Votice – 6. října
V šampionátech světa a Evropy měl pech. Ale na domácí juniorské scéně bral všechno, co jen mohl. Titul v plzeňských družstvech následoval i ten individuální. Triumf při Zlaté stuze doplnil jeho hattrick. Přidejme bronz v českém šampionátu jednotlivců a dvojic a máme sezónu jako hrom. A to neskončila ani extraliga, ani první liga. Nicméně Daniel Klíma již dnes nepokrytě hovoří, jak se mu závěr sezóny s třiadvacítkou na konci letopočtu povedl.

 

Zlatá zářijová sobota v Pardubicích

„Závěr se mi poved‘ z celý sezóny nejvíc a byl na zlepšení nálady,“ zamýšlí se. „A Zlatou stuhu beru jako nejlepší výsledek v této sezóně. Jel jsem tam s tím, abych si vybojoval aspoň třetí místo jako rok předtím. Naladili jsme dobře motorku a vyšlo to.“

Vyšlo, vyšlo, Daniel Klíma se z čtvrtfinále a semifinále dostal do finále naprosto přesvědčivě. „V prvním semifinále mi nevyšel start,“ mírně nesouhlasí Daniel Klíma. „Musel jsem bojovat, ale měl jsem rychlost a procpal se tam. A ve druhém semifinále jsem už měl dobrej start.“

Podobný vystřihnul i ve finále, jenže Norick Blödorn se v první zatáčce zvedal ze země. „V první chvíli to bylo na psychiku,“ připouští. „Znervóznělo mě to. Byl to krásnej start a já jel v pohodě vepředu.“

Nezbylo nic jiného, než vyhrát podruhé. „Když jsme čekali na opakovačku, snažil jsem se soustředit jen na sebe,“ vypráví. „Chtěl jsem najít stejnou kolej jako předtím.“

Povedlo se a Daniel Klíma opět hrál velké sólo. „Start vyšel,“ popisuje. „Na dráze byla jedna kolej. Stačilo se jí držet celejch šest kol. Byla to makačka, ale stálo to za to. Bylo zajímavý si podat ruku s Ove Fundinem. Přál bych si jednou dosáhnout to co on.“

 

V kontextu drtivé většiny ostatních českých závodníků

Závodní kolotoč se dál točil v rychlém tempu. „Na přilbě jsem udělal chybu,“ pokračuje Daniel Klíma. „Chtěl jsem nastavit motorku jako na Stuze, dráha se ale malinko změnila. Nastavili jsme to až na poslední jízdu. To už bylo pozdě.“

A tak při závodě všech závodů prožil osud všech českých zástupců, z nichž ani jediný nepostoupil ze své skupiny, ať vylučovací či čtvrtfinálové. Podobné to bylo i nazítří. Při Tomíčkově memoriálu diváci alespoň jednou zatleskali každému z našich za vítěznou rozjížďku, ale na finálový rošt se postavil pouze Jan Kvěch.

„Pár dobrejch jízd tam bylo,“ hodnotí Daniel Klíma sám sebe. „Ale taky ta jízda s Čechy a ta moje poslední jízda. Chyba po startu, vytáh‘ jsem to moc na venek.“

 

Pódium, pódium a pódium

Finále mistrovství republiky jednotlivců zastihlo prvně na svém pódiu rovněž Daniela Klímu. Pražský borec skončil v Plzni třetí. Ze stupňů vítězů nesestoupil ani při vyvrcholení šampionátu minutý čtvrtek v Březolupech. Nejprve sebral Eduard Krčmářovi třetí místo v závodě, aby pak po rozjezdu s Adamem Bubbou Bednářem skončil celkově třetí.

