Čas hraje v našem lidském životě stěžejní roli. Není dne, kdybychom každý z nás alespoň jednou nepronesli větu, jak ten čas plyne jako voda. Jeden z důkazů je, že můj vynikající kamarád a také výborný plošinář Bohuslav Polák, se kterým jsem závodil za Chabařovice, 21. září oslavil sedmdesát let svého života.
Spolu jsme se zúčastnili výstavby chabařovického stadionu a také ve stejném klubu závodili. Bohouš byl svého času nejen vynikající na krátké dráze, ale ještě lepší na ledě, kde dokázal porazit i Zdeňka Kudrnu a stál na podiu.
Bohouš, jeho brácha Milan a Martin Morávek a já jsme byli vynikající parta, která nikdy nezkazila žádnou legraci. Rád a často na ty krásný časy vzpomínám. Super zážitky s ním mám také z nedávné dovolené v USA.
Bohoušku, kamaráde, přeji ti a nejen já v dalších letech klid, pohodu a hlavně pevné zdraví. Těším se na setkání a zdravím.
Praha – 24. září
V krásném prostředí klubu Lávka u Karlova mostu v Praze se odehrála tisková konference k závodu o memoriál Luboše Tomíčka. Je až neuvěřitelné, že se pojede již po padesáté páté. S jedinou přestávkou, kterou způsobil kovid. Autoklub Markéta Praha po celou tu dobu dokazuje nádherným způsobem vzpomenout a připomenout naši plochodrážní legendu, několikanásobného mistra Československa Luboše Tomíčka, který v roce 1968 ukončil svůj život za řidítky závodního stroje na Zlaté přilbě v Pardubicích.
Na včerejšek svolal klub Markéta Praha tiskovou konferenci pro novináře, na níž jsme se dozvěděli mnoho důležitých informací. Závod se pojede druhý den po Zlaté přilbě města Pardubice, v pondělí 7. října od osmnácti hodin.
Od přítomných členů AK Markéta, Pavla Ondrašíka a Tomáše Topinky jsme se dozvěděli, co všechno se chystá pro diváky. Malý nástin, autogramiáda, loučení Josefa France s bohatou jezdeckou kariérou, ohňostroj, návštěva depa, slavnostní nástup jezdců spolu s dětmi a mnoho dalších zajímavostí.
Daniel Klíma, který zastupoval jezdce, nám řekl, že si možnosti startovat v tak prestižním závodě velmi váží. Jeho závodní forma na závěr sezony stoupá. Bohatá společnost novinářů, se také dozvěděla detaily startovní listiny.
Všechna jména jsou zárukou vyrovnané podívané. Musíme ale připočítat česká želízka v ohni. Naše české barvy budou reprezentovat Jan Kvěch, Adam Bubba Bednář a již zmiňovaný Daniel Klíma.
Na letošní závod se všichni těší, jezdci i diváci, které pořadatelé srdečně zvou do ochozů. Věříme i v hezké počasí. Tak ahoj 7. října v Praze na Markétě.
Devátý den. Las Vegas je opravdu město showbusinessu a hazardu, což je znát na každém kroku. Kopie slavných staveb z celého světa, Eifelova věž, americké mrakodrapy z třicátých let, italské Benátky, zámek z Disneyových filmů, socha Svobody a mnoho dalších. A v takovém prostředí jsme byli ubytování, hotel Excalibur jako v pohádce, stovky lidí hrajících na různých automatech.
Vše honosné a obrovské, kde snadno zabloudíte. Absolvovali jsme prohlídku staré části města, jeli po silnici číslo 66, což je Mekka pro všechny motorkáře. Následovala prohlídka nové části města, která je opravdu fantastická. Stojí zato vidět na vlastní oči. Tomáš Rambousek nás zavedl na místa, kde byl osobně před mnoha lety.
Ulice, která se podobá našemu Václaváku a je stokrát honosnější, je plná reklam a barev stejně jako celé město a osvícená milionem žárovek. Všude plno lidí a obrovská nabídka všelijakých programů. Krásné, spoře oblečené dívky, držící v ruce kožený bičík, vás lákají ke společnému vyfocení, a když odmítnete tak jako já, dostanete s bičíkem přes zadek.
Zkrátka jiný svět. Je třeba přiznat, že pro normální lidi vše velice drahé. Na každém kroku hráli muzikanti, byli kouzelníci a všude plno překvapení. Večer jsme se vykoupali v hotelovém bazénu a potom jsme šli společně na těžce předražené pivo. Oni totiž mimo oficiální ceny ještě připočítávají nějakou daň a spropitné.
