získal všechny tři domácí juniorské tituly. Triumf v jednadvacítkách jej při spojené klasifikace obou věkových kategorií automaticky pasoval na mistra i mezi plochodrážníky do devatenácti let. A pak vedl Jaroslava Vaníčka a Adama Nejezchlebu také k výhře v mistrovství republiky juniorských družstev.
Zlatý juniorský hattrick na domácí scéně se před ním povedl Danielu Klímovi, Janu Kvěchovi, Janu Holubovi, Matěji Kůsovi a Filipu Šiterovi. Ostatně on sám jej zopakoval z loňského roku. V něm jej ale ozdobil navíc ziskem pardubické Zlaté stuhy. Takový kousek před ním dokázal jen Filip Šitera v sezóně 2007. Letos ale obhájce vítězství k sobotnímu pardubickému závodu nepustila polská liga.
„Play down s Rybnikem, odveta u nás doma v Gorzowě,“ upřesňuje Adam Bubba Bednář. „Jel jsem čtyřikrát a dělal osm bodů plus bonus. Zlatou stuhu mi to hezky vynahradilo.“
Polské stadióny se v letošním roce staly častější destinací pro jeho realizační tým. „Začátek sezóny byl pomalejší,“ bilancuje. „Chvilku trvalo, než jsem se dostal do formy. Pak jsem se zranil, takže to byl zase pád. Ale na konec jsem ve čtyřiadvacítkách pokaždé střílel dost bodů. Chvíli jsem byl nejlepší jezdec v soutěži. Akorát jsem pokazil ten závěrečnej závod. Jen ten jeden mi nevyšel, jinak jsem pokaždý dělal od dvanácti bodů vejš. Ale teď jen šest a přes dvouciferný číslo se z týmu nedostal nikdo.“
Ochranářská pravidla polských závodníků mu v gorzowském týmu v extralize při účasti třech dalších cizinců nedovolila vozit jiné číslo než náhradnickou osmičku. „Čekal jsem, že dostanu mnohem víc šancí,“ neskrývá. „Byl jsem náhradník, ale to je zase tím, že začátek sezóny jsem měl blbej. Až tak blbej, že jsem se na to chtěl vykašlat.“
Ode dna se ale český závodník odrazil. „První šanci v extralize jsem dostal týden po tom, co jsem se vrátil po zranění,“ říká. „To stálo za velký nic. Ke konci sezóny jsem dostal šanci s Rybnikem. Plesknul jsem osm plus jedna. V Bydhošti jsem skočil do závodu ve třetí jízdě. Byla už jiná dráha a já jsem tam byl poprvý. Při odvetě mi dali šanci až v poslední jízdě. Dovez‘ jsem dvojku, nebylo daleko ke trojce. To bylo fajn.“
Napřesrok Adam Bubba Bednář bude opět v polských soutěžích. „Pokračuju v Gorzowě,“ připomíná. „Mělo by být více šancí. Tým je poskládanej. A já jsem v jeho skladu napsanej pod normálním číslem, ne na rezervě.“
Po klíčovém mítinku pro udržení Gorzowa v elitní polské soutěži přijel Adam Bubba Bednář rovnou do Pardubic ke Zlaté přilbě. „Takhle když to vezmu zpátky, jsem vůbec rád za finále,“ přemítá. „Každej rok si říkám, že chci bejt lepší od předchozích roků. Škoda tý pásky…“
Pohádka se ale psala krásně. Adam Bubba Bednář se v závodě všech závodů pohyboval jako dravá štika. K postupu z vylučovacích skupin mu stačily prakticky dvě jízdy. Ve čtvrtfinále vyhrál. Následnou nulu napravil druhým místem. Podobně v semifinále. S tím rozdílem, že v něm triumfoval dvakrát.