„Cíl byl hlavně udržet si místo, co jsem vybojoval v Plzni,“ přibližuje své aspirace. „Povedlo se to. Akorát malej Bubba nám dával zabrat. V rozjezdu jsem ho chtěl potrápit, nedal jsem mu nic zadarmo. Myslím, že jek krásně.“

Odvetu přinesl závěr české juniorky v Divišově. „Jak se tam dlouho nejelo a jak ta dráha vypadala, udělali opravdu pěknou a závodivou trať,“ vysekne poklonu organizátorům. „Cíl byl titul, ale jakože mi to nestačí, chtěl jsem z toho závodu co nejvíc. A to maximum.“

A tak se na seznamu poražených Danielem Klímou ocitnul také Adam Bubba Bednář. „Byla to moje poslední sezóna juniora,“ bilancuje. „Mezinárodní závody nevyšly. Škoda, ale doma jsem vyhrál všechno.“

 

Zítra je také den

Do portfolia letošních medailí Daniela Klímy by se náramně hodil i extraligový titul. Stejně jako loni do Liberce, také zítra do Slaného přijede Markéta se ztrátou třech bodů na leadera. Do stejné řeky ale nevstoupíš ani v extralize.

Aby Praha obhájila svůj titul, musela by vyhrát. Takový kousek rozhodně není vyloučený. Ale Pardubice by přitom musely být až poslední. Mají však silnou sestavu, zatímco Liberec se při vší úctě k celému týmu přijede jen zúčastnit.

„Slaný bude náročný, aby to vyšlo, jak potřebujeme,“ říká Daniel Klíma. „Budeme se snažit, ale bude záležet také na náhodě.“

Třebusice – 19. září
Česká plochodrážní sezóna anno domini 2023 si nechává to nejlepší nakonec. Pardubické víkendové klenoty, vzápětí pondělní legendární mítink na pražské Markétě. Účty nebyly ještě podtrženy a sečteny ani v českém šampionátu jednotlivců, domácí juniorce, natož pak v extralize. Není divu, že jeden z hlavních aktérů následujících událostí si takhle v úterý po obědě mění na svém motocyklu blatník. Byť ten je po pátečním karambolu v dánském Vojensu přece jen to nejmenší.

 

„Ten blatník je ze zrakvený motorky, takže docela na prd,“ usmívá se Petr Chlupáč nad otázkou, jak mu jde práce od ruky. „Byly to těžké závody ve Vojensu, doufal jsem, že to dopadne líp. Ten pád nebyl úplně přijemnej.“

A co se vlastně v rozjížďce s číslem sedm seběhlo? „Chytil jsem po startu kolej, jak jsem je zavíral na lajnu,“ povzdechne si pražský závodník. „Narovnalo mě to a trefil jsem toho přede mnou. Naštěstí to odnesly jen plechy.“

V boxu Petra Chlupáče se v ten moment rozeznělo sólo mechaniků. Ačkoliv český závodník musel vjet na startovní rošt až po přestávce na samém konci třetí série, škody na motocyklu byly rozsáhlé.

„Z druhý motorky museli přeházet přední vidlice,“ kvituje Petr Chlupáč. „Byl to koncert. Lítali tam, ale stihlo se to. SGP2 se mi letos upřímně řečeno moc nepovedlo. Jel jsem ho naposledy, věku neporučíš.“

Pardubická Zlatá stuha a Zlatá přilba rozehrají svá vlastní dramata. Stejně tak pondělní Tomíčkův memoriál. V dalších třech případech již karty leží vyložené na stole. Do Březolup přijede Petr Chlupáč jako pátý muž aktuální klasifikace individuálního šampionátu. Do Divišova jako junior číslo dvě za Danielem Klímou. Ve Slaném jeho Markéta bude třetím družstvem extraligy, ale vzpomeňme, jak to bylo loni v Liberci.

„Důležitý závody na konec sezóny,“ komentuje Petr Chlupáč svůj nejbližší závodnický program, aby se místo prognóz věnoval klíčové činnosti. „Proto dávám dohromady motorku, co byla rozstřelená po tom Vojensu.“