Archiv autora: Miloslav Čmejla

Bývalí čeští jezdci a plochodrážní příznivci byli na ploché dráze v USA

Když jsme v roce 2015 končili vynikající zájezd do Austrálie, který skvěle připravil Tom Rambousek, slíbili jsme si, že pojedeme časem i do USA. Pandemie nám čekání sice prodloužila, ale dočkali jsme se. Třináctého června letošního roku jsme odjeli autem do Mnichova, odkud jsme největším letadlem světa Airbus A380 odletěli do Los Angeles v USA.

 

Airbus A380 nás přivezl do USA | foto Miloslav Čmejla

Po dvanácti hodinách letu vystoupilo sedm statečných na americkou půdu v Los Angeles. Šéf výpravy Tomáš Rambousek, jeho životní družka a skvělá navigátorka Veronika Jelínková, Rudolf Grepl, dva bývalí závodníci Bohuslav Polák a Milosav  Čmejla a dvě posily z Pardubic Petr Makušev a Miroslav Černý.

Druhý den jsme autem uskutečnili prohlídku města. Beverly Hills, stadión Colliseum, kde se v roce 1982 odjelo světové speedway finále, Hollywood, Malibu, Santa Monica… Největší zklamání nás čekalo na chodníku slávy, kde jsou hvězdy slavných lidí. Po celé délce necelých dvou kilometrů příšerně zapáchalo po vykonané potřebě psů a pochybných lidí.

Stadión v Costa Mesa | foto Miloslav Čmejla

Třetí den jsme nejdříve navštívili slavnou obrovskou loď Queen Mary z roku 1934. Večer jsme se zúčastnili plochodrážního závodu na nejznámějším stadionu světa Costa Mesa. Útulný stadion s dráhou kratší než v Liberci. Šest tisíc diváků a mnoho bývalých jezdců v depu i na tribuně. Startoval zde i syn Grega Hancocka, Wilbur Hancock a pomáhali mu i dva bratři.

Jezdily i flat racky, sajdkáry a harleye. V depu bylo k vidění i mnoho našich strojů Jawa. Mezi jezdci byli i legendy Bobby Schwartz, který byl v roce 1980 na Zlaté přilbě třetí za Alešem Drelem, Dough Nicol, který jel ZP v roce1993 a mechanika mu dělal Tomáš Rambousek,  Shawn Mc Conell, který jel ZP v roce 1980, a který jezdil v Anglii se Zdeňkem Kudrnou.

 

Grand Canyon | foto Miloslav Čmejla

Austin Navrátil, kterého prapraděda pochází z východní Evropy a babička z Irska.  Syn Grega Hancocka Wilbur, mi v rozhovoru řekl, že mu závodění dělá radost a že je na úspěchy svého otce velmi hrdý. Seznámil jsem se s místním spíkrem, a ten před závodem divákům sdělil, že jsou přítomni bývalí jezdci a příznivci z české republiky. Hovořil i o Zlaté přilbě v Pardubicích.

Diváci nám zatleskali a já jsem jim zato poděkoval a popřál za všechny vše nejlepší. Totéž jsem učinil i ve druhém závodě v Bakersfieldu. Asi nejznámějším hostem byla legenda Barry Briggs, se kterým jsem měl krátký rozhovor a vzpomínali na Zlatou přilbu a Mariánské Lázně, kde startoval.

Barry Brigss na ploché dráze v Bakerfieldu | foto Miloslav Čmejla

Žije v Los Angeles a je na něm znát, že mu bude letos devadesát let. Celý závod byla pro nás všechny zajímavá zkušenost. Výsledky z Costa Mesy. 1. Austin Navratil   2. Slater Lightcap  3. Max Ruml  4. Wilbur Hancock.

Čtvrtý den celodenní přejezd z Los Angeles přes Palm Springs, Sonorskou pouští, sledování obřích kaktusů Saguaro, nocleh ve Phoenixu v hlavním městě Arizony, kde bylo naměřeno 42 stupňů tepla.

Pátý den průjezd Arizonou, zastávka ve westernovém městě Goldfieldu., návštěva Meteor Crater. Nocleh ve Flagstaff. Šestý den návštěva skvostu Grand Canyon, odpoledne pokračování do státu Utah, nocleh v Page. Sedmý den cesta k Lake Powel vodní nádrž na řece Colorado, dále krajinou westernových filmů do Monument Valley NM. Nocleh opět v Page. Osmý den celodenní přejezd krajinou kaňonu státu Utah. Návštěva NP Zion. Večer příjezd do města hazardu, do Las Vegas. Nocleh v pohádkovém hotelu  Excalibur.