Desátý den. Po vydatném spánku jsme ráno vyrazili směr Kalifornie. Večer jsme navštívili město Bakersfield, kde se na stadionu v Kern County, jel první finálový závod mistrovství USA na ploché dráze. Čekalo nás několik překvapení. Vše se dělalo na poslední chvíli, ještě patnáct minut před závodem jezdil na dráze grejdr.
Celý závod navštívilo asi odhadem dvě stě platících diváků. Finále jezdecky na úrovni našeho přeboru, což na tak obrovskou zemi bylo doslova k neuvěření. Kde to ale žilo, bylo v jezdeckém depu, kde byli s jezdci přítomni i členové rodin. Byli jsme navštívit znovu i stan Wilbura Hancocka a další jezdce.
V depu bylo k vidění opět mnoho našich motocyklů Jawa. I tady spíkr hovořil o delegaci z České republiky. Myslím, že to byla velmi dobrá reklama české ploché dráhy. Výsledky finále v Bakersfieldu: 1. Broc Nicol 20, 2. Billy Janniro 19, 3. Max Ruml 14, 4. Chris Kerr 12. Po závodě jsme jeli docela daleko do města Tulare, kde jsme přenocovali.
Jedenáctý den. Návštěva národních parků Sequia a King Canyon. Okouzlující místo s jedněmi z nejstarších a největších stromů na světě. Dokud vidíte tyto giganty jen ve filmu, tak vám to nepřijde tak impozantní, jako když to vše vidíte v reálu. Stromy, které rostou tisíc let, měří v průměru až tři metry a váží obrovské množství tun. Působí jako ve snu. Když vedle nich postavíte osobní automobil, vypadá jako hračka. Večer opět nocleh v Tulare.
Dvanáctý den. Cesta do San Francisca. Cestou návštěva Yosemitského národního parku, což je krásný park s žulovými masivy. Cestou jsme z auta viděli obrovské stádo bizonů, sice v ohradě, ale neodolali jsme a zastavili. Nádherný zážitek. Po dlouhé cestě 690 kilometrů jsme pozdě večer dorazili do San Francisca, kde jsme přespali.
Když jsme v roce 2015 končili vynikající zájezd do Austrálie, který skvěle připravil Tom Rambousek, slíbili jsme si, že pojedeme časem i do USA. Pandemie nám čekání sice prodloužila, ale dočkali jsme se. Třináctého června letošního roku jsme odjeli autem do Mnichova, odkud jsme největším letadlem světa Airbus A380 odletěli do Los Angeles v USA.
Po dvanácti hodinách letu vystoupilo sedm statečných na americkou půdu v Los Angeles. Šéf výpravy Tomáš Rambousek, jeho životní družka a skvělá navigátorka Veronika Jelínková, Rudolf Grepl, dva bývalí závodníci Bohuslav Polák a Milosav Čmejla a dvě posily z Pardubic Petr Makušev a Miroslav Černý.
Druhý den jsme autem uskutečnili prohlídku města. Beverly Hills, stadión Colliseum, kde se v roce 1982 odjelo světové speedway finále, Hollywood, Malibu, Santa Monica… Největší zklamání nás čekalo na chodníku slávy, kde jsou hvězdy slavných lidí. Po celé délce necelých dvou kilometrů příšerně zapáchalo po vykonané potřebě psů a pochybných lidí.
Třetí den jsme nejdříve navštívili slavnou obrovskou loď Queen Mary z roku 1934. Večer jsme se zúčastnili plochodrážního závodu na nejznámějším stadionu světa Costa Mesa. Útulný stadion s dráhou kratší než v Liberci. Šest tisíc diváků a mnoho bývalých jezdců v depu i na tribuně. Startoval zde i syn Grega Hancocka, Wilbur Hancock a pomáhali mu i dva bratři.
Jezdily i flat racky, sajdkáry a harleye. V depu bylo k vidění i mnoho našich strojů Jawa. Mezi jezdci byli i legendy Bobby Schwartz, který byl v roce 1980 na Zlaté přilbě třetí za Alešem Drelem, Dough Nicol, který jel ZP v roce1993 a mechanika mu dělal Tomáš Rambousek, Shawn Mc Conell, který jel ZP v roce 1980, a který jezdil v Anglii se Zdeňkem Kudrnou.