„Měl jsem toho hrozně moc,“ zamýšlí se nad svým výkonem a připomíná zářijový návrat tropického počasí. „Sedět ve skleníku depa, kde bylo čtyřicet nad nulou, nic moc. Před tím jsem ani moc nespal, jak jsme se vraceli z Polska. Páska mě vylekala, pustil jsem páčku a ona neletěla. Je mi teprve osmnáct, doufám, že další šance dostanu. A budu mít nejen jednu zlatou.“
Seriál velkých cen skončil v září ve Vojensu, avšak v říjnu se Toruň stala pupkem plochodrážního světa v soutěži družstev. „Speedway of Nations byl takovej poslední důležitej závod sezóny. Semifinále se povedlo. Od Čechů jen málokdo čekal postup do finále. Byli jsme outsideři, jsem rád, celej tejden v Toruni jsem si užil.“
A vskutku. V barážové jízdě s Ukrajinci Adam Bubba Bednář odvedl světového šampióna Nazara Parnickeho a své klíčové slovo v duelu s Markem Levišinem pronesl také Jan Kvěch. Před finálovým kláním byl na pořadu juniorský Speedway of Nations 2.
„Jsem rád, že jsme se ve středu dostali do finále Speedway of Nations,“ líčí český závodník. „Dvojky se povedly, co se týče mýho osobního hlediska. To se s mýma klukama v boxu podařilo, ztratil jsem jedinej bod. Škoda, že se to nějak víc nezamotalo a ostatní týmy nepoztrácely body mezi sebou. Jako v Plzni, kdy jsme se dostali na medaili. Nevyšlo to, co se dá dělat?!“
Toruňský týden uzavřelo finále velkých družstev. „Je vtipný, že jsme onemocněli všichni tři a myslím, že nám to nikdo nevěřil,“ nežertuje Adam Bubba Bednář. „Byla tam brutální kláda, snad jen čtyři nad nulou. A betonovej stadión. Hodně jsem prostyd‘. V pátek na dvojkách jsem unavil tělo a dlouho jsem se necejtil tak na nic jako v sobotu. Byl jsem rád, že jsem vstal ráno z postele. Venca s Honzou taky.“
Vrchol české sezóny anno domini 2025 nastal ve slovenské Žarnovici. Ke čtvrtému kolu extraligy dorazily Pardubice a Praha v pozici leaderů. Hostitelskému družstvu na ně chyběl jeden velký a devět malých bodů. Co se na ovále Městského stadiónu odehrálo, nemá v domácí ligové historii obdoby!
„Bylo fajn, jak se extraliga zamotala,“ je nadšený i Adam Bubba Bednář. „Dalo se čekat, že Žarnovica vyhraje. Byla naduplá, ale je skvělý, že ti kluci. A my mladí jsme měli možnost se s nimi porovnat.“
Kdyby ovšem jedno eso slovenskému družstvu chybělo, titul by se dost možná slavil v pražských boxech… „Škoda tý mý pásky,“ staví se pražský junior vyzývavé otázce čelem. „Vyhecovalo mě to. Chtěl jsem mít nejlepší start z té jedničky. Vyhecovalo mě to, že jsem chtěl. Vyhecovalo mě to, že jsem pustil páčku dřív.“
Ani v tento moment nebylo nic ztraceno, Adam Bubba Bednář rychle dotáhl Kacpera Witrykuse a nedopřál klidu, dokud je nepřivítal šachovnicový praporek. „Kdybych dojel na bod, jedeme rozjezd,“ uvědomuje se. „Předjel jsem ho. V poslední zatáčce jsem s ním chtěl jet dál. Zůstal jsem ale u lajny. On mě po venku objel. Mrzelo mě to, byla to zbytečná chyba. Ale co, takovej je sport!“
Extraliga přinesla závěrečné závodní vystoupení Adama Bubby Bednáře v tomto roce. „Žarnovica byla poslední závody sezóny,“ přitakává. „Už na to letos nesednu. Umyl jsem motorky, čeká nás ještě sponzorská večeře. Po ní se všechno rozebere a začne se za rok.“
Svět závodů z jeho mysli zmizí. „Chci vypnout a měsíc nechci o plochý dráze ani slyšet,“ plánuje. „Začíná život normálního osmnáctiletýho kluka. Chodím do školy a dělám závěrečky. Musím se proto učit.“
Kopřivnice – 25. října
Poslední plánovanou akci české plochodrážní sezóny, kostěnický Srandamač, zmařil déšť. Kopřivnici sice srážky neminuly, ale Rozlučka se dala narychlo do kupy. Akce měla spíše komorní charakter, nicméně motory z oválu byly slyšet.