Účastníci zájezdu do USA 2024 zleva Petr Makušev, Bohuslav Polák, Veronika Jelínková, Tomáš Rambousek, Míra Černý, Rudolf Grepl, Miloslav Čmejla

Na ploché dráze ve Mšeně se závodilo

Mšeno – 1. května
Ano, opravdu je tomu tak. A dokonce mistrovství světa. Co na tom, že se jednalo o mopedy. Veterán klub Mšeno zde již poněkolikáté pořádal zajímavý závod mopedů pod názvem Mistrovství světa mopedů.

 

Jezdí se dvě kategorie, Speciál a Klasik. Na nástupu se představilo šestadvacet jezdců, z toho jedna dívka, která se jmenovala Markétka Richterová, a vůbec si nevedla špatně.

Pořadatelé z Veterán klubu skvěle připravili jak samotnou dráhu, tak i zázemí. K povedené akci přispělo i krásné počasí. Že byl o závod na ploché dráze zájem, dokazoval i fakt, že přijelo více než šest set diváků.

Vítěz závodu kategorie speciál, Jiří Slezák mladší s autorem článku Miloslavem Čmejlou.

Kategorii speciál opanovali otec a syn Slezákovi ze Štětí. Zvítězil Jiří Slezák mladší, před Jiřím Slezákem starším.   Kategorii klasik vyhráli se stejným počtem bodů Josef Kopecký a Antonio Reveane. Na třetí pozici skončil Tomáš Janata.

K dobrému průběhu závodu přispěl i  výborný výkon dvou hlasatelů z řad samotných pořadatelů, kteří diváky skvěle bavili. Dokonce když poznali, že jsem bývalý závodník a letitý komentátor závodů právě ve Mšeně, umožnili mi, abych zavzpomínal na doby největší slávy.

A tak jsem divákům připomněl období, kdy byl šéfem Jiří Opočenský, který se velmi zasloužil po dlouhé pauze o start nového období ploché dráhy ve Mšeně. V roce 1997 se dokonce odjelo světové finále juniorů.

Nejslavnější éra byla pod vedením Rudolfa Grepla, který do družstva Mšena často investoval i svoje vlastní peníze. Díky tomu PDK Grepl Mšeno získal třikrát po sobě titul mistr české republiky družstev, a také jeden titul mistr české republiky dvojic.

Diváci v té době na dráze viděli celou plejádu vynikajících polských jezdců. Asi největší hvězdou, která Mšenu velmi pomohla získat tolik titulů, byl několikanásobný mistr světa Američan Greg Hancock.

Diváci stadión doslova milovali, a mnozí se mě ptají, jestli se plochá dráha do Mšena ještě vrátí, moc by si to přáli. Podle slov členů veterán klubu určitě ano, minimálně opět mopedy. Plochá dráha Mšeno velmi proslavila a určitě by si zasloužila, aby žila dál.

Oba nám budou moc chybět

Když jsem se dozvěděl, že nás opustil Ján Danihel, nechtěl jsem tomu věřit. No a nyní se dozvídám, že zemřel Jan Daniel. Oba dva jsem velice dobře znal. Utkával jsem se s nimi mnohokrát na oválech plochodrážních stadionů. Já za Chabařovice a oni za Žarnovicu. Byly to závody ligové, kvalifikace do finále o mistra republiky, přebory a různé volné závody.

 

Zezačátku jsem si je trochu pletl. Jména Danihel, a Daniel byly přeci jen dost podobní. Jako soupeři byli velmi kvalitní a bylo velmi těžké je porazit. V Žarnovici jsem jezdil velmi rád. Pěkná  kvalitní dráha, super parta, jak pořadatelé tak vedení a bezva jezdci. Brzy jsme se skamarádili.

Po skončení své aktivní činnosti v roce 1983, jsem začal moderovat závody po celé Československé i české republice a komentoval jsem i dva závody Zlaté přilby SNP a dva závody o mistra Slovenska v Žarnovici. Díky tomu jsem měl u mikrofonu a to velmi rád nejen vynikající závodníky, ale i bývalé jezdce.

Právě rozhovory s Jánem Danihelem a Janem Danielem patřily k těm, na které jsem se hodně těšil. Bylo o čem vyprávět. Chtěl bych dodatečně moc poděkovat tehdejšímu vedení za tuto možnost, a také panu Jozefu Treščákovi, že mě bral jako kolegu, a ne jako konkurenta.

Někdy jsme se potkávali na různých závodech, třeba na Zlaté přilbě v Pardubicích. Jána Daniela jsem viděl často, protože dělal manažera a jezdil se závodníky po republice. Vždy jsem ho bral k mikrofonu a ptal se co je nového. Oba dva, Danihela i Daniela jsem měl moc rád, protože to byli bezva kamamarádi. Janové, bylo mi ctí s Vámi soupeřit a mít Vás u mikrofonu.

Nikdy nezapomenu. Chci vyjádřit  upřímnou soustrast . Čest Vaši památce!

