Archiv autora: David Lizák

Jak se šroubuje u evropského šampióna

Loni v prosinci mi zavolal Franky Zorn. Ptal se, zda nevím o někom, kdo by s ním jel na tři týdny do Švédska na soustředění. On že nikoho k sobě nemá. Jeho táta, který s ním vždy jezdil, už se na tu cestu necítí a ostatní, kteří mu vždy pomáhali, nemohli jet ze zdravotních nebo osobních důvodů. Řekl jsem mu, že se zeptám, zda by někdo neměl zájem jet a když nikoho neseženu, že pojedu sám. Smáli jsme se tomu. Nikoho jsem nesehnal, a tedy jsem musel jet já. Vyřčené slovo už nejde vzít zpátky.

 

Mechanikem

Frankyho jsem znal spíše od vidění, několikrát jsme u něho ve Švédsku byli na soustředění s ostatními českými ledaři. Umím ale anglicky a často jsem s ním komunikoval, když se něco řešilo.To si on pamatoval, a proto se na mě obrátil.

Nevěděl jsem, jak taková práce pro legendu bude vypadat, ale byl jsem v klidu. Potřeboval jsem v práci vyčerpat starou dovolenou a už jsem byl trochu vyhořelý a potřeboval změnu. Bylo to všechno na poslední chvíli, volal asi tři dny před odjezdem. Ale vše bylo jasné a stručné. V pátek ve dvě hodiny s batohem před KFC v Benešově mě naloží a jedeme. A jelo se.

Já a Franky ve Švédsku | foto Franz Zorn

Původně jsem myslel, že si odbydeme to soustředění a tím to pro mě končí. Soustředění je legrace ale závod, pro mě jako mechanika, je velký stres a zodpovědnost, to už je lepší závodit než být mechanikem, mechanik může jezdce svou chybou poškodit. Ale s Frankym nám šla práce dobře od ruky, spolu nám to klapalo a byl se mnou spokojen. A hlavně za ty tři týdny jsme se stali regulérně přáteli. A tak spolu jezdíme po závodech už druhým rokem.

Jak taková práce pro Frankyho vypadá? Nejdříve musím říct, že má práce není hlavně práce mechanika, protože nejlepší mechanik je sám Franky Zorn. Motorky jsou perfektně připravené před sezónou a riziko nějaké poruchy je minimální. Motor je naladěn a na tlumiče je Franky odborník, má s nimi zkušenost třicet let, s sebou vezeme dílnu na údržbu tlumičů a cokoli se opraví nebo přenastaví za půl hodiny.

Sám sebe bych označil servismanem. To spíš odpovídá náplni mé práce. Protože k soustředění ve Švédsku na jezeru je potřeba tolik činností, že samotné motorky jsou jen jednou z mnoha věcí, které se musejí řešit.

Ve městě Strömsund máme základnu, kde žijeme a odtud vyrážíme na tréninky a závody švédské ligy. Je zde výborně vybavený motorkářský klub, kde máme k dispozici i garáž na údržbu motocyklů. Za tento klub pak Franky jezdí i švédskou ligu. Ve Švédsku se nechá trénovat buď na jezerech nebo stadionech místních klubů. Vždy záleží na počasí. Například letos jsme trénovali na stadionech, protože na jezerech bylo neuvěřitelné množství sněhu. Loni se trénovalo na jezeře.

Trénink

Tréninkový den vypadá asi takto, pět hodin na jezeře, pět hodin v garáži. Tady vysoko na severu je den krátký, jestli je světlo maximálně šest hodin? Možná méně. Po snídani naložíme motorky a potřebné věci do auta a jedeme na jezero. Nic přes noc v autě nenecháváme. V noci je mínus 25 stupňů a vše by bylo zmrzlé na kost. Motocykly jsou již připravené k jízdě z předchozího dne. Po příjezdu je potřeba mít na jezeře připravenou dráhu, kde by se dalo jezdit. Buď ji máme připravenou z předchozího dne, anebo si vytvoříme novou, to trvá asi hodinu.