Malý ovál prozatím není ještě sjízdný, proto se Rozlučka soustředila na velký ovál, jehož stav nebyl také optimální. Předvedla se kompletní kopřivnická Academy. Jan Macek vytáhnul svůj půllitr, Lukáš Hromádka zase svůj veterán na dlouhou dráhu.
Lukáš Hromádka si poté zacvičil na plošině plochodrážní sajdkáry, jíž pilotoval David Lizák, kde alternoval Milana Rozkydala. „Jako spolujezdec to neřídíš, takže zezačátku trošku i strach,“ svěřil se se svými dojmy. „Ale David byl nadšený i z dráhy, bylo to jiné než v Divišově, také Milan, co s ním jezdí, je fajn, a šlo jim to.“
Bohužel netradiční pohled na plochodrážní sidecar netrval dlouho. „Škoda, že jsme nejezdili déle,“ litoval Lukáš Hromádka. „Uvolnil se spojkový koš a praskl řemen. Neměli jsme náhradní, takže jsme udělali asi tři nebo čtyři jízdy po ovále.“
Rozlučka se sezónou 2025 byla spíše symbolická. Na členy klubu čeká hromada práce. Na malém ovále chtějí postavit ohrazení. Na velké dovezli materiál, aby ji připravili na další sezónu. A v sobotu razí akademie do Svitav, aby se zúčastnila křtu tamní mini dráhy.
Krško – 19. října
Neskutečně krásný, slunný, podzimní víkend na konec sezóny zakončil skvělou podívanou, jak v Pardubicích, tak druhý den ve slovinském Kršku. Nejkrásnější a hřejivé bylo zavítání slovinských fanoušků na Svítkov, kteří přijeli podpořit svého miláčka, vicemistra světa Svena Cerjaka v posledním díle českého šampionátu dvěstěpadesátek doprovázející MACEC Cup. Druhý den už byli na svém místě při posledním klání pátého ročníku o Pohár AMD Krško a třetího Memoriálu Matije Duha.
Samozřejmě byla opět plná tribuna a ochoz fanoušků. Krásná atmosféra a podpora všem jezdcům, co se přijeli rozloučit s touto plochodrážní sezónou. Při nástupu nechyběli sourozenci Zorkovi. Gregor Zorko do posledního závodu pro zranění nenastoupil, a tak byl v roli diváka. Závody se prolínaly. Přednost měli mladší.
Hned v první jízdě smolík pro vítěze závodu v Pardubicích Niklase Bagera, který ani neodstartoval pro zadření motoru. Totéž se stalo v dobře rozjeté jízdě s číslem šest českému jezdci Karlovi Průšovi. V deváté jízdě se po startu zvedl motocykl Brandovi Lunardovi, který upadl, ale naštěstí se zvedl bez újmy a se strojem odkráčel mimo dráhu, aby už jen sledoval jízdu.
Nejlepším závodníkem v základní části byl mladík z Polska Franciszek Szcyrba, jenž měl plný počet. Za začátku se moc nedařilo domácímu Svenovi Cerjakovi, který, ale zabral a nakonec se dostal do finále. Myslím si, že se právem měl rozjíždět o finále i náš český závodník Petr Marek. Měl totiž stejný počet osmi bodů jako Sven Cerjak a Makar Levišin, jehož v poslední jízdě porazil.