Roku 2011 se sešli v depu na Zlaté přilbě – zleva Ján Danihel, Miloslav Čmejla, Ján Daniel a Jozef Tóth

Na závody na ploché dráze v USA můžete jet i Vy

Je tomu již devět let, co jsme navštívili kolébku ploché dráhy v Austrálii. Zájezd pořádal Tomáš Rambousek. Zájezd jsme hodnotili na 120 procent, a to hlavně kvůli Tomášovi, který vše připravil na jedničku. Už ten rok, jsme se dohodli, že bychom mohli podniknout zájezd do USA na západ do Kalifornie, a navštívit tam některé závody a jezdce, kteří tam žijí.

 

Z Kalifornie pochází třeba Greg Hancock, Dennis Sigalos, Bruce Penhal a mnoho dalších. Máme v plánu dva až tři podniky. Součástí naši dovolené bude i návštěva známých měst San Francisko, Los Angeles, Las Vegas a některé národní parky a různé památky a zajímavosti.

Účastníci zájezdu

Šance něco podobného uskutečnit, není každý den.  Máme ještě dvě, nebo tři místa volná. Zájemci se mohou hlásit Tomášovi Rambouskovi na mobil  778463570  nebo Mílovi Čmejlovi  mobil 737620361.

Zájemcům pošleme program zájezdu a fotky. Myslím, že je to ojedinělá šance, Tomáš již v USA byl a má obrovské zkušenosti. Umí výborně anglicky. Termín zájezdu je  13.6 . – 30. 6. 2024.  18.2. jsme měli v Praze  válečnou poradu.

Těšíme se na Vás, kteří se ještě přihlásí. Speedway zdar.

Přání se splnilo

Když jsem se chystal na letošní Zlatou přilbu, řekl jsem si, že se mi možná splní dlouholeté přání. Sám jsem závodil a od roku 1983 do dneška, moderuji, tedy rovných čtyřicet let. V době mé závodní kariery vydal krásnou knihu o ploché dráze uznávaný odborník Juraj Ilja Jenča. Byl taktéž moderátorem tohoto sportu. Na stadiónech i v televizi. Knihu jsem si koupil. Byl tam i článek o Chabařovicích, za které jsem tehdy závodil. Od první chvíle jsem začal do této knihy sbírat podpisy našich i zahraničních jezdců.

 

Vedle autogramu Antonína Kaspera, Antonína Švába, Pavla Mareše, Jana Holuba, Karla Průši, Jaroslava Volfa mladšího a mnohých dalších. Ze zahraničí jsem získal cenné podpisy například mnohonásobného mistra světa Gabdrachmana Kadyrova, Igora Plechanova, Zenona Plecha, Edwarda Jancarze, Ole Olsena, Barryho Briggse, Ivana Maugera, Tomasze Golloba, Hanse Nielsena, Erika Gundersena, Egona Müllera, Erika Rissa, Tony Rickardssona, Grega Hancocka a mnoho dalších známých jezdců a mistrů světa.

Jeden podpis mi ale chyběl, slavný pětinásobný mistr světa Švéd Ove Fundin. Blízko podpisu jsem měl, když byl ve Slaném na mistrovství světa, ale neměl jsem tam jak dostat. Nedávno jsem se od Petra Moravce dozvěděl, že má Ove Fundin letos přijet  na Zlatou přilbu.

Knihu, ve které je odhadem na 150 podpisů, jsem si vzal do Pardubic s sebou. V pátek jsem se spolu s Rudolfem Greplem dostavil do depa a tam potkal legendu legend. Chodil sám velmi skromně po depu a nasával plochodrážní atmosféru. Šel jsem k němu a švédsky jsem ho oslovil. Nevím, kolik jsem měl tep, ale byl jsem nesmírně šťastný.

Povídali jsme si asi patnáct minut. Řekl mi, že ho hodně zaskočilo, že s ním někdo v depu mluvil švédsky a navíc Čech. Ove Fundinovi je devadesát let, je ve výborné kondici. Znovu se mi potvrdilo, že lidé, kteří něco umí, jsou většinou i velmi skromní a přátelští.

Stejně jako Ivan Mauger, Greg Hancock a další. V neděli o Zlaté přilbě jsem seděl spolu se svým velikým kamarádem, závodníkem Bohuslavem Polákem na tribuně vedle Ove Fundina a Rune Holty. Ten je Nor a švédsky rozumí jako my a Slováci.  Co k tomu dodat.

Nádherné počasí, kvalitní závody, které jsme shlédli ve společnosti legendy, čímž se mi splnil dlouholetý sen. Za to chci poděkovat klubu Zlatá přilba, který Ove Fundina pozval. Jak píši na začátku. Splněné přání. Budu vždy držet palce, aby Zlatá přilba v Pardubicích žila dál.

Miloslav Čmejla, Ove Fundin a Bohuslav Polák při letošní Zlaté přilbě města Pardubice