Autem zajedeme až na led. Postavíme stan, připravíme a zapneme naftové topení a do stanu odstěhujeme motocykly, dílenský stůl, nářadí a všechny další potřebné věci. Než se stan vytopí, jdeme chystat dráhu. K vytvoření dráhy slouží speciálně upravené vozidlo, Suzuki Jimmy, to je velice chytře vymyšleno, má hydrauliku jako traktor, vepředu radlici na odhrnování sněhu, vzadu kartáč na úpravu dráhy.

Vítězné kolečko na stadionu v Inzellu | foto laskavostí Davida Lizáka

Toto vozidlo přivážíme sebou do Švédska, když tam jedeme poprvé a pak už tam zůstane až do konce sezony. Dráhu na jezeře odměříme, vyhrneme a můžeme začít trénovat. Taková zajímavost, první kolo prohrnujeme s otevřenými dveřmi, kdyby náhodou jsme se propadli ledem, abychom stihli včas vyskočit ven a také je naděje, že auto zůstane viset za dveře na ledu a nepropadne na dno jezera.

Závodník se jde převléct do kombinézy a já udělám poslední kontrolu motocyklu, palivo, oleje, tlaky v tlumičích. Většinou trénujeme zhruba pět krát dvě nebo čtyři kola. Trénink se počtem kol zhruba blíží běžnému závodu. Nutno ale říct, že většinou se jenom testuje technika a mění se nastavení, když něco nefunguje. Závodník sám o sobě se jezdit nemusí učit a ani fyzičku trénovat nemusí, posiluje a cvičí celý rok.

Můj úkol během tréninku je se starat o motocykl jakoby to byl závod a rychle a přesně dělat těch pár úkonů co mechanik dělat má. Během závodníkových jízd sedím v autě uprostřed dráhy a jsem připravený mu okamžitě pomoci s nářadím případně s první pomocí, protože přeci jen není to úplně bezpečný sport. Po tréninku zase vše zabalit a hurá do garáže.V garáži už to není tak hektické. Ale přeci jen rozebere se vše, vše se vyčistí, zkontrolujte a znovu poskládá dohromady. A motorky jsou připravené na další den. Většinou dva dny trénujeme a dva dny regenerujeme.

 

Závodník

A jaký je Franky Zorn? Hlavně je to profesionál, který ví, co chce a jde si za svým cílem.  Není to vůbec jednoduché se držet tolik let na špičce, chce to opravdu pevnou vůli udržovat se neustále v dobré kondici. Já jako o trochu mladší člověk mám co dělat, abych stačil jeho tempu a zápalu pro věc. Ale samozřejmě nikdo nemládne a Franky za svou dlouhou kariéru už absolvoval tolik pádů a prodělal tolik úrazů, že každý další pád může lehce ukončit další účinkování v závodech.

Letní teambulding s Frankym a Günterem Moto GP Rakouska Redbullring | foto Franz Zorn

Proto taky jezdí dnes profesorsky a nikdy to nepošle bezhlavě pod někoho hop nebo trop. A já jsem rád, že mám takového kámoše, když zrovna nemakáme, tak je pobyt ve Švédsku dovolená, máme srandu, posedíme v sauně, vypijeme tam nějaká piva, on jedno malé. Zajdeme se podívat na místní hokejový zápas a tak podobně.

Ale co se týče motorek, tak tam musím být stoprocentní a žerty jdou stranou.

 

Závodění

Švédskou ligu obsloužíme sami ve dvou, na mezinárodní závody s námi jezdí ještě mechanik Günter Mosshamer, který nám pomáhá. To je teď už také další můj dobrý přítel, společný stres nás sblížil.

Pro mechanika je závod velice hektický čas. V podstatě se nezastaví, je ve stresu, zda se vše povede, a doufá, že se závodník nezraní a také, ať nepoškodí motocykl a nebude muset dojít k nějaké větší opravě, to už pak není vůbec čas a vše jen létá,aby se to stihlo dát znovu do kupy. Je ale pravda,že v případě většího poškození motocyklu, máme k dispozici ještě jeden, který je stejně dobrý a také připravený okamžitě startovat. Ale nesmí mechanik na druhý motocykl zapomenout a musí ho držet neustále připravený, ohřátý atd.

David Lizák v akci | foto Karel Herman

Mechanik také ze závodu nevidí vůbec nic, jen jízdy, ve kterých jede jeho závodník. Výsledky ostatních jezdců si musí až pak zjistit zpětně, případně se podívat na nějaká videa, aby vůbec věděl, co se na dráze dělo. Franky má stabilně vynikající výsledky a je radost s ním být na závodech, ale o to větší zodpovědnost padá na lidi kolem něho i mě, když se něco nepovede. Nerad bych se dočkal nějaké mé chyby.

Ve švédské lize jsme skončili druzí, tedy náš tým MC Strömsund, Franky vozil neustále trojky, ale tým Örnskolsviku měl top jezdců víc než my. Při jedné rozjížďce měl Franky těžký pád a udeřil se do hlavy. V sanitce byl asi dvacet minut a já už vše viděl černě. Pomalu jsem balil věci a přemýšlel, jak si objednám loď a jestli auto s jeho věcmi odvezu do Rakouska, anebo si ho nechám doma a uvidí se. I takové situace se mohou přihodit.

Ale z pádu vyšel bez následku a mohli jsme pokračovat na mistrovství Evropy do Polska. Odtud jsme si přivezli zlatou medaili, a to jsme měli opravdovou radost. Jedna rozjížďka nám sice nevyšla,ale i tak bylo bodů tolik, že ostatní neměli šanci.

A pak následovalo mistrovství světa a stříbrná medaile. V Inzellu po sobotním závodě jsme byli čtvrtí a nálada v týmu nebyla moc optimistická, ale věřili jsme. Motocykl nepracoval dost dobře. Šestkrát jsme rozebírali tlumič, abychom ho pak zase dali dohromady. Ale v neděli se vše obrátilo a byla medaile.A veliká radost. Stříbrná medaile z mistrovství světa po dvaceti letech. Tolik let se Franky drží na špičce a je už ikonou tohoto sportu.

 

A pokračování

Teď jsme se vrátili z dalšího soustředění ve Švédsku. Od 5. ledna do 14. nás čeká pět závodů švédské ligy a poté mistrovství Evropy a pak světa. Jako vždy to nebude jednoduché, ale já věřím, jsem optimista.

Jinak rád bych zase závodil, je to pro mě jednodušší než dělat mechanika. Větší pohoda sám něco pokazím sám si vynadám. Ale narážím na zajímavý paradox.

A to, že dřív, když jsem na tom byl fyzicky lépe, jsem měl technické vybavení motocyklu ne zrovna na úrovni, a to mě omezovalo. Nyní, když mám takového kamaráda, který se může postarat, aby můj motocykl byl špičkový, tak zase nemám fyzičku. Zajímavé, no zajímavé, je mi pětačtyřicet. Snad tedy jen nějak překonat sám sebe a fyzicky se připravit a pak by vše šlo samo. No uvidíme.

Kdyby byl nějaký závod v Čechách, určitě bych se chtěl zúčastnit, ale nic od toho nečekám. Jel bych zase dvojice s Růžanem a to bylo fajn. To byly časy.

 

Poděkování

Chtěl bych poděkovat svojí ženě Lucii a dětem, že mi umožňují takto cestovat po světě a vždy to nějak zvládnou beze mě. A taky poděkovat panu Košatovi za svatou trpělivost, on už bude vědět. A všem dobrým lidem od ploché dráhy přeji úspěšný rok 2024.

Díky!