Nakonec velký favorit závodu 3. Memoriálu Matije Duhy, skončil ve finále druhý za Ukrajincem Makarem Levishynem, třetí skončil Sven Cerjak a bramborová medaile skončila pro slovenského Marka Zimana.
V závodě kubatury 500 se třetí jízda opakovala, když v první zatáčce po startu upadl Artur Mroczka, který sám šel do nafukovaček, ale po rychlém zásahu lékařů, sice trochu potlučený dostal šanci jízdu opakovat a nakonec si přivezl dva body. Luka Omerzel měl v předposledním kole poruchu motocyklu, ale bojovně s úžasnou fyzičkou si doběhl pro cenný bod.
Celá tribuna podpořila potleskem svého domácího jezdce, který si ještě jednou v repete v jízdě s číslem devět zopakoval opět jeden běžecký okruh, a připsal si další bodík. Motorka mu nedala pokoj rovněž ve dvanácté jízdě těsně před cílem, ale s nulou.
Nejhezčí podívaná byla na premianta s pětistovkou mistra světa SGP 3 Villadse Pedersena, který válel svými čistými, dravými jízdami a celkově základní část vyhrál. Vychutnal si i mistra Polska Maksymiliana Pawelczaka. Jely se dvě semifinálové jízdy a ve finále byl suverénní zkušený Matic Ivačič před Jonasem Seifertem a Villadsem Pedersenem. Černý Petr vyšel na Maksymiliana Pawelczaka.
Svitavy – 24. října
Z plochodrážního hlediska je na kalendáři vysoké datum. Proklatě vysoké datum. Kostěnický oválek zničený nočním deštěm musí proto již zůstat ležet ladem. Tradiční Srandamač na samém konci sezóny se přesto uskuteční. Jako východisko se nabízí Svitavy, kde prvního listopadu pokřtí svůj nový miniovál.
Samozřejmě se počasí nesmí zachovat jako Karel Čurda k ostatním parašutistům. Pakliže všechno klapne, program ve Svitavách začne příští sobotu již okolo deváté ranní. Pod dohledem Josefa France na malém ovále budou kroužit stopětadvacítky.
Zúčastnit se může kdokoliv. Se svou školkou dorazí Kopřivnice, Zdeněk Schneiderwind doveze Praženy, určitě se bude prezentovat také domácí plochodrážní potěr. Kolibříci budou mít hlavní slovo zhruba do oběda.
Okolo třinácté začne Srandamač na klasické trati. Zúčastní se ho každý, kdo bude chtít. Pro startující bez licence platí povinnost podepsat revers. To ostatně platí i pro zájemce o volné svezení po jeho skončení. Plus nutnost mít čistý altest před vjezdem na ovál.
K dispozici totiž bude občerstvení a ke grilovanému prasátku se pivo náramně hodí. AMK Svitavy nabízí možnost přespání ve svém areálu z pátku i ze sobotu. A zároveň prosím zájemce o start ve Srandamači o potvrzení své účasti na mobil Milana Moravce, který je 732 566 540.
Kostěnice – 24. října
Nádherné říjnové počasí zkraje týdne zvýšilo naději na pořádání sobotního Srandamače. Navíc ruku v ruce s přípravou oválku vedle prvního železničního koridoru. Guru plochodrážních hobíků Dan Macl už nakoupil klobásy a špekáčky, aby se tradičně opékaly na ohníčku uprostřed trati. Nyní má ale o rodinný jídelníček na dalších pár dnů vystaráno. Včera odpoledne se slunečná obloha zachmuřila jako zapšklý dědek a do rána se z ní snášely proudy vody. Ranní kontrola Dana Macla a Radka Červenky nenašla dráhu, ale spíše kalně hnědé jezero. Nezbylo proto než zítřejší závody odvolat.