Austin Navrátil, kterého prapraděda pochází z východní Evropy a babička z Irska. Syn Grega Hancocka Wilbur, mi v rozhovoru řekl, že mu závodění dělá radost a že je na úspěchy svého otce velmi hrdý. Seznámil jsem se s místním spíkrem, a ten před závodem divákům sdělil, že jsou přítomni bývalí jezdci a příznivci z české republiky. Hovořil i o Zlaté přilbě v Pardubicích.
Diváci nám zatleskali a já jsem jim zato poděkoval a popřál za všechny vše nejlepší. Totéž jsem učinil i ve druhém závodě v Bakersfieldu. Asi nejznámějším hostem byla legenda Barry Briggs, se kterým jsem měl krátký rozhovor a vzpomínali na Zlatou přilbu a Mariánské Lázně, kde startoval.
Žije v Los Angeles a je na něm znát, že mu bude letos devadesát let. Celý závod byla pro nás všechny zajímavá zkušenost. Výsledky z Costa Mesy. 1. Austin Navratil 2. Slater Lightcap 3. Max Ruml 4. Wilbur Hancock.
Čtvrtý den celodenní přejezd z Los Angeles přes Palm Springs, Sonorskou pouští, sledování obřích kaktusů Saguaro, nocleh ve Phoenixu v hlavním městě Arizony, kde bylo naměřeno 42 stupňů tepla.
Pátý den průjezd Arizonou, zastávka ve westernovém městě Goldfieldu., návštěva Meteor Crater. Nocleh ve Flagstaff. Šestý den návštěva skvostu Grand Canyon, odpoledne pokračování do státu Utah, nocleh v Page. Sedmý den cesta k Lake Powel vodní nádrž na řece Colorado, dále krajinou westernových filmů do Monument Valley NM. Nocleh opět v Page. Osmý den celodenní přejezd krajinou kaňonu státu Utah. Návštěva NP Zion. Večer příjezd do města hazardu, do Las Vegas. Nocleh v pohádkovém hotelu Excalibur.
Mšeno – 1. května
Ano, opravdu je tomu tak. A dokonce mistrovství světa. Co na tom, že se jednalo o mopedy. Veterán klub Mšeno zde již poněkolikáté pořádal zajímavý závod mopedů pod názvem Mistrovství světa mopedů.
Jezdí se dvě kategorie, Speciál a Klasik. Na nástupu se představilo šestadvacet jezdců, z toho jedna dívka, která se jmenovala Markétka Richterová, a vůbec si nevedla špatně.
Pořadatelé z Veterán klubu skvěle připravili jak samotnou dráhu, tak i zázemí. K povedené akci přispělo i krásné počasí. Že byl o závod na ploché dráze zájem, dokazoval i fakt, že přijelo více než šest set diváků.
Kategorii speciál opanovali otec a syn Slezákovi ze Štětí. Zvítězil Jiří Slezák mladší, před Jiřím Slezákem starším. Kategorii klasik vyhráli se stejným počtem bodů Josef Kopecký a Antonio Reveane. Na třetí pozici skončil Tomáš Janata.
K dobrému průběhu závodu přispěl i výborný výkon dvou hlasatelů z řad samotných pořadatelů, kteří diváky skvěle bavili. Dokonce když poznali, že jsem bývalý závodník a letitý komentátor závodů právě ve Mšeně, umožnili mi, abych zavzpomínal na doby největší slávy.
A tak jsem divákům připomněl období, kdy byl šéfem Jiří Opočenský, který se velmi zasloužil po dlouhé pauze o start nového období ploché dráhy ve Mšeně. V roce 1997 se dokonce odjelo světové finále juniorů.
Nejslavnější éra byla pod vedením Rudolfa Grepla, který do družstva Mšena často investoval i svoje vlastní peníze. Díky tomu PDK Grepl Mšeno získal třikrát po sobě titul mistr české republiky družstev, a také jeden titul mistr české republiky dvojic.
Diváci v té době na dráze viděli celou plejádu vynikajících polských jezdců. Asi největší hvězdou, která Mšenu velmi pomohla získat tolik titulů, byl několikanásobný mistr světa Američan Greg Hancock.
Diváci stadión doslova milovali, a mnozí se mě ptají, jestli se plochá dráha do Mšena ještě vrátí, moc by si to přáli. Podle slov členů veterán klubu určitě ano, minimálně opět mopedy. Plochá dráha Mšeno velmi proslavila a určitě by si zasloužila, aby žila dál.
Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.
Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.
Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.
Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.
Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.
Